Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513152/bmid_moje-uprimna-posedlost-jmenem-anore-UpV-513152.png
4
67
43
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě. Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, autentický, otevřený, upřímný. Navíc dobře napsaný, čte se hezky, není to takový ten naivní "deníček". Je to prostě super knížka se vším všudy, a když si představíte, že jde o skutečný příběh... je to síla.
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
3,5*/5*
Velice silný příběh o anorexii a závislosti na pozornosti mužů.
Autorku upřímně obdivuji. Zažít si takhle nechutné a zlé věci a nezbláznit se z toho, to chce pořádnou dávku kuráže a síly.
Na stranu druhou, zpracování dost pokulhávalo. Ubírám hvězdy za zmatečnost (některé kapitoly od sebe dělí celé měsíce času, trvalo mi se vždy zorientovat, kdy a kde se nacházíme). Jazyk je celkem jednoduchý, autorka nemá největší slovní zásobu.
Celkově se mi kniha líbila, i přes pokulhávající zpracování, a slouží jako dobrá osvěta ohledně témat psychických problémů. Doporučuji.
Kde vlastně začít, tohle byla hodně silná kniha která ve mě vzbuzovala ne málo emocí.
Autorka ve své zpovědní knize vypráví svůj nelehký příběh a popisuje boj nejen s anorexií ale i s dalšími těžkými životními situacemi které ne přímo s jejím vnitřním bojem souvisí.
Příběh je krutý, smutný a bolestivý, během čtení knihy mi bylo ne jednou úzko a párkrát jsem se přistihla jak se mi do očí ženou slzy.
Autorka nám vše podává s krutou upřímnosti bez zbytečných pozlátek a přikrášlování, život je krutý a bolestivý, neumím si představit jaké to bylo si tímto vším projít.
Autorka probořila jedno velké tabu a má můj velký obdiv
Kniha je docela silné čtení. Něco málo načteno už mám o tomhle tématu a nikdy mě to nepřestane udivovat. Tady to bylo ale o tolik intenzivnější, že se zde jednalo i o násilí.. silný.
Je mi docela proti kůži hodnotit něčí život na základě hvězdiček, avšak před slečnou klobouk dolů, že se proti Anně nakonec sama ubránila a sama si našla kousek síly a odhodlání se z toho dostat, a to zajisté i od Tadeáše. Samozřejmě je u toho zapotřebí mít kolem sebe dobré lidi a podporující rodinu. Tady jsem absolutně nechápala tu její.. podpora nulová a po zjištění nemoci cpát holce omáčku s masem a knedlíky.. jako by snad měla přibrat hned..
Napsané to ale bylo fakt dobře a četlo se to taky moc dobře.
Tohle bylo opravdu velmi těžké a silné čtení. Obdivuju autorku, že dokázala svou posedlost přenést na papíru a vyprávět ji tak více lidem.
Nedovedu si ani představit, jak to muselo být všechno těžké. Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na svou spolužačku ze základky, která byla dřív naprosto v pohodě, a pak jak přestoupila na jinou školu, vše se změnilo. Ještě teď na ní Anna zanechala určité stopy.
Bylo to srdcervoucí čtení a asi to úplně není kniha pro každého. Na druhou stranu, o téhle nemoci by se mělo mluvit daleko víc.
Vůbec jsem nechápala její vztah s Tadeášem. Moc mě mrzelo, jak se k ní chovala maminka, že ji vůbec neposlouchala, to je pak jasné, že když nemáte oporu u rodiny, vše jde do kytek.
Je šílené, že tohle může někdo zažít. Obdivuju Petru, že bojovala a teď žije svůj život.
Děkuji za možnost si knihu přečíst, bohudík, že já tento problém nikdy neměla, takže se asi úplně nemůžu vcítit do její situace. Ale rozhodně Vám knihu doporučím přečíst, protože se jedná o opravdu silný příběh.
Že se do toho zaplete i domácí násilí to jsem nečekala. Je to smutné a určitě je dobře, že s příběhem šla autorka ven, určitě to pomůže řadě nemocným i beznadějným duším.
Líbil se mi styl psaní i to, jak se k tématu autorka postavila. Škoda jen, že příběh není víc a podrobněji rozpracován, abychom i my čtenáři měli čas více se s postavami sžít, lépe je poznat a některé si třeba i oblíbit. Takto na mě kniha jako celek působí takovým osnovovým dojmem. Několik nejvyhrocenějších situací vytržených ze života a naskládaných za sebe do kapitol podle časové roviny. Chyběla mi nějaká provázanost mezi nimi nějaké více rozepsané pasáže, aby kniha působila ucelenějším dojmem.
