martineden
komentáře u knih
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Začnu klady tohoto opusu: téma emancipace, rovnost mezi lidmi, kritika bezuzdného kapitalismu, sebestřednosti, hlouposti, čecháčkovství, přezírání samoživitelek, omezenosti... To vše kniha má. A také se tam hodně odráží osobní zážitky autorky, které si projektuje do postavy Boženy Němcové. Jenže já nechtěla číst sociologickou studii, ani feministickou agitku, ani antibabiš esej. Bohužel víc než literaturu mi kniha tím výše jmenovaným zavání. Že byla Božena Němcová týrána svým mužem, že byla nepochopena ve své době, že byla výjimečná... To jaksi víme. A že vlastně všichni okolo byli blbci, nebo závistivé ženské, to mi připadá na román fakt málo. To si raději přečtu znovu geniální díla Vladimíra Macury. A úplně nesouzním s tím, že 19. století bylo takhle pekelné a mráz přichází z 19.století. Co třeba rozvoj moderních uměleckých směrů? Psychologický román? Přeci jen i ty záblesky ženského vzdělávání a emancipace. Jenže autorka v rozhlasovém rozhovoru řekla, že o 19.století ví všechno. Aha!
Autorka nám musí připomenout, jak se ženy mají stále špatně a tuto mantru o postavení žen ve společnosti a zneužívání žen muži opakuje do úmoru: "Devatenácté století je přesvědčené, že holčičkám stačí umět trochu číst, trochu psát. Důkladné vzdělání je pro ně ztráta času. A čas jsou peníze. Tak. Tik tak, tik tak. Tak. I dnes mnohé maminky světa reagují na univerzitní studium dcer rezignujícím slovníkem devatenáctého století. Pro holku to stejně nemá cenu. A děsí je, že budou muset dceru živit dalších pět šest let, když už by dávno mohla mít jako živitele manžela. Tělo v rozpuku bude neužitečně stárnout v posluchárnách. Ne, vdá se. Pod čepec s ní a šmytec." "
"Francouzský nakladatel Francois Bulot je unavený. (...) Upřímně se děsí nové životní energie George Sandové. (...) Přechází kolem v pravidelných kruzích jako učitel kolem žačky, jako správný patriarcha. Dlouhý proslov je shovívavý a přesvědčivě se odvolává na profesionální odpovědnost ke čtenářům a předplatitelům. Vysvětluje jí, co je literatura. (...)" Tak to vysvětlování, co je literatura, mě hodně pobavilo. Zvlášť v souvislosti, že kniha vyšla v Hostu a její redaktor Balaštík takhle sliboval Toy Box (absolventce studií literatury a scénografie), co je literatura... V kauze, která se týkala jiné kmenové autorky Hostu. Nojo, třeba o tom napíše i paní Denemarková plamenně svou další knihu, tu bych si přečetla. Ale nevím, zda by jí to Host vydal.
Každopádně já jsem z knihy Čokoládová krev zklamaná, na více než 500 stran a 10 let práce mi to přijde tedy hodně slabé.
Host
B. A. Paris (p)
(SPOILER) Velmi čtivé a napínavé. I když
mi už ta maloměštácká rodinka lezla krkem, tak na konci se vysvětlila unylost a nudnost těch osob. V rámci žánru opravdu dobré.
Most sebevrahů
Taylor Adams
Děcka, to bylo nekonečné! Uf! Myslela jsem, že to nikdy nedočtu. Začátek slibný, ale pak ty zvraty a obraty a tak dále.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Brrr, to bylo odporné. Yrsa mi opět zadrnkala na nervy, konec tedy trochu uspěchala, najednou cvak a máme pachatele. Ale tedy to hnusné napětí a bezmoc, když víte, jak to s rodinou dopadne...
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Bála jsem se, že to budou povídky, ale byla jsem přiljemně překvapena románem, kde do sebe nakonec všechno pěkně zapadlo. Chvilkami mi tedy příběh pěipadal groteskní a na hraně únosnosti to, jak autorka píše o generaci padesátníků. Jako by jim bylo sedmdesát a víc! Ale ženskému přátelství fandím a to si tde užijete.
Radost z mála
Francine Jay
Kniha má pár dobrých myšlenek. Ale četla jsem ji hrozně dlouho, úplně mě už čtení obtěžovalo. Musím ji vrátit do knihovny, za což jsem ráda, že jsem ji nekupovala. Líbila se myšlenka z konce knihy, že je dobré přemýšlet o tom, kdo věc vyrobil, jak dlouho cestovala...
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Vynikající román. Možná ani ne tak úplně o krizi bílého stárnoucího chlapa, ale je tam toho plno o současném světě i o tom minulém. A hodně se mi líbilo pochopení hlavního hrdiny pro osobu jeho dcery, to se myslím dá číst jako učebnice pro vztahy rodičů a současné “křehké mladé generace. Je vidět, že autorka se (nejen) v psychologii vyzná. Tleskám a doporučuji!
