Mateo67
komentáře u knih
Tkaničky
Domenico Starnone
To bylo tak bezútěšné a frustrující. Koncentrované zoufalství. Rodina, kde nezůstal kámen na kameni, přesto jsou všichni navždy vzájemně provázání. Provinění a chyby rodičů deptané a zdeptané děti v dospělosti bezděčně opakují. Osvěžující byla jen malá detektivní zápletka. Ale nakonec přece jen přišla očistná katarze. Alespoň pro někoho. Dávám čtyři, ale tohoto autora už za mě příště nespíš ne.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Brala jsem do ruky literaturu faktu a literaturu faktu jsem také dostala. Prahla jsem po dalších mně dosud neznámých autentických osudech naší historie a autorka opět odvedla důkladnou a pečlivou práci. Očekávala jsem dobové fotografie a dokumenty a bylo mi to splněno. Navíc vše propojené beletristickými vsuvkami, které knihu oživovaly. Tak proč nejsem tentokrát nijak zvlášť uspokojená? Snad to bude tím, že současně mi “procházela očima a hlavou” kniha Novinářem v Číně. Také literatura faktu. Ale působící na mě mnohem více vřeleji a citlivěji. Ano, zde je autor přímým účastníkem, ale přece jen… Při čtení Životic jsem zůstávala k osudům lidí v podstatě netečná a nezúčastněná. A to by se stát nemělo.
V bílém plášti
* antologie
Ráda jsem se opět setkala (i když jen takto krátce) s Alenou i oběma Petrami. A Markéta, Irena a Marek jim úspěšně sekundovali. Povídky se vydařily všechny. Jsou obyčejné, jsou české. Moc pěkně se to poslouchalo. B
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Jsem unešená, jak nám náš blonďák literárně vyspívá. Každou další stránkou se kniha pro mě stávala zajímavější a zajímavější. České prostředí, netradiční místa, propojení s historií, pestrý mix českých lidí a lidiček, hutný styl, zdařilé, trefné ilustrace. Vtipné a vkusné. Stojí zato si knihu přečíst.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Knihu jsem v dětství četla několikrát, myslím, že mě přitahovaly typické okaté obrázky. Dnes mě překvapilo, jak mi při čtení samy od sebe naskakovaly následné věty. Ale jinak velké zklamání. Nejde ani tak o to, že bylo “předružstvováno” , ale knížka se mi už celkově vůbec nelíbila. Když jsem měla malé děti, nějak nás minula, až budu mít vnoučata, rozhodně ji hledat nebudu. Abych byla spravedlivá, průměrné tři.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Až do určitého momentu pomalu plynoucí příběh, ve kterém mě uchvátilo nejen prostředí, ale především Koňská pojízdná knihovna, o jejíž existenci jsem neměla doteď tušení. Romantická linka byla vyvážená vážnějšími sociálními tématy, nechyběly poutavě popsané reálie a všechny hlavní hrdinky dostaly do vínku netuctové charaktery a osudy, měly v sobě menší či větší kus pořádně silné “ženské” a rozhodně nepůsobily jednotvárně. Za mě asi nejlepší kniha autorky.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Asi se mi jeśtě nestalo, že bych sáhla takhle vedle. Chtěla jsem thriller (tenhle na mě odevšad vykukoval často a dlouhodobě) a dostala jsem… - co vlastně? Odpudivý (omlouvám se za ten výraz) příběh a ke všemu odpudivě načtený. Nevím, jestli to byl interpretčin záměr, nebo to tak působilo jen na mě. Každopádně doposlouchala jsem jen s největším úsilím a po celou dobu nevěřila vlastním uším. Tuto autorku už nikdy více.
