Mateo67
komentáře u knih
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Dcera v nejbližších dnech odlétá do Porta. Sama. Můžu se snažit , jak to jde, ale strach a obavy o ni mít nepřestanu. Díky Ládíkovi se alespoň trochu zmenšily. Věřím, že na cestě potká jen hodné lidi, kteří jí pomohou, když pomoc bude potřebovat. Každopádně - rozhodla se a já nemůžu soudit, co si potřebuje prožít, aby ji to lidsky posunulo.
Láďo, díky moc. Povedla se ti nádherná kniha!
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Na první pohled úsměvné, na druhý pohled vlastně smutné.
“Po příjezdu domů dokonce Přemysl Ivanu jednou pohladil po vlasech, když seděla v křesle a on šel okolo. Bylo to úplně stejné gesto, jakým vzápětí pohladil jejich psa, který seděl na vedlejším křesle. Přesto to Ivanu mile překvapilo. Což Přemysl nevěděl, protože to nedala najevo. Na rozdíl od psa, který vyskočil a olízal Přemyslovi ruku i tvář. (str. 138)
Kniha má skrytý silný potenciál. V poslední třetině se však její síla vytrácí a příběh končí ne snad tuctově, ale podobně jako řada knih tohoto žánru. Což je škoda. I přes vysokou čtivost proto jen 3,5 hvězdy.
Syn
Jo Nesbø
Vůbec nebudu skrývat, že jsem od začátku držela pěsti vrahovi a přála si, aby svou misi stihl ukončit dřív, než ho chytnou. A nebylo to jen o pomstě a smrti, tenhle drsný chlapský svět je zaplněný i rozmanitými podobami lásky. Proto tyto příběhy tak rádi čteme - přejeme si, aby alespoň v knize zlo bylo potrestáno a dobro a láska zvítězily.
Pláňata
Petra Dvořáková
Pro mě v první řadě nostalgický návrat do mého dospívání. Dobové reálie ty, kteří zažívali, nemohou nevtáhnout. Některé úseky byly tak skutečné, až mrazilo. Toto byla tentokrát pro mě ta hlavní devíza. Příběh jsem vnímala tak trochu periferně, což ovšem neznamená, že nestál za to. Ale vzhledem ke konci (???) a dřívějším knihám autorky “jen necelé čtyři, spíš tři a půl.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Skvělá kniha. Výborně kladené otázky, odpovědi od srdce. Vtipné, vážné a vždy upřímné. Prošla jsem několika školeními 1. pomoci a po určité době jsem si z nich nic nepamatovala. Po přečtení kapitoly První pomoc mám úplně jiné pocity. Bez vaty a omáčky kolem se dozvíte během pár stran opravdu to potřebné zachraňující. Tady poznáte opravdového profesionála. A srdcaře k tomu. Kniha mě naplnila klidem, že pokud bych někdy (nebo mí blízcí) potřebovala pomoc, tak se nám jí čas dostane. Chci totiž věřit, že Marek Dvořák není jediný a že takové borce máme i v ostatních krajích.
P.S. Zbožňuju černý humor.
Mizení
Jiří Březina
Velmi moderní, velmi současná, velmi civilní detektivka. Tři příběhy v jednom. A postavy jedna vedle druhé (jak jinak) moderní, současné, civilní. Vše do sebe zapadne, ne se vším budete na konci spokojeni. Není to totiž pohádka, ale bohužel to může být reálná současnost. Jen načtení audioknihy mi tentokrát trochu kalilo celkový prožitek.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Chladný odosobněný styl, chladné rozhodování a jednání, chlad čišel z každé strany. Nedokázala jsem číst jinak než s chladným odstupem. Přesto jsem se snažila pochopit a přijmout chování Nily. Někdy to šlo snáz, někdy hůř, avšak poslední strany zmrazily veškeré mé vstřícné pocity. A prostě nemůžu dát pět.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Pokud čtu náročnější knihy, je třeba poslouchat něco odlehčenějšího. Takže Jussi Olsen dobrá volba. Knihou postupují tři linky: Carlova, Curtova a linka Nete. Tu si pravděpodobně vychutnáte nejlíp, je nejzajímavější a nejpropracovanější, Kdyby nebylo Nete, nebylo by ani Složky 64. Už mám nachystaného Nesmírného.
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Kvalitní oddychová literatura. Když už to v Thajsku začala být trošku nuda, přišla vlna a příběh se z kruhu, ve kterém se začal točit, zase zběsile rozeběhl a tempo už neztratil až do konce. Výborně propracovaná psychologie postav. Ludvík fešácky překvapil. A vlastně to bylo víc než jen kvalitní oddychová literatura. Palec nahoru.
Samotářky
Barbora Šťastná
Vina a trest. Křivdy a odpuštění. Bezmoc a naděje. Samota a osamělost postupující z generace na generaci. Rodinu si člověk nevybírá a dobu, do které se narodí, už teprve ne.
Jako když vezmete hrst korálků a rozhodíte je do časoprostoru. A pak je korálek po korálku hledáte, nalézáte a navlíkáte na šňůrku, až vznikne náhrdelník a v jeho odlesku se vám odkryje kompaktní dojímavý životní příběh žen z Kaprálova statku. Určitě byste ho neměli minout.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
“Buď mi dal ramena, dává mi i břemena. U nás doma se říká: “Koho Pán bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje.
