MollyCornelia komentáře u knih

3*/5*
Příběh ve stylu Jane Austenové o včelách, rodinné pověsti a síle skandálů.

Z doby, kdy jsem romány Austenové hltala, už jsem vyrostla, toto pro mě byl nostalgický návrat k historické romantice. Postavy mi byly sympatické, autorka je poměrně hezky vykreslila. Kulisy i vedlejší dějové linky se podařily, ale přesto mi něco chybělo.

Myslím, že potenciál knihy nebyl zcela naplněn. Když už se spisovatel pokouší o hate-love, bylo by fajn, aby doba, kdy se hrdinové nesnáší, trvala nějakou část knihy. Přišlo mi, že se zbytečně brzy začali oba zamilovávat, což zhatilo část budovaného napětí. Také mě zarazily moderní názory některých postav, nezdály se mi soudobé.

Ocenila jsem vtipné hlášky a celkovou atmosféru, která se mi líbí a díky které jsem si příběh užila. Doporučuji čtenářům od 13 let.

3,5*/5*
Doplňková kniha zaklínačské ságy. Tentokráte o tom, jak Geralt přišel o své meče.

Spolu s Časem opovržení hodnotím jako nejslabší díl série. Něco mi tam chybělo, ani ne Ciriina linka příběhu, ale hlubší filozofování a více témat k zamyšlení. Děj měl zajímavé rozuzlení, kde se jednotlivé vedlejší zápletky spojily do smysluplného konce, ale mě to nestačilo.

Postavy čarodějky Korál a její učnice Mozaïk mi chvílemi lezly na nervy, ale zato Geralt se hezky vybarvil a Marigold... no, ten je prostě svůj a bez jeho klasické patetičnosti a nedomýšlení důsledků bych si nedokázala sérii představit.

Samozřejmě musím vyzdvihnout motivy monster, experimentování s mutacemi a promyšlenou politickou linku.

Sečteno, podtrženo: zajímavý díl, který je možný číst jak před hlavní sérií, tak jako v mém případě po ní. Doporučuji, ale jsem lehce zklamaná.

4*/5*
Po pětihvězdičkovém prvním díle přichází pokračování. Rozpadlá Finální říše se staví na nohy. Kam naše postavy zanese odhalené proroctví a snaha udržet město v bezpečí?

Děj se posunul o rok, v knize vzniká spletitá politická situace a celkově má příběh jiný nádech než první díl. Už se neřeší revoluce a revolta vůči Pánu vládci. o
Obyvatelé Luthadelu se snaží v nastálé situaci přežít a obchodníci, šlechta i vojska mají vlastní plány. Vše kompikuje příchod kolossu a šeptanda o proroctví týkající se Bezednksti a Pramene Povýšení.

Postavy mají možnost se dále vyvíjet. Autor hezky prokleslil jednotlivé charaktery, Sazed i Elend dostali dost prostoru, za což jsem vděčná. U Vin se vyvinul klišoidní "syndrom vyvolené", ale šlo to překousnout.

Knihu jsem četla skoro měsíc po kouskách, takže mi přišlo, že se místy trochu táhla a tempo kolísalo. Závěrečnou akci jsem si ani moc neužila, přestože konec byl zajímavý.

Magický systém a komplexnost děje ale vynahradily menší nedostatky. Taje allomancie i feruchemie jsou dále rozšiřovány, autor nám poodhalil i život kander a dalších tvorů. Tyto části mě bavily nejvíc.

Sečteno, podtrženo: kvůli délce a občasným klišé týkající se Vin ubírám hvězdu, ale jedná se o skvělou fantasy a jsem zvědavá na další díly :).

5*/5*
Velice silné rozhovory o silných lidech, kteří riskovali životy sebe i blízkých pro šanci žít svobodně.

Do knihy jsem šla s velkou nevědomostí, autorku jsem víceméně neznala a o KLDR věděla jen velmi málo. Tato kniha pro mě od prvních stránek byla mimořádně silným a odstrašujícím zážitkem. Slzy netekly, ale při čtení o veřejných popravách a hladomoru se mi dělalo špatně. Přesto jsem se nedokázala odtrhnout a za den a půl vše přelouskala.