P. S. Druhá hvězdička je za závěr.
Spasitel
Andy Weir
Konečně zase někdo našel odvahu napsat ve všech směrech pozitivní knihu, kde se hlavní postavy neutápí v depresích, v tragičnu svého života nebojují se svými vnitřními běsy ani s okolním světem. Jako kdyby pouze toto mohlo být vstupenku do kvalitní literatury. Jako kdyby hodnoty jako je přátelství, spolupráce, pomoc, porozumění a nesobeckost, ale i humor a především “obyčejná” lidskost(!) přestávaly být tím, čeho si máme vážit a cenit. Kolik v poslední době najdeme nových knih, které toto všechno mají a nejsou to sentimentální “cajdáky”?
Spasitel je jiný. Letí proti proudu. Dobrý, dobrý, dobrý!!!
15 roků lásky
Patrik Hartl
Doklopýtala jsem asi na 200. stranu a knihu odložila. Představa dalších tři stovek mě naplňovala nechutí pokračovat. Čas není nafukovací. A pak se asi za měsíc objevilo několik volnějších dní, kdy jsem se mohla věnovat čtení bez větších výčitek, že jej mařím. A ono to náhle šlo a postavy ožily a už mi vůbec nebyly lhostejné. A Alešovi jsem začala držet pěsti a přála si, aby kniha měla šťastný konec. Prostě i dospělí někdy potřebují pohádky. A i když se kniha prvoplánově tváří (navzdory situaci, ve které se hlavní postava ocitne), že má být opět hlavně humorná a vtipná, já vnímala i něco jiného. Pro mě byla smutně milá.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Mistrovská čistá čeština. Kalná naturalistická kniha. Klesala jsem níž a níž, do bahnité bezútěšné hlubiny. A u dna mě navíc přidržovalo dílčí namluvení Miroslavem Táborským. Až pár posledních krátkých kapitol mi naštěstí umožnilo odrazit se ode dna, vyplout z kalné temnoty a nadechnout se. Asi už to příště nechci zažít.
A ptám se Proč?. Proč mají současné české autorky tak často potřebu psát takto tísnivé a skličující knihy?
Propast smrti
Robert Bryndza
Já jsem bohužel zklamaná. Kniha mě nezaujala ani příběhem, ani po jazykové stránce. Taková lepší propracovanější “slohovka”. V množství postav jsem se ztrácela , měla jsem problém pobrat, kdo je s kým a vlastně i kdo je kdo. Překvapovalo mě, jak se všichni zúčastnění ochotně dělí s detektivy o citlivé osobní věci. Jsem měkká, celou dobu čtení jsem chtěla dát dvě, nakonec dávám tři. Ale s odřenýma ušima a nejsem si jistá, že se pustím do dalšího dílu. Asi byla chyba vzít knihu do ruky brzy po Angele Marsons.
Ďábelské hry
Angela Marsons
Nádhera. Vzájemně propletené propracované dějové linie, kdy nevíte, která je zvrácenější, Kim získává velmi zdatnou protihráčku, autorka hlasem Jitky Ježkové vás nenechá ani na chvíli vydechnout, natož abyste knihu, mobil, CD, …. na okamžik odložili. Prostě a jednoduše ďábelské! Moje nejoblíbenější detektivní série i inspektorka.
Hora mezi námi
Charles Martin
S touhle knihou jsme dlouho jen tak přešlapovaly na místě a hledaly si k sobě cestu. Přitom “robinsonády” jsem vždycky měla ráda. Jenže zde katastrofa letadla “pouze” vytvořila vhodné kulisy pro rozvíjející se a postupně proplétající dvě dějové linky. Když jsem toto vnitřně přijala, ten pravý tanec mohl začít. Bylo to chytlavé, bylo to citlivé, romantické i dobrodružné, ale pro mě, co se týká příkladných až dokonalých vlastností a chování hlavních postav, nepříliš uvěřitelné. Naprosto uvěřitelná však byla dokonalá interpretace Marka Holého.
P.S. I když… takového romantika bych domů na pár dní rozhodně brala.
O knihovnickou sovu 2021
* antologie
Zajímavý počin, povídky jsou jednoduché, na nic si nehrají. Osvěžující.
