MollyCornelia komentáře u knih

4*/5*
Elita byla docela zklamáním. Ano, byla zábavná, oddechová a čtivá, ale ryze vycpávkový díl. Vztah Americy a Aspena se nikam neposunul, s Maxonem je to taky v podstatě stejné. Král Clarkson, Celesta a někdy i sama America byli kolikrát na zabití, a překladatel odvedl mizernou práci, protože jméno jedné ze soutěžících překládal někdy jako "Elisa" a někdy jako "Elise".
Pro čtenáře cca od 12-ti let.

16.05.2022

5*/5*
Absolutně úžasná oddechová romantika. Moc mi vyhovuje styl psaní Kiery Cassové a líbilo se mi na knize snad úplně všechno, kromě toho, že mi neustále lezla na nervy Celesta.
Doporučuji všem, dětem asi od 12-ti let.

1 16.05.2022

3*/5*
Většina knihy byla zábavná a dobře napsaná, na prvotinu velmi slušné. Střídání postav mi ovšem nesedělo, ztrácela jsem se v úhlech pohledů a nemohly jsem si nikdy na osobu pořádně zvyknout a vcítit se do ní, protože přišla další postava.
Konec mě trochu zklamal, čekala jsem velké bum, které tak úplně nepřišlo.
Doporučuji holkám i klukům od 13 let.

3 01.05.2022

Tohle zklamaní docela bolelo.
Nejdřív ale vyzdvihnu ty plusy knihy. Příběh nebyl povrchní, s přidanou hodnotou ve formě úvah o lásce jako takové a otázkami co v životě člověk chce. Květnatý styl psaní byl netradiční a inspirující.
Bohužel tahle kniha byla víc špatná než dobrá. Styl psaní byl sice pěkný, ale nesedl mi a ztěžoval čtení. Dost částí bylo natahovaných, velká část knihy tam ani nemusela být, spouta zbytečných kapitol a scén. Některé věci, jako třeba konec, mi přišly nelogické a sama Adeline mi nebyla zvlášť sympatická, protože jsem někdy zcela nechápala její chování.
Už když jsem si poprvé četla anotaci mi došlo, jak to asi bude s Henrym (jako proč si tedy pamatuje Addie) a moje teorie se potvrdila. Za celou knihu nastaly asi tak tři zvraty a všechny jsem uhodla dlouho dopředu. To mě opravdu mrzí, protože já většinou neumím moc předvídat děj.
Další problém jsem měla s Lucem, čili naším temným. Když je to tedy bůh s malým b neboli ďábel, proč má tolik lidských citů, jak to, že je schopen něčeho podobného lásce a jak se mu může stýskat? To mi nedává moc smysl, a hlavně to podkopává mou představu o démonech.
Jako poslední bych vytkla podivnou obálku. Sice svými barvami dává najevo, že nepůjde o zrovna sluníčkový příběh, ale jinak její zpracování moc nechápu nelibí se mi. A taky jsou na ní vidět veškeré šmouhy a skvrny.
Shrnutí: Neviditelný život Addie LaRue je sice zajímavý příběh, ale nečte se zrovna snadno a hlavně to není YA fantasy, ale román o nesmrtelnosti. Moc od toho nečekejte a možná budete spokojení. S klidným srdcem bych to nikomu nedoporučila, takže se spíš téhle knížce vyvarujte.

5 24.04.2022

4*/5*
Vybrala jsem si dobře, zrovna jsem totiž měla na heavy contemporary náladu. Kniha mi sedla do vkusu.
Pět kroků od sebe se rychle četlo, styl psaní je jednoduchý, málo popisů a díky tomu děj ubíhá. Krásné vygradování ke konci. Postavy mě několikrát srdečně dojaly svým laskavým chování, což se týká hlavně oslavy narozenin. Jak Stella, tak i Will mi byli sympatičtí.
První polovina mě velmi bavila. Hodně se týkala cystické fibrózy, a protože jsem před čtením téhle knihy ani nevěděla, že nějaká taková nemoc existuje, hodně mne to téma zaujalo. Trošku mě mrzí, že druhou půlku knihy šlo hlavně o romantickou linku, a o té čtu v téměř každé young adult knize, která se mi dostane do ruky - kdyby se romantika utlumila, vůbec by mi to nevadilo. Také je mi proti srsti, že je kniha tak rychlá, odehrává se během dvou týdnů, a má necelých 250 stran. Nestihla jsem si vytvořit pořádný vztah k postavám a tím pádem mě vyústění děje nějak zvlášť nezasáhlo.
Shrnutí: Pět kroků od sebe je milá a čtivá knížka, do které má cenu se pouštět. Předává informace o závažné chorobě, která ve společnosti není příliš častá, a tudíž se o ní mnoho neví. Kromě toho najdete na stránkách příjemné hrdiny a romantickou linku.
Doporučuji mladistvým cca od 12-ti let.

