Zázemí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161263/zazemi-cSj-161263.jpg 3.8143
Žánr
Novely, Literatura česká
Vydáno, Fra (Agite/Fra)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Zázemí

Přidat komentář
los
14. března

pěknými slovy a nápaditými metaforami oplývající (další) hysterická třicátnice-intelektuálka, která nemá pořádně co na práci, tak řeší "svá těhu", a když už neví, co roupama, když všechno je tak těžké a složité a dojemné, tak konvertuje z protestantky na katoličku (zázrak!); no, možná znám odpověď na ústřední otázku, proč babička byla tak v pohodě, a mně to nejde - protože neměla v životě čas o tom přemýšlet?

lucie3725
18.04.2020

Tahle kniha mnou zarezonovala tak, jako málokterá před ní.


Lily101
18.03.2020

Obsah knihy líbivě sepsán (místy s užitím cizích slov), leč něco tomu k udělení plného počtu hvězdiček chybí. Už vím; pointa knihy na straně 135 (SPOILER: Kniha je fikcí! KONEC SPOILERU).

Některé krátké úvahy mě zaujaly více (např.první dvě strany, konkrétně strana 61-62 a “příběh” “Road trip” na straně 122-125), jiné méně.

Nemile překvapená jsem byla tím, že kniha je primárně o hlavní protagonistce, která na mě místy působí uknouraně (Co si počnu? Ani bábovku nejsem schopna upéct-což pramení z “příběhu” s názvem “Dorty”, konkrétně ze strany 93) vzhledem k věku (přes třicet-naznačené v úvodních “příbězích” a např. straně 124 na konci odstavce prvního této strany).

Sigas
25.08.2019

Důvěrné, až intimní vyprávění, pocity a vzpomínky. Kniha o ztrátě nebyla tak drásavá, jak jsem čekal, ale zato jsem v ní našel něco velmi blízkého, co zná asi většina z nás, ale o čem se nemluví. Ty drobné, zdánlivě nedůležité detaily, které se vynořují jako ostrovy z oceánu zapomenutého života a jsou nabité významem toho, co zůstává neuvědoměno. Ta stále přetrvávající vnitřní nejistota: “A Ty, babičko, Tys zažila někdy něco z toho, co já? Ty výčitky, pochybnosti, ten děs?” Marné čekání na dospělost: “Kdo Tě naučil vyrůst? Nebo kdo Tě po nocích trénoval vypadat šťastně. Babičko, jak já miluju cukrovou vatu.” Ten plíživý pocit bezvýznamnosti života: “Pane Bože, kde přebýváš v takových bezbarvých chvílích? Když tě není nikde vidět, ztajeného v maloměstských kulisách, ale zas to není zlé natolik, abys byl odhalen trpící v trpících.”

Kateřin-a
08.08.2019

Čtení mi neskutečně rychle uteklo! Kniha je rozdělená do kapitol, které se vždy vztahují k nějaké vzpomínce na babičku a nejen to. Šrámková předkládá i svoje postřehy a pocity týkající se mateřství, vztahu k dětem nebo osobního vyznání víry. Zvlášť v těchto místech mi to přišlo hodně osobní. Má navíc úžasnou schopnost podívat se na běžné každodenní věci nevšedně a nechybí jí umění sebereflexe. Díky této knize jsem si o autorce udělala ucelenější obrázek. Tolik mě to nevtáhlo jako Hruškadóttir, ale i tak to byl skvělý čtenářský zážitek!

"Bulim a jsem přesně v náladě vletět do kadeřnictví a nechat se vzít strojkem na pět milimetrů, ač jsem se muži přísežně zavázala, že to už neudělám, nebo si nechat na hlavě vytvořit nějakou ujetou asymetrickou kreaci ve fluorescentní barvě, co bude aspoň zábavná, když nic jiného, protože to není k ničemu vypadat hezky, ba to se vším ostatním v životě blbě kontrastuje a je z toho akorát smutno."

hs777
06.08.2018

Úchvatný koncert slov. I v mojí hlavě bloudí útržky obrazů, střepiny historek, povědomé předměty nebo známá a přesto skoro zapomenutá místa - to vše spojené s mou babičkou. Vždy pohladí a navodí ten nezaměnitelný pocit dětské bezstarostnosti.

dedliipf
30.11.2017

Štveš mě, Šrámková. Kladeš věty za sebe tak, aby čtenáře tísnily, nebo aby vypadaly tvé myšlenky hladově? Pár stránek, co se četlo těžce. I stejně dlouhou filosofii mám přečtenou dříve. A k čemu? Byla jsi zmatená a nevěděla, jak babičku zachytit, když už ti propadla náručí?

Chvíli před čtením jsem hledala knihy o stárnutí, o babičkách, o rodičích; zkrátka o lidech, co stárnou a umírají a nás to bolí. Protože jsem hledala něco, co by vyjádřilo moje pocit, co by mi od nich ulehčilo. Tohle dílo mi nesedlo úplně, chvílemi mě trápilo, ale aspoň jsem si mohla přečíst další příběh. Za to jsem ráda.

Eremites
21.11.2017

Milé setkání. Útlounká knížečka (nějak mi tohle slovní spojení asociuje outloně - taky je takový....roztomilý) plná nostalgie, ale i bolesti, vzpomínek i obav nad nutností "dospět" z malé babiččiny holčičky v dospělou ženu.
Styl a způsob psaní Jany Šrámkové mi nesmírně lahodí, od ní bych si s radostí přečetla třeba i návod na použití zubního kartáčku.

1