martina1199 komentáře u knih

Opět vynikající a dost děsivé.
Joesbury má u mě teda pořádný vroubek, že do tohoto svinstva Lacey uvrtal, protože všechno, co se jí stalo, jde jen a jen za tím :-( Že ji tam poslal, když věděl, co se může stát, respektive co se stane - jelikož Lacey JE neřízená střela a nikdy by nedokázala být pouze pozorovatelkou. Přišlo mi, že v "Tak to je je, tak to bude" - třetím dílu série s Lacey - žehlil hodně málo. Ale zase jsem alespoň pochopila podstatu Laceyina chování. To děvče vydrží hodně, ale někdy za cenu tance na ostří nože.

Určitě si přečtu i další díly v této sérii, pokud vyjdou :-)

2 16.07.2017

Tak tohle bylo opravdu skvělé :-)

Autorka dokáže člověka napnout, že při čtení pomalu ani nedýchá. Hraje si se čtenářem jako kočka s myší. Jednu dobu jsem byla přesvědčená, že znám vraha, ale autorka mě bravurně přesvědčila o opaku, abych následně při pointě zjistila, že jsem zase tak daleko od pravdy nebyla :-) Vodila si mě jako na provázku a já šla za jejími slovy ochotně a dychtivě, dokud mi neodhalila, jak to všechno doopravdy bylo.
Jako první ze série o vyšetřovatelce Lacey Flintové jsem četla až třetí příběh v řadě - Tak to je, tak to bude. Hned jsem věděla, že si sérii budu muset přečíst celou. Autorka je totiž vynikající vypravěčka a navíc Lacey je opravdu zajímavá postava sama o sobě.

Takže si jdu koupit Volavku a až trochu rozdýchám Už mě vidíš, pustím se do ní :-)

5 28.06.2017

Čte se to moc dobře, námět cestovatelů je fajn :-)
Etta mi byla velmi sympatická, líbilo se mi, jak zůstávala v každé situaci sama sebou a taky její odvaha. Chvilku trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak už to byla paráda. A trochu té romantiky mě nezabije, zvlášť když byl Nicholas taky docela sympaťák :-)

1 28.06.2017

Miluji Kytici, a proto jsem sáhla po tomto beletrizovaném životopisu jejího autora K.J. Erbena. Musím smeknout klobouk před stylem, jakým p. Dvořák popisuje jeho životní příběh. Je to totiž velice poutavé čtení nejen svým obsahem, ale hlavně svou formou a bohatým, krásným jazykem.

6 28.06.2017

Havraní kruhy jsou jednoduše vynikající série :-)
Druhý díl mě bavil stejně jako první, možná i trochu více. Do pokračování Ódinova dítěte jsem vklouzla velice snadno hned na prvních stránkách a příběh Hirky, která prošla kamenným kruhem, aby zachránila Ymslandu, mě polapil a udržel mou pozornost až do poslední stránky.

Na konec dodám jen jediné - jsem opravdu moc ráda, že další díl série vyjde ještě letos, jelikož opravdu nutně potřebuji vědět, co bude dál :-)

2 08.06.2017

Skvělý příběh, vyprávěný strohým a chvílemi až úsečným způsobem, který spolu se zajímavým námětem a ještě zajímavějšími postavami nedá čtenáři vydechnout, dokud se nedostane až na poslední stránku :-)
Temná fantasy plná bezútěšnosti a hledání naděje ve světě, kde už žádná není. Kde je nutno vybrat si mezi zlem a menším zlem. Možná pomalejším, ale neúprosným a neodvratitelným.

3 31.05.2017

Na setkání s Nix jsem se moc těšila, takže jsem se do čtení pustila s velkou chutí.
Autorka rozhodně umí vyprávět, čtenář se u povídek ani na chvilku nenudí a její hrdinka je opravdu velmi zajímavá. Nejen díky své dvojí podstatě, ale i vnitřním vývojem. Chápala jsem její pochybnosti i jistou rozervanost. Vzhledem k tomu, co všechno ji v životě potkalo, na ni měla rozhodně nárok a hlavně to jejímu charakteru dodávalo punc uvěřitelnosti. Ne vždy jsem se s ní ale dokázala v jejích vnitřních postojích ztotožnit, což samozřejmě není nutně špatné. Třeba její váhání nad tím, jestli se vyspat s jedním z černokněžníků jenom proto, aby měla od něj klid? Po tom, co musela opakovaně podstoupit ve vězení, než se osvobodila?
Povídkový styl se mi líbil, přesto si myslím, že by Nix slušel i románový formát, ve kterém by vystupovala už jako vyzrálá osobnost. Žena, která zná svou cenu; ví, co od života chce, a taky si to umí vzít :-) Snad se dočkám.
A co se týče obálky, ta je ve skutečnosti ještě krásnější než na obrázku :-)