2 08.04.2022

Na Auroru a možná i obecně na sci-fi teď vůbec nemám náladu, takže jsem se dočetla do strany 109 a knihu odložila. Prozatím pomalý začátek a moc rychlé skákání z jednoho úhlu pohledu na další. Trochu podobné Aktě Illuminae, od stejných autorů, kterou mužů jen a jen doporučit. Skvělá trilogie :-).
Ke knížce se jistě ještě vrátím, až na ni budu mít to správné rozpoložení.

3*/5*
Čtyři mrtvé královny mají zajímavý námět, ale provedení by se dalo vylepšit, jako např. v žánru fantasy detektivka známý Devátý spolek od Leigh Bardugo. Asi do strany 80 jsem se přemáhala, abych knih neodložila, a do strany 300 mě děj nechytil, ale až do konce už to byla jedna divoká jízda. Pokud si počkáte na Část čtvrtou (poslední část), nebudete litovat.
Vůbec jsem neodhadla, kdo fyzicky zabil královny. Kdo za vším stál jsem ovšem tušila. Překvapilo mne několik odhalení ke konci.
Keralie mě moc nezaujala, ale královnu Marguerite jsem si zamilovala hned po první kapitole s ní. Byla to moudrá a vznešená vládkyně. Příběh byl čtivý, hlavně za to asi vděčíme krátkým kapitolám, v průměru cca 8,5 strany na jednu.
Romantika se mi nelíbila, byla uspěchaná (i když co za čtyři dny děje zvládnout). A bohužel musím říct, že jsem čekala něco víc, protože jsem měla od sestry a kamarádek ujišťení, že se mi Čtyři mrtvé královny budou moc líbit. Možná v tom má i svou roli to, že jsem od zmiňovaných holek měla několik spoilerů, i když ne zásadních situací v knize.
Doporučuji dívkám asi od 12-ti let. Pokud nebudete mít moc velká očekávání, ještě jste nečetli Devátý spolek, není vám víc než 18 a nemáte moc načteno, kniha se vám může velmi líbit.

2 28.03.2022

3,75*/5*
Změna hlavních postav velmi prospěla příběhu. Za mě lepší než 1. díl, ten dostal 3,5*. Už v Temném a osamělém prokletí jsem si velmi oblíbila Greye, a tady byli on i Lia Mara úžasní. Díky smyslu pro odpovědnost a čest mi Lia Mara přirostla k srdci, protože mám stejné povahové rysy. Naopak Rhena jsem moc ráda neměla a teď jsem přešla k nenávisti. Byl tak neuvěřitelně sobecký!
Děj odsýpal příjemným tempem, romantická linka nezklamala (slowburn mi tady vyhovoval) a charakterizace je výborná. Odhalení v epilogu mě dostalo a ještě několik dní jsem nad ním přemýšlela.
Proč ale kniha nedostala plný počet hvězd? Tak zaprvé byl příběh předvídatelný. V několika málo situacích mě autorka překvapila, ale jinak bylo celkem jasné, jakým směrem se bude děj ubírat. A zadruhé jsem prostě čekala něco víc. Chtěla jsem nezapomenutelný příběh jako je duologie Dopisy ztraceným, kterou jsem četla v roce 2021. Čekala jsem promyšlenější a propracovanější děj, ale Statečné a zlomené srdce byla spíše příjemná YA oddechovka.
Doporučuji holkám asi od věku 13 let.

28.03.2022

I týden po dočtení stále nevím, co si o knize myslet. Rudá jako rubín byla mojí čtvrtou nejlepší knihou za minulý rok a první díl této série mě nadchl, takže jsem si Kerstin Gierovou zamilovala. Ale Druhá s. k. snů pro mě byla lehkým zklamáním.
Asi jsem čekala něco víc. Ano, četlo se to dobře, odpočinula jsem si u příběhu, ale vcelku se toho zase tolik nestalo. Liv i Henry mě často štvali, většinu knihy mě téměř nezajímalo a nebavilo veškeré dění ve snech a celou romantickou linku bych klidně vynechala. Na druhou stranu mě bavily vylomeniny proti Okrb, ta si zasloužila trochu srazit hřebínek.