Příběhy na mě zapůsobily právě díky tomu, že je vypráví obyčejní lidé, z nižších i vyšších vrstev. Autorce se podařilo vytvořit komplexní obraz zahrnující život ve městech i na vesnici, popis každodenní rutiny i oslav svátků.

Žádnému utečenci jsem nedokázala mít za zlé jeho zločiny, když bylo jasné, že motivací byly základní biologické potřeby a ochrana rodiny. Poslední rozhovor s důchodkyní mě v mnohém vytáčel, jsem ráda, že si ho nechala autorka na konec, bylo na něm dobře vidět, jak hluboko dokáže propaganda zapustit kořeny.

Jsem ráda, že knihy Niny Špitálníkové se dostávají i na seznamy povinné četby, protože tohle by si měl přečíst každý. Přečíst a uvědomit, opravdu si uvědomit, jak dobře se v Česku máme.

2*/5*
Útlá sbírka poezie míchající chutě odrůd vína s kocháním se oblými tvary.

Knížku jsem pročetla za jeden večer, je to taková milá jednohubka. Autor ve čtenáři vyvolá abstraktní představy, které mě přenesly rovnou na prosluněnou vinici.

Bohužel nepřekousnu ilustrace, které tíhnou k erotice daleko více než samotné básně a jejich styl mi vůbec nesedl. Daleko více se mi ke sbírce hodí spíše motivy vína, které by zároveň byly méně explicitním obsahem. Neztotožnila se všemi verši, občas jsem měla pocit, že autor něco odbyl - u čtení jsem viděla inspiraci Prokletými básníky, kteří jsou ale kvalitou někde úplně jinde a jejichž sbírky mě zasáhly daleko více. Zde si za týden bohužel nevzpomenu, o čem jsem četla.

Shrnutí: příjemná poezie na jeden večer, pokud knize odpustíte existenci ilustrací a občasný pokulhávající um spisovatele.

3,5*/5*
Osobitý, vtipný a nepřikrášlený román o dospívání, úskalí důsledků vlastních rozhodnutí i odpovědnosti za svoje štěstí.

Smekám autorovi za trpělivost při psaní. Je znát, že na knize pracoval dlouho, že pečlivě vybíral skladby (pouštěla jsem si ke čtení jen některé, ale k atmosféře vždy seděly) a že si dal záležet i na spoustě detailů, jejichž význam se odhalil později. Marky, Val, Malta, Turek a další jsou ujetí, ale poměrně běžní teenageři, kteří hledají první lásky a zážitky. Oba protagonisti mi i přes svou okouzlující osobitost poměrně často lezli na nervy, ale Marek mi byl sympatický a na konci mě překvapil.

Číst knihu ze současnoti z pohledu kluka se mi líbilo, celý život mi občas nedocvakává, že kluci jsou taky jenom lidi a od nás holek se zas tak moc neliší (kromě toho, že vždy vymyslí největší nejapnosti :)).

Příběh hezky plyne, ale někdy od poloviny do vyvrcholení stagnuje a knihu jsem několikrát odložila. Vaty a hluchých míst je tam několik, což mě mrzí, protože konec je náležitě dramatický a začátek knihy je také obstojně napsaný.

Jsem vděčná za nakousnutí hromady aktuálních témat. Přetřásané téma drog mě spíš štvalo, než donutilo se zamyslet nad problematikou, ale budiž.

Sečteno, podtrženo: kniha je vtipná i napínavá, oddechová i vážná. Dávám slabší hodnocení kvůli slabší části za polovinou, ale doporučuji všem teenagerům i neteenagerům :).

3,5*/5*
Vražda ve mlýně je třetím dílem historické detektivní série.

Jedná se o plynulé navázní na předchozí díl. Jasona a Daniela si nelze nezamilovat, přestože ale musím říct, že některé jejich názory působí až moc pokrokově a moderně. Oba dva některé situace řeší spíše neúměrně své době, což mi kazilo jinak uvěřitelnou dějovou linii a proto jsem druhý díl hodnotila lépe.

Naopak přiměřená je pohodová atmosféra, která z předchozích knih přetrvává. Konec je vesměs pozitivní a i narážky na historické dění v USA mě bavilo, stejně tak vedlejší postavy (Micah je zlatíčko) a poznámky ohledně medicíny.

