Čtvero ročních období v Římě

Tyhle knihy mám ráda, autor ještě k tomu píše tak, že vás to v táhne a je to jako byste byli přímo s ním v Římě a vše prožíváte s autorem:)

Doerr píše skvěle, tento příběh je takový milý a pomalý. Autor má v záloze lepší skvosty, ale kniha stojí za přečtění

Příjemně se četla, ale ke konci to už nebylo ono, každopádně to není chyba autora. Jinak se mi moc líbil styl psání.

Kniha se mi "hodila" do knižní výzvy. A z druhé ruky jsem si ji pořídila proto, že se o Řím zajímám a s největší pravděpodobností se mi už nepodaří ho navštívit. Hledala jsem cestopis? Tak ten to není. Ale dostala jsem záplavu krásných emocí, vjemů, obrázků, snad i zvuků a vůní. Něco jsem si přečetla o autorovi. Nepochybuji o jeho mistrovství, ale zde je na místě vyslovit poklonu i překladateli, protože nádherný dojem z té knihy mi zprostředkoval právě on.

Příjemná kniha na čtení na lavičce na jarním sluníčku :-) A jako už mnohokrát, aniž bych to tušila, dějově se trefila do současného dění - úmrtí a pohřeb papeže Františka, jen v knize se jednalo o Jana Pavla II. Pro ty, co se chystají do Říma nebo jej mají v oblibě, můžu jen doporučit. A přivedla nás doma k úvaze, že nabídku na roční pobyt v Římě by asi nešlo odmítnout ;-)

Kniha nabízí příjemnou atmosféru a vláčný děj. Styl autora je velmi inspirující, Doerr dokáže zachytit vše krásné. Dílo se nejspíše nebude příliš líbit dějověji založeným, pokud ale oceníte nádherné psaní, kniha vás nadchne.

Kniha je velmi čtivě napsaná formou autorových vzpomínek na pracovní pobyt s rodinou v Římě. Jeho působivý popis města a památek mě opravdu nadchl, a touha proniknout do mentality Římanů je moc milá:-) Úsměvné i dojemné jsou situace, kdy autor popisuje jeho novou roli otce a souznění s jejich dvojčaty. Ráda se ke knize vrátím a doufám, že tím důvodem bude plánování mé cesty do Říma:-)

(SPOILER) Miluji Řím a miluji to, jak Anthony Doerr píše! Mistr nevšedních popisů a přirovnání. Projdete se s ním Římem a úplně cítíte kočičí hlavy pod nohama, vůni z pekárny a vidíte hejno špačků kroužících nad věčným městem. Během svého pobytu čte Plinia staršího a porovnává vnímání světa člověkem ze starověku a člověkem dnes. A svou lásku k italské metropoli prokládá láskou ke svým synům, dvojčatům, a stává se, kromě toho kým už je, také rodičem. Pro někoho možná nekonzistentní deníkové zápisky, já v nich ale našla esenci města, které mi navždy přirostlo k srdci.

V Římě jsem nebyla, ale knihy od Doerra mám ráda, a tak jsem si chtěla přečíst i toto. Kniha je takovou malou oslavou všedního života v Římě, kdy tam bydlíte a nejste jen turista, který se tam zjevil na prodloužený víkend. Doerr popisuje jejich život v tomto městě s jejich malými dvojčaty, poznávání města, ale líčí i jazykovou bariéru. Jsou to mile sepsané útržky vzpomínek na rok, který tam strávil. Bohužel ale nemohu udělit vysoké hodnocení, protože by mi to asi víc sedlo jako blogové zápisky, než aby to byla celá kniha. Ostatní knihy má Doerr prostě mnohem lepší.

Doerr prostě moc nepíše o pocitech/ píše jen o pocitech … je legrační sledovat mínění čtenářů o této knize… Ale opravdu: jak by nemohl mít plno pocitů, když se mu právě narodila dvojčata, se kterými se přestěhoval do Věčného Města? Je jich plná kniha. Je to takový postmoderní cestopis po Římě a okolí, docela zajímavý, ale na konci už trochu jednotvárný. Kdo však hledá, najde tu mnoho zajímavostí a souvislostí z dějin i současnosti. Je to i záznam toho, co čeká každé rodiče dvojčat. Hodně mě bavily citace z Plutarcha a našel jsem si také obrázky Toskánska. Připomněly mi jižní Moravu. A úžas Amíka, přesazeného do jiného světa mi připomněl můj vlastní úžas, když jsem byl v Americe.

Pár let před četbou knížky jsem několik dní v Římě strávila - autor přesně zachytil atmosféru.