2 24.03.2022

Holubice a had je za mě výborná romantická čarodějnická fantasy s originálním magickým systémem, nevšedními postavami a dávkou sarkasmu a humoru. Do knihy jsem se začetla velmi rychle a děj odsýpal celou dobu příběhu. Několikrát jsem se smála, držela jsem palce hlavním hrdinům a valila oči nad zvraty ke konci knihy. Fungování magie je hodně drsné, ale logické a nevšední. Romantická linka se mi velmi líbila, zamilovala jsem si Lou, Reida, Coco i Ansela a přestože byla romantika předvídatelná, zvraty jsem až na jeden neuhodla. Nemám absolutně nic, co bych mohla Holubici a hadovi vytknout.
Doporučuji mládeži od 15 let, milovníkům romantiky, románů a fantasy literatury.
5*/5*

4 14.03.2022

Dobrá oddechovka, 3*/5*.
Na celé knize je asi nejlepší styl psaní, který posouvá děj rychlým tempem vpřed, a vztah hlavních hrdinek Evadne a Halcyon, ten je vyveden v celé kráse sesterské lásky. U knihy si odpočinete a zahřeje vás na duši.
Ale je škoda, že nebyla zpracovaná lépe. Začátek mě velmi bavil, ale potenciál nebyl využitý na maximum. Všechno mi přišlo nedotažené. Slabá charakterizace, špatně vysvětlený magický systém (to, proč Damon skončil, jak skončil, jsem nepochopila vůbec) a i s romantikou linkou mohla jít autorka více do hloubky.
Lehce nadprůměrná fantasy, kterou ovšem nedoporučuji náročným čtenářům.
Pokud ale hledáte jednodušší knihu, nemáte ve fantasy moc načteno anebo příliš neočekáváte, Sestry ve zbrani a písni vás nezklamou.

1 06.03.2022

Dědictví krve mě uchvátilo. Četlo se rychle, bylo akční a stále se něco dělo. Super dialogy mezi Anou a Ramsonem. Velmi se mi líbilo realistické fungování magie, že má své meze, a taky psychologie postav (jejich myšlení a tak). Na prvotinu úžasné.
Kniha má jeden speciální prvek: co může, to se pokazí. Jak začala Ana něco plánovat, už mi bylo dopředu jasné, že se něco zvrtne.
Jediné dvě věci bych mohla vytknout: akce bylo někdy až moc a vyčerpávala mě a taky se mohla více rozebrat romantická linka. Ale ta se dá dohnat v dalším díle :-).
Rozhodně si to přečtěte. Doporučuji holkám okolo 13ti let. Nebudete litovat!

2 26.02.2022

Zvon bych označila jako důstojné zakončení série. Je to prostě Neal Shusterman, umí psát a jeho styl psaní mi dokonale sedne, má nekonečnou fantazii a ukazuje nám, kolik má lidstvo chyb a jak jsme nepoučitelní.
Jenže... Když jsem si zjišťovala před čtením nějaké recenze, trochu jsem se lekla. Podle určitých zdrojů to měl být nejslabší díl. Nimbus jsem zařadila jako druhou nejlepší knihu, co jsem minulý rok četla a říkala jsem si, že Zvon se mi přece NEMŮŽE nelíbit, když předešlý díl byl tak skvělý. Trochu jsem se spletla.
Není to špatná kniha, to rozhodně ne. Ale Za mě byl Nimbus asi 1000x lepší a Smrtka asi 100x. Zaprvé se mi Zvon tolik nelíbil proto, že jsem ho četla 15 dní, což na mě sice není zas tak dlouho vzhledem k tloušťce, ale neměla jsem na čtení tolik času. Mám to s knihami tak, tě čím déle je čtu, tím menší mám motivaci je dočíst, a proto jsem čtení odkládala. Zadruhé tady bylo na mě až moc dějových linek. Citra ala Anastázie a Rowan byli upozaděni a jediné kapitoly, které mě bavily stejně jako Smrtka a Nimbus, byly ty s Faradayem a Lorianou. Jerico Sobranis / Jeri Soberanisová mě někdy štvala, LGBT+ v knihách obecně nemusím, a nějak jsem si nezvykla na tak velké množství hlavních postav.
Zatřetí konec - žádné velké zvraty, které by mě prekvapily stejně jako Smrtka a Nimbus se neudály, konec byl obstojný, ale nic bombového. Nekonalo se nic úplně wow. Osobně jsem trochu předvídala, co se stane. A bylo to slabé, Neal umí i líp.
Jinak je to ale čtivá a dobrá kniha. Sice ji umísťuji v sérii takto: 1. místo Nimbus, 2. místo Smrtka, 3. místo Zvon, ale určitě stojí za to se do Zvonu pouštět.

