An(n)a.

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Anna má skvělé rodiče, koníčky, spoustu přátel, první lásku. Jenže její idylku naruší Ana. Není to nová kamarádka, ale anorexie, která ji postupně proměňuje v hromádku neštěstí. Její život ovládne jídlo a počítání kalorií. Ana s sebou navíc přináší bulimii, deprese, lži a izolaci od okolí. Kniha čerpá ze skutečných událostí a nabízí autentický pohled na poruchy příjmu potravy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417779/big_an-n-a-S2A-417779.jpg 4.1132
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha An(n)a.

Fortuna7
předevčírem

Tak tohle teda bylo hodně brutální. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale pak to je teda docela síla. Aby si tohle mohl někdo dělat, musí být opravdu nemocný a i tahle kniha by mu mohla pomoct. Trochu teda ale nechápu, že nikdo z Annina okolí to nijak neřešil a nepomohl jí...

Josefie
19. března

V téhle "recenzi" zase plavu proti proudu.

V knize sledujeme Anniny vnitřní dialogy s jejími třemi "kamarádkami" s Miou (bulimie) Anou (anorexie) a Debbie (deprese). Kromě těchto tří problémů se Anna vyrovnává s násilnickým přítelem a falešnými spolužačkami. Současně se střídá přítomnost s minulostí, a s nimi i zápisky z Aniččina deníku.

Autorka čerpala z vlastních zkušeností, kdy ve 13 letech měla svou vlastní "kamarádku Anu".

Už podle popisu tedy doufáme, že nám kniha přiblíží dění v hlavě člověka s anorexií. Ale vážně se to knize povedlo?

Po přečtení jsem se musela zamyslet, kolik věcí jsem si v knihách/filemech doteď nevážila :D Jako třeba plynulé dění, díky němuž se dostáváme z bodu A do bodu B. Tady nic z toho nenajdeme - body A a body B jsou jednoduše vhozené do děje, aniž bychom pořádně věděli, jak jsme se k tomu dopracovali ‍️ To je to co mi v knize chybělo nejvíce - sledování postupného (slovo ,,postupného" si představte podtržené) vývoje myšlenek hlavní postavy. Jenže se to měnilo lusknutím prstu.

Jako první mě ale zarazilo, že v knize není žádná rozmanitost jazyka. Jednoduché věty, při kterých jsem se cítila jako bych jedla suchej chleba...
Narazila jsem taky na části, u kterých jsem musela pořádně zamrkat abych se ujistila, že držím v ruce tištěnou knihu a ne notebook s otevřenym wattpadem (ikdyž tahle poznámka už je asi přes čáru) Nezajímavé, skoro až detailní, popisování toho co zrovna hlavní postava dělá nebo vidí. Tím narážím i na odstavec kdy Anna popisovala mrtvou mouchu z jejíchž polámaných křídel se odrážel sluneční svit (vážně poetické...) Samozřejmě že, se s popisováním toho co postava vidí nebo dělá setkáváme v každé knize, ale většinou je to za účelem nabuzení atmosféry nebo pro naši lepší představu okolí. Tady to žádnej význam nemělo.

Kdybych teda měla brát v potaz to, že všechny mé výtky tohoto díla pramení z špatné komtability mého čtenářského gusta se stylem autorčina psaní, tak stále je tu problém toho, že se mi ta knížka líbila víc před tím než jsem ji vůbec četla - znáte to ne? Když si podle obálky/anotace uděláte v hlavě nějakej obrázek a po přečtení zjistíte, že ten váš obrázek byl lepší než samotná kniha. Asi to je to, čemu všichni říkají ,,očekávání" jen já jsem teprve teď objevila pravou podstatu toho slova :D


kedlis
18. března

(+ SPOILER) V podstatě souhlasím s anet8843. Tedy i když se na začátku píše, že kniha nemá sloužit jako pro-ana, tak takovým dojmem rozhodně působí. Je mi jasné, že oblast PPP je téma citlivé, ale bez detailní scény a tím pádem téměř "návodu" na to, jak zvracet, by se dílo obešlo. Další scéna, ze které se mi obracel žaludek, byla scéna mezi Anou a Adamem - tedy znásilnění. Nějak si nedovedu vysvětlit, proč něco takového bylo přidáno, jelikož mi nepřišlo že by to přidalo příběhu hodnotu. Nevím, postrádalo to nějakou pevnější strukturu, takhle to bylo opravdu jako příspěvky na blog/útržky z deníku a takový styl vyprávění mi moc nesedí.

KateTheBlogger
20.12.2021

První knížka o anorexii, kterou jsem kdy četla, takže nemám s čím srovnávat. Přesto mi přijde, že by A(n)na měla být povinnou četbou pro všechny. Pro mladé, kteří trpí některou z poruch příjmu potravy, pro jejich přátele i rodiny a vlastně i pro všechny ostatní. Ana, Mia a Debbie nejsou kamarádky s kterými byste chtěli trávit dobrovolně čas. Napsat o knize, že byla pěkná, by bylo poněkud zvláštní... příběh byl smutný, ale působil reálně a postava Anny byla uvěřitelná. Samozřejmě vím, že je příběh inspirován autorčiným životem, ale zkušenosti nezajišťují, že napíšete skvělou knihu. Ale to se Sáře bezesporu povedlo.