V Římě jsem nikdy nebyla, ale podívat se do tohoto města je mým snem... Kniha pana Doerra byla příjemným nahlédnutím do atmosféry této evropské metropole... spíše o pocitech než o příběhu či turistickém průvodci.
Díky tomu, že jsem od knihy nečkala nic závratného, se mi nakonec docela líbila. Oceňuji velmi lyrické popisy místní přírody a architektury, obyčejných lidí a jejich příběhů, protože "prožít město" není o návštěvě turistických atrakcí a známých památek, ale spíše o vstřebávání místní atmosféry, kterou máme možnost procítit pouze ve chvíli, kdy vstoupíme do města jeho obyčejných obyvatel.
"Řím viděl, jak přichází a odchází taková spousta umělců, a zanechal na nich všemožné stopy, že já nestojím ani za zmínku, nejsem ani stéblo trávy. To Řím samotný a jeho pojem přetrvá, přežije všechny jedince, kteří jim projdou. Lidé se mu na chvíli věnují a pak je obíhající ruce ročních období smetou pryč. Řím je neosobní, téměř nehmotný. Řím je to, co existuje mezi domy, pod trávníky, ukládá návštěvníkům povinnost rozpoznat, co je skryté."

Kniha nás přivádí do Říma, kde americký pár se svými malými dvojčaty tráví rok svého života. Nemůžu souhlasit s některými čtenáři, že jsou to pouhé pohledy bez pocitů. Podle mě je autor Římem uchvácen a všímá si i detailů. Navíc život s dvojčaty je plný nečekaných překvapení. Knížka je prostě pro ty, kdo rádi cestují a chtějí se potěšit obyčejným příběhem, který je ale plný neobyčejných postřehů. Vezměte ji do ruky, pokud zrovna nechcete řešit vraždy nebo se bát u hororu a mysteriózních příběhů. A alespoň malá ochutnávka:
"Přes ulici za ambasádou roste borovic asi půl tuctu. jedna řada strká své koruny přes třiašedesátiletou zeď, která lemuje trávníky Akademie. Nepředpokládal jsem že Řím bude mít takové stromy, že bude třímilionové město živoucí zahradou s mechem v prasklinách zdí, stuhami břečťanu zamotanými do klenby podloubí, starověkými zdmi oděnými do závoje kapra, tymiánem pučícím z věží kostela..."

Kniha bohužel nenaplnila má očekávání. Bylo hezké připomenout si některé historické události a projít se s autorem po Římě, ale to je tak asi vše. Nedoporučuji.

Čekala jsem kapku něco jiného, ale bylo docela zajímavé sledovat příběh rodiny, která se z USA přestěhuje na rok do Říma. Některá místa, která jsou v knize jmenována, jsme navštívili vloni při farní pouti ;-) takže Výzva splněna. Líbil se mi zvláště vhled do historie.

Zvláštně pojatá kniha. Jsou to jen takové nesourodé střípky, mišmaš bez vývoje v neosobním duchu. Krátké zážitky s dvojčaty míchá Doerr s úvahami o přírodě, informacemi o historii Říma i tehdejším politickém dění, dále samozřejmě kulturní rozdíly, dorozumívání a jídlo, jídlo, jídlo! Ale všechno je to takové chladné, odtažité, jako by psané nezaujatým pozorovatelem (možná v poslední třetině o něco lepší). Doerr prostě moc nepíše o pocitech a zde by se to jednoznačně hodilo, protože s dvojčaty batolety to musel být velmi intenzivní rok.

Velké zklamání, moc jsem se na knihu těšila. Jednoznačně nejslabší dílo :((

Anotace knihy je úplně mimo. Nejsou to mimořádné postřehy, ani dobrodružství, ani hlučné příběhy řezníků nebo výchovné rady. To musel psát někdo, kdo knihu nečetl.

Je to popis jednoho roku, který v Římě stráví americký spisovatel, s ženou a malými dvojčaty. Jsou to obyčejné dny, pokouší se psát, nerozumí italsky a je fascinován Římem a tím, co vidí kolem sebe. Vnímá to s pokorou, s obdivem, ale nikdy se mu nepodaří přejít "hranici" k Italům a úplně si s nimi rozumět.

Řím mám ráda a právě ten obyčejný život se mi líbil, popis vůní, jídel, ale i památek a historie. Není to encyklopedie, ani cestopis, spíše deník, který si autor píše. A bavilo mě vyprávění o dětech, s láskou a laskavostí. Přenesla jsem se v myšlenkách do Itálie, a za to děkuji.

Podle hodnocení jsem se trochu bála, jak se mi kniha bude číst, ale mé obavy byly zbytečné. Líbily se mi postřehy autora o Římě, svých malých synech i životě a světě. Byla to nádherná kniha, díky které jsem měla pocit, že ten rok jsem v Římě strávila taky.