4 26.02.2022

3,5*/5*
Od prosince čtu samé fantasy, takže mysteriózní detektivní román (i když duchařina) byl příjemnou změnou. Od Leigh Bardugo jsem před dvěma lety četla duologii Šest vran a byla jsem z ní unešená. S Devátým spolkem jsem nešlápla vedle.
Ale lituji, že jsem pár let nepočkala. Kdybychom ho četla v 18, 20 letech, líbil by se mi asi více. Spadám do kategorie young adult, takže nejsem cílovka, zjevně byla kniha zamýšlena pro starší čtenáře.
Postavy:
S Galaxy "Alex" jsem se moc nesžila, přeci jen je o pár let starší než já a ještě k tomu feťačka. Oproti tomu jsem si oblíbila detektiva Abela Turnera a z minulosti i Darlingtona.
Styl psaní:
Kniha se mi nečetla zrovna lehce, styl je popisný, květnatý. Zbytečně dlouhé kapitoly.
Svět a prostředí:
Yale a její kampus byly zajímavé, míchání vysokoškolských profesorů a duchů všemu dodávalo správný šmrnc.
Příběh:
Bylo to drsné, hodně krve, rituálů, zvratků a všemožných hnusáren. Nechyběla sprostá slova. Hodně moc mě bavilo objevování spolků a jejich fungování. Konec je absolutně geniální, všechny detaily, kterých jsem si sotva všimla během příběhu, byly zapracovány do rozuzlení. Kromě osudu Darlingtona jsem neodhadla vůbec nic a prostě... aaa, Leigh Bardugo je génius!
Abychom to shrnula:
Nečtěte to moc brzo, tak v 17 nejdřív. Ale jak se prokoušete první polovinou, bude ta námaha stát za to. Příběh de rozjede a pak najednou zjistíte, že už jste to dočetli. Doporučuji milovníkům fantasy a detektivek.

09.02.2022

Moc doporučuji! Eva Marie Šámalová je talentovaná autorka. Měla jsem tu čest s ní cvičit a její knihy určitě stojí za přečtení!

31.01.2022

Je úplně zřejmé, že Brigid Kemmererová je v první řadě autorkou heavy contemporary (=současné romány s těžkým tématem). V celé knize jsem vnímala hluboké myšlenky hlavních postav, jejich zaobírání se věrností, přísahami a smrtí blízké osoby, hlavní hrdinka Harper má tělesnou indispozici a s charakterizací šla autorka do hloubky. To nejsou prvky klasické ya fantasy.
Po dočtení - což bylo před dvaceti minutami :-) - jsem byla malinko zklamaná. Přeci jen Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí jsou povedenější díla a měla jsem asi moc vysoká očekávání. Každopádně skvělá oddechovka, četla se poměrně rychle, i když styl 'sesednu z koně' je mi méně příjemný než v ya obvyklé 'sesedla jsem'. Postavy se mi do třetiny zdály ploché, působily jako archetypy (Rhen - pyšný a nafoukaný princ, Harper - dívka, která se zlobí na celý svět a Děsivý Grey - člověk bez jakýchkoli citů), ale záhy jsem zjistila, že jsem ye pletla a byly nakonec dobře rozebrány, jak už jsem napsala výše.
Prostředí je zajímavé, příběh poměrně předvídatelný, romantika se mi líbila. Nebýt toho epilogu, řekla bych si, že je to standalone. A samozřejmě kdyby mi na stole neležel druhý díl.
Dávám 3,5*/5*.
Takže, neváhejte se do Temného a osamělého prokletí pustit, ale radši se brzděte s nadšením. Doporučuji holkám plus mínus od 13-ti let.

1 28.01.2022

No... Co k tomu říct? Nebyla jsem schopná Medvěda a Slavíka dočíst, zasekla jsem se ve třetině. Jako nápad je zajímavý, prostředí Ruska ve čtrnáctém století pro mě bylo novinkou a anotace zněla dobře. Postava světce Sergeje Radoněžského se mi taky líbila. A jméno hrdinky je originální.
Jenomže čtivost je absolutně strašná, nezvládla jsem se soustředit na příběh a postava Vasilisy mi vyloženě vadila. Nevím, jestli se příběh později rozjede, ale prostě jsem se neprokousala začátkem. Anotace zněla dobře, ale místo dobrodružné fantasy jsem se dočkala jen historického románu plnou nezajímavých intrik typu kdo se s kým ožení. V létě, až budu mít na čtení více času, se k trilogii Zimní noci možná vrátím a třeba se změní můj názor. Ale berte Medvěda a Slavíka s rezervou, ať nejste tak zklamaní jako já.

