Dědictví krve

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Princezna Ana strávila celý svůj život v paláci. Když ji obviní z vraždy jejího otce, musí uprchnout, aby našla pravého vraha a prokázala svoji nevinu. Sama to rozhodně nedokáže. Ale existuje vůbec někdo, kdo by jí byl ochoten pomoci? Jeden adept by tu byl: prohnilý podrazák Ramson se srdcem černějším než ta nejtemnější noc. Ten má sice vlastní plány a tajemství – ale brzy zjistí, že Ana je nebezpečnější, než si kdy vůbec představoval....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460823/big_dedictvi-krve-iPF-460823.jpg 3.8224
Série:

Dědictví krve / Krvavá dedička 1.


Žánr:
Literatura světová, Pro děti a mládež, Dívčí romány

Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Blood Heir, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (68)

Kniha Dědictví krve

PeLin
18. října

Tak na tuhle knížku jsem se moc těšila, ale moje očekávání bohužel nenaplnila. Jak už tady mnoho lidí podotklo, kniha vám nenabídne nic, co byste už nečetli někde jinde. Mně kniha v některých aspektech velmi připomínala sérii Skleněný trůn a především Grišu a Šest Vran, a to hlavně díky slovanskému prostředí a schopnostem Spřízněnců. Kvalit těchto populárních knih ovšem Dědictví krve nedosahuje. Chápu, že jde o autorčin první literární počin, ale i tak to podle mě mohlo být lepší. Už jenom to, že na začátku knihy hned skáčeme do děje a rozjíždí se velká akce a já i přesto měla velký problém se začíst (a to dlouho!), říká dost.

Jak už tady také někdo zmiňoval, postavy byly docela ploché, v podstatě jsem přečetla 400 stran, ale žádná postava mi k srdci nepřirostla, což se mi většinou nestává. Také se v knize hodně slov či frází opakovalo, např. že něco bylo zalito měsíčním světlem či se od něčeho odráželo měsíční světlo...to se objevovalo snad v každém odstavci a já si toho záhy začala všímat a vadilo mi to.

Nicméně i tak bych řekla, že kniha není špatná. Velmi se mi líbila schopnost hlavní hrdinky manipulovat s krví, to je opravdu originální a zajímavé, stejně jako její vnitřní konflikt spojený s používáním této moci. Také se mi líbilo mrazivé, zasněžené prostředí, což dodávalo knize takový trošku kouzelný pohádkový nádech. Musím říct, že mě kniha i v určitých momentech dojala, což se taky nepodaří každému autorovi, takže za to určitě plus. Celkově přečtení knihy nelituju, do dalších dílů se pravděpodobně pustím, ale rozhodně se nejedná o žádný klenot.

SknihouVrukách
17. října

Na túto knihu ma už vo februári influencla Mara z @kniznenebo a knižku sa mi podarilo prečítať až teraz (shame on me).

Na začiatok upozorňujem, že táto kniha je strašne ale, že strašne klišé. Ale za mňa to bolo veľmi dobré klišé a kniha mala taký 2015 vibe a strašne som si to užila. Romantická linka je založená na enemies to lovers a zistila, že začínam byť obsessed s týmto trope. Postavy som si strašne obľúbila, aj keď možno hlavná hrdinka nemala najlepší charakter (stále menila nálady, ako aprílové počasie), ale Ramson bol úžasný. Svet je prekrásny a veľmi sa mi páči.

Dej bol zaujímavý, ako hovorím klišé, ale zaujímavý. Zdá sa mi, že im sa v tej knihe nič nedarilo a stále tam bola nejaká akcie. Celý príbeh bol nabitý akčnými scénami a ja som tú knihu nevedela pustiť z ruku a prečítala 200 strán na posedenie (oops). Veľmi sa mi celkovo páčila aj atmosféra knihy. Predstavte si, zasneženú krajinu, mínusové teploty. To je presne Krvavá dedička. Štýl písania mi osobne sadol a kniha sa mi dobre čítala.

Mám tu dve veci, ktoré musím vytknúť. Vadilo mi, že v knihe bolo strašné zložité názvy a mená. Pre mňa osobne to bolo ťažké na zapamätanie (btw, vzadu je aj slovník). Druhá vec mi až tak osobne nevadila, keďže som ju čakala. Kniha je veľmi podobná iným kultovým knihám a v niektorých miestach je nimi až príliš inšpirovaná. Napríklad Vrania Šestka, Hunger Games či Trón zo skla.

Knihu vám odporúčam, mne sa veľmi páčila. Dávno som nečítala fantasy príbeh, ktorý by ma takto veľmi bavil. Myslím si, že kniha, ale nesadne každému (sama som na ňu vedela dosť negatívnych recenzií, ktoré ma od nej takmer odradili. 4,5/5


NienorNíniel
30. září

Dalo se to číst, ale po chvíli mi začaly vadit stále se opakující slova. Děj byl dost jednotvárný a postavy se tu prakticky neobměnily. Také mi hrdinové přišli příliš málo propracovaní a tak dost plochý. Žádná větší akce se nekonala a celou dobu se tu řešil jediný problém (že to není zrovna ideální se člověk dočte už v základní příručce o psaní). Slyšela jsem víc lidí jak knihu opěvovali, po přečtení knihy to ale vůbec nemůžu pochopit. Aby mě kniha nadchla musí mít minimálně zajímavý děj/myšlenku, propracované postavy nebo bohatý jazyk a krásné popisy. Kniha mi bohužel nenabídla ani jedno.

