Přečtené 168

Na knížku jsem dostala doporučení, protože jinak bych si ji nepřečetla. A to by byla škoda. Zábavné, zajímavá zápletka a i když to bylo neuvěřitelné prostředí, bavily mě jednotlivé postavy. Jen to vysvětlení, proč zrovna Avery u mě pokulhává. A ten konec...

Mě to prostě baví. Styl vyprávění, jednotlivé lidské osudy i detektiv, co neumí ani na dovolené odpočívat. A do polozapomenuté vesničky u moře bych se taky hned podívala.

Výborná kniha na dovolenou k moři - to si člověk líp představí dlouhé pláže, duny a příliv přinášející poklady z moře. Baví mě tento způsob vyprávění, detektivka, kde je dostatek prostoru pro seznámení s jednotlivými postavami. A Josef Bergman je fajn chlap.

Zajímavá knížka. Místy mrazivá a temná, se spoustou momentů k přemýšlení.

Netradiční detektivka, odehrávající se během jednoho dne. Příběh v minulosti hodně temný. Zajímavá vyšetřovatelka, sympatický tým, líbilo se mi to. Jestli bude pokračování, ráda si ho přečtu.

Četla jsem ji krátce po vydání a teď znovu. A od prvního čtení mi zůstaly v paměti jen některé střípky situací, které se mi teď při čtení vybavovaly. Zaujaly mě i "malé" postavy a příběhy, které se v knize mihly, ale bylo jich tolik, že velmi brzy zase z hlavy mizí. Pohled do historie přes obyčejné životy obyčejných lidí. Pohraničí, válka, odsun - a mezitím lidské životy, s radostmi a trápením. Líbí se mi styl psaní, úsporný, bez zbytečných květnatých popisu.

Toskánské prostředí mě bavilo. Hezký příběh, zajímavé propletení. Nenáročné čtení na jarní večery. Ale ten překlad... Ledvinový páj (hádám, že se jedná o kidney pie), saténové dřevo... To jako opravdu?

Budu se opakovat, ale styl Michaely Klevisové mi sedí. Baví mě charaktery jednotlivých postav, způsob jejího vyprávění. Přijde mi to přirozené, ze života a plné laskavosti. Na začátku mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na povídkový styl, protože mi přišlo líto, že už nějaký příběh končí a nepokračuje dále. Za mě výborná kniha.

V poslední době jsem neměla štěstí na výběr knih a jedna za druhou končily po pár stránkách v nedočtených. Až do této, která mě chytila od samotného začátku. Moc se mi líbil popis života na vesnici, prostředí stájí a života u koní. Bavily mě jednotlivé postavy a jejich osudy. V knihách většinou přeskakuju popisy přírody, kdy "se nic neděje". Ale ne u paní Klevisové. Když postava sedí s kávou v ruce a kouká na stráň a voda tiše šumí... Tak mě to vtáhne do děje, umím si to představit a téměř tu vůni kávy cítím a potok slyším. Nečekaná zápletka i rozuzlení. Výborná kniha.

Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.

Tak na půl :) Líbily se mi různé časové roviny i náhled do budoucnosti, navrácení paměti u Barbory. Vadily mi nesrovnalosti v čase, podivné "náhody" a štvala mě Magda.

Rozečteno mám už dlouho. Nevyhovuje mi u ní čtení na jeden zátah, ale když mám náladu na hlubší myšlenky, vím, kde ji najdu.

Na začátku byla parta obyčejných 12letých kluků a jedné holky. Jezdili spolu na kole, chodili na hřiště a jednou vyrazili spolu na pouť a kolotoče. A tato příhoda začne měnit jejich životy. Ve vyprávění se prolínají dvě časové období - rok 1986 a 2016. A jednotlivé střípky se pomalu skládají dohromady... Bavilo mě to. Taková ta knížka, kdy se mi chce spát a zbývá posledních sto stran - a spánek musí počkat.

Moje první setkání s autorkou a z knihy jsem nadšená. Líbilo se mi všechno - atmosféra zapomenuté vesnice, postavy, střípky z minulosti, popis krajiny. Potkala se u mě touha rychle číst a užívat si krásu toho, co čtu, a zároveň číst pomalu, aby mi knížka dlouho vydržela. Kdybych chtěla někam odjet sama na víkend a odpočinout si od světa a každodenního života, chtěla bych si tuto knížku vzít s sebou. Děkuju, byl to pro mě zážitek.

Protože mám ráda Nesba a HH, měla jsem trochu strach, jaká bude tato knížka. Do toho jsem zahlédla pár recenzí, které nebyly úplně nadšené, tak jsem na knížku nespěchala. Ale když mi přišla do ruky, začetla jsem se a můžu s klidným svědomím napsat, že se mi moc líbila. Různorodé prostředí, zajímavé zápletky a osudy. Yes, Nesbo je můj spisovatel!

Mám ráda Ladislavův pohled na svět. Vtip, laskavost, důvěra. Bylo to zajímavé cestování. A varování na obalu je pravdivé - opravdu to v člověku vyvolává touhu stoupnout si k silnici a zvednout palec.

Nebylo to pro mě příjemné čtení. Bylo mi líto celé rodiny, jak jsou zaseklí a bez chuti něco změnit. A nejvíce samozřejmě Báry. A bude to možná znít podivně, ale byla jsem ráda za takový konec. Neviděla jsem jiný způsob, jak by se celá situace mohla kdy zlepšit.