2 29.05.2017

Bylo to skvělé stejně jako první díl :-) Je pravda, že mě Antonia trochu překvapila svou částečně přetrvávající naivitou vzhledem k tomu všemu, čím si prošla v prvním díle, ale na druhou stranu - bůhví, jak by se chovali jiní lidé na jejím místě. Myslím ale, že se už poučila, a titul císařovna si zaslouží :-) Zůstává jediná otázka - co bude dál?

1 29.05.2017

Pět hvězd pro tuto knihu je výsměch... Měla by dostat všechny hvězdy na nebi, zářící jako Rhysandovy oči!
Nádherné pokračování pohádky pro dospělé, které vás uvrhne do víru emocí; do temnoty i světla; bolesti i radosti; nenávisti a lásky.
Zanechá vás s vytřeštěnýma očima, lapající po dechu a volající - Ještě!!!

10 05.05.2017

Tak tohle nebylo vůbec špatné :-)
Žádný zdlouhavý úvod, pěkně zamotané vyprávění a zajímavé rozuzlení:-)

1 05.05.2017

Toto byla prostě pecka!
Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala v tématu a všech těch Fairbornových, ale pak už jsem nemohla knihu dát pomalu z ruky a posledních 200 stránek jsem slupla jako malinu. A taky jsem se asi zamilovala do Cornwallu. Autor jeho krajinu a prostředí popisoval tak, že se tam asi budu muset zajet jednou podívat :-)

4 05.05.2017

Tohle bylo prostě úžasné, ráda dám všech pět hvězd :-)

Žánr "space opery" mě zatím nijak extrémně neoslovil, a tak jsem k této knize přistupovala trochu váhavě. Teď jsem ráda, že jsem si Čas oblevy přečetla, protože to je vynikající příběh s velmi zajímavou zápletkou. Je pečlivě propracovaný a udržel mě napnutou až do konce. Pokud bych to nevěděla předem, určitě bych si netipla, že se jedná o autorčin první románový počin.
Vypadá to, že fantazie V. Brunhoferové nemá konce, což se projevuje hlavně v nápaditosti různých planet a jejích obyvatelích, stejně jako při popisu využití moderních nanotechnologií. Velké plus za uvěřitelné a sympatické postavy, stejně jako za celou pointu příběhu. Ta se mi moc líbila.

Čas oblevy rozhodně doporučím všem, protože opravdu stojí za to :-)

1 05.05.2017

Mám velmi ráda příběhy, jejichž námětem je dobro a zlo balancující na hraně. Kdy si čtenář spolu s autorem klade otázku, kdo je vlastně ten zlý, kdo je tím monstrem, kterého je třeba se bát. Proto mě Divoká píseň tolik bavila - hlavně všechny pasáže s Augustem. Myslím, že právě ony z ní udělaly opravdu "jiný" YA fantasy příběh. A Kate mu rozhodně báječně sekundovala.

Bylo tam několik věcí, u kterých bych uvítala lepší a věrohodnější vysvětlení, hlavně pozadí celého příběhu - proč se vlastně všechna ta monstra rozhodla sloužit oběma lidským vůdcům, když prostě sama mohla vládnout všem a všemu (k čemuž se nakonec i odhodlali).
Se zaháněním démonů hudbou - tedy kromě dalších schopností sunajů - jsem se už v literatuře setkala. Uměl to Rojer z Démonského cyklu Petera V. Bretta. Docela by mě zajímalo, zda se V. Schwab u něj inspirovala :-)

I přes drobné nedostatky se mi ale Divoká píseň opravdu moc líbila a pokud máte rádi podobné typy příběhů, určitě po ní sáhněte:-)

"...Bál se toho, co je, i toho, co není, bál se, že se stane něčím jiným nebo ničím. ..."

" ... "Bolí to," šeptal. "Co?" zeptala se Kate. "Bytí. Nebytí. Nevzdávat se. Vzdát se. Ať udělám, co chci, bolí to." Kate si opřela hlavu o vanu. "To je život, Auguste," odpověděla. "A ty přece chceš cítit, že jsi naživu, že? Je úplně jedno, jestli jsi příšera nebo člověk. Život bolí." ..."

