Těžké duše

Už během čtení této knihy jsem byla zvědavá, zda tu najdu komentáře od mužských čtenářů. Zajímalo mě, jak autorka vystihla myšlení chlapa a to může zhodnotit jen chlap.
Já sama si během čtení prošla pocity od “Ty jo, to snad psal chlap a ne ženská.” přes “Takhle opravdu chlapi přemýšlí a uvažují?” až po “Tohle psala ženská, která si myslí, že takhle jednoduchý chlap přemýšlí, ale snad to tak není.”.
Ze začátku mě to zaujalo a bavilo, od půlky nudilo. Neustále se totiž opakovalo to samé - sex, metal, dcera, sex, metal, dcera, masturbace. Do toho se mi začaly zajídat vulgarismy.
Knihu dost dobře vystihuje věta z anotace: “ Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie.”
Je to prostě dost dlouhý popis jednoho životního stereotypu, kde se nic moc neděje.

Je naprosto dokonale obdivuhodné, že někdo dokáže tak dobře napsat hlavního hrdinu, který je tak rozdílný od autora/ky. Pohlavím počínaje, životními zkušenostmi konče. Ale viditelně, pokud vás živí poslouchání problémů cizích lidí, dokážete z toho dobře těžit.

Skvělé. Já se smál, občas smutnil. Ach jak jednoduše a přímočaře jde napsat, jaký život (svět) dnes opravdu je.

Tak to mě hodně bavilo. I kvůli tomu metalu, protože oba moji rodiče mě k němu vedli odmalička takže znám většinu songů a interpretů v ději zmíněných. Četlo se to dobře, místy smutné, místy jsem se zasmála a hezky to reflektuje aktuální dobu včetně různých typů lidí jako korporátní manažer, člověk, který věří dezinformacím nebo ten který roky bojoval se závislostí a které spojuje pocit nepochopení současnosti i to, že jim už možná ujíždí vlak. Ráda si od autorky ještě něco přečtu.

Ze začátku jsem byla skeptická. To mě jako má bavit kniha o stárnoucím chlapovi metalistovi?! Ještě ke všemu metalistovi!!!
A světe div se, bavit je slabé slovo. Já jsem snad žila v něm a spolu s ním začala toužit například po souloži :)). A dokonce snad i ten metal na "stará" kolena zkusím.
Ač jsem žena a nemůžu samozřejmě chápat mužskou duši, mám pocit, jakoby autorka byla chlap.

V hlavě se po přečtení rozlije kombinace černé kávy s nádechem hořkosladké melancholie, která vás drží pevně jako kočka na slunci, a přitom vás nenechá klidnou jako rybník před bouří. Mistrovský balet emocí a myšlenek, kde každý krok má svůj tajemný smysl, a přitom vás to neomrzí, protože originalita tu tančí s lehkostí motýla v letním vánku. Čtení, co vás přiměje se zamyslet, ale i pousmát, protože jak praví staré rčení, kdo si hraje s temnotou, ten musí mít smysl pro humor a odvahu na rozdávání. Tady se hloubka snoubí s nadhledem jako nejpovedenější duet a výsledkem je něco, co si zamilujete, aniž byste si připadali jako v klišé scénáři. Kdo hledá něco víc než jen další jednoduché „něco“, tady bude jako ryba ve vodě, a to s grácií a špetkou ironií, kterou by záviděl i sarkastický šlechtic. Pokud život má své těžké duše, tak tahle jízda je jako pohlazení, co nezklame. Čistá radost pro duši, která se nebojí trochu se zamotat.

09.11.2025

(SPOILER) Nejsem žádný velký hudební fanoušek tvrdé muziky, jsem bílá žena, věkově už trochu více nad padesát, přesto jsem si knihu v podání Leoše Nohy užila. Johanes je, dle mého názoru, spíš citlivá duše, která je dnešním světem dost zmatená a vyděšena, protože pravidla, která dosud v jeho životě platila, zacházejí na úbytě. Bylo několik míst, která mě vysloveně dojala, asi nejvíc vyznání Johanesovy dcery otci... Parta kamarádů, klienti, kterým Johanes vyklízí byty a sklepy, dcera a sousedka, ti všichni byli vykresleni velmi dobře. Co mi trošku vadilo, byla přemíra vulgarizmů, ale asi to k tomu patří. Když to tak teď píšu, klidně bych si to pustila znovu...

Autorku jsem potkala na podzimní akci Hostu v Praze a začala ji sledovat na sockách, protože mě hodně zaujalo, jak dokáže přemýšlet o psaní. Potěšil mě její humor a vlastně jsem byla zvědavá, jak se popasuje s postavou padesátiletýho chlápka. Knihu jsem rozečetla, ale pak dala přednost audiu i proto, že interpretem je Leoš Noha, sám (stárnoucí) muzikant, kterýho jsem si dokázala představit v typickým metlošským oblečení pánů "v nejlepším věku". A tedy klobouk dolů před autorkou i před interpretem, kniha je parádní a i z takové okoralé schránky, jakou mám já, dokázala vyždímat dojetí. A hlasitý smích, což je záruka jisté kvality. Jasně, někomu bude nakouknutí do kebule chlapíka jdoucího po hraně loserovství připadat přisprostlé, zjednodušující, výsměšné... ale ono to tak sedí! A nic na tom nemění fakt, že mám doma taky padesátníka, který je úplně jiný, akorát ten metloš a kytaru má taky. Prostě tady někdo ví, o čem a proč píše.