Máte niekedy pocit, že k Vám je samotný život nespravodlivý, lebo sa Vám nedarí a lepí smola na päty?
Tak Vám odporúčam prečítať autorkynu spoveď....
Knihu som dočítala síce pred pár dňami ale poviem Vám, že vo mne ešte stále rezonuje....
Na pohľad taká nenápadná a útla knižočka, ale za to vo vnútri Vám teda poviem, že skrýva veľmi silný príbeh...
Príbeh o liečení z Anorexie, násilí...
Pri čítaní riadkov vo mne prechádzalo niekoľko rôznych pocitov :Hnev, Strach, Smútok, Slzy....a najradšej ak by sa dalo, by som vošla do knihy a pomohla Pete... autorka sa stala mojou novou knižnou hrdinkou a myslím, že právom.
Knihu môžem hodnotiť jedine 5*
Ďakujem autorke, že dokázala dať svoje pocity a čím všetkým si prešla na papier a samozrejme aj vydavateľstvu CPress.
Co k této knize říct to je taková emoční nálož, že mi až dochází slova. Petra, krásná mladá žena, má za sebou tolik špatného, že smekám klobouk za to, jaká je. Samozřejmě nejdůležitější je úspěšný boj s Anou, která bohužel vystrkuje růžky neustále a je potřeba ji opět a opět dát facku, aby je zase hezky schovala, ale i úspěšný boj s totálními dementy, kterých teda měla v životě až až. Pardon.
Tohle nebude ani tak recenze, jako spíš i poděkování, že Petra napsala vše tak, jak to je. Člověk, který tuto nemoc nezažil, si asi někdy řekne, že by přece tohle sobě nikdo nedělal, že to nemůže být ani pravda. Dělal, věřte mi, dělal. A autorka nám to ukazuje v surové ošklivosti, kterou tato nemoc skýtá.
Fotky, které kniha doplňují, tak ty mi regulérně rvaly srdce. Chtěla jsem do příběhu skočit a tu mladou slečnu obejmout a říct jí, že to bude dobrý, ale na to si musela přijít sama, na to si musí přijít KAŽDÝ sám.
Nevím, co víc říct. Dneska to fakt není recenze, ale ať se k tomu alespoň maličko přiblížím, tak říkám, že tohle by si měla přečíst každá/ý puberťačka/puberťák, protože by to zabránilo dost podobným případům, protože V TOM NIKDY NEJSTE SAMI a vše má řešení.
Jak někdo mohl mít takovou smůlu na lidi kolem sebe, to až není normální. Debilní psycholožka, ale to jako extrémně, kluci příšerní, jeden kurevník, další magorNo úplně už jsem prosila, aby to skončilo, aby už autorka konečně poznala něco normálního. A já pevně věřím, že to se teď děje a že už bude dobře.
Petro, pokud si čtete tuhle „recenzi“, tak vám jen chci říct, že jste jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších žen, jaké znám. Děkuji za vaši zpověď a odvahu se s námi podělit. Jste skvělá.
Skutečná a velice emotivní zpověď české autorky o tom, jak pro někoho ,nevinná a vtipná' poznámka může druhému člověku obrátit život vzhůru nohama a dohnat ho ke smrtelně nebezpečné nemoci.
,,Tvoje špeky jsou jako pneumatiky!" Tak přesně tato věta odstartovala u teprve desetileté Petry začarovaný kruh plný hladovění, cvičení a celkové sebedestrukci. Proč mi zrovna tato věta utkvěla v paměti? Protože i já takové věty v dětství často slýchala. Bála jsem se jezdit k prarodičům kde byli bratranci a sestřenice, kteří mi říkali ,,hrochu, slone, traktore..." Zatímco se ostatní smáli, já brečela. Můžu jen děkovat bohu, že to u mě nevedlo k podobnému příběhu jako u autorky (i když snaha tam byla. Zkoušela jsem jíst vatu a zapíjet to vodou aby se mi zaplnil žaludek nebo zvracení po jídle. Ale jak říkám štěstí že jsem měla slabou vůli a nikdy mi to nevydrželo déle jak tři dny). Nyní mám malou dceru a pokaždé, když má někdo nemístné poznámky na její váhu se ihned ohradím, že takhle tedy ne! Většinou jsem pro ně přecitlivělá matka co nechápe srandu a to už pěním. Vím, jak jsem se cítila, jak to může dopadnout a pro svoji dceru si nic takového nepřeji, pokud s tím dotyčný nepřestane raději s ním ukončím kontakt. PROSÍM TEDY VŠECHNY KDO ČTOU TUTO RECENZI, ZAMYSLETE SE NAD TÍM CO KOMU ŘÍKÁTE A ŽE SLOVA NĚKDY DOKÁŽÍ UBLÍŽIT VÍC NEŽ ČINY.
