martini.ce komentáře u knih
HH je můj oblíbenec, ale tady jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že jde o stejného autora. Jiné světy a prostředí, skvěle vystavěné. Většinou temně a depresivně. Moc se mi to líbilo, Nesbo je pro mě pan Spisovatel.
Výborně popsané postavy, uvěřitelné charaktery i situace. Moc se mi to líbilo.
Neobyčejná kniha. Posledních asi 30 stran se nedala odložit, finále bylo strhující.
Nikdo neumí popsat mlhu tak, jako Anna Bolavá. Člověk ji při čtení úplně vidí před sebou a cítí na kůži. Pro mě je tato autorka český objev roku. Výborný zážitek, doporučuju.
Taková ta knížka, co je dobré ji přečíst na jeden zátah. Ve které je tolik zvratů, změn a wow/wtf momentů, že člověk přemýšlí, jestli je spisovatel blázen nebo ho tahá za nos. Napínavé čtení, chytře rozdělené do kratších kapitol, aby se knížka nedala odložit.
Sáhla jsem po ní, abych se aspoň v myšlenkách mohla ze zimy přenést do milejšího prostředí. A to se povedlo. Tři ženy cestující po Itálii, které sice řeší svoje vztahy a životy, ale hlavně tam svítí slunce, teče víno, voní bazalka a rajčata s mozzarellou jsou na talíři. To mě bavilo.
Ale těch chyb a zmatlaných překladatelských obratů, ach jo.
Seržant je moje oblíbená postava už z předchozí knihy, tak jsem si ji moc ráda přečetla. A setkání stálo za to. Díky.
Půl na půl přečteno a prolistováno za jedno odpoledne, nenáročné čtení. Ale podle ostatních oslavných komentářů asi nejsem ta pravá cílovka :-)
Hodně zvláštní kniha. Příběhy čtyř dětí, kamarádů, letní zážitky s pokračováním do dospělosti - to mě bavilo hodně. Ale linka s vypravěčem, červem, záhadným skleníkem a strážcem tajemství pro mě byla někdy těžko pochopitelná a někdy skoro hororová. Hlavně v TU sobotu.
Velmi dobrá detektivka s temnou zápletkou. Pár otázek mi zůstává i po přečtení, ale asi to tak prostě je, že někdy nemůžeme poznat a najít všechny souvislosti. Laura s Adamem i jejich vztah mě bavil a i popis vyšetřování byl podařený.
Dárek, u kterého jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. A líbilo se mi to. Jednoduché odpočinkové čtení na zimní večery, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Jen těch chyb, co tam bylo...
První půlka mě bavila tak, že jsem knížku nemohla odložit. Úplně jiný styl psaní než znám, zajímavé zápletky a rychlé zvraty. Ale od doby, kdy Ninel odešla do Prahy to bylo slabší. Místo dřívějších zvratů se děj táhl popisem dalších a dalších postav a studentů. Občas mě překvapil skok v čase, přemýšlela jsem, kolik teď Ninel zrovna je. Linka s Maxem pro mě byla nepochopitelná a závěrečné prozření jsem Ninel nevěřila. Asi jedinou pozitivní postavou pro mě byl soused Josef.
Přijde mi, že popis knihy obsahu neodpovídá, podle něj bych čekala něco jiného. A chyb bylo v knize zbytečně moc.
(SPOILER) Pro mě velká kniha se silným příběhem. Werner a Marie-Laure měli moje sympatie od začátku, líbilo se mi, jak se jejich cesty k sobě pomalu přibližují. A pak na straně 488 jsem nevěřícně hleděla na to, co čtu, a jak je to jako možné?!?
Ale ve čtení jsem pokračovala a dočítala s dojetím. Jaká je válka svinstvo, co ovlivňuje generace lidí, kolik lidí se nechá svést na špatnou cestu, jak je život křehký.
A moc se mi na konci v poděkování líbilo poděkování autorovým dvojčatům a manželce, o kterých jsem četla v knize Čtvero ročních období v Římě.
Byl to pro mě zážitek, doporučuju a řadím mezi mých top10.
Pro mě největší přínos v tom, že jsem se vůbec o událostech v Životicích dozvěděla. Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, ale jinak mě příběh moc neoslovil. V historii jsem nerozuměla Martě a jejímu chování, pletli se mi bratranci a sousedé. A v současnosti mi přišla podivná linka s otevíráním pobočky v Ostravě, která sloužila jen k tomu, aby měla Katka důvod v Ostravě být a pátrat.
Musela jsem některé části přeskakovat, protože kvůli oslavným částem a názoru na výchovu bych jinak knihu odložila. Což by byla škoda, protože příběhy pacientů byly zajímavé. Líbil se mi popis provázanosti zdraví, psychiky a života vůbec. To je podle mě zásadní sdělení, které by se mělo dostat k co nejvíce lidem.
Trochu mi v knížce chyběla mapa, tak jsem občas Ladislavovy výlety a přesuny googlila. O vztahu k alkoholu na Kavkazu jsem tak něco tušila, ale že je to až taková součást života, mě zaskočilo. Historky, setkání a popis lidí se mi moc líbil. Někdy jsem se smála, až mi tekly slzy, a někdy jsem jen překvapeně zírala na to, co čtu. Hlavně okénka do historie byly dechberoucí.
Zvláštní kniha. Bavilo mě prostředí - škola v Rakousku, Budějice (Piaristické náměstí mám moc ráda), Itálie. A více mě bavila první polovina knihy, prolínání skutečného života a online chatu. Ke konci už jsem přestávala rozumět motivaci Martina i Veroniky a už jsem to chtěla "mít za sebou".
Bergman s kolegyní Sedlákovou mě baví. Prima tip na podzimní večery.
Knížka se četla dobře, žádné velké drama nebo překvapení. Anička byla sympatická postava a tak jsem s ní vydržela až do konce knihy. Ale jinak na mě až moc červená knihovna.