Eva

V románu Eva nám autorka Verena Keßler umožní nahlédnout do vnitřního života čtyř žen, z nichž každá se nachází v úplně jiné situaci ve vztahu k mateřství. Titulní Eva je učitelka, která se netají názorem, že by vzhledem ke klimatické krizi nikdo mít děti neměl. A schytává za to pořádný shitstorm. Její perspektivě je ale věnována jen druhá část knihy a trochu paradoxně je vyprávěna ve 3. osobě, zatímco perspektivy ostatních žen jsou vyprávěny v 1. osobě. Jako by bylo těžké se do jejího menšinového názoru vcítit. Mně přitom byla její postava nejbližší a kvůli ní jsem román četla. Bylo osvěžující se v beletrii konečně setkat s někým, kdo tohle téma považuje za důležité a vidí ho jako já. Sama jsem děti nikdy nechtěla a čím jsem starší a víc toho o světě vím, tím absurdnější mi přijde na něj přivádět další lidi. Hodně jsem si ale rozuměla i s první vypravěčkou, která se sice snaží otěhotnět, ale vlastně si vůbec není jistá, jestli to doopravdy chce, nebo jen zajišťuje “smysl života” svému příteli. I do třetí ženy pro mě bylo snadné se vcítit, přestože má děti hned tři. Úzkosti, kterými trpí, bych na jejím místě měla zaručeně taky. Zato poslední vyprávění matky, jejíž dítě zemřelo, mě oslovilo nejméně, bylo na mě příliš sentimentální a přiznám se, že mi trochu pokazilo celkový dojem z knihy. Každopádně jsem ale za tenhle román moc ráda. Dobrovolná bezdětnost a klimatická krize jsou témata, o nichž by se mělo mluvit a psát mnohem víc, než se tomu děje.

Osudy čtyř žen, které mají mezi sebou menší či větší souvislosti. Ženská témata, ženské otázky, mateřství, vztahy,...
Nejvíc mě bavil příběh první ženy. Je pro všechny, kteří zlehčují proces umělého oplodnění a pokládají nevhodné otázky ženám, kteří se potýkají s nemožností otěhotnět. Snad jim to otevře oči a dokáží se do nich alespoň z malé části vžít. Skvělé téma, na které jsem dlouho v knize nenarazila.
Jako druhá hrdinka je Eva. Když příběh přeskočil, trvalo mi se na ni napojit. Ona by zkrátka v reálném životě nebyla moje kamarádka, ale snažila jsem se její postoje pochopit. Děti mít nechtěla, dávala to veřejně najevo a měla k tomu racionální důvody, kterým nemůže nikdo odporovat.
Třetí z žen byla sestra té první. Ta měla tři děti a v manželství jí to neklapalo. Poslední z žen o svého jediného syna přišla. To byl velmi smutný konec.

Eva je kniha, ktorá zámerne provokuje a púšťa sa do citlivých tém akou je materstvo, spoločenských očakávaní a osobných rozhodnutí. Mne osobne však nesadol spôsob, akým sa toho autorka chytila. Postavy na mňa pôsobili dosť vzdialene, akoby bez hlbšej psychológie, a niektoré názory mi prišli až príliš jednostranné.
Možno mi tam chýbalo viac empatie voči matkám. Alebo som mala skôr pocit, že dobrovoľná bezdetnosť bola vykreslená až príliš extrémne. Neviem… každopádne som sa s tým, ako bolo materstvo v knihe podané, jednoducho nevedela stotožniť.

Nic moc. Místy nudné řeči, některé názory dost pomýlené. Mám ráda knížky o mateřství, ale tahle mi nesedla.

Kniha od ženské autorky, pro ženy, o velmi důležitém rozhodnutí,,stát se matkou, přivést na svět novou bytost,,o otázce zodopovědného rozhodování a touze naplnit přirozenou ženskou roli. Chybí zde objektivní pohled i z mužské strany, muž je degradován na pouhého ,,dárce spermatu,,.
A ačkoli je žena nositelkou života, tohle rozhodování není,,feministická,, záležitost, jak autorka ,,deklaruje,, v knize svým postojem.
Na ,,dítě,, /díkyBohu/ jsou stále potřeba muž i žena.

