Válka zrcadel

O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jako by nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/338532/valka-zrcadel-giq-338532.jpg 3.721
Žánr:
Literatura česká, Fantasy
Vydáno:, Epocha (ČR, od r. 1989)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
Terva
28. srpna

Město vydechuje v poslední hodince poctivého spánku
a v ulicích stále vládne hluboká noc.


Příběh na počátku a ještě trochu dál působí moc rychle a roztroušeně. Trochu déle mi trvalo, než jsem přišel stylu psaní slečny Matouškové na chuť. Čtenář si musí zvyknout na spousty oslích můstků, které jsou někdy i dost přehnané.

Uvědomil jsem si, že už nejsem nejmladší a spisovatelce je okolo 27 let. Zákonitě musí mít hlavně kontakt z mladou generací, která dnes čte za pochodu a nepotřebuje složitý děj.

Také jsem si jen potvrdil, že dnešní fantasy nikam nejde. Zůstává stát na svém místě, i když se v ní hodně chodí. Takovýto příběh pak potřebuje jen někoho se špičatýma ušiskama, nějakého trpaslíka a hlavně nesmí chybět pořádnej čaroděj s berlou. Pak už stačí jen je někam poslat, někoho zachránit a hurá zpět.

Zatím, co sci-fi pokračuje dál a vymýšlí nové a nové situace, fantasy již dlouho přešlapuje v bažině, která je stále stejná. Jen se mění názvy a jména.

Malá ochutnávka:
Ušmudlané dítě s rozbitým rtem. Zacuchané a špinavé šaty. Do nosu ti prší a z pačesů ti trčí legrační kaltské uši. Jsou i na kaltku docela dlouhé. A osrstěné. Vypadáš s nimi trochu jako králík, kterého pocuchala liška.......

Když se do příběhu začtete a bude s vámi ladit, zjistíte, že jste ho přečetly dřív, než někdo řekne „zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světe nejkrásnější.......“

Vzhledem k tomu, že jsem Terezu Matouškovou poznal osobně a viděl jsem, jaké si dokáže udělat nádherné image obličeje a přidá k tomu vkusné oblečení, věřím, že nám trochu přitvrdí. Příště bych raději příběh z té zlé strany, přidat trochu temna a gotiky...ale je to ještě mládě, možná to časem pochopí a přitvrdí.

Z příběhu jsem vyčaroval osm citátů a vložil je do profilu spisovatelky.

Zabíjet se občas musí, ale nechci nikomu brát duši.

Elischka
10. července

Velmi osvěžující dílo, četlo se to moc dobře. Doporučuju.

Magnat
15. června

Kniha mi byla "vnucena" na Světě knihy a jsem rád že jsem se nechal přesvědčit. Nejsem nějakým extra čtenářem fantasy, ale tohle mě zaujalo od začátku až do konce. Příběh je správně ponurý, hlavní hrdinky se správným "humorem" který na českých knihách tak obdivuji. Nízký počet stránek rychlému a svižnému příběhu skvěle vyhovuje a není v něm místo na podrobnější popisy každého stébla trávy - za mě jedině plus.

martina1199
31. května

Skvělý příběh, vyprávěný strohým a chvílemi až úsečným způsobem, který spolu se zajímavým námětem a ještě zajímavějšími postavami nedá čtenáři vydechnout, dokud se nedostane až na poslední stránku :-)
Temná fantasy plná bezútěšnosti a hledání naděje ve světě, kde už žádná není. Kde je nutno vybrat si mezi zlem a menším zlem. Možná pomalejším, ale neúprosným a neodvratitelným.

Dragita
16. května

Dočteno. Chtělo se to pořádně obrnit, protože pohádkový příběh tu rozhodně nenajdete. Tereza Matoušková vyniká vytříbeným stylem psaní, takže věrohodně, syrově realisticky popisuje nejen zánik světa, ale i nejhorší stránky lidského charakteru. Temná atmosféra beznaděje se vine příběhem, ale o to víc zasvítí drobet naděje a schopnosti soucitu.
Ankara vyrůstá v bezútěšném světě, její schopnosti jsou vzácné, je tedy osamělá a stává se nástrojem mocných. Na své cestě snad konečně najde sama sebe, protože jak ona, tak její nejbližší budou o osud lidstva bojovat do posledního dechu.
Začátek Války zrcadel je na můj vkus moc zrychlený, sledujeme Ankařino dospívání a mnoho informací a intrik začne dávat smysl až postupem času. Ale vyplatí se počkat si. Konec je netypický a svým způsobem originální. Pokud si vaše sympatie Ankara pro svou cynickou skořápku nenajde, vřelý a srdečný Zafar určitě.

bookwarmerka
15. května

Děj je dost ponurý, ale je to skvělý odpočinek od všech přeslazených fantasy poslední doby. Jen to může být pro někoho celkem nepřehledné, protože je v knize spoustu nových věcí a autorka většinu vysvětluje až později.