1. Domů
2. Autoři
3. Iva Hadj Moussa
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 5
• Diskuze 19

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Ivy Hadj Moussy

Těžké duše

„Už během čtení této knihy jsem byla zvědavá, zda tu najdu komentáře od mužských čtenářů. Zajímalo mě, jak autorka vystihla myšlení chlapa a to může zhodnotit jen chlap. Já sama si během čtení prošla pocity od “Ty jo, to snad psal chlap a ne ženská.” přes “Takhle opravdu chlapi přemýšlí a uvažují?” až po “Tohle psala ženská, která si myslí, že takhle jednoduchý chlap přemýšlí, ale snad to tak není.”. Ze začátku mě to zaujalo a bavilo, od půlky nudilo. Neustále se totiž opakovalo to samé - sex, metal, dcera, sex, metal, dcera, masturbace. Do toho se mi začaly zajídat vulgarismy. Knihu dost dobře vystihuje věta z anotace: “ Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie.” Je to prostě dost dlouhý popis jednoho životního stereotypu, kde se nic moc neděje.“... celý text
— Ctv

---

Těžké duše

„Je naprosto dokonale obdivuhodné, že někdo dokáže tak dobře napsat hlavního hrdinu, který je tak rozdílný od autora/ky. Pohlavím počínaje, životními zkušenostmi konče. Ale viditelně, pokud vás živí poslouchání problémů cizích lidí, dokážete z toho dobře těžit.“... celý text
— roso.mak

---

Těžké duše

„Skvělé. Já se smál, občas smutnil. Ach jak jednoduše a přímočaře jde napsat, jaký život (svět) dnes opravdu je.“
— 123acpaul

---

---

Démon ze sídliště

„Jde o příběh šestnáctiletého chlapce z Tábora, který hraje v blackmetalové kapele a žije typický život běžného adolescenta. Do doby, než se seznámí se Soratem. Podivným mužem, který poprosí další chlapce ze skupiny, aby společně vyvolali ducha dávno zemřelé dívky. Roztáčí se tak kolečko podivných událostí. Šimon je typický puberťák, který se navenek tváří jako drsňák, který hraje v kapele, ale uvnitř je to citlivý kluk, který hledá své místo na zemi. Zajímá ho nejen hudba, ale i holky a s jednou začne dokonce chodit. Zažívá i první sexuální zkušenosti. Vše by bylo naprosto v pořádku, kdyby on a jeho kamarádi nepoznali podivného Sorata. Navíc se přihodí další situace, které Šimonovi způsobují stres a nervy a místo poklidného pubertálního života se ocitá ve víru problémů. Má pocit, že lidem kolem něj se dějí podivné věci a navíc se mu zdají noční můry. Nechce se svěřit rodičům, protože by ho určitě nepochopili, ale bojí se co vše ho ještě čeká… Když jsem knihu rozečetla, zarazilo mě, jak sprostá slova v ní jsou a v jak obrovském množství. Znova jsem se vracela k tiráži, jestli najdu nějaké informace o tom, komu je kniha primárně určena. Na internetu je zařazená do románů. Pokud byla kniha zamýšlena pro náctileté čtenáře (dle věku hlavní postavy), tak si myslím, že je zbytečně, opravdu zbytečně sprostá. Ano, dnešní puberťáci mají specifickou mluvu, ale tohle bylo moc. Kdyby to byla kniha určená pro dospělé, tak je zase psaná moc jednoduše až naivně. Příběh má pár dramatičtějších míst, ale celkově byl takový neosobní, až nedořešený. Když jsem dočetla, otáčela jsem poslední stránkou, protože mi přišlo, že potřebuji zodpovědět další a další otázky. Nebylo to špatné čtení, ale jako celek neurazí, nenadchne. Možná, kdybych byla náctiletá a zapomněla na ta sprostá slova, tak se mi příběh líbí mnohem víc.“... celý text
— Ctenar1202

---

Démon ze sídliště

„Poslechnuto. Moc mě to bavilo, ale ten konec byl opravdu nedotažený. Takový potenciál a nakonec to vyšumělo do ztracena. Škoda.“
— tuomi