martini.ce komentáře u knih
První knížka od PH, rozesmála mě, byla vtipná, líbila se mi.
HH je můj oblíbenec, ale tady jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že jde o stejného autora. Jiné světy a prostředí, skvěle vystavěné. Většinou temně a depresivně. Moc se mi to líbilo, Nesbo je pro mě pan Spisovatel.
Nikdo neumí popsat mlhu tak, jako Anna Bolavá. Člověk ji při čtení úplně vidí před sebou a cítí na kůži. Pro mě je tato autorka český objev roku. Výborný zážitek, doporučuju.
Pro mě největší přínos v tom, že jsem se vůbec o událostech v Životicích dozvěděla. Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, ale jinak mě příběh moc neoslovil. V historii jsem nerozuměla Martě a jejímu chování, pletli se mi bratranci a sousedé. A v současnosti mi přišla podivná linka s otevíráním pobočky v Ostravě, která sloužila jen k tomu, aby měla Katka důvod v Ostravě být a pátrat.
Nemám slov. Smršť emocí. Silná kniha. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.
Když jsem byla malá, tak mě to úplně minulo. Doháním resty a přečteno společně se synem. A i v dnešní době je to hezký příběh o přátelství.
Uf, to byla knížka. Ze současnosti, ze světa sítí, followerů a srdíček. Místy to bylo děsivější než kdyby tam tekla krev a pobíhal sériový vrah. Jako mámě mi bylo těch dětí líto. A docela by mě zajímalo, jak by knížku hodnotily různé Insta mámy/ celebrity, jestli by to změnilo jejich pohled na sdílení života svých dětí s celým světem. Doporučuji k přečtení.
Tomáš Volf mi přišel jako sympatický detektiv, tak jsem mu fandila. Četlo se to lehce a rychle, byl to příjemně strávený čas.
Přečteno za jedno líné nedělní odpoledne. První půlka mě bavila dost, pak zájem trochu opadl a zbytek knížky jsem prolistovala, abych zjistila, jak to vlastně bylo. A umím si to představit ve filmové podobě.
Na začátku byla parta obyčejných 12letých kluků a jedné holky. Jezdili spolu na kole, chodili na hřiště a jednou vyrazili spolu na pouť a kolotoče. A tato příhoda začne měnit jejich životy. Ve vyprávění se prolínají dvě časové období - rok 1986 a 2016. A jednotlivé střípky se pomalu skládají dohromady... Bavilo mě to. Taková ta knížka, kdy se mi chce spát a zbývá posledních sto stran - a spánek musí počkat.
Přečteno už před delší dobou. Tenkrát se četla dobře a rychle, v hlavě mi z ní nezůstalo nic. A mám pocit, že stejný komentář můžu zkopírovat i k dalším knihám RT.
Byla jsem na ni zvědavá, ale nebyl to můj šálek čaje. Prvních asi 5 stran jsem přečetla a zbytek knížky pak rychločtením, věnovala jsem jí hodinu :) Forma (dialog mezi ex-právníkem a právníkem) mě nebavila. Některé myšlenky zajímavé, ale nic nového. Pokud je to pro někoho první knížka s jiným pohledem na svět, je to snadné ke čtení a k pochopení.
I když jsem ve věku rodičů hlavních hrdinů, tak se mi knížka opravdu líbila. Layken je sympatická holka, která by ve svých 18 měla řešit jiné věci - ale život se s ní nemazlí. Líbil se mi způsob vyprávění, jednotlivé postavy. A Eddie byla taková kamarádka, kterou bych chtěla taky.
Jen těch chyb co tam bylo.
Neobyčejná kniha. Posledních asi 30 stran se nedala odložit, finále bylo strhující.
Zvláštní kniha. Bavilo mě prostředí - škola v Rakousku, Budějice (Piaristické náměstí mám moc ráda), Itálie. A více mě bavila první polovina knihy, prolínání skutečného života a online chatu. Ke konci už jsem přestávala rozumět motivaci Martina i Veroniky a už jsem to chtěla "mít za sebou".
Anotace knihy je úplně mimo. Nejsou to mimořádné postřehy, ani dobrodružství, ani hlučné příběhy řezníků nebo výchovné rady. To musel psát někdo, kdo knihu nečetl.
Je to popis jednoho roku, který v Římě stráví americký spisovatel, s ženou a malými dvojčaty. Jsou to obyčejné dny, pokouší se psát, nerozumí italsky a je fascinován Římem a tím, co vidí kolem sebe. Vnímá to s pokorou, s obdivem, ale nikdy se mu nepodaří přejít "hranici" k Italům a úplně si s nimi rozumět.
Řím mám ráda a právě ten obyčejný život se mi líbil, popis vůní, jídel, ale i památek a historie. Není to encyklopedie, ani cestopis, spíše deník, který si autor píše. A bavilo mě vyprávění o dětech, s láskou a laskavostí. Přenesla jsem se v myšlenkách do Itálie, a za to děkuji.
Poslední díl mě bavil nejméně. Hlavní hrdinky jsou dospělé a stárnou, děti odchází, Lenu jako spisovatelka je pořád někde na cestách. A vztah s Lilou se mění, vyvíjí, občas mu nerozumím, někdy fandím více jedné a pak druhé. Do toho Itálie, Neapol a příběhy dávných kamarádů.
První díl mě chytil za srdce, pohled malých holčiček mi přišel geniálně napsaný. A od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Teď už jsem se těšila na konec a přiznávám, že jsem ho čekala jiný. Že tam bude nějaká pecka, která vysvětlí, doplní nebo úplně obrátí některé dřívější události. Tak jsem byla mírně zklamaná. Ale opravdu jen mírně.
Byl to výjimečný příběh a geniální přítelkyně se na pár týdnů staly součástí mého života.
Nestává se mi to často, ale musela jsem ji odložit, cca na 30 straně. Vím, že nejde zavírat oči před historií, ale bylo to pro mě tak těžké téma, že mi bylo při čtení fyzicky špatně.
Při prvním čtení mě oslovil příběh Piláta. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem měla možnost představit si ho jako "obyčejného" člověka s bolestí hlavy. Některé další části pro mě byly složité a zamotané. Asi je třeba ji přečíst víckrát a mám to v plánu.