Mě tahle kniha vtáhla. Četla jsem ji asi týden a těžko se mi dávala z ruky, každý příběh mnou rezonoval. A poslední mě úplně dostal! Knihu rozhodně nepovažuji za plytkou, jak tu někde zaznělo. Líbila se mi moc a rozhodně mě nenechávala v klidu.

23.07.2025

Jsem bezdětná a taková taky zůstanu, ale tohle mě nějak nechytlo.

22.07.2025

Knihu jsem měla v hledáčku, takže ČR2 díky. Z poslechu jsem ale rozpačitá a příběh Evy mě až nečekaně iritoval. Přitom nesoudím rozhodnutí (jakákoliv) ostatních (možná jsem na to pohodlná, nevím). Ale tady mi to nějak nešlo nesoudit. A nějak se mi nechtělo ani do psaní komentáře. I po relativně delší době od skončeni poslechu mi při vzpomínce na 3 příběhy ze 4 zůstává v hlavě určitá pachuť ( nepřicházím na to, jak to jinak nazvat).

Čtení na pokračování na ČRo, přiznávám, že jinak bych se ke knížce vůbec nedostal. Zaujalo mě, jak je v ní oddělený mužský a ženský svět; chlapi jsou nekomplikovaní a vyloženě rodinně založení (Milo miluje děti a svoji širokou rodinu, Roman své děti i manželku a nechápe, proč by místo své rodiny měla trávit dovolenou se svou sestrou - ale pustí ji a o děti se stará sám, i ten tatínek na výletě lodí poctivě nafukuje jednorožce a na palubě hlídá malého syna, než aby se šel sám koupat), naopak ženy jsou komplikované a ve všem se šťourají (jedna děti chce, její sestra jich má zase naopak plné zuby).
Přiznávám, že vyloženě odpudivě na mě působila Eva, která svou zelenou fanatickou ideologii obhajuje prakticky stejnými slovy, jako mladý esesák ve slavném Klimovově filmu Jdi a dívej se - lidé by neměli mít děti, protože tím se všechny problémy jen stále dokola obnovují. Respektive děti by neměly mít podřadné východní rasy nebo běloši obecně, protože ti přece produkují nejvíc CO2 (a kdo tvrdí něco jiného, je rasista). Jediné štěstí je, že Eva nemá tu moc spálit rodiny s dětmi plamenometem zaživa, jak se to dělávalo v Bělorusku. Takže aspoň napíše knížku.

26.06.2025

Za mne velmi povedená kniha. Může to být lehké letní čtení o čtyřech ženách, v citech Vás to nevymáchá, ale pokud jste ochotni se ponořit pod povrch, nenechá Vás chladnými. Předkládá spoustu témat a nadhazuje spoustu otázek. Nenabízí odpovědi, jen velký prostor k zamyšlení a snad i sebezpytování.

Na to, jak silné a závažné je to téma, mi kniha přišla taková jednoduchá. Klouzala jen po povrchu, nešla do hloubky, postrádala jsem víc rozehrané příběhy. Jako by to postrádalo pořádný děj. Vlastně mi připadalo, že autorka jen představuje různé typy žen, které mají různé problémy týkající se mateřství. A vyústění vlastně také žádné. Někam otevřené konce pro domýšlení možná patří, ale tady mi chybělo to něco navíc, co dá knížce jiskru. Nečetlo se to ovšem špatně, to zase ne. takový malinko lepší průměr.

Je mi líto, ale za mě to zase klouže příliš po povrchu. Sakra, to dneska opravdu musíme psát takhle ploché knížky? Proč? Protože se bojíme, že to čtenáře unaví?

Já nechci koncept, chci prožitek. Chci být s těmi postavami, chci, ať mě to bolí, ať si tu knihu pamatuju ještě za deset let. Jenže tady se to nepovedlo. Všechno důležité je tam sice načrtnuté, ale nejde to na dřeň. Čtyři ženy, čtyři pohledy, ale žádná z nich mě nevtáhla tak, jak bych si přála. I to umírání malého kluka šlo téměř mimo mě, ale možná jsem jen bezcitný cynik. Kdo ví…

Přitom téma je skvělé. O tomhle se mluvit musí. Jen bych si přála, aby to nebylo jen čtivé, ale i syrové. Riskantní. Nechutně blízké. A to tahle kniha bohužel není.