Bylo to tak smutné. A současně tak krásné. Tři hlavní postavy si musíte zamilovat. Děda se autorce vyloženě podařil a o Štěpánovi vůbec není třeba diskutovat. A i ty další se ve vás drápkem zachytí, neboť jsou uvěřitelné a lidské se všemi svými plusy i minusy. Autorka píše minimalisticky, příběh je ovšem tak mistrně vykreslený, že vám ožívá před očima. Věřila jsem každému slovu, každé emoci. Fakt dost hodně dobrá kniha!
A nesmím zapomenout, velké díky mým oblíbeným, protože vaše komentáře a hodnocení mi ukázaly směr, kterým se při výběru další knihy ke čtení dát.
Noční brána
Peter May
Opravdu důstojné zakončení série. Autor se předvedl v plné síle a podaroval nás dvěma plnohodnotnými příběhy v jednom. V nadšení, které se mě drželo po celou dobu čtení, promíjím i Enzovo divoké závěrečné pátrání. Naprosto souzním s posledním odstavcem komentáře EvikU. Prostě paráda a Peter May zůstává i nadále jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů.
Les, čtyři otázky, život a já
Tessa Randau
Otázky mají vnitřní hloubku a dávají smysl. Určitě si je chci zapamatovat a začít si je klást. Vlastně jsem již začala. Kniha mě zaujala od první stránky. To bude jasných pět! A pak, někde za půlkou, v poslední třetině to kouzlo moudrosti náhle zmizelo. A tuctový a sluníčkový konec to dorazil. I přes něžnou obálku a ilustrace nemůžu dát víc jak tři hvězdy.
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Po celou dobu poslechu jsem se snažila najít odpověď na otázku, zda je rozhodnutí Raynor a Motha neskutečná odvaha a super řešení nebo absolutní šílenství. Doteď nevím. Bije se ve mně závistivost, že ničeho takového bych se neodvážila a nejspíš to ani nedokázala, se zodpovědností neodkládat rozhodnutí týkající se budoucnosti a se strachem vystavit blízkého člověka tak značnému riziku.
Teď už vím, jak kniha skončila a že ji následují další dvě, a držím oběma pěsti a přeju ještě hodně nachozených kilometrů a společně prožitých let.
Křížové a hraniční kameny na Tišnovsku
Miloš Sysel
Graficky povedená a fanouškovské oku lahodící kniha (škoda, že jazyková úprava za grafickou lehce pokulhává), která může milovníkům procházek a výletů do přírody nabídnout netradiční zajímavé cíle, některé oživené poutavými příběhy, které se autorovi podařilo vypátrat. Mnohé z kamenů jsem již dříve navštívila, několik dalších mám po přečtení knihy v hledáčku.
Děkuji, sestřičko...
Hana Marie Körnerová (p)
Na vánoční období správně zvolená kniha. Od začátku až do konce je navzdory době (kdo nezažil, nepochopí) a i přes kopu obtíží a komplikací a až odpudivých vedlejších postav cítit naděje, oddanost a láska. Pozitivních a šťastných osudů není dostatek ani v knihách, ani v životě, takže sentimentální, ale moc milé (až pohádkové) zakončení mého čtenářského roku 2023.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
“U zase lidé chodili s hlavami sklopenými k zemi. Bez pozdravu míjeli jeden druhého, a než cokoliv řekli, raději se dvakrát rozhlédli kolem sebe. Zase byl ve vzduchu cítit strach. Jenže tentokrát to byl strach z vlastních lidí.
Možná to je podáno černobíle. Asi je to stylisticky nedokonalé. Ale to zlo tu bylo, a když bychom poctivě zapátrali, každý druhý třetí z nás objeví v širší rodině někoho, kdo si tím zlem nejen na vlastní kůži prošel, ale i tvrdě narazil. Kniha by se měla stát povinnou četbou. Ne pro mládež. Naopak pro ty, kterým z určitých důvodů vynechává paměť.
Otevřený hrob
Angela Marsons
Moje oblíbená série pokračuje, tentokrát jsem ovšem měla audioknihu a nebylo to ono. Načtení výborné, ale já měla až do půlky potíže se soustředěním. Můj problém. Ale jinak zase pochoutka. Všechny postavy kolem Kim (ji rozhodně nevyjímaje) začínám mít moc ráda. A objevuje se znovu i Daniel z 1. dílu a nesympatická novinářka Tracy se dostává ke slovu mnohem víc, než by si sama přála. A vlastně už vůbec není nesympatická. Už teď se těším, co nečekaného si autorka připravila do dalšího dílu. Ale ten už si rozhodně půjčím opět v papírové podobě.
Dvojitý gambit
Martina Málková
Od Závitů ulit jsem se přes Pérka, drátky, kolečka dostala až sem. A jsem ráda, ze pořadí bylo takovéto, protože číst tuto knihu jako první, asi bych se do dalších nepustila. Ale na slušné tři hvězdy rozhodně dosáhne, a kdo hledá něco odpočinkového, tak rozhodně neurazí. A druhý gambit neměl chybu.
Mami, vrať se! - Ponížená až na samé dno
Oxana Kalemi
Ke komentářům níže bych chtěla doplnit to, co mně celou dobu rezonovalo v hlavě. Dalšího, ne-li největšího viníka, a to Oxaninu rodnou zemi. Nenarodila se a nevyrůstala ani na Blízkém východě, Číně či dokonce v Severní Koreji. Ale v Evropě přelomu 20.-21. století. Toto mě nejvíc tížilo - kdy zákony, pravidla a podmínky žití ve vaši rodné zemi vás dovedou k totálnímu zmaru, i když máte vůli a snahu bojovat o poctivý a řádný, byť skromný život.