Teď zpět ke knize. Je zde hodně popisována psychická stránka nemoci. Co vše se člověku honí hlavou, jak si myslí, že je stále tlustý i když váží neuvěřitelných 29 kilo! Jak je pro ní těžké něco sníst, protože každé sousto přepočítává na kalorie a když už se donutí k bílému jogurtu, musí ho jíst svojí speciální lžičkou, protože je přesvědčená že na příborech, které používají ostatní můžou zůstávat zbytky tuků. Co se týče fyzické stránky tak ta už moc popsána není. Čekala jsem větší popis vedlejších účinků, které tuto nemoc doprovází jako třeba oslabení imunity, vypadávání vlasů, selhávání orgánů, záněty... Samozřejmě je to skutečný příběh, takže pokud se podobné příznaky autorce vyhnuli je to jedině dobře .
Stejně jako na své váze je Petra závislá i na pozornosti mužů. Bohužel potkává jen samé idioty, kteří jí buď využívají nebo týrají. V knize se setkáváme i za mě nepochopitelným laxním přístupem rodičů. U mamky aspoň občas vidíme snahu ale u otce a sestry absolutní nezájem. Stejně tak jsem nepochopila chování psycholožky, která místo naslouchání a podpory Petře vyhrožovala a ještě jí vydírala. Naštěstí alespoň v tomto případě se dokázala Petra bránit a poslala doktorku do patřičných míst.
Tato kniha mě donutila zuřit, soucítit a dokonce i plakat. Hodnotím plným počtem hvězdiček, nejen za to jak je příběh napsaný ale i za odvahu autorky zveřejnit svůj nelehký příběh.
Tak tohle byla četba plná emocí. Chvílemi jsem měla pocit, že potřebuji do knihy vstoupit a některými lidmi zaklepat a některé snad úplně vymazat. Petro, držím Vám palce, ať máte spokojený život a potkáte jen ty správné lidi. Ať vše zvládnete i když Vám Anna neustále nahlíží přes rameno
Děkuji moc za tuhle knihu, kterou by si měl přečíst každý z nás. Děkuji za osobní velmi otevřenou zpověď. Petra měla velkou smůlu na muže po svém boku. Nejhorší byl Tadeáš. Co s ním musela zažít! Její boj s Annou byl popsán do všech detailů, až mně mráz přecházel po celém těle.
Chyběla tam větší podpora rodiny i odborníků( ta hrozná psychiatrička).
Obdivuji Petru za vše co dokázala, jak se naučila mít se ráda taková jaká je.
Držím moc palce do dalších let, aby Anna zůstávala pod kontrolou.
Myslím si, že nikdo se sebou nejsme stoprocentně spokojení. Každý máme něco co nám vadí, myslíme si, že to něco bychom změnili a svět by nám ležel u nohou. A u spousty z nás je to i váha. Já sama jsem s tím roky měla problém. Táhlo se to vlastně až do nedávna. A byl to až současný přítel, kdo mi v tomhle dodal sebevědomí.
.
Petra, o které je tato kniha a jíž je sama autorkou, takové štěstí neměla. Do cesty se jí už v útlém věku postavil strašák jménem anorexie.
.
Z kraje života jí s problémem pomáhá rodina, později je na místě pomocníka partner (bohužel i tady nemá Petra úplně štěstí), pak se ale objeví Sára. Tu jsem vnímala jako šťastnou životní náhodu, kamarádku, která přišla za pět minut dvanáct.
.
Celá kniha mapuje jeden lidský život v období, kdy byla Petra nejzranitelnější. Je to nepřikrášlená zpověď, při které jsem nejednou měla slzy v očích a nesnášela osud za to, že byl na Petru tak krutý. Protože tohle, to je na jeden lidský život opravdu hodně.
.
Jedno se ale musí nechat. Petra je neskutečná bojovnice a i přes to špatné šla s kůží na trh v podobě této silné knihy. Její osobitá statečnost a odhodlání mě vlastně překvapovalo celou knihu. Já bych to asi nezvládla.
.
Kniha je krásně napsaná, i když je na neskutečně těžké téma. Je ale strašně znát, že do ní autorka dala srdce. Knihu bych doporučila každému, kdo bojuje sám se sebou. Za mě to je jedna z nejlepších knih od domácích autorů, co jsem v posledních letech četla.
