Moňa69 komentáře u knih

Tak v prvé řadě nepřestávám žasnout, jak nádherná Christiana i po letech drog, alkoholu, hladovění a chorob zůstává. Na rozdíl od mnoha celebrit vylepšených plastikami i obyčejných žen v jejím věku, které zkrátka rezignovaly, stárne přirozeně a vypadá na každý z jejích jednapadesáti let - v tomto případě myšleno jako lichotka, vzhledem k tomu, čím prošla.

Není feťák jako feťák! Můj druhý život se od zooidních děcek liší, ale nijak za první knihou nezaostává. Největší rozdíl vidím v tom, že zážitky od Christianiných zhruba patnácti let až po současnost jsou servírovány s odstupem času, no a hlavně Christianě už není čtrnáct, ale padesát jedna. Osobně mě vždycky zajímalo, co se s Christianou dělo poté, co ji matka odlifrovala k příbuzným, takže mě dnešní objev této knihy moc potěšil a překvapil. Doteď jsem se o jChristianě jen občas dočetla na netu samé nepovzbudivé zprávy, nelíbila se mi tak, jak ji prezentovala média. Teď si říkám, co je komu do toho, jak je na tom s drogami; o syna se myslím stará vzorně, nikomu neubližuje (no, sobě) a je úplně klidně možné, že je mnohem spořádanějším člověkem, než leckterý nedělní kazatel.

Má můj obdiv, ať to zní jakkoli divně.

A teď vážně: sakra to se koupe v krvi panen, že pořád vypadá tak dobře? :D

14 30.04.2014

Dvě slova: nemastné, neslané. Vyhnání jsem dočetla jen ze sebezapřením, protože knihy nerada odkládám, a dost se divím těm utleskaným sluníčkovým komentářům, nehraju si na odborníka ani nikomu neberu jeho názor, jen teda kulím oči - kde mám jako v knize hledat to "mistrně napsáno" a "strhující příběh"? Nikdo nepochybuje o tom, že válka a všechno, co se jí jen vzdáleně dotýká, je zvěrstvo první kategorie a naprosto zbytečné zlo, a já mám mimochodem knihy s touto tematikou moc ráda, ale Tučková podle mě neumí tuto problematiku uchopit tak, aby měl příběh
kýžený efekt. Ale jasné, někomu více vyhovuje válečná hrůza popsaná absolutně nenaturalisticky skrz zamlžené brýle, já ovšem zůstanu u autorů, kteří válku buďto zažili nebo k ní měli podstatně blíže, než tato slečna:)

13 13.02.2014

Znovu se prokázalo, že jako čtenářka jsem naprosto nepoučitelná a naivní, když si vyposlechnu nadšené áchání a óchání mé babičky a sousedky nad touto knihou. Do toho křiklavý leták, že se jedná o světový bestseller, který čtou naprosto všichni a kdo ne, je looser, no a kniha byla moje, že... Po přečtení jsem její spektrum využití rozšířila na zabíjení much a komárů a opravdoví fajškmekři, kteří prachy pěstují doma na balkoně, jí můžou nahradit toaletní papír. Padesát odstínů neskutečné nudi a šedi je prezentováno jako porno nejtěžšího kalibru opletené jemnou sítí romantiky a kytiček a blbostí, nicméně ačkoli se nepovažuju za nějakého fundovaného znalce porna, co má nahoněno do zásoby, musím nesouhlasit! Jásne, patnáctky, které si někde v křáčku odbyly první doteky v kalhotkách, možná budou výplodem obézní američanky pohnuty a nejednou dohnány k slzám, ale někomu, kdo si chce přečíst něco opravdu zvráceného a perverzního a zároveň romantického až na roh, doporučuji Hřích. K realitě to má sice taky daleko, ale alespoň to nenutí průměrně inteligentního člověka k záchvatům smíchu nad něčí do očí bijící blbostí. Je vidět, že autorka si moc sexu neužije, jinak by věděla, že ženský poševní sekret, pokud je zdravá. nechutná slaně nýbrž kysele! Přístě možná radši konat, než psát.

Jsem jediná, komu připadalo nesmírně romantické, že s Venetií ten hrabě souložil análně, jen aby zachoval její panenství? :D Za mě nejlepší erotická kniha, k jaké jsem se zatím dostala. Vulgarity byly samozřejmě na místě, bože, je to erotický román, kdo chtěl číst o pusinkách a namlouvání pod hradbou růží, měl sáhnout po nějaké sračce pro ženy!

