Čtvero ročních období v Římě
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380552/bmid_ctvero-rocnich-obdobi-v-rime-9GM-380552.jpeg
4
259
81
Výjimečná kniha – je plná mimořádných postřehů a popisuje Doerrova dobrodružství v jednom z nejúchvatnějších měst na světě. Anthony čte Plinia, Danta a Keatse ‒ staré kronikáře Říma ‒ a navštěvuje náměstí, chrámy a pamětihodnosti, o kterých tito muži psali. Účastní se vigilie umírajícího Jana Pavla II. a v prosinci vezme svá dvojčata do Pantheonu, aby jim ukázal, jak dovnitř okulem padá sníh. Společně se svojí rodinou se spřátelí s místními řezníky, zelináři a pekaři, jejichž hlučné příběhy a osobité výchovné rady jsou stejně neodolatelné jako samotný Řím. Tato osobní kniha odhaluje mnohé, je oslavou Říma, úžasným novým pohledem na rodičovství a úchvatným příběhem spisovatelského řemesla ‒ díky němuž Doerr přetváří své zážitky a zkušenosti do vět.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Four Seasons in Rome , 2007
více info...
Přidat komentář
Anotace knihy je úplně mimo. Nejsou to mimořádné postřehy, ani dobrodružství, ani hlučné příběhy řezníků nebo výchovné rady. To musel psát někdo, kdo knihu nečetl.
Je to popis jednoho roku, který v Římě stráví americký spisovatel, s ženou a malými dvojčaty. Jsou to obyčejné dny, pokouší se psát, nerozumí italsky a je fascinován Římem a tím, co vidí kolem sebe. Vnímá to s pokorou, s obdivem, ale nikdy se mu nepodaří přejít "hranici" k Italům a úplně si s nimi rozumět.
Řím mám ráda a právě ten obyčejný život se mi líbil, popis vůní, jídel, ale i památek a historie. Není to encyklopedie, ani cestopis, spíše deník, který si autor píše. A bavilo mě vyprávění o dětech, s láskou a laskavostí. Přenesla jsem se v myšlenkách do Itálie, a za to děkuji.
Podle hodnocení jsem se trochu bála, jak se mi kniha bude číst, ale mé obavy byly zbytečné. Líbily se mi postřehy autora o Římě, svých malých synech i životě a světě. Byla to nádherná kniha, díky které jsem měla pocit, že ten rok jsem v Římě strávila taky.
Knížka sama o sobě není nijak špatná. Jen nesmíte počítat s příběhem, ale pouze se vzpomínkami autora na Řím. Znovu bych po knížce nesáhla, nebylo to nic pro mě, ale své fanoušky si to určitě najde.
Autorovy vzpomínky na pobyt v Římě. Kniha je bez souvislého děje, je to řada drobných historek a popisů. Krásně vykreslená atmosféra, ideální pro někoho, kdo si chce Řím připomenout.
Musim kriticky uznst, ze asi nesdilim vetsinove nadseni timto autorem. Pokousela jsem se cist Jsou svetla, ktera nevidime a uz tam jsem nebyla nadsena.
Tato kniha je spise o pocitech a to velmi llmelancholickych pocitech. Autor spise nez aby psal o Rime, tak pise spise o frustraci, ktera provazi peci o mala dvojcata. Pokud cekate cestopis, tak se ho tu dockate v opravdu minimalni mire.
Tady plati i zname nesud knihu podle obalu, jelikoz jsem dle obalu cekala knizku s trosku jinym obsahem. Asi uz vzdam snahu najit v autorovi zalibu.
Ta kniha je prostě nádherná, napsaná krásným jazykem s citem pro atmosféru. Manželé s čerstvými miminy - dvojčaty tráví rok v Římě, v jeho staré části, poznávají život současný i historii a autor o tom píše tak, že jsem tam okamžitě chtěla být taky. Vše podstatné už napsala eva3992, já jen ještě přidám, že po všech těch dětektivkách, přečtených v poslední době, byl tohle opravdu a bez přehánění krásný čtenářský zážitek. :-)
Autorův skutečný příběh, kdy strávil jeden rok v nádherném Římě. Popisuje nám svůj život, myšlenky, pocity, radosti i strasti s malými dvojčaty. Kniha ze života spisovatele, ale zároveň obyčejného člověka, který nás vezme s sebou do svým myšlenek.
Od autora už jsem četla knihy Jsou světla, která nevidíme a Město v oblacích. To, jak píše, miluji, takže je mi jasné, že vždy, když se mi dostane do rukou jeho kniha, tak si ji přečtu. I tentokrát, ač to nebyl klasický příběh, ale rok jeho života, jsem byla nadšená a čtení jsem si moc užila.
Kniha nás skutečně přenese do Říma, poznáme tak jeho ulice i obyvatele, památky, dopravu i počasí. Měla jsem chuť se tam rozjet a podívat se na vše vlastníma očima.
Ač je kniha o jeho životě a pocitech, dokáže zde vykouzlit tak nádherné věty a krásné myšlenky. Při čtení jsem se díky tomu usmívala a prožívala celou škálu emocí. Možná i díky tomu, že jsem matka, jeho příhody s malými dvojčátky mi byli blízké a dokázala jsem přesně pochopit, jak se rodiče cítí.
Do příběhu autor zakomponoval všechny důležité události, které se ten rok ve světě staly. Co bylo skvělé, tak prvotní porovnání běžných věcí v Evropě a v Americe.
