Těžké duše

Těžké duše
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531143/bmid_tezke-duse-65ba6a0a52b9a.jpg 4 251 251

Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů. Má dospívající dceru ve střídavé péči. Taky má za sebou rozvod a na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět. Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se dívá pořád tak nějak nekorektně. Horší je, že sám Johanes se v sobě nevyzná, je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví on sám, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled a taky znovuobjevená elektrická kytara? Po úspěšném románu Havířovina autorka ve své nové knize Těžké duše opět otevírá palčivá témata současnosti a to s vtipem sobě vlastním.... celý text

Přidat komentář

V_M
předevčírem 5 z 5

V mimořádně zdařilé próze autorka servíruje čtenářům mix společensko-psychologické črty o krizi středního věku a románu o muzice (či obecněji: o vášni pro něco), jehož základními ingrediencemi jsou humor, nadsázka, nostalgie, ale také empatie. Začíná to tápáním hlavního hrdiny a jeho nečekaným nálezem kytary, končí to jakýmsi mírným štěstím s vyhlídkou – smířenou a smělou – do budoucna, na „další song“, je zde tudíž přiměřeně naděje, aniž by se udál nějaký kýčovitě prvoplánový happyend.

Jako jednu z ústředních kvalit vnímám to, že hlavní postava Johanes je nesmírně autentický, ve své podstatě citlivý, smířlivý a dobrý člověk, s nímž je téměř očistná radost se čtenářsky ztotožnit. Myslím, že je to obecnější rys, platný i pro jiné knihy Ivy Hadj Moussy a související snad zčásti s jejím vzděláním v oboru psychologie: Má obrovský dar vykreslit hlavní postavy navzdory jejich nedokonalostem tak, že čtenář s nimi nemůže než sympatizovat: veskrze lidsky, s nejistotami, pochybnostmi, vzlety a pády, byť někde vespodu je vždy linka elementární dobrotivosti, soucitu (jejich i jejího). Hodně mi to upomínalo takřka na havlovskou linii přístupu ke světu („sám sobě podezřelým“, třebaže při vědomí vlastních kvalit, s ochotou naslouchat a přemýšlet o světě).

Ostatní z výraznějších postav knihy (kamarádi Bruty, Fakáč, Pípa, dcera Žofie) už jsou méně plastické než Johanes a více se blíží určitým charakterovým typům, ale i ony tento rámec některými svými činy či výroky překračují a postupně se jeví jako prokreslenější, živoucnější než zpočátku, kdy se zdálo, že to jsou jen takové figurky-reprezentující určitý osobnostní/postojový/životní typ. Málo je v románu podle mě rozvedena linka s Johanesovou maminkou – čekal bych dramatičtější popis pobytu v ústavu, nejspíš i silnější výčitky, ale je pravda, že pak by tato spíše vedlejší tematická linka poněkud hypertrofovala a vyváženost hlavní příběhové linie by mohla být narušena.

Iva Hadj Moussa prokázala, že má nadprůměrný smysl pro humor a jazykovou hravost (aluzivní názvy podkapitol, vkládání a skládání /pseudo/hudebních textů), a to prakticky bez samoúčelností, přičemž si však musíme uvědomit, že autorka záměrně pracuje s trapností, nevydařenými vtipy atp. Skoro by se řeklo, že jde o „mužský“ humor. V této souvislosti je zajímavé to, že se autorce obecně velice daří mužští hrdinové, do stereotypně „mužského“ světa má – ať už jde o vtipy, humor, styl přemýšlení, mluvu, věcné znalosti prostředí – velmi dobrý vhled, navíc je schopna hluboké sondy do něj, což je myslím v naší próze značně výjimečné.

Samostatným tématem je zobrazení boomerství a sexismu. Připadá mi, že je tu zachyceno spíše jako jakýsi folklor, jako něco dobově podmíněného, bizarního (leckdy to nabývá až karikaturních rozměrů), ale v zásadě neškodného, jako nějaký svéráz. Uvědomuju si ovšem, že to různí čtenáři mohou vnímat různě a že hranice mezi tím, co bude bráno ještě za sondu, a co už za nevkusnou idealizaci či bagatelizaci postoje ke světu, který může druhým ubližovat, je nesmírně tenká a každý ji máme trochu jinde. Nicméně bereme-li to jen jako záznam či práci s motivem, nelze v tomto ohledu nic vytknout ani z pozice člověka na tyto věci citlivějšího.