Tahle knížka na mě jednu dobu vyskakovala dosti často a vzhledem k tomu, že se jednalo o téma, které je ne jedné slečně (především v dospívání blízké) jsem byla velmi zvědavá! Jedná se o autobiografickou knihu.
Co by bylo dobré vědět:
- příběh vypráví sama Péťa a prožíváme s ní několik let
- líbilo se mi, jak realistická kniha je a to především v začátku, kdy je Péťa ještě na základní škole - zaujaly mě dva body - je skvělé, že Peťka popsala to, jaká v té době byla ne jen fyzicky, ale především i v rovině psychické - jak byla "nepříjemná a protivná" třeba i na vlastní maminku - není to "sluníčkové", je to syrové až na dřeň - a přesně takové si dovedu představit, že to v té době bylo! Puberta, starosti, anorexie, ty myšlenky, které máte v podstatě nonstop a nejde se jich zbavit! A do toho máte plnit nějaké očekávání, která pro vás mnohdy v této situaci nejsou důležitá. Druhá rovina byla situace s dětskou psycholožkou - pokud je tady někdo, kdo si v dětství či pubertě zažil lékaře, který se rozhodně jako lékař nechoval, ruku nahoru (já se hlásím!) a klobouk dolů před odvahou Péti!
- veškeré niterné pocity a myšlenky, které nám autorka zpřístupní - věřím, že pokud někdo nemá o anorexii ani ponětí, mnohé myšlenky pro něj budou šok! Pro mě to ale byla krásně a především bolestně zachycená podstata nemoci.
- závislosti - možná sami znáte, že abyste se zbavili jedné závislosti přesedláte na jinou - u autorky to byli muži - a to pro mě bylo opravdu srdcervoucí téma a doufám, že podobné hrůzy už se Peťce vyhnou! Nechtělo se mi ani věřit, že by bylo něco takového možné!
- boj ne jen s nemocí, ale především sama se sebou a sama za sebe!
Kniha mě velmi překvapila. Když si člověk uvědomí, že je to realita, je mu zle. A mnohdy až fyzicky.
Držím autorce palce, aby byla šťastná a spokojená především sama se sebou a za sebe! :) Díky za předání příběhu a životní zkušenosti!
Naprosto strhující zpověď o tom, co všechno dokáže ustát jedna neobyčejná mladá žena.
Petra již od raného mládí svádí boj s anarexí. Z kraje se jí dostává podpory od matky, která jí dovede k lékařce, která je všechno jenom ne odborník. S její pomocí ale problém narůstá do dalších rozměrů. Petra má nešťastnou ruku při volbě partnerů. Její první známost Roman se v knize objeví dvakrát, ale pokaždé mě štve svým sebejistým vystupováním. Druhý partner Teo, který Petru naučí sice jíst a v očích matky je to ideální partner, si libuje ve velice netradičním životním stylu. Z mého pohledu je to nesnesitelný tyran a násilník, který se chová jako sobec a myslí si, že Petru může vlastnit. Při jednom z posledních incidentů Petru velice brutálně zbije, ale ani to neobměkčí její matku. Na Teovi byl pozitivní pouze jeho dárek pro Petru za to, co kvůli němu podstoupila. Velkou podporou je Petře její kamarádka Sára, která naprosto přesně ví, čím si prochází. Druhá terapeutka Karin, je již mnohem empatičtější a i ona Petře hodně dokáže pomoci.
Knížka jako taková se mi četla velice rychle, přesto těžce. Svýma rozsahem je to čtenářská jednohubka Nepřestávám se udivovat nad tím, jak je možné, že má někdo takhle obrovskou smůlu, ale zároveň obdivuji, že Petra v sobě vždycky našla sílu, zvedla se a šla dál. Myslím, že některé situace budu mít ještě nějakou dobu v paměti. Rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení.
Za tuto štafetu jsem velmi vděčná
U knihy jsem několikrát brečela, bylo mi Petry líto. Téměř každý člověk touží po lásce, po pozornosti blízkých lidí.