Rozuzlení zápletky jsem víceméně odhadla, ale příběh táhly hlavně životy postav, proto mi to ani nevadí.

Celkově se jedná o nekrvavou, milou detektivku, která úplně neodpovídá epoše 19. století, ale zahřeje vás u srdce :).

4*/5* Tajemná hra, dvě sestry a násilnický otec. Neznámý mladík a úkol bez dostatku indícií.

Do Caravalu jsem se konečně pustila díky iluzionistickému představení M. Nesvedy, které bylo tak skvělé, že jsem o dalších kouzlech chtěla i číst.

Jedná se o knihu založenou na pohádkovém zmatku - já se jím nechala příjemně unášet, ale chápu, že některým čtenářům může zpracování připadat roztržité a chaotické. Právě atmosféra knihy a ne tak docela jasné mise, které hrdinka musí řešit, jsou hlavní náplní děje. Dobrodružství a úkol, který je obtížné rozklíčovat, když nevíte, čemu můžete věřit a za nápovědu lze považovat téměř cokoli - a to mě tak moc strhlo.

Po celou dobu není vůbec jasné, co je hra a co skutečnost. Autorka tahá za nitky tak citlivě, že opravdu nebudete vědět, čemu věřit.

Caraval je malý svět fungující svým vlastním způsobem, kde ani čas, ani prostor nejsou zárukou logiky a fyzikálních zákonů. Ztvárněním mi příběh opravdu sedl, díky čtivému autorskému stylu jsem hltala každou stranu. Vše se nese v magickém duchu, ale autorka se nebojí krve ani ubližování postavám. K těm nemám moc, co říct, žádná mi nebyla vyloženě proti srsti a Scarlett mi připomínala mě samotnou, ovšem rozhodně by si zasloužily více rozpracovat.

Nedávám plný počet hvězd, protože je kniha směřovaná mladšímu publiku a je to znát, zároveň souhlasím s jinými čtenáři, že potenciál knihy nebyl využit naplno.

Na další díly jsem natěšená a Caraval doporučuji milovníkům tajemné atmosféry a organizovaného chaosu :).

3*/5*
Rozhovor se slavným sociálním psychologem o jeho životě a působení na univerzitách.

Zimbardo se celý život zabýval převážně vyučováním psychologie a výzkumem. Kniha je plná jeho elánu a zápalu pro věc, přestože je zjevné, že o svoje místo ve světě vědy musel hodně bojovat.

Je mi líto, že se zde objevuje obrovské množství jmen, která podle mě nejsou známá české veřejnosti a bylo občas náročné se orientovat, o jakých lidech, o jakých univerzitách Zimbardo zrovna vypráví. Zároveň můj zájem o to, co se stalo v jeho životě dál, kolísal kvůli přeskakování mezi tématy a nejednoznačně vymezeným kapitolám.

Na druhou stranu mě uchvátilo vyprávění o Stanfordské vězeňské studii (sám Zimbardo ji považoval pouze za demonstraci a hle, co se z toho vyvinulo za fenomén) a dalším plusem je pár humorných momentů.

Shrnutí: kniha je zajímavým vyprávěním o Zimbardově pohybu na vědeckém poli, ale zpracování za mě není ideální.

4*/5* Alchemised: V rukou alchymie - originální dark fantasy, v zahraničí fenomén. Určitě si zaslouží pozornost, ale ten hype? Za mě možná přehnaný.

Na knize mě nejvíce zaujala alchymie a propracovaný systém vědy. Přestože mi určité aspekty připomínaly Mistborn nebo trilogii Ranhojička, magie je zajímavá a bude vás bavit ji objevovat. Dalším super prvkem je nejednoznačnost správných hodnot, ani jedna strana nebo postava není vyloženě dobrá ani zlá a většina z nich balancuje za hranou morálky. V tomto je skutečná temnota příběhu.

Rozhodně vyzdvihnu čtivost knihy, už první část mě vtáhla a hledání jiskry naděje v oceánu tmy mě bavilo hned od počátku. Doporučuji se podívat na trigger warnings, už v první části se objeví experimentování na lidech a jiné nechuťárny. Na rozdíl od většiny čtenářů jsem nebyla úplně zmatená ze systému magie ani z děje.