7 03.11.2013

Hmmmm, tak tentokrát "jen" čtyři hvězdy, jako vždy napínavé čtení, ale tentokrát ne "nad očekávání", po šílených třech předchozích dílech jsem čekala ještě o kapku mrazivější krimi. Nějak se nedokážu sžít s Adler-Olsenovým cítěním s vrahy, u Zabijáků, Ženy v kleci a Vzkazu v lahvi jsem neměla tak silný pocit, že bych měla ty psychouše litovat, kdežto u Složky 64 jsem dávala za pravdu spíše Nette než obětem, zcela logicky vzhledem k situaci. Jussi si u mě nicméně trochu šplhnul v závěru, kdy se stav věcí nečekaně obrátil. Samozřejmě velký aplaus za humor, pořád platí, že u žádné detektivky si tolik nepotrápím bránici, tentokrát se mi vtípky zdály ještě o level fekálnější než dříve:) A ještě něco: Asad je nerozbitný? Terminátor? Nikomu nepřeju smrt méně než jemu, patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec, ale trochu mě děsí jeho nárazuvzdornost, ohnivzdornost a další vzdornosti:D

6 09.03.2014

Původně mě Ostré předměty vůbec nelákaly (potupně přiznávám, že občas zcela povrchně vybírám knihu podle obalu a tento mi připadal poněkud kýčovitý) a pustila jsem se do čtení jen proto, že se mi tato kniha zkrátka spletitou cestičkou dostala do rukou, ale jsem nadšená! Asi přehodotím svůj vztah k autorkám-ženám:D Když jsem se dozvěděla hlavní osu příběhu, čekala jsem, že to bude nářez (pohřešované a záhadně znetvořené děti já můžu - teda na papíře!) ale že do toho bude zakomponována i úchylka hlavní hrdinky, její pošahaná rodina, ale pošahaná tak, až to není hezké... no, ještě pořád mě má naštěstí v knihách co překvapovat:)

6 02.03.2014

Dobrá prasárna! To si musím přečíst i ostatní autorčiny knihy. Tolik hnusu a bizardity na každé stránce je prostě mňamka pro nás čtenářské zvrhlíky:)

6 27.02.2014

Ten pocit, když se snažíte číst ale vzorek na ubrusu je tisíckrát zajímavější než kniha...

No, všichni tušíme, že mateřská je strašná pruda a že babičky umírají, ale o tom všem se můžeme dočíst v Betynce nebo v Žena a život. Ze zásady nečtu knihy, ze kterých už na pohled sálá sračkoidóza, ale státnice jsou celkem výmluvný argument, proč občas přemoci sama sebe a nechat se okrás o dvě hodiny života.
83%? Vážně...? Za vydání tohoto deníčku znuděné matky by si nakladatel zasloužil deset morových ran a krach firmy jako bonus. Autorka sice vyčůraně podotýká, že se nejedná o její vzpomínky a o ni vůbec, nicméně nevyvratitelným faktem zůstává, že ženské ve své tvorbě horlivě zrcadlí své nitro, a toto je obraz nitra ženy, kterápotřebuje robotu. Nemám nejmenší proti ženám autorkám, ale při tolika zajímavých tématech opravdu nemám potřebu číst stesky sesmolené na papír mezi Ulicí a Pindami z gyndy. Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ne.

Zaslechla jsem, že autor musí být natuty magor. Must have! Rozpálená pláž a veget u jezera sice není ideální lokalita ke čtení takového skvostu, ale přísahám, při čtení díla jako by se slunce schovalo za mraky a zavanul vítr ze severu! Ze jména Vanger kape zlo už od pohledu. Blomkvist je můj miláček a být chlapem, chci Lisbeth za manželku. Poněkud rozvláčný začátek Larssonovi velkoryse odpouštím za tu smršť, která následovala zhruba od poloviny knihy. Kniha ve mě zanechala opravdu hluuuuuboké dojmy a až buhu bohatá, nechám si ji pozlatit a vystavit na čestném místě. Thank god i'm woman!

Oceňuji jiný úhel pohledu. Doposud se ke mě dostaly jen knihy s opačnými hlavními hrdiny; s vězni, židy, českými statečnými bojovníky, a na rozsáhlejší a odbornější publikace, které hodnotí stejnou situaci z té druhé strany, zatím z hlediska znalostí nedosáhnu.
Nechci se tímto nikoho zastávat, ale v této knize je pěkně vidět, že i ve zdánlivě normálních a spořádaných lidech dřímá semínko zla a jen čeká, až jej nějaká demagogie či životní situace probudí k životu. Možná nebýt války a tezím od podstaty zkažených lidí by se z Rudolfa a ostatních nikdy nestali šílenci páchající neskutečná zverstva na lidské rase ve jménu rozkazu shora a čistého Německa. Či spíše by se u nich tyto sklony neobjevily. Dnes už je těžko rozeznat, kdo v sobě toto semeno zla má a kdo ne, proto doufám, že už nikdy nenastane situace, která by toto prověřila. Nikdy nevíme, kolik takových Rudolfů kolem nás žije:(

"Zpočátku jsem měl nepříjemný pocit, ale ten se postupně docela ztratil. Myslím, že to bylo nutné."