Čtyři ženy, čtyři životy, čtyři postoje, čtyři osudy, čtyři příběhy, jedno společné téma a jeden román.

Mateřství hýbe světem. Aktuální téma, které se v dnešní době stalo už fenoménem a narážíme na něj denně, v podstatě kdekoliv a v jakékoliv formě a spojitosti, zároveň je to ale stále opředeno mýty, zastaralými názory a jakýmsi tabu.

Jaké to je/bude být matkou?
Jsou děti smyslem života?
Jak správně vychovávat?
Je sobecké nemít děti?
Je to úděl ženy?
Chci děti?

Tyto a další otázky, o kterých se dříve mlčelo a které rozdělují společnost, si klademe stále častěji a už se o nich nebojíme tolik mluvit.
Je to vlastně docela nebezpečné a někdy dost radikální téma, ale jsem ráda, že se o něm píše a že se o něm píše stále víc a že se toho (většinou a zejména) ženy nebojí. Popravdě, dřív jsem si vlastně říkala, co je na tom tolik k řešení, někdo děti má, někdo ne, někdo děti chce, někdo ne (myslím hlavně z vědomého rozhodnutí), právo každého, soukromá a úplně normální věc, nikdy mě nenapadlo, že to tolika lidem leží v žaludku, ale právě proto je důležité o tom mluvit a jsem ráda, že se to víc otvírá a tím víc jsem se o něj začala zajímat, vyhledávat literaturu a vyjadřovat se k němu - pokud se mě (do)týká, takže vlastně žádná kniha o mateřství nechybí v mém seznamu, ač je to asi paradox, když sama matkou být nechci.

Tahle kniha otevřeně, ale nenásilně a s respektem otvírá a řeší otázku mateřství a všech jeho podob hned ze čtyř aspektů a najde se v tom asi každá žena, ať už je v jakékoliv životní fázi – matka, snaha o dítě, ztráta dítěte, bezdětná. Příběh nejen o mateřství, ale o ženách a ženskosti, tělech, dětech, budoucnosti, vztazích, dopadech dnešního světa a (pomyslném, diskutabilním) smyslu života.

Literatura zejména ženská a asi i feministická (nevím, nejsem asi správná feministka, takže to moc nevnímám, ale nic proti tomu nemám, naopak), píšu to v ženském rodě, řeší se tu hlavně ryze ženský pohled na věc, otázky, možnosti a praktická stránka, ale muže bych z toho rozhodně nevyřazovala a ani je neodrazovala od čtení téhle knihy.

Eva je navzdory důležitému a vážnému tématu napsána lehce, nenáročně, čtivě, srozumitelně a s citem. Autorka to pojala příjemně a klidně, ale bez zbytečných vytáček a omáček okolo, přesto je to vyprávěno barvitě a záživně. Předkládá spoustu myšlenek a z nich vyvstávajících otázek, ale nedává, nepodsouvá a nenutí jasné a dané odpovědi a nezaujímá jednoznačné a vyhrocené postoje. Není to jednostranné, nabízí a respektuje všechny postoje a názory. Nic nezveličuje, ale zase ani nepřikrášluje, prostě sděluje, jak to je a jak si myslí, vnímá a cítí, aniž by vám podsouvala, jak je to správně. Nepoužívá a nevyužívá to jako rozbušku, nezbrojí proti nikomu, podává to beze snahy vzbudit vztek, hádku, rozruch, a i když jsem s tím třeba nesouhlasila, nedotklo se mě to a neměla jsem s tím problém.