Víte jaké to je, když (ne)jídlo a cvičení ovládá váš život? Když vás pohled do zrcadla bolí? Když se nemůžete opřít o lidi, kteří by vám měli pomoci? Když už nevíte kudy kam? Ne? Petra Lukešová to ví, sama si toto dno zažila a rozhodla se ho zvěčnit v této knize. Jedná se o osobní zpověď, nejen o boji s anorexií
O poruchách příjmu potravy mám ponětí hlavně díky studiu. Že bych s nimi ale měla nějakou bližší zkušenost, to ne. A obzvlášť s anorexií. Proto jsem se velmi ráda pustila do této knihy. Slibovala jsem si, že mi rozšíří obzory. A tak se taky stalo. Je naprosto autentická, upřímná a obohacující. Dovoluje nám nahlédnout do hlavy mladé slečně, jejíž mozek je jedna velká kalkulačka kalorií, odraz v zrcadle si převádí do nesmyslných rozměrů a ještě ke všemu bojuje mužskými autoritami. Ani s jedním nedokáže bojovat a naprosto tomuto začarovanému kruhu propadá. Péti mi bylo moc líto, zejména ve chvílích, kdy očekávala pomoc a vůbec se jí ji nedostalo. Měla jsem trochu pocit, že se vyprávění trochu ztrácí v profesích psychiatra/psychologa, lékaře/terapeuta. Ale v tom spousta lidí nevidí rozdíl. Příběh ukazuje, že je to rozhodně boj na dlouhou trať, ale se správnými lidmi je naděje na uzdravení. Po dočtení ve mě kniha zanechala spoustu dojmů a doporučila bych ji všem mladým slečnám, ale i těm, kteří se chtějí o PPP dozvědět něco nového, něco z první ruky. Běžte do tohoto silného příběhu!
Péťo, jsi neuvěřitelně silná osobnost, moc ti fandím a držím palce! Jsi na správné cestě.
A TAK JSEM SE RADĚJI ŘÍDILA SVÝM ZDRAVÝM
SELSKÝM ROZUMEM A NEJEDLA PRO JISTOTU NIC!
Moc mě mrzí, že někomu ubližuje anorexie.
Autorka byla ještě hodně mladinká a její první psycholožka by za větu "aby jsi nebyla tlustá" měla vrátit diplom.
Hranice citlivosti na toto téma je podle mě hodně tenká, někdo může dobře míněnou radu vzít s nadhledem, ale u někoho může poznámka o jeho váze (případně tloušťce) nastartovat právě takovou nemoc.
Na straně druhé, větší hmotnost není zdravá pro nikoho a zase není dobré se krýt pod maskou toho, že je člověk sám se sebou spokojený, že se má rád takový jaký je - tlustý.
Úplně mě rozsekl Petřin nový vztah s Tadeášem. Vyhublá na kost se vrhla do BDSM, ježiš...
Vytloukala klín klínem a to doslova. Tadeáš ho vytloukal.
Opravdu smutné čtení, mít dceru s takovou nemocí, nevím jak bych jí dokázala vysvětlit, co je správné...
Připadalo mi, že Petřiny rodiče neměli moc snahu o vyléčení jejich dcery, možná si ani neuvědomili jak je to s ní vážné.
Vždyť mohla umřít...
Nevím...
Její závislost na mužské pozornosti přičítám ještě pubertální nerozvážnosti, protože tam si vybírala hodně, ale hodně špatně...
Člověk, který neměl nikdy problém s váhou, dokáže jen stěží pochopit o co tu jde, ale rozhodně tato knížečka stojí za přečtení.
Nikdy nevíte, kdy můžete narazit na někoho, kdo bude potřebovat právě takové pochopení a hlavně pomoc jako Petra.
Moje upřímná posedlost ROZHODNĚ není kniha pro každého. Autorka zde vypráví svůj extrémně silný a srdcervoucí životní příběh, ve kterém bojuje s mentální anorexií a závislosti na mužské pozornosti. Obdivuji autorku za to, že toto dokázala napsat, protože mě při čtení bylo těžko, chtělo se mi brečet a občas mi bylo i špatně od žaludku. Čekala jsem, že to bude další příběh o anorexii, ale tohle je daleko víc.
Štítky knihy
Moje upřímná posedlost jménem anorexieKniha Moje upřímná posedlost jménem anorexie je v
| Přečtených | 69x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 39x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 2x |
Toto byla pro mě asi nejvíce silná kniha, kterou jsem kdy četla, co se týče zaměření na tělo a hlavně psychické nemoci. Jasně, každý asi někdy řešil - hlavně v teen věku - svoje tělo a neustále ho třeba řeší do teď, jenže víte, co jsem si u této knihy nejvíce uvědomila? Že to není absolutně potřeba - každý je krásný takový, jaký je.
Autorka vypráví nejen o anorexii, ale i o závislosti na mužské pozornosti a sebevražedn*ch sklonů. Což je opravdu hodně citlivé téma a za srdce to chytne každého.
Co se mi moc nelíbilo, tak to byly určité věci, které mi hlava moc nebrala a nějak jsem nepochopila, proč by to žena někdy kvůli někomu dělala.
Knihu určitě doporučuji každému, aby si přečetl, jelikož si myslím, že autorka rozebírá hodně důležitá témata o kterých by se mělo mluvit.