S tím souvisí i otázka „filozofického“ a emočního poselství knihy: Nakolik je to polemika s progresivní, spíše levicovou woke kulturou, která dnes tolik dostává na frak? Respektive šířeji: polemika s kulturou vypjaté individuálnosti, s níž se pojí všemožné typy vypjaté citlivosti/přecitlivělosti, proti níž je stavěna stará kultura kolegiality, rodinné, přátelské a společenské družnosti a soudržnosti, a to včetně známých a zřejmých negativ? Nebo je to prostě jen taková legrácka, bez hlubších aspirací zasahovat do této debaty? Anebo jde snad dokonce (poněkud subverzivně) o její zastání? Při četbě mi rovněž tanuly na mysli otázky, jak se proměnilo vnímání svobody a normálnosti i poněkud kacířské pomyšlení na období raných devadesátek jakožto vrchol osobních životů (setkáváme se s tím v rozličných typech diskurzu čím dál častěji) a snad i moderních českých dějin?

V neposlední řadě oceňuji humanistické, pozitivní vyznění nejen v závěru, ale vlastně na ploše celé knihy. Přitom nejde o nijak šablonovité, sentimentální či kýčovité vyústění, spousta věcí tam zůstává nedořešena a neuzavřena tak, jak bychom si coby čtenáři asi skrytě přáli.

IvikaS
09.02.2025 5 z 5

Nevím jestli jsem někdy četla o literární postavě, která by byla tak dokonale reálná a do hloubky vykreslená. Tím spíš, že se jedná o obyčejného stárnoucího chlapa s obyčejným životem. Pro mě kniha roku. Už pro to, že je o lidech o kterých nikdo nepíše.


Vivetkav
05.02.2025 4.5 z 5

Pecka..dlouho jsem se tak nepobavila.. jednoduchý příběh, ale skvěle napsaný a načtený panem Leošem Nohou, který k tomu seděl naprosto bravurně. Úžasné dílo na odreagování, zasmání, ale i zavzpomíná i a zamyšlení.. doporučuji

Kopta
03.02.2025 4.5 z 5

Těžko se s tou knihou budu loučit. Velice mě zaujala. Hrdinové v něčem mají svůj svět, který hodně funguje, je autentický a nejednou dáte i jako mlaďoch za pravdu. Velice hezky napsané a záživné. Konec možná trochu bez otazníku. Trochu bez ničeho.

Antares
01.02.2025

Veľmi príjemné a osviežujúce čítanie. Kniha je písaná s ľahkosťou a zároveň neobchádza ani náročné témy. Postavy sú ľudské a sympatické. A ako milovníčku rocku a metalu ma tešili mnohé referencie. Udeľujem autorke plusový bod za tričko Satyricon, ktoré má na sebe na obálke knihy. /,,/

1alena1
30.01.2025 4 z 5

Čtivá kniha z normálního života, zajímalo by mě jestli chlapi souhlasí s popisem života padesátníka očima autorky, mě to bavilo a přišlo mi to uvěřitelné. Líbily se mi u postav, že ač se občas chovaly nestandartně, všichni byli v jádru slušní a v jádru hodní lidé. V poslední době je často v knihách hrdina a jeho okolí divní lidé (často s různými psychickými složitostmi), tady bych se všemi klidně šla na skleničku.

karel0684
28.01.2025 5 z 5

Jako na to, že to napsala žena a hlavní postava je muž... Autorka projevila určitě více porozumění mužské duši, než jiné ženy. K tomu to místy byla i docel legrace. Na to že to vlastně je tragikomedie...

HaniHani
22.01.2025 5 z 5

Ale jo, hned mám jiný pohled na metal a metaláky, protože k metalu se musí člověk propracovat, je to prý jako s operou. Operu si taky nezamiluješ hned, ale musíš na to postupně trénovat uši, abys mohla tenhle žánr docenit.
Bylo to trefné a taky vtipné. A hlavně nadějné, skoro bych řekla, že to byl takový cute metal.
Krize středního věku metaláka, který má vždycky ráno kocovinu z toho, jak utápí v hospodách žal z rozvodu, sexuálního skandálu, odcizení od pubertální dcery, traumata z dětství, péči o starou matku, tloustnoucí tělo a hlavně samotu a nesplněné sny… A to je přesně ta chvíle, kdy se láme chleba a je potřeba se rozhodnout, jakou cestou se dát – buď bude zatvrzelý, opuštěný a naštvaný chlap, nebo se pokusí hrát s kartami, které má rozdané. Na Johanesovu podporu si jdu dát nějaké sedy-lehy.
Akože nebylo to zlé, ale ke konci jako by autorce docházela energie. Soráč . Jinak ale respekt.