JointlieKat94
21.11.2021

Tak tohle bylo taky dobré čtení, až jsem si říkala, že toho mám s Annou dost společného. Ty hlasy v hlavě. Jenže ty mé mě nechtějí zabít, nýbrž zachránit a pomoct mi. :)

Taky si počítám kalorie a chci zhubnout, ale u mě to funguje tak, že jim víc, zdravěji než dřív a hubnu. Anna na to šla špatně, jako většina teenagerů.. přišla o vše a stále to bylo "Aně" málo. Přišla o kamarádky, o přítele, kterého milovala.. po nějaké době nastoupili ale další.. Debbie a Mia (nejsem si jistá?).

Kniha byla hodně zajímavá, hltala jsem stránku po stránce, ačkoliv mi trošku vadilo přeskakování ze současnosti do vzpomínek a deníkovych zápisků. Ale i tak, super. Kapitoly byly krátké, zajímavé. Zajímavé bylo taky zjištění, že holky s anorexií se podporují na insta (zkoukla jsem to a instagram mi chtěl pomoct, jelikož jsem se dívala ve 4 ráno, nějak mi to nešlo na rozum, co po mě insta chce, a tak to skouknu ještě jednou), a další zajímavostí bylo, že autorka je mladá holčina, která toto popisovala z vlastních zkušeností. To je mazec. Ale věřím tomu, jasně že jo.

Tohoto čtení mám doma víc, a tahle kniha byla skvělá už tím, že je zde popsána komunikace s vlastní hlavou. To je super. Nikde jinde to tak nebylo.

Přiklady knih tohoto tématu: Jmenuji se Martina; Lada u ledu; Chuť prázdna; Vím, jak chutná vzduch.. no a určitě mnoho dalších. :)

Bylo to moc dobré čtení.

Pozn: Instagram je toho vážně plnej.. oni se tam vážně podporujou! To je nechutné..

heliiinka
30.09.2021

Neveselý a depresivní vhled do světa, kde dívky nemají jiného společníka než Anu. (případně Miu nebo Debbie). Závěr rozhodně mohl být jiný. Ale hlavní mi přijde myšlenka, jak osaměle se cítí tihle lidé a jak snadno se jejich blízcí odvrátí, protože jsou už otrávení věčnými hovory o jídle/postavě/vzhledu. A přitom společnost a podpora je to, co je potřeba.

skippingrope
17.06.2021

v minulosti jsem četla několik knížek na toto téma a tajně jsem doufala, že tato kniha bude jiná než ty předešlé. čte se hezky, za dvě hodinky jsem ji měla přečtenou, ale hned podle stylu psaní, jsem věděla, jak to dopadne. jsem lehce zklamaná, ale jinak se knížka četla fakt hezky, akorát jsem od toho čekala o hodně víc. klasický příběh o tom, jak mladá slečna má rodiče, kteří se o ní nestarají, kámošky o ní ztrácí zájem a její kluk taky. je to už trošku ohrané.

Lexikon.knih
25.04.2021

Tak tohle bylo úžasné. Neuvěřitelně mě to chytlo. Bylo to skvěle napsané. Líbilo se mi, jak se nám zde prolínaly deníkové zápisy, přítomnost a vzpomínky. Ačkoliv se mi to zpočátku trochu pletlo, vůbec mi to nevadilo.
Bylo tu krásně vyobrazené, jak se anorexie dokáže podepsat na celkové psychice člověka a změní jeho pohled na sebe i na svět. Také zde byl vnitřní hlas Anny, který na ni nebyl vůbec milý. Bavilo mě číst, jak si s ním povídá a jak on ji nedá pokoj.
Kapitoly byli krátké a díky tomu se to četlo velmi rychle. Kniha celkově má asi sto šedesát stran, takže to je jednohubka navečer.
Kniha mě hodně zasáhla a rozhodně není pro slabší povahy. Protože mezi ostatními Heavy Contomporary knihami dominuje svou surovostí a člověku při čtení přeběhne mráz po zádech. Já osobně jsem si občas řekla, tak tohle je moc. Říct, že je kniha upřímná až na kost, se říct nedá, protože je upřímná až do morku kostí.
Na celkové struktuře knihy bylo vidět, že si tím autorka sama prošla a myslím, že něco takového by nedokázal napsat někdo, kdo si tím neprošel. Autorku obdivuju, že se dokázala s tímto se čtenáři podělit. Anorexie a bulimie je celkově téma, o kterém by se mělo mluvit více. Já osobně jsem na toto téma zatím četla pouze dvě knihy - An(n)u a Jmenuji se Martina a jsem bulimička. An(n)a za mě byla o něco lepší.
Zjistila jsem díky knize obrovské množství nových věcí.
Hlavní hrdinka Anna mi byla i přes to, jak se chvílemi chovala, velice sympatická a přirostla mi k srdci. O to víc jsem pak koukala jako blázen na ten konec. A hrozně se těším na pokračování Annina příběhu.
Kdyby jste se mě zeptali co se mi na knize líbilo nejvíc, nedokázala bych odpovědět, protože ten příběh byl celý úžasný.
Přesto, že anorexie je hlavním tématem, řešilo se tam toho mnohem víc.
Mrzí mě, že tato kniha není známější, protože toho čtenáři hodně předá. Já ji můžu jedině doporučit. Takže pokud jste nad přečtením váhali a nejste slabší povahy, jděte do toho.

1