Kniha je pohodová, milá, úsměvná, ale donutí nás i k zamyšlení, ať už nad sebou nebo celkově nad světem. Zhltla jsem ji jako malinu a klidně bych brala ještě pár stránek navíc.
Nechala jsem se zlákat obálkou a titulem knihy, protože jsem milovník Itálie. Každopádně kniha byla taková nemasná, neslaná. Tím, že to byla má první kniha od autora, se bojím, abych si od něj ještě něco přečetla.
Můžu tvrdit, že jsem šťastný člověk, protože se mi také podařilo nějaký čas strávit v Římě, jak se píše v anotaci, v jednom z nejúchvatnějších měst na světe. Vím, jak to tam vypadá a jak nádherné město to je. Proto jsem si sáhla pro knihu, abych si to po té dlouhé době znovu připomněla a vzpomínala. Jenomže táhle kniha o tom to nebylo, bohužel. Americký spisovatel vypráví jak nezvládají nový pobyt, jak nezvládají být rodiče dvojčat, nezábavné, nevýživné, nudné a líčí historické prostředí Říma opravdu nevkusně (např. Sixtinská kaple voní jako plesnivé noviny???). Jako kdyby tam byli za trest. Dvě hvězdičky dávám kvůli Římě a kvůli nádhernému obalu knihy. Pokud někdo chce něco dozvědět o Římě, má si vybrat jinou knihu. Tohle bych spíš (ne)doporučila pro rodiče s miminem, k pobavení.
Neurazí ani nenadchne. Takový deník amerického spisovatele z pobytu v Římě. Včetně popisu co kdy jeho dvojčata delala, jedla, proč nespala.
Kniha je místy čtivá, mnohdy se tam objeví zajímavá zmínka ohledně Říma, ale to je asi tak všechno v mém případě. Kniha mi nic extra nedala. Myslím si, že jiné autorovy knihy jsou daleko lepší.
Když si knihu nepřečtete, tak o nic vlastně nepřijdete.
Knihu jsem přečetl během jediného dne, kdy u nás vypadl proud, a musím říct, že mě moc bavila a autor mě vtáhl do prostředí Říma velmi snadno. Ono se v knize vlastně vůbec nic neděje, název přesně vystihuje to, co čtenář dostane naservírováno na prostoru 216 stran, proto chápu nízké hodnocení některých uživatelů. Mně se ale kniha líbila tím, jaká je milá a nenáročná. Byť mi Doerr ne vždycky sedl, nemůžu mu odepřít jeho perfektní styl psaní, barvité popisy prostředí a to, jak umí ve svých dílech prodat svoji citlivost a věčně přítomnou nostalgii. Jestli hledáte krátkou knihu, která vás (aspoň na chvíli) vytrhne ze shonu a stresu, pak věřím, že s tímto dílem neminete.
Kniha ve mě nevzbudila nic kromě otázky - proboha proč? Nic se nestalo, nezábavné, nezáživné, s historickými vsuvkami. Žena zavřená doma s dvojčaty, muž dělající svou práci s poznáváním Říma. Čekala jsem, že kniha ve mě vzbudí alespoň touhu znovu procházet Římem, ale spíš právě naopak mě od něj úplně odradila... 2* snad jen za knihu Jsou světla, která nevidíme.
Knihu jsem dostala jako dárek, jelikož se do Říma chystám, baví mě jeho císařská historie, je to město Felliniho, ale tohle... Bohužel mě vůbec kniha neoslovila, spíš naopak. Vadily mi "střihy" krátkých popisků všeho možného, co viděl, sdělování, co všechno dvojčata dělají nebo nedělají a autorův styl psaní.
Půvabná knížka plná postřehů o životě, rodině, o minulosti, současnosti i ne/všední každodennosti, o krásném Římě z pohledu cizince. Do Říma se rozhodně vrátíme. Opravdu nejde o román, spíše vzpomínky, vyprávění.. A stojí za přečtení, zvlášť pokud máte Řím rádi.
Po přečtení knihy Jsou světla, která nevidíme přišlo velké zklamání.. Krásně popsané prostředí Říma, občas hezké myšlenky, ale kniha neobsahuje žádný děj, který by čtenáře upoutal. Po 50 stranách jsem knihu odložila.
Pokud potřebujete pohladit po duši, sáhněte po téhle knížce. Při jejím čtení jsem měla pocit, že se procházím po Římě, cítila jsem vůni kaváren, pekárniček, květin, slyšela jsem vodu, jak zurčí ve fontánách na malých kamenných náměstíčkách a poslouchala italštinu. K tomu úžasné úvahy o nové roli rodičovství a užívala si humor. Velmi příjemné čtení:)
Štítky knihy
místopisy Řím rodičovství církevní památky archeologické památky historie měst, obcí a regionů
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Čtvero ročních období v Římě je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 374x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 183x |
| Chystám se číst | 227x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 5x |
Zvláštně pojatá kniha. Jsou to jen takové nesourodé střípky, mišmaš bez vývoje v neosobním duchu. Krátké zážitky s dvojčaty míchá Doerr s úvahami o přírodě, informacemi o historii Říma i tehdejším politickém dění, dále samozřejmě kulturní rozdíly, dorozumívání a jídlo, jídlo, jídlo! Ale všechno je to takové chladné, odtažité, jako by psané nezaujatým pozorovatelem (možná v poslední třetině o něco lepší). Doerr prostě moc nepíše o pocitech a zde by se to jednoznačně hodilo, protože s dvojčaty batolety to musel být velmi intenzivní rok.