martini.ce komentáře u knih
Nějak nevím. Na začátku mě to oslovilo a bavilo. Zajímavý příběh, postavy, hezky rozehrané. Ale jak šly stránky dále, přestávala jsem postavám rozumět, chovaly se nelogicky. A občas momenty, kdy jsem si říkala, jestli to autorka myslí vážně?! Do konce jsem to už jenom dolistovala, abych věděla, jak to dopadlo. A zůstalo ve mně... nic.
Nelíbil se mi překlad, z některých slov nebo obratů mě bolely oči.
V některých částech se snižuje intenzita vztahu obou přítelkyň, ale o to více má prostor zachycení společenského a politického vývoje i ostatních postav. Solarova famílie mě baví, člověk neví, co od nich čekat. Vývoj u Eleny by mohl patřit do červené knihovny, ale je popsán tak realisticky a přesně, že je uvěřitelný. Dočteno a musím hned navázat dalším dílem, tady se přestávky nedělají :-)
Byla to silná kniha. Místy temná, zahalená v mlze, ale s pokračujícím dějem se mlha začínala rozpouštět. Lence jsem její pocity věřila, uměla jsem si často představit, co prožívá. A fandila jsem jí. Přečteno za den a půl, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Zajímavá knížka. Místy mrazivá a temná, se spoustou momentů k přemýšlení.
Tak na půl :) Líbily se mi různé časové roviny i náhled do budoucnosti, navrácení paměti u Barbory. Vadily mi nesrovnalosti v čase, podivné "náhody" a štvala mě Magda.
Nevýhoda této knihy byla u mě v tom, že jsem ji četla až po Haně Aleny Mornštajnové. Život před válkou, koncentrační tábory, pokus vrátit se zpátky do života a světa, který je úplně jiný. Neseděl mi způsob vyprávění a místy i chování jednotlivých postav.
Laskavé a jednoduché školkovní příběhy, které můžou pomoci rodičům a dětem při řešení vlastních situací. Když se dítě něčeho bojí, když mu ve školce někdo ubližuje, atd. Pro školkovní děti ideální.
Knížku jsem dostala od kamarádky, jako vzpomínku na její oblíbenou část dětství. A začala jsem ji číst až s vlastními dětmi. Každá pohádka je jiná, smutné, vtipné, nelogické, některé podivné... Ale v postýlkách je vždycky ticho nebo chichotání nebo dohadování, kterou budeme číst teď. A je to naše nejoblíbenější kniha před spaním už asi 5 let. Baví děti i maminku (což se u všech dětských knížek říct nedá :))
Hodně mě bavila, bylo to příjemné čtení. Normální lidi, s lepšími i horšími vlastnostmi a příběhem, propojení na jednom místě. Četla jsem od začátku do konce a jsem ráda, že jsem žádný příběh nevynechala.
Přečteno téměř na jeden zátah, od rozečtené knihy se špatně odcházelo. Co je pravda a co fikce, kde jsou hranice šílenství a co je obyčejná lež? Strhující a zajímavá kniha.
Podle popisu jsem myslela, že hlavní dění bude kolem srazu, tak mě překvapil velký prostor pro školní minulost. Ale bylo to hezky popsané, přišlo mi to realistické a na rozdíl od holek (které mi dlouho splývaly a nepamatovala jsem si, která je která) jsem fandila Kryštofovi. Část v přítomnosti byla taky uvěřitelná, otevřený konec mi nevadil. Odpočinkové čtení.
Těším se, až knihu dočteme. Synovi se líbí, já bych ji odložila dávno. Příběh z jednoho domu, z pohledu malé holčičky. Spousta kamarádů, spousta laskavosti (která působí neupřímně) a spousta zbytečných slov. A možná kniha napsaná hlavně pro rodiče, aby obdivovali, jak je to hezké žít pospolu, vařit pospolu, všechno prožívat spolu - od těhotenství, přes soboty na Náplavce, volby a propojené zahrady. Až Adi vyroste, bude vizážistka nebo modelka. A vtipné, že Václava má za muže Havla, chichi. Největší průšvih vidím v příběhu s vypitím pracího prášku - Leontýnka blinká, ale děti ji vyléčí dekou a plyšáky - kdybych měla malé děti, měla bych obavu, že to zapůsobí jako lákadlo na vyzkoušení. Chyby v textu. Jednotlivé příběhy očesané o zbytečné množství postav by byly fajn třeba do Mateřídoušky - jak slavili vánoce, velikonoce, spojitost s ročním obdobím. Takto je to plno zbytečného papíru.
Protože mám ráda Nesba a HH, měla jsem trochu strach, jaká bude tato knížka. Do toho jsem zahlédla pár recenzí, které nebyly úplně nadšené, tak jsem na knížku nespěchala. Ale když mi přišla do ruky, začetla jsem se a můžu s klidným svědomím napsat, že se mi moc líbila. Různorodé prostředí, zajímavé zápletky a osudy. Yes, Nesbo je můj spisovatel!
Odpočinková volba a docela zafungovala. Příběh mě bavil, ale hlavní přínos pro mě byl ve vzpomínkách na Provence. Tuto část světa mám moc ráda, tak mi ani nevadilo rozvláčně popisované pohoří a měnící se barva hory. Za Provence hvězda navíc. Překlad místy zarážející - největší přešlap baby karotka, v češtině "mrkev pro batolata".
Líbila se mi. Vtipná, sarkastická, s nepředvídatelnou zápletkou. Konec bych ale brala jiný.
RF je můj oblíbený autor, ale ani tak mě tato knížka nezaujala. Dočteno, ale nezůstala mi z ní žádná vzpomínka nebo motivace přečíst si ji ještě někdy znovu.
Přečteno asi po 10 letech, byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit teď. A líbila :) Hezký příběh, zajímavé postavy. Svědka by si občas asi přál každý. A docela lákadlo k návštěvě Kréty :)
Příběh mě moc nebavil a neodložila jsem ji asi jen kvůli lásce k Paříži Francii :) Líbily se mi postřehy o francouzském způsobu života a některé recepty mě lákají k vyzkoušení :)
Líbila se mi. Obsah i forma, příběh i to, co s příběhem až tak nesouviselo. Místy jsem se smála a o kousek dál mi tekly slzy. Za mě bezva.
Pro mě to bylo těžké a neveselé čtení, místy hodně depresivní. Knížka, kterou jsem mockrát chtěla zahodit a pak jsem se k ní znovu vrátila. Silné věty, situace, příběhy. Nakonec mi cestu změnily osobní důvody a opravdu jsem neměla už sílu ji dočíst. V domácí knihovně zůstává, třeba jednou...