Nečekejte hluboký příběh, Verena se drží tak po povrchu, ale ne proto, že by se bála nebo si nebyla jistá, ale protože chce a umí vyjádřit čistě pocit a názor, bez útoku a hádek, bez zveličování, zesměšňování nebo povyšování. Těm příběhům ale nic nechybí, i když nejdou na dřeň. Já mám prostě pocit, že jakmile to není vyždímané až do poslední kapky, tak to je pro lidi málo, to ale není známka úspěchu, naopak. Úspěch je vytvořit příběh, který je na slovo možná skoupý a ne tak obsáhlý, přitom je v něm vše podstatné a donutí člověka přemýšlet, třeba právě "a co dál?". Chápu, některým čtenářům kratší knihy nevyhovují, ale to neznamená, že jsou špatné.
Nemusíte s ní souhlasit, nemusí se vám to líbit, a to je naprosto v pořádku, pro ni i pro vás. Tahle kniha respektuje, nabízí a chápe. Není to o nějakém rozhřešení a hledání pravd a východisek, nýbrž o otevření se skutečnostem a toleranci.

No, měla jsem docela velká očekávání, takže po dočtení (doposlouchání) cítím zklamání.
Věděla jsem, že to nebude se "šťastným koncem", ale nepříjemně mě překvapilo, jak byly vlastně svým způsobem všechny čtyři příběhy tragické. Dost mi tam chyběl nějaký optimisticky příběh páté ženy, která si děti přála, má je a nezpůsobuje to v ní depresivní stavy.
Nějak mi to bere naději nebo jak to říct. Vím, že je důležité nemít úplně růžové brýle při pohledu na mateřství, ale tohle na mě působí, jako by to nikdy nekončilo šťastně. Jako by každá žena ať už se rozhodne jakkoli vlastně nakonec dojela na to že je nebo z jakéhokoli důvodu není matka. Jednu dostane to, že sice chce, ale nemůže být matka, druhou to, že nechce být a není matka, třetí naopak to, že je matka a čtvrtá sice chtěla být a stala se matkou, ale pak vlastně dítě zemřelo a ona si teď svým způsobem vyčítá, že zemřelo právě proto, že se narodilo z jejího rozhodnutí. Prostě žádná naděje. A to taky, alespoň podle mě, není úplně dobře.
Vím, že ta pozitivní stránka mateřství je dejme tomu všude, ale když už je tato kniha zaměřena právě na různé pohledy na mateřství, tenhle mi tam chybí.

Navíc k té tísnivé atmosféře přispívaly i připomínky předpokládané katastrofické budoucnosti ohledně klimatu. A taky nemám v knihách úplně ráda takové to naznačování s tím, že si má čtenář sám domýšlet o co jde. Všechny konce byly na můj vkus až moc otevřené.

Čtení na pokračování ČRo2
Hluboké téma zpracováno tak, že prostě nevíte... Nastoluje spoustu otázek či námětů k přemýšlení a vlastně na žádnou z nich neodpovídá.

22.06.2025

Posloucháno na ČRo. Čtyři ženské osudy, navzájem propojené fyzicky i tématem - mateřství. Jedna děti nechce /paradoxně učitelka/ z důvodu odpovědnosti vůči planetě, druhá vlastně neví, ale stejně to nejde, tak je vyřešeno, třetí je má, ale mateřství ji nic nedává, právě naopak a poslední milující matka, která se snaží vyrovnat se ztrátou dítěte. Příběhy silné, které "nemají řešení"

Samo téma mateřství i hrozící destrukce planety je zajímavé, příběhy mi ale přišly takové málo hluboké a nedopovězené, čekala bych nějakou naději na konci aspoň, nevím. Zajímavé to ale rozhodně je.

Poslechnuto jako audiokniha - zajímavé téma.
Čtyři ženy, jejichž životy v danou chvíli ovlivňuje jedno hlavní téma - děti - a to, jaké to je je mít/nemít/chtít/nechtít...

Jedna je zoufale chce a nejde to, druhá je má, ale není z toho zrovna odvázaná, třetí je měla, ale jen na chvíli, a stýská si a čtvrtá, ta to bere přes hlavu a vědecky a hlásá kudy chodí, že přivádět na svět nová a další a další je špatně..... Tak tyhle ženy se potkávají v této knížce.... se svými vnitřními nastaveními, postoji, úvahami .... Tak třetinu jsem přečetla a zbytek jsem doposlouchala na čro. A jo, docela zajímavé mi to přišlo....