Josefie
28. září

Tahle knížka není ničím výjimečná, nejspíš se mi děj bude prolínat s ostatními fantasy knihami co jsem četla, protože se jim příběh Dědictví krve velice podobá. Pokud jste nenáročný milovník ya fantasy tak hurá do čtení, jinak ruce pryč.

Starlet
10. září

Ráda bych řekla, že jsem si příběh oblíbila, ale za mě to bylo prostě jenom MEH...

Hned na začátku se nás autorka snaží navnadit velkou akcí, u některých to mohlo zabrat, u mě to ovšem až tak moc nezabralo, spíše v mých očích uškodilo.

Vybudovaný svět je poměrně jednoduchý, s nádechem Ruska a něco jako ruského jazyka. Svým způsobem je škoda, že si autorka více nevyhrála se světem, který asi bude rozvíjen v dalších dílech, ale co se jí musí nechat, má překrásnou mapu.

Co se týče samotných postav, máme tu klasiku-princeznu, obdařenou mocí. Ana- s tím jménem jsem bojovala ,,Ana, Ano" sem tam jsem si říkala, jestli odpovídají ano, nebo ji oslovují Ano. Trochu víc mě to mátlo. Co mě vadilo bylo, že nejdřív byla Ana strašně mocná a pak největší chudák .
Ramson mi připadal zase jako taková levná vykradená napodobenina Kaze Brekkera... a celkově ta kniha byla taková napodobeni Vranám, jako by to bylo asi takhle ,,Mohu si opsat domácí úkol?" ptá se Amélie ,,Jo jasně, ale trochu ho pozměň aby to nebylo stejné" odpovídá Bardugo... Asi takhle mi to připadalo.

Dědictví krve mě prostě neoslovilo, taky o tom vypovídá délka mého čtení - dva měsíce a jediné čemu mi brání tomuto dát 2/5 tak ten konec. Ten mi přišel tak nejlepší (a ne pro že to byl KONEC a hurá mám to dočteno), ale proto, že mi to přišlo nejvíce realistický.

Do dalších dílů se ale rozhodně pouštět nehodlám.

tessiesulcova
06. září

Kniha mě nesmírně překvapila! Nemohla jsem knihu odložit. Určitě stojí za přečtení a nemůžu se dočkat pokračování. Mrzí mě většina špatných recenzích tady... Knihu doporučuji! Moc se mi kniha líbila a nedám na ní dopustit. Musíte se překousat pomalým začátkem a pak to stojí za to!

marina4088
27. srpna

Na tuhle novinku jsem se dost těšila, bohužel jsem jí hodně přecenila.

Příběh má klasické prvky typické YA knihy - zatoulaná a skrývaná princezna, u které se věří, že je mrtvá a ke všemu má naprosto jedinečné a silné schopnosti, rozvrat království zevnitř.. Takže skoro nic, o čem by člověk už nečetl předtím.

I přes to musím pochválit postavu Ramsona, protože nebýt jeho, tak ode mě kniha schytá ještě menší hodnocení, ale bohužel jen na něm se příběh stavět nedá. Ana mi přišla dost naivní, i přes to všechno, čím si za celou dobu prošla. Každopádně jí jde k plusu vysvětlení její magie - bojovala s ní, nevěděla, jestli ji sama chce a nebrala to jako plus.

Jako plus beru i tu slow-burn romanci, co tu vznikala. Šlo vidět, že se autorka soustředila na příběh. Ale i tak to nezachránila.

Občas mi dost vadila nelogičnost zranění - někoho například trefí šíp, ale po pár řádcích je zase naprosto přopravený bojovat a je v pořádku. Takže jsem se i tak knihou docela prokousávala, četla se mi pomalu, hlavně začátek a překlad knihy taky nebyl zrovna růžový.

Podtrženo sečteno, dědictví krve je pro mě příběh, který bere až moc velkou inspiraci ze známějších a lepších děl, nenabídne vám nic nového a po dočtení se nebudete cítit nijak. I přes to se nejspíš časem pustím do dalšího dílu (a to jen proto, že když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, že se jedná o trilogii a já nemám ráda nedočtené série.) A obálka je pro mě stejně průměrná jako příběh.

farys_books
19. srpna

Dědictví krve je knížka, jejíž čtení mě dost bavilo - rychlý spád, relativně příjemní hrdinové, nějaká ta pomalá chemie mezi nimi... Zkrátka příjemná young adult knížka. A slovanské prostředí je krásnou třešničkou na dortu.

Jenomže, jak jsem se prokousávala dějem, tak jsem objevovala plno typických YA klišé. Hlavní hrdinka je 'skrytá princezna', má speciální a naprosto jedinečné schopnosti, zjistí, že svět není takový, jaký si ho představovala,... Zkrátka něco, co už jsem četla mnohokrát.

Velmi ale oceňuji to, že nám autorka ukázala i vnitřní boj hlavní hrdinky o tom, jestli by měla používat svou moc, nebo neměla.

Samotný koncept Spřízněnců byl také zajímavý, jen bych o něm uvítala trochu víc informací. Třeba v dalších dílech.

1