drzaja
05.01.2025 4 z 5

Epidemie jedináčků v české literatuře se nevyhnula ani Těžkým duším. Popisuje život chlápka, kterej trochu je a trochu není debil, stejně jako chlápci padesátnící, který znám já. Je to čtivý a oceňuju, že hrdina se stará o svou stárnoucí mámu a snaží se porozumět svojí pubertální dceři. Je poznat, že mu na obou záleží a tovždycky ocením, když se k sobě lidi chovají hezky, v český současný literatuře obzvlášť.

bacouch
02.01.2025 4 z 5

Ke knize, kterou jsem dostala k Vánocům, jsem byla ze začátku dost skeptická, ale zbytečně. Popisuje život rozvedenýho chlapíka, který miluje metal, pivo a svý kamoše, snaží si nacházet cestu ke svý pubertální dceři a vzkřísit svou bývalou kapelu. Je to hodně čtivý a velmi oceňuji autorku za to, jak se jí povedlo neuvěřitelně autenticky vcítit do duše stárnoucího chlápka.

Crimble
31.12.2024 3.5 z 5

Celkově hodnotím kladně. Ačkoli jsem typický stárnoucí bílý muž, různá klišé o starém dobrém světě apod. mi nic neříkají. Taky už je to dávno co jsem poslouchal metal. Popravdě mi hlavní hrdina i jeho spoluhráči pěkně pili krev. Ty různé zakyslé hlášky jsou fakt ze života. Dcera vykreslena až příliš "woke". Někdy trochu moc předvídatelné vtípky. Vývoj příběhu mne ale uspokojil a závěr byl docela originální. Fajn počtení.

kap66
17.12.2024 5 z 5

Bezvadně. Po všech Soukupových, Dvořákových, Bolavých, Mornštajnových – a doplňte téměř jakoukoliv další současnou českou autorku - jsem zřejmě potřebovala do žil dostat něco jiného než depresi z vážného společenskokritického pohledu na svět (a nic proti těm zmíněným, čtu je často a většinou ráda a se zájmem). Tahle metalová injekce, vtipná i něžná, mi mluvila z duše a do duše. Doporučuji všem, kteří na vlastní kůži znají pochyby o sobě samém, stud a samotu. A taky těm, pro které jsou v životě i literatuře důležité nadhled, tolerance, smysl pro humor a optimismus. A právě tím má každá knížka končit, no ne?

Krabat13
17.12.2024 5 z 5

Vyloženě feel good záležitost, i když občas pojednává o smutných věcech. V jádru obyčejný příběh chlápka kolem padesátky na tři hvězdy, který vás moc nepřekvapí, ale podání velmi zručné.

Hodnocení pro vás může zvýšit, pokud máte rádi metal, jste bílý muž, který některým věcem už nerozumí, máte/měli jste kapelu a/nebo máte dceru (proto ta moje pětihvězda).

Cením, že ze skladeb, které poslouchá hlavní hrdina, se dá složit prima soundtrack ke čtení, kromě tvrdších kousků v něm najdete i Marsyas a Kalandru pro mě v jedné z nejdojemnějších scén knihy. :)

J&B
05.12.2024 5 z 5

První kniha od autorky a milé překvapení. Dobře se četlo, místy smutné a místy vtipné, ale hodně pravdivé. Náhled do života jednoho padesátníka. Dobrá kniha, spokojenost.

Abikk
03.12.2024 audiokniha 5 z 5

Velké a příjemné překvapení. Pouštěla jsem si to s obavou, že mě kniha nezaujme, protože mi ještě není padesát a metal mi nikdy nic neříkal. Ale moje obavy se po pár minutách rozplynuly a já si poslech užila na maximum. Vetšinou dávám knihám, které se mi hodně líbily 4*, protože těch pět si nechávám na pecky :o) Bylo to záživně, trefné, vtipné a byla to pecka, tudíž si těch 5 zaslouží. Neuvěřitelné, že se autorce povedlo vylíčit život chlápka ve středním věku tak dokonale. Za mne spokojenost a těch 5* :o)

Ivana11
30.11.2024 4 z 5

Bavilo mě to. Zajímavé, jak na život v padesáti nahlíží muž.