5 29.05.2014

Jestlipak by mě Daníček miloval stejně jako všech těch třiadvacet dívek a hlavně Al-irenu nebo teda Ir-alenu?:D Nevědět, že se osa příběhu odehrává v období protektorátu, vůbec bych to netipla. Nejvíce se mi líbí to přepisování matriční knihy, ušlechtilý skutek:) Doporučuju také seriál, Vilhelmová je jako Alena s blejkavým nosem a nejhezčím zadkem v Kostelci fakt boží:D

5 03.04.2014

Láďa je psychouš od pohledu, samozřejmě v dobrém, a nakolik se zatím orientuju v českém 20. stol., natolik mi jeho tvorba přijde odlišná od děl jeho současníků. Myši patří spolu se Spalovačem k mým oblíbeným (zatím tedy i jediným) knihám Ladislava Fukse a líbí se mi morbidita obou titulů. Při doušce "...a jistě i salát, i šunku a limonádu!" vždycky dostanu šílenou chuť na vlašák a oranžádu:)

5 17.02.2014

Tak sympaťák, ten Jurek! :D Napínavé neskutečným způsobem, málem jsem při čtení umřela na ohlodání nehtů až na kost, tenhle díl se fakt povedl, musí mít pokračování!

5 14.02.2014

Tak jsem se rozhodla si proklepnout Jussiho a - je dobrý! Obzvlášť šikovně je podána postava Carla, vidíme mu do hlavy, víme co má dělat a on stejně vždycky udělá všechno jinak:) Jeho pravá ruka Asad je zajímavý ptáček, chlápek plný tajemství, na toho jednou něco praskne a šátečky s pikantní náplní to nebudou:) Kauza unesené Merete se může jevit přehnaná a nereálná, ale vzpomeňme si na případy Elizabet Fritzlové a Natashy Kampusch...nešlo sice o totéž, ale princip zůstává stejný, pod svícnem je největší tma a nikdy nevíte, jací jsou vaši milí sousedé v soukromí. Jussi to tuší a jeho prostřednictvím máme jako na dlani jednání postav, které nemusí být tak vyšinuté, jak by se na první pohled zdálo.

5 12.02.2014

Na Deaverovi zbožňuju jeho zvrácený smysl pro náhlé zvraty děje ve finále románů, ani tady nezklamal:) Vždycky si představuju, jak sedí někde v rožku a nám čtenářům se potutelně směje, když se dočteme k nějakému takovému zvratu:D Musím teda uznat, že Tvůj stín patří k jeho slabším počinům, ale já ho vnímala nějak odlišně od Deaverových ostatních knih, takže na čtyřech hvězdičkách trvám.

5 12.02.2014

Malé ženy mě baví a uchvacují nyní stejně jako když mi bylo patnáct nebo třeba devět a jsem toho názoru, že bych je zbožňovala i jako kluk:) S Jo jsem se ztotožňovala po dlouhá léta, ta holka má jiskru a ve světě se neztratí!

5 11.10.2013

Sára vs. Lena, těžký to souboj něžného pohlaví, komu jen fandit... Přiznám se, že v tomto případě mě smrt první oběti, Allison, mrzela víc než skon jiných obětí v jiných knihách, ta holka mi díky trablům se školou a prací byla hrozně sympatická.

4 28.05.2014

Že bych to musela číst dvakrát, to ne, ale každopádně je fascinující, jak Orwell předběhl dobu.

4 03.05.2014

Teda jestli je tohle Kařez, tak nechci vidět Kařízek!

4 06.04.2014

Po přečtení jsem měla pocit, že mě rozjel parní válec. Jsem fascinovaná tím, že tahle vytlemená ženská, co píše scénáře pro Ulici a podobné sračky, dokáže vyplodit něco tak depresivního a naturalistického. Nevím, jestli můžu napsat, že se mi povídky líbily, protože jejich obsah byl ztělesněním lidské bídy a zoufalosti, odsunuje bokem všechno to, co nás odlišuje od zvířat. Napíšu tedy jen to, že Soukupové strohý a věcný (až chlapský) styl psaní mi je velmi sympatický a řadí ji mezi mé oblíbené autorky.

P. S. Tímto jí odpouštím Martu v roce vetřelce.

4 03.04.2014