Štěpán je obyčejný 11letý kluk, má želvu, rodinu, kamarády a touží po novém telefonu. Ale život se s ním nemazlí a hází mu pod nohy jeden klacek za druhým. A postupně se ukazuje, že není obyčejný kluk a musí / umí / chce se porvat s úplně jinými situacemi než jeho vrstevníci. Moc jsem mu fandila a četla místy se zatajeným dechem. Jako máma stejně starého syna jsem to prožívala o to intenzivněji. A z knihy odcházím s otázkou k přemýšlení: jak v sobě najde takový kluk TOLIK síly?

Moc hezké pohádky. Bylo fajn nakouknout za hranice k sousedům. Díky.

Úvodními drsnými kapitolami jsem se musela prokousat. Ale od pomaturitního srazu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Parta spolužáků, příběhy ze školy, vandru, prolínání různých časových dějů... to všechno mě chytilo za srdce. Zajímavé pro mě bylo i sportovní prostředí, provázanost s politickými a společenskými událostmi. Líbilo se mi postupné odhalování a skládání střípků informací, které měnily celý příběh. Seržant je moje nová literární oblíbená postava. Výborná kniha, doporučuju.

Odpočinková volba a docela zafungovala. Příběh mě bavil, ale hlavní přínos pro mě byl ve vzpomínkách na Provence. Tuto část světa mám moc ráda, tak mi ani nevadilo rozvláčně popisované pohoří a měnící se barva hory. Za Provence hvězda navíc. Překlad místy zarážející - největší přešlap baby karotka, v češtině "mrkev pro batolata".

Líbila se mi. Vtipná, sarkastická, s nepředvídatelnou zápletkou. Konec bych ale brala jiný.

Kniha, u které chci číst co nejrychleji, protože jsem zvědavá, jak to bude pokračovat - a zároveň chci číst pomalu, protože si to užívám a chci, aby mi čtení dlouho vydrželo. Moc se mi líbily jednotlivé postavy, popis jejich přemýšlení, vzpomínek. Bavilo mě, jak se jejich osudy a životy potkávaly, přibližovaly i rozcházely. Byl to pro mě zážitek, děkuju.

Poslechnuto jako audiokniha, s milým hlasem pana Ebena. Byl to pro mě takový doping laskavosti. Milé, vtipné, inteligentní, s nadhledem - a to můžu. Za srdce mě chytila láska k manželce, která je mezi řádky.

Doporučila a půjčila mi ji kamarádka a přiznávám, že jsem od knížky moc nečekala. A byla jsem překvapena příjemně. Není to můj oblíbený žánr, ale četla se hezky. Příběh tří žen, porodních bab, z různých generací. Zajímavá (a odhadnutelná) zápletka z historie. Nečekaně mě zaujalo i čtení o porodech, o přístupu k ženám a mámám. Oddechové čtení.

Nevýhoda této knihy byla u mě v tom, že jsem ji četla až po Haně Aleny Mornštajnové. Život před válkou, koncentrační tábory, pokus vrátit se zpátky do života a světa, který je úplně jiný. Neseděl mi způsob vyprávění a místy i chování jednotlivých postav.

Petr Fiala a Mňága jsou moje krevní skupina, takže hodnocení tím bylo pochopitelně ovlivněno Knížka je výborná a doporučila bych ji nejen skalním fanouškům. Třeba i jako doping pro horší dny, protože ač je dnes hůř, zítra zase vyjde slunce. Život je skvělý a někdy je to jízda, oumajgad

Ta knížka mě štvala. Už od začátku jsem nerozuměla jejich vztahu, tomu, proč spolu jsou. Některé části se mi četly špatně, protože mi přišly známé a povědomé. Mnohokrát jsem ji chtěla odložit a nedočíst. Což neznamená, že každodenní detaily soužití nejsou popsané realisticky. Proto je to tak smutné čtení.

Při čtení jsem měla stažený krk i žaludek. Z příběhu jedné rodiny a hlavně z vývoje celé společnosti. Silná kniha.

Četli jsme s kluky 8 a 11 let a knížka se jim líbila. Podle jejich hodnocení dávám 4 a půl hvězdy. Bylo tam ale dost výrazů, které neznali a které jsme pak spolu probírali. Situace, kterým by sami nerozuměli (zápletka ohledně zaříkávače zvířat). Mě nejvíce oslovily popisy krajiny a přírody pohledem kluků, kteří podle slunce nad kopci odhadují čas nebo v jiskřivém vzduchu netrpělivě čekají na sníh.

Ach bože, to byla KNIHA. Na první straně jsem zapomněla, že je to Nesbo. Na 100. stránce jsem chtěla, ať nikdy neskončí. Výborný děj, situace, postavy a zvraty. Hory při úsvitu i západu slunce. Roy bude jedna z mých nejoblíbenějších postav ever. Chytila mě za srdce.

Když konečně dorazila k nám domů, měla jsem z ní velkou radost. Mám ráda styl, jakým Flo píše, recepty zkouším postupně a kuchařka má u nás v kuchyni svoje důležité místo.

Když jsem se pustila do čtení, vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. A pak mě chytila za srdce. Trochu pohádka, trochu historie, mýty a jiný svět. Staří manželé, kteří mě dojímali svým vztahem. Krásný jazyk, laskavost, rytířské chování. Byla jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet, jak to všechno dopadne. Líbila se mi.

Kniha mi přišla natolik osobní, že jsem se necítila na to, abych ji hodnotila.

Ježíšek vzal 2. díl, tak jsem četla jen tento. Na začátku jsem se neorientovala ve všech členech domácnosti, sousedech a známých. Ale časem se to zlepšilo :) Místy mě zaskočil (asi?) český překlad, kdy emocionální situace byly popisovány neosobně, odtažitě. Jako odpočinkové čtení fajn tip.