jan8470
25.11.2024 5 z 5

Těžké duše
Johaness má nakročeno k padesátce, za sebou ošklivý rozvod, a ve střídavé péči dceru která jak už náctiletá děvčata bývají, hledá samu sebe, což je pro tatíka fakt dost na ránu. Prošel si vším možným, včetně sexuálního harašení, jehož cejch si na sobě stále nese. Živí se vyklízením bytů a svůj volný čas věnuje návštěvám Alzheimerem stižené matky a sebelítostnými stavy. Ale se životem je potřeba se porvat. Naštěstí má náš hrdina partu kamarádů, kteří s ním sdílí lásku k heavy metalu. Jsou to sice taky životní ztroskotanci, kteří současný svět přestávají chápat, ale když se Johaness šťastnou náhodou dostane k elektrické kytaře, pokusí se spolu s ním vzkřísit k životu metalovou kapelu, se kterou kdysi v mládí s nadšením vystupovali.
Tolik k anotaci. Ke knize samotné řeknu, že je smutná, místy dost depresivní a mnohdy až křehce dojemná, jako sám život. Je vidět, že autorka není jen životní teoretik a necucá si své postřehy z prstu. I když za sebou nemám sexuální delikt, nejsem rozvedený a nezemřela mi sestra, přesto jejímu Johanessovi v mnohém rozumím. Při čtení jsem si často říkal „ Ty vole Ivo, to je tak přesný.“ Ano, i muži mají své sny, strachy a fobie. A stárnoucí muži o to víc. „ Co já vůbec o dnešku vím? Nerozumím světu, ve kterým o sobě lidi uvažujou ,jako o něčem abstraktním, co se nedá nikam zařadit. Ani ženská, ani chlap, ani ryba, ani rak. Nerozumím světu, kde se musíte desetkrát rozmyslet, než ženský pochválíte šaty, a kde si dáváte pozor, jestli se jí do očí nedíváte moc dlouho. „ Johaness je normální chlap a já mu rozumím, stejně jako jeho frustraci ze sebe sama chápu i jeho komplikovaný vztah k dceři. „ Můžu ti nějak pomoct?“ Vysoukám ze sebe a potím se. Hlavně nic nepokazit. Ptát se, ale ne moc. Nehodnotit. Netlačit na pilu. „Snad to budu umět.“
Vlastně vůbec nechápu jak Iva Hadj Moussa dokázala tak perfektně vyhmátnout mužskou duši. Před tím prostě smekám. Ale abych nemlel jen o vztazích a duševních pochodech, které jsou logicky nedílnou součástí knihy. Velká část románu je věnována vzniku a klopýtavému znovuzrození Johanessovy kapely Heavy Souls.

Kackac77
25.11.2024 4 z 5

Líbilo se mi to. Vlastně mě i překvapilo, jak mi byl Johanes (hlavní postava, rozvedený padesátník) sympatický. Občas jsem si říkala, že přesně toto chování mi u chlapů vadí a zároveň, jak to bylo z jeho pohledu, jsem ho chápala. Akorát si říkám, na kolik to může být opravdové, když to psala žena z pohledu muže. Mně připadá, že takto nějak to můžou ti chlapi mít, ale třeba to tak není. Třeba to jsou jenom naše ženské představy o mužích. Jako když píše o ženách Hartl. Každopádně se mi to hezky poslouchalo a bavilo mě to.

sasena
15.11.2024 4 z 5

(SPOILER) No dobrý. Sice moc nechápu, jak může žena napsat knížku jen a jen z pohledu chlapa, ale vypadá to věrohodně. Sice jsem trochu ztratila iluze o mužské duši jako takové - fakt vám nejde o nic jinýho než si za....? :-D Ale hlavní postava má dost sympatických rysů, aby se jí to dalo prominout. Metal a to ještě dost vybraný jsem poslouchala možná jako puberťák, takže mě spíš zaujaly věci kolem vztahů a no a pak ty chlapský duše, samozřejmě. Takže směle 4*.
P.S.:Teda že ti chlapi ale nakonec docela vyměkli, že? :-D :-D

Jirinamac
14.11.2024 audiokniha 5 z 5

Poslech v Audiotece mě dost bavil. Skoro padesátiletý chlap, který se občas zaobírá svou minulostí, ale jeho současný život je zdánlivě dost jednotvárný. Práce stěhováka, dospívající dcera ve střídavé péči, máma, která už žije ve svém světě mimo realitu, sousedka, kamarádi a jejich společná vášeň pro muziku. Tvrďák, ale ve skutečnosti citlivá duše. Nechybí tady humor, ale zároveň je tady i smutek, tak jak to v životě je. I předčítač Leoš Noha byl dobře zvolen.