Druhá část za mě dost pokulhává. Na jednu stranu se příběh skládá dohromady a spousta detailů začne dávat smysl. Bohužel, potřebovala by opravdu proškrtat, trend dnešní doby extra dlouhých fantasy bez pořádných revizí (že ano, Armentroutová) nepodporuju. Spousta motivů se hodně opakovala a měla jsem občas problém se začíst a radši sáhla po jiné knize, někdy jsem vypadla ze čtení i na několik dní. Vztah Kainea a Heleny byl strašně toxický, jak byli oba tvrdohlaví, ale stejně jsem jim fandila, kdo taky ne, že. Kromě nich dvou jsou ostatní postavy bohužel ploché a nedokreslené.

Nejdůležitější poselství knihy jsou právě ve druhé části. Témata jako vymývání mozku, manipulace a nucené sebeobětování pro vylhané ideály byly silnou stránkou děje.

Ve třetí i druhé části jsem očekávala více akce, přišlo mi, že tam autorka vsunula zbytečně moc okecávání a na tolika stránkách to nefungovalo.

Nutno podotknout, že při čtení Alchemised jsem propadla menší čtecí krizi, takže jsem ji četla spolu s dalšími knihami tři týdny.

Sečteno, podtrženo: z Alchemised nejsem úplně odvařená, romantika mě sice bavila, ale kvůli pokulhávající kvalitě textu knihu považuju pouze za zajímavý nadprůměr.

4,5*/5*
O moderních pirátech, terorismu a umění vyjednávat s báječným duem Dolník a Moravec.

Ve čtivém dialogu se dozvídáme o tom, jak vypadají únosy v dnešním světě. Většina informací mě překvapila, neměla jsem tušení, že dodnes piráti existují, že stát vyjednává neefektivně a že "cena" uneseného se mění v čase a v závislosti na politické situaci. Nenásilnou formou jsem se dozvěděla hodně o Islámském státu a Al-Kaidě.

Pan Dolník má můj obdiv, jeho osobní zkušenosti s teroristy i přednášení po celém světě zněly dobrodružně a nebezpečně. Přes to všechno na mě nejvíc zapůsobila jeho empatie a komunikační dovednost.

Můj třetí Moravcův rozhovor, o kapku více na mě zapůsobila H. Sováková, proto ubírám půl hvězdičky. Doporučuji fandům autora a rozhodně zájemcům o cestování do nebezpečných regionů.

4,5*/5*
Na půli cesty mezi odbornou a populárně naučnou jednohubkou. Autor přibližuje a demonstruje na příkladech základní témata psychopatologie.

Doktor Orel má opravdu dar vysvětlit podstatu věci, byť mnohdy abstraktní a hůře pochopitelnou, čtenářsky přístupným způsobem. Z každé stránky čiší i autorův celostní přístup. Ubírám půl hvězdy za občasné opakování informací. Doporučuji studentům psychologie či obdobných oborů a zájemcům o tuto tématiku.

4*/5*
Druhý díl pohodové historické detektivky, tentokrát v kulisách opuštěného opatství.

Tato série stojí na úžasně vykresleném pozadí anglického venkova a báječných postavách. Jasona, Daniela a Micaha si nelze nezamilovat, stejně tak zajímavé vesničany. Přišlo mi, že pokrokové názory Jasona byly občas až moc moderní nebo přitažené za vlasy, ale vše bylo podáno nenásilně a autorce jsem většinu věcí věřila.

Zaujala mě tehdejší medicína, to bylo takovou třešničkou na dortu.

Příběh gradoval, ani na chvíli jsem se nenudila, děj byl úderný a chytlavý. Autorský styl se čte rychle, po této stránce nemám co vytknout. Vraha jsem odhadla a občas mi cukalo oko z překlepů uvozovek, ale jinak je kniha výborným dílem.

Sečteno, podtrženo: našla jsem novou oblíbenou krimi sérii, kterou budu ráda doporučovat :).

Nedočteno. Nechala jsem se zlákat bookstagramem, kde teď opravdu letí dark romance a řekla si: vždyť to čte spousta lidí, určitě to bude bomba!