A je to tu, další skvělá, nicméně už dočtená kniha. Tři temné koruny jsem četla už před sedmi měsíci a ráda za to nejsem. Během celé knihy se autorka odvolávala na události, které proběhly na konci předešlého dílu, a ty jsem si nemohla vůbec vybavit. No takže doteď nevím, jak zachránila Mirabella Arsinoe život...
Každopádně z Tří temných korun jsem byla nadšená, ale to nebylo nic oproti Jednomu temnému trůnu! Byl zde daleko kratší začátek a více zvratů. Nejvíce mě zasáhl zvrat týkající se Arsinoe, jejího nože a nápadníků, to mě fakt nenapadlo. Co se týče postav, všechny tři královny prošly vývojem a nejvíce byl znát na Katharině. V 1. díle byla mou favoritkou, ale teď je z ní mimořádně krutá a zlá osoba. Oblíbila jsem si naopak Mirabellu, kterou jsem ráda neměla, ale ukázala mi, že má laskavé srdce a opravdu miluje své sestry. Arsinoe dostala opravdu hodně prostoru, téměř polovina kapitol se točila kolem ní spolu s Jules Miloneovou. Všechny sestry se také začaly stavět na odpor svým opatrovníkům (mám na mysli Madrigal Miloneovou, Sáru Westwoodovou s Lucou a Natalii a Genevieve Arronovy). To je ukázka jejich silných povah a vlastní vůle.
Co se týkalo vedlejších postav, oblíbila jsem si Billyho, ale Luca, Natalia a William Chatworth starší mě vyloženě štvali.
Svět dostal prostor, ukázal se nám chod Černé rady a Černé chaty, v příštím díle se setkáme s trochou štěstí i s Bastianem, městem válečníků.
Konec mě úplně nedostal, předpokládala jsem, co se stane s Josephem, ale Jules a Arsinoe s Mirabellou byly méně předvídatelné.

Nemůžu jinak než doporučit. 5/5 hvězdiček, o dost silnější díl než Tři temné koruny. Pokud jste pochybovali, zda se do druhého dílu vrhnout, nebojte se! Jsem z Jednoho temného trůnu absolutně nadšená a rychle potřebuju další díl!

2 16.01.2022

4,5*
Začínám nový rok úžasnou knihou!
Z krve a popela je pro vás, jestliže:
- je vám aspoň 15 let
- máte rádi romantickou fantasy
- nevadí vám delší začátky

Plusy:
Velké zrychlení tempa asi na trojnásobek (kolem str. 300).
Úžasné a aspoň pro mě nepředvídatelné zvraty na konci.
Sympatická hlavní postava.
Zajímavý svět a jeho náboženství.

Mínusy, za které jsem musela ubrat hvězdičky:
Strašně dlouhý začátek, asi do třetiny jsem se musela nutit číst dál, abych příběh neodložila. Kniha by klidně mohla být kratší tak o 200 stran, usekl by se ten zdlouhavý rozjezd.
Trochu uměle vsunutá, ne moc uvěřitelná romantická linka.

4 06.01.2022

Vražedkyně a Pán pirátů ***
Hezký příběh, gradace se stupňuje. Má ale dlouhý začátek, první akce se děje za polovinou.
Vražedkyně a léčitelka **
Rychle se četla, protože není moc dlouhá, ale byla naprosto zbytečná. Kdo jste se díval, kdy byla napsána, zjistili jste, že ji Maasová přidala dodatečně.
Vražedkyně a poušť *****
Nejlepší povídka ze všech. Tiší vrazi mě nesmírně bavili a zamilovala jsem si asterionské koně.
Vražedkyně a podsvětí, Vražedkyně a říše ***
Romantická linka mi nesedla, vůbec mě nechytl příběh. Sam se choval jako Rhysand ze Dvorů a jediné, co bylo skutečně povedené, bylo rozuzlení Vražedkyně a podsvětí.

Obecně jsou povídky pěkné, ale za mě slabší než jiné díly Skleněného trůnu. Četla jsem je po Dědičce ohně, a vidím velký posun v chování Celaeny. V povídkách je strašně arogantní a pyšná, což mi lezlo na nervy většinu času, ale hold každý se vyvíjí a vražedkyně není výjimkou.

1 20.12.2021