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Já takovýmto knihám říkám “knihy s přidanou hodnotou”. Vedle příběhu získávám i něco navíc. Zde bližší povědomí o historii, kultuře a společnosti exotické země, která pro mě zatím byla velkou neznámou. Díky knize a následně internetu jsem bohatší nejen o základní nigerijského reálie, ale i o pokroky v léčbě srpkovité anémie.
Příběh bolestné lásky nás seznamuje s moderním vzdělaným mladým párem, který se navzdory probíhajícím společenským změnám dostává do soukolí přísného dodržování zastaralých tradic, pověrčivosti a předsudků a stává se tak obětí nejen svých rodin, ale i vzájemných lží, přetvářky a totální absence komunikace.
Pro Středoevropanku jen těžko pochopitelné a témeř nepřijatelné. Bolestná láska a bolestivá četba.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Chtěla jsem vyzkoušet nějakou novou českou spisovatelku a Lukáškovou jsem již delší dobu měla v hledáčku. A jsem spokojená. Zajímavá myšlenka s posunutím přítomnosti postav do naší budoucnosti a dobře zvolená hlavní zápletka umožňují velký rozptyl dějových linek i vývoj charakterů hlavních postav, přičemž vše do sebe plynule a přirozeně zapadá. Mírný nádech sci-fi knihu oživil, jen mi jedna ze změn připadala až moc přehnaná (nebudu tu ale spojlerovat:-)), když se jedná pouze o 25 let. Ale to je jen můj názor a myslím, že to jinak nijak zvlášť knize neubírá na věrohodnosti.
Já, Poutník
Terry Hayes
Potřebovala jsem si “knižně” odpočinout a nemohla jsem si vybrat líp. Bylo to jako magnet, který mě k sobě přitahoval kdekoliv a kdykoliv. S Poutníkem jsem trávila cestu do práce, z práce, procházky v přírodě, vařila jsem a uklízela, odpočívala, usínala a budila se. Nobelovu cenu tomu, kdo vymyslel audioknihy! Přemýšlela jsem, co to je, že mě kniha tak přitahuje. Samozřejmě oplývá naprosto strhujícím akčním dějem okořeněným důvtipným humorem, ale jen v tom to nebylo. Pak mi to došlo. Postavy - to je to. Jasně - nedostižný Poutník alias Martin Stránský (uf! sama o sobě smrtící kombinace:-)), ale nemůžete neprožívat i osudy ostatních. Autor je vykreslil tak, že jsem kašlala na to, kdo je na straně zla a kdo dobra. Přiměl mě obdivovat nejen Šeptala, ale svým způsobem chápat i Saracéna. Prožívala jsem s každou postavou její osud a nedokázala je soudit. Prostě silně návykový a mistrně zpracovaný špionážní román (budu doufat, že i do budoucna zůstane pouze zneklidňující fikcí). Ano, nějaké nelogičnosti jsem objevila, ale co. Poutníkovi je ráda odpouštím. A Marťan získal velikého a silného konkurenta:-).
Zpověď
Arnošt Lustig
Hledala jsem cestu, jak splnit 13. téma letošní výzvy a dostala se mi do rukou tato titěrná a niterná knížečka. Malá vzhledem, velká obsahem. Nenechal se zlomit. A my, kdyby na to nedejbože došlo, se také nesmíme nechat.
Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
Tak opět jeden splacený dluh. Poslouchala jsem výborné rozhlasové zpracování, které mi u této knihy přineslo nečekaně silný zážitek. Můžete si číst větu za větou, kapitolu za kapitolou, ale při dramatizaci se ocitnete uvnitř. Uvnitř a po boku Velkého Bratra. Uf, musela jsem si tyto návštěvy dávkovat. A byla jsem vděčná za tu, která byla konečně poslední. Jen se teď sama sebe neklidně ptám, jestli nežiju v iluzi, že se jednalo pouze návštěvy.