Spicy scény v knihách většinou nevyhledávám, takže vůbec nejsem cílovka a kniha mě neoslovila. Plochou zápletku a pár namakaných týpků v peří v životě asi nepotřebuju, ale chápu, co na tom milovníci smut vidí :D

2,5*/5*
Ostrov lhářů nespadá jednoznačně do žánru thrilleru ani contemporary, ale určitě se jedná o knihu pro mládež se silným zakončením.

Čtveřice, která si říká Lháři, prožívá jedno léto za druhým na soukromém ostrově rodiny Sinclairových. Zažívají různé příhody a každý rok se zhoršují rodinné vztahy i demence hlavy rodiny, bohatého dědečka. Autorka dokázala zasadit do děje uvěřitelné rodinné rozepře i zajímavé vylomeniny Lhářů, celkový dojem je nostalgický s mystery podtextem.

Přestože autorský styl se mi četl rychle a byl zajímavý, zpracování mi hrubě nesedlo. V ději jsem bývala ztracená, hlavně kvůli špatnému oddělení léta 15, 16 a 17, což přidávalo zmatek do časové linie příběhu. K hrdince Cadence jsem si nenašla cestu, ostatně k žádné postavě. Námět není nijak přeborný, pokud jste četli Lži v plamenech nebo Hru o dědictví, najdete zde podobný vibe.

Abych nebyla jen negativní, probudila se ve mně nostalgie - staré dobré časy bez AI, vylomeniny na pláži a tak. Konec jsem neodhadla a mile mě překvapil dynamický závěr.

Sečteno, podtrženo: Ostrov Lhářů je netradičně psaná kniha pro čtenáře 13+, která vyniká zajímavým koncem, ale má mnoho negativ a proto ji nedoporučím.

5*/5*
Promyšlená akční fantasy z pera mého oblíbence Sandersona. První díl z momentálně sedmidílné ságy.

Od začátku nebylo těžké se začíst a příběh mě pokaždé vtáhl. Tahounem je hlavně originální magický systém a postupné odhalování zákonitostí světa Finální říše.

Postavy zezačátku vypadají dost šablonovitě. Co si budem, Pán Vládce zní už podle jména jako záporák, Kelsier působí jako klasický vizionář a egoista a Vin se chová mírně pubertálně. To vše ale vyvažuje skvělý učenec Sazed a postupné proměny a dobarvování jednotlivých charakterů.

Začátek je pozvolný. Plesy a podobné akce, kde se odehrávají intriky, daly knize víc dívčí nádech. Konec nabere šílené tempo, došlo k několika zvratům a jsem velmi zvědavá na další díly.

Jediné, co mi na knize vadilo - kromě zezačátku černobílých charakterů - bylo natěsnané, malé písmo. Počítejte, že vám kniha zabere poměrně dost času, přestože je čtivá.

Četla jsem hezké vydání z roku 2024. Poslední dobou mám štěstí na výborné i graficky zajímavé příběhy :).

Doporučuji čtenářům hledající fantasy, kde se klade důraz na dobrodružství a ne na romantiku. Mistborn je na pomezí YA a dospělé fantasy, tedy pro čtenáře od cca 15 let.

4*/5*
S geniálností Hany nebo Slepé mapy nelze srovnávat, ale stále se jedná o čtivý, místy hluboký příběh. Ptáčník je místní podivín, který se straní lidí a rozumí jen ptactvu. Bára se nově přistěhovala, aby pátrala po přízracích minulosti a občasná setkání s Ptáčníkem ji vytáčí. Cesty jich dvou se střetly už před lety - a nic už nebylo jako dřív.

Zezačátku jsem byla trochu šokovaná, že protagonistům je kolem 50 let. Postupně mi docházelo, že se děj odehrává v současnosti a postavy vyrůstaly v devadesátkách. K Báře jsem si našla cestu, Ptáčník na mě byl dost nevrlý, ale oběma jsem fandila a přála štěstí.

V románu se objevuje hodně těžkých témat. Mornštajnová je umí podat nenásilně, do děje krásně zapadaly, postupně dávalo podivné chování Ptáčníka i skleslost Báry větší smysl. Traumata z dětství se jim přenesly do celého života, přestože ke konci se jim daří alespoň malinko je překonávat. A na posledních stranách čeká zajímavý zvrat.