Bomba! U toho jsem se fakt bavila a doporučuju, kde se dá :-) Byly i hořkosladká místa, ale tak to v životě je.
Hodně se mi na knihách líbí, když z názvu není hned jasné, k čemu se to váže a pak se to někde v příběhu propojí. Tady to hezky cvaklo.
Iva jede!

Kniha ze života obyčejných chlapů, kterým je kolem padesátky a spojuje je jejich heavy metalová kapela, mě překvapivě bavila. Každý se pere se svým životem, jak se dá, a nad hladinou je drží především příprava na koncerty. Objevuje se zde spousta zajímavých názorů na dnešní dobu, výchovu dětí a prostě na všechno, můžu jen doporučit.

Sice jsem už za věkem hlavních hrdinů. ale přesto jsem se královsky pobavil. Ne že bych se nějak dusil smíchy, těch skutečně humorných situací v knize až tolik není.
Autorka obdivuhodně zobrazila mužský svět a zároveň, díky odstupu, který má, může spoustu věcí komentovat cynicky, ale vlastně pravdivě a s nečekaným pochopením až láskou.
5* bez debat

Některé slovní obraty nepusobily úplně realisticky jako myšlenky člověka této generace. Párkrát jsem se ale i zasmála. Jako téma zajímavé, ale celkově je to takové utahané.Človeka moc nezajímá co bude dál. Dočetla jsem to ale všeobecné nadšení nesdílím. Takový snesitelný průměr.

Ze zacatku me kniha bavila, v posledni cca 1/3 uz mi to prislo porad dokola to same a bavit me to prestalo. Takze kdybych knihu hodnotila po prvni cca 1/3 , dala bych hodnoceni vyssi, nez jsem nakonec dala. Nicmene libi se mi styl psani autorky.

Proč je stáří taková kurva?

Jakmile se staneš rodičem, musíš počítat s tím, že tě budou všichni neustále soudit a udílet ti rady, protože všichni nejlíp víme, co a jak máme dělat. Akorát že vůbec.

Tak toto bolo veľké prekvapenie. Prečítal som si ju na synove odporúčanie a som nadšený. Témy, ktoré môžu zaujímať starnúcich bielych mužov. Obdivuhodné, ako pani autorka vystihla mužskú dušu. Ak by bolo možné, dám aj šiestu hviezdu, hm... Paráda. Škoda, že to skončilo otvorene, zaujímal by ma ďalší osud protagonistov.

Román ma príjemne prekvapil svojou ľahkosťou rozprávania o ťažkých témach. Autorke sa obdivuhodne podarilo vžiť sa do role protagonistu a vykresliť jeho prežívanie. To pozostávalo z bežných i menej bežných strastí a slastí života. Dalo by sa povedať, že knižka bola o ničom, ale zároveň o všetkom. Navyše bola dobre napísaná, jazyk bol živý, držal ma a ani na chvíľu nepustil. Vhodným rozdelením na kapitoly v podobe mesiacov v roku dej nestagnoval a hýbal sa dopredu ideálnym tempom.
Hoci oproti protagonistovi žijem úplne iný život, dokázal som sa s ním stotožniť a napriek jeho negatívnym stránkam som mu fandil a čakal, ako sa so všetkým vysporiada. Napriek „chlapskej“ téme to autorka zvládla bravúrne, zjavne chápe mužský svet, do ktorého priliala trochu citlivosti a nežného vnímania. Ale fakt len trochu.
Kniha mi napriek svojej melancholickosti poskytla akúsi útechu. Ukázala, čo všetko sa môže prihodiť za menej než rok, či už dobré alebo zlé. Bolo to osobné a zarezonovalo to na správnych miestach.
Jediná výčitka je možno trochu prehnaný záver, keď sa veľa vecí zomelie naraz, až tomu ťažko uveriť, ale to už je v porovnaní so zvyškom zanedbateľné.

Knihu jsem kousek po polovině odložila. Doslova mi vadilo, jak se hlavní hrdina plácá životem. Možná mě to nezaujalo, protože mě minula zmiňovaná muzika?? Určitě, ale najde sve čtenáře.

Přiznávám, jsem těžká cílovka. Ranný 90 léta, metal, rock, punk a to nejlepší z mládí, co si člověk mohl přát. A buch, padesátka na krku a pubertální dítě. Je to skvělý, poznávala jsem se pomalu v každém slovu. Báječně jsem se bavila, uronila slzu, vzpomínala. Duše rockera nestárne, zůstává stále divoká. Ten závěrečnej hepáč je přepálenej, ale odpuštěno v klídku.