1 27.03.2017

Tak tohle bylo opravdu napínavé čtení. Autorka mě pěkně vodila od jedné slepé stopy ke druhé, mátla mě a nechávala mě vytvářet si jednu, a pak druhou hypotézu a ani jedna nevedla k vrahovi:-)

Byla to moje první kniha ze série Lacey Flint, a možná proto mi přišlo to, co si prováděla (ti, co četli, jistě pochopí mou narážku), přehnané. Možná to přehodnotím, až zjistím, čím konkrétně si prošla.

Vyvrcholení příběhu a postava vraha mě překvapila a přišla mi dost originální. Pochopila jsem motiv, jen jsem jaksi postrádala nějakou informaci o spouštěči. Proč, když to měl vrah v sobě tak dlouho, začal zabíjet až nyní?

2 17.03.2017

Série Bratrstvo černé dýky je taková moje "guilty pleasure". Polibek krve je její spin off a nebylo to špatné :-) Jako vždy mě bavily hlavně hrdinky. Paradise (to jméno je ovšem hrozné) jim všem parádně ukázala. Líbilo se mi, jak si dokázala říct, co chce a jít si za tím. A Marissa ukázala, že není žádná panenka, která potřebuje opečovávat jako poklad. Kluci jim opět statečně sekundovali.
Bylo to zábavné a čtivé, i když detektivní zápletka byla poměrně dost slabá. Na tom by mohla autorka propříště zapracovat :-)

17.03.2017

Prostě super, rozhodně doporučuji :-)
Larry byl na počátku přesně ten typ muže, kterého bych nesnášela snad za každé pronesené slovo a v podstatě jsem mu přála, co se mu stalo, protože si to vážně zasloužil. Ale pak si získal mé sympatie a velmi často mě přiměl se poťouchle chechtat. Myslím si, že nakonec ho "soužití" s Brenou i jistým způsobem obohatilo :-)

1 17.03.2017

Kniha mě nalákala především svou anotací. Ráda si občas přečtu historický román a tento lákal na velmi zajímavou postavu p. Hynka Tase z Boru. Ten splnil má očekávání, byl to opravdu pozoruhodný chlapík a scény s ním mě opravdu bavily. Bohužel mu na můj vkus autor věnoval v knize mnohem méně místa, než by si zasloužil. Místo toho ji zaplnil poměrně podrobným popisem historického dění v království Českém i celé Svaté říši římské. Chápu, že vykreslení historického pozadí bylo pro autora důležité. Zvlášť, když Hynek slouží přímo českému králi Václavu IV. Ale mohlo být předestřeno podle mě stručněji a splnilo by to svůj účel stejně. Příběh by tak měl lepší spád a byl čtivější.

1 17.03.2017

Bylo to skvělé stejně jako první díl :-) Je pravda, že mě Antonia trochu překvapila svou částečně přetrvávající naivitou vzhledem k tomu všemu, čím si prošla v prvním díle, ale na druhou stranu - bůhví, jak by se chovali jiní lidé na jejím místě. Myslím ale, že se už poučila, a titul císařovna si zaslouží :-) Zůstává jediná otázka - co bude dál?

3 03.03.2017

Nebylo to špatné, ale nedostala jsem od toho úplně to, co jsem si představovala.
Ano, dozvěděla jsem se detailněji, co předcházelo Skleněnému trůnu. V komentářích některých čtenářek zaznělo, že díky Krvavému ostří nahlížejí na Celaenu ve Skleněném trůnu jinak - že ji vidí v lepším světle.
Mě to tak ale nepřišlo. Jediné, co spojovalo Celaenu z Krvavého ostří a Celaenu ze Skleněného trůnu, je její naivita - nebo důvěřivost, chcete-li. A záliba v luxusu. Pořád si myslím, že po tom, jak a v čem vyrůstala; co se v ní začalo probouzet v Zátoce lebky, a co se v ní zrodilo po Samově smrti, by se chovala ve Skleněném trůnu jinak. Méně nedospěle, méně nezkušeně.Myslím, že opravdu jsem jí začala fandit až jako Aelin.
Od Dědičky ohně je tato série ovšem vynikající, takže už pomalu natěšeně vyhlížím další díl :-)

3 28.02.2017

Další skvělý příběh z pera této vynikající autorky. Zajímavý, napínavý, lehce mrazivý - splňuje vše, co slibuje. Mé srdcovky Žila jsem již před stoletími a Oheň je tvým osudem ale nepředčil :-)

7 28.02.2017