Odkazů na předchozí generace mi přišlo méně - bylo to dost na to, aby si čtenář udělal obrázek, ale v jiných knihách je to na jiné úrovni.

Trochu mi vadilo povídání o ptácích a zahradničení. Byly to slabší pasáže, kde jsem lépe pochopila aktuální životy aktérů, ale trošku bych je proškrtala.

Sečteno, podtrženo: čtivý příběh o moci minulosti, který si v kontextu autorčiny tvroby zaslouží nižší hodnocení.

3,5*/5*
K Noční hlídce jsem se dostala po přeskočení asi 15 předchozích dílů, takže mi na začátku unikal kontext a než jsem se začetla, trvalo to. Jedná se o díl z linky Hlídky, kde se Sam Elánius vrací do minulosti coby hybatel událostí a setkává se s mladším já.

Kniha má mnoho vtipných momentů, jak se ostatně od humorné fantasy očekává. Pratchettovy intriky byly skutečně promyšlené, přestože většina postav je na škále inteligence blízko pólu absolutního hlupáctví. Postava Elánia měla patřičnou hloubku a byla mi velice sympatická smyslem pro odpovědnost a dobrým srdcem.

Tento díl má nepopiratelně svou hloubku, vznikající revoluce ukazuje na komunismus, paniku ve společnosti a stádovité myšlení. Filozofické myšlenky se hezky protínají s dějem a jednáním velitele Elánia.

Zeměplochu podle mě musí člověk číst s určitou náladou, což jsem bohužel většinu čtení postrádala, a tak jsem dílo louskala po chvilkách dlouhé týdny. Trochu mě mrzí, že nedokážu udělit lepší hodnocení, ale alespoň mám motivaci se časem pustit do předchozích dílů chronologicky a dát snad jednou pět z pěti :).

Doporučuji fanouškům Zeměplochy a čtenářům, kteří hledají pobavení spolu s hlubšími myšlenkami.

4,5*/5*
Po filmu Norimberk, kde vystupuje doktor Douglas Kelley jako protagonista, jsem se po jeho knize začala shánět. Všude je tohoto času vyprodaná a rozpůjčovaná, musela jsem se k ní dostat nelehkou cestou skrze Klementinum. A vyplatilo se!

Kelley popisuje okolnosti Norimberského procesu a své působení ve věznici na pozici hlavního psychiatra. Jeho úkolem bylo udržet přeživší vězně naživu a snad se i pokusit rozklíčovat jejich osobnosti a motivy.

Kniha je psána čtivě. V první polovině mě velmi bavila psychologická stránka věci, používané metody, které se zas tolik neliší od těch soudobých, Kelleyho zkušenosti s nejvýše postavenými důstojníky. Někdy za polovinou se autor zabývá méně významnými osobami, vyprávění už souvisí spíše s historickým pozadím, což mě až tolik nebavilo. Poselství, že největší zvěrstva páchali lidé ve valné většině bez chorob mysli, jen s posunutou morálkou, udělalo z knihy v čase vydání propadák, ale naopak mě v 21. století tento závěr zaujal.

Bylo vidět, kde se film knihou inspiroval, a obojí se hezky doplňuje. Byla to zajímavá, obohacující zkušenost, kterou ráda doporučím milovníkům historie a psychologie :).

4*/5*
Nehynoucí klasika z pera Karla Čapka. Bílá nemoc mi sedla lépe než R.U.R., proto ubírám hvězdičku, stále se však jedná o top dílo, kterému porozumí každý přemýšlivec.

Věnuje se tématům jako ztráta lidství, pokles porodnosti, odcizení. Vše lze samozřejmě naroubovat na AI a soc. sítě. Čapek ten vývoj světa viděl již před sto lety, a jak se lidé z tohoto varování poučili...

Drama je úderné, dialogy napsané bravurně, v tomto ohledu nelze nic vytknout. Obohatila mě neuvěřitelná slovní zásoba a zajímavé obraty.

Jedná se o knihu, kterou by si měl přečíst každý, a ráda ji doporučím milovníkům klasiky.