Kandidáti na vraha
Petr Eidler
Příběhy soukromého detektiva a jeho spolupracovníka pana Lály mě hodně baví. Mají nadstavbu, odehrávají se v prostředí pražské židovské obce, prolíná se tam plno historických a kulturních souvislostí. Těším se na další příběhy!
Koloušek
Jana Bernášková
Je to čtivé, je to lechtivé, je to sebestředné až na půdu. Ale bavilo mě to. Říkám si, že herečka píše líp než někteří spisovatelé.
Eva
Verena Kessler
To byla čistá krása tahle kniha. Záměrně jsem nečetla anotace, jen mi kamarádka říkala, že to je hodně dobrý a že to je o mateřství. Já bych dodala, že o životě tak nějak obecně. A klidně bych četla o každé té postavě samostatný román.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Na vejšce nám kdysi říkali, že tato kniha je z českého prostředí velmi dobrá ukázka rodinné kroniky, které v devadesátkách téněř neexistovaly. A čas ukázal, že to je pravda. Film se taky docela povedl.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Kniha se výborně četla, téma mě velmi bavilo, ale ten konec?! Ten snad psal někdo jiný, jinak si to neumím vysvětlit. Anebo musel být přepsaný. Škoda!
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Pokud bych knihu hodnotila za otevřenost, osobní příběh, tam není co vytknout. Je obdivuhodné, jak se autorka s démonem alkoholu poprala a moc jí držím palce. Taky určitě palec nahoru za zveřejnění jména. To má fakt grády. Z hlediska literárního mi ale kniha přijde hrozně slabá. Nevadí mi, že se toho furt dokola dost opakuje, ale vadí pár nesrovnalostí, když třeba píše, že je ráda doma s knihou, ale pak neví, že existuje Magnesia litera, to mi nějak k vzdělanému člověku nejde. Pak taky mi chybí něco z vnitřního světa, je tam zmíněno, jak visí na psech, ale vlastně skoro nejsou zmíněni. Kdo se o ně staral, když ona nemohla? A taky pořád pohovory do práce... Ale nic víc. Připadá mi, že hodně obviňuje okolí, manžela, kamarádky... takové zjednodušování. To mě nebavilo.
Otočení klíčem
Ruth Ware (p)
(SPOILER) Tak to mě hodně bavilo. Přiznám se, že mě trochu zklamal závěr, moc mě nebaví, když si hlavní postavy měněj svou realitu a identitu, ale zas by asi nebylo o čem psát. Děsivá mi přijde i postava Sandry, která nechá své děti mapospas úplně cizín lidem. Není divu, že maj děti deprese a chovají se tak, jak se chovají. Každopádně knihu dopiručuji, je to ideální čtení na léto.
Dobrodružství medvídka Pů
A. A. Milne
Medvídka Pu jsem jako dítě neznala, četla jsem ho až v dospělosti a také slyšela (na kazetě) namluveno i s písničkami Markem Ebenem. A byla jsem okouzlena. Je to prostě geniální. Kamarádka říká, že jsem Íjáček, smutný a depresivní. Asi jo.
Závod s časem
Lisa Regan
Tahle série je moje guilty pleasure, je to napínavé, ale je to jednoduché čtení a trochu na hlavu postavené. Pardon, na posed postavené. A Grada by neměla šetřit na korekturách. Oběti žili - to jako vážně? U knihy za 449,-Kč docela tristní.
Se džbánem pro vodu
Marie Horová
Tato česká detektivka mě překvapila. A přiljemně. Dobře napsáno, reální hrdinové i prostředí. No a vrah? To je docela pecka. Jdu shánět další knihy autorky.
Poslední zvonění pro vraha
Jana Hrabovská
Bavil mě příběh z učitelského prostředí, i když mi to přišlo hodně idealizované. Všichni učitelé v jedné sborovně, jen ředitelka, žádný zástupce... škola musela být tedy opravdu malinká, když měli po jednom učiteli (jeden matikář, češtinář...). Ale i takhle malinká škola měla svou jídelnu.
Hlavní hrdinka Renáta mi byla zpočátku sympatická, ale nebylo jí ani padesát let a dělala ze sebe starou bábu i tak byla vykreslována. Zápletka mě ale bavila, čekala jsem nějaké podobné rozuzlení.
Co mi ale opravdu vadilo, je pravopisná chyba s sebou/sebou. Ach jo.
Zahalte jí tvář
P. D. James (p)
Posloucháno jako audiokniha. Pletly se mi postavy, vlastně jsem si přála ať už je konec. Na Agathu to nemá.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Chápu, že nám viděno dnešníma očima může kniha připadat nudná, ale opravdu není. Mrazí mě z toho realistického vykreslení povah lidí tehdejšího maloměsta, kterým Malá Strana byla. Jak pomluva zničí tolik dobrých lidí (pan Vojtíšek, pan Vorel...). Aktuální neustále.