Vřeteno osudu

„Byl čas dušiček, sedmý listopad, na hrobech blikaly plamínky svíček a duše z očistce se k nim přicházely ohřát. Matka se děsila, když tě viděla, jak broukáš a natahuješ ručičky do míst, kde nic nebylo, tedy nic, co by ona mohla vidět; ptala se mě, jestli nemluvíš s mrtvými.“

„Smrt a život, rub a líc jedné mince. Mé úsměvy už budou patrně navždy hořké. – Přesto to budou úsměvy.“

„Kytice. – Bylo by krásné uvít symbolickou kytici z národních pověstí a připomenout lidem, že prohra, bolest, sobeckost, násilí, rouhání, zrada, tragický omyl, zlé svědomí a dokonce i smrt jsou součástí věčného zákona a svět jimi nezaniká, že každá noc, v níž zdánlivě vítězí křepčící kostlivci a pekelné stvůry, musí neodvratně skončit kohoutím zakokrháním, vítajícím návrat slunce … .“

S panem Erbenem jsem se seznámila brzy. Bylo to dobrodružství – jít a nalistovat si, navzdory vědomí jak se budu zase bát, ilustraci ke Svatební košili. Dobrodružství, které jsem si dopřávala dříve, než jsem se do Kytice začetla. Především díky Kytici se pro mne stal K.J. Erben „obrozencem“ oblíbeným, obdivovaným, milovaným. Nešlo proto jinak, jakmile jsem narazila na „Vřeteno osudu“, musela jsem si je přečíst. Nelituji. Slíbený výlet do kouzelného světa se uskutečnil. Jako bonus se mi otevřel i Erbenův nebaladický, každodenní, světský svět. Jeho život soukromý a pracovní, žitý v literárním, společenském a politickém kvasu tehdejší doby. Jaksi mimochodem jsem krom pana Erbena potkala i mnohé další osobnosti – kdyby mi byly na škole představeny takto, nezjevovalo by se mi po léta pod jejich jmény jen jakési beztvaré a vesměs nudné nic (tuto skutečnost si ovšem neříkám nad vydařenou historickou beletrií poprvé). Rozšíření znalostí nebylo to hlavní. Jakkoli příjemná některá osobní setkání byla (především s literáty); jakkoli zábavně úsměvné byly některé historky (nebyli to žádní dřevění svatí, ti školou tak mizerně mi od-prezentovaní obrozenci); jakkoli zajímavý byl vhled do tehdejších politických motanic a vesměs malicherných nevraživostí mezi českými vlastenci, do národnostních zmatků a antagonismů – především to byl přenádherný sen. Sen o kouzelné krajině, o zemi obývané roztodivnými bytostmi. Sen o zemi, podléhající nejen lidským, ale i božským zákonům; o zemi, ve které se naplňuje odvěká neúprosná spravedlnost. Spravedlnost napájená pradávnými (křesťanskými, „pohanskými“ – jednoduše po věky platnými) zákony o vině a trestu. Spravedlnost, která se nám může jevit krutá. Bylo to ale též poznání síly pokání, poznání Boží milosti a odpuštění.

„Pokání musí být strašné, bezpříkladné, úměrné ke spáchaným zločinům – a přesto ne bez naděje. …. Duše navzdory smrti žije dál. Trvá – věčně – a může dospět k vykoupení … „

„ – VŠELICOS SE KDYSI STÁVALO, A PROTO SE TO UCHOVALO, ABY KAŽDEJ PAMATOVAL NA PÁNABOHA A NA SPÁSU SVÝ DUŠE. – “

Po přečtení „Vřetena“ se mé sympatie k panu Erbenovi jen utvrdily. Již nejen pro jeho dílo literární, ale i pro jeho konání. Líbí se mi jeho trpělivá, pečlivá, odpovědná práce. Nelibuji si v potrhlých výtržnících, poblázněným rebelech, zbrklých revolucionářích. Popsat, co vše se mi na této knize líbilo, musela bych probrat kapitolu po kapitole. Vypsat text, který okouzlil a přímo nutil vrátit se k Erbenovým baladám, pohádkám (a nejen k nim – i k od dětství milované princezně, která zčernala od B. Němcové, k od puberty obávané postavě Vije), musela bych vypsat obsáhlé úseky textu.

„Pane Bože, říkal jsem si v duchu, jak kruté věci se skrývají pod malebností krojů a bujarostí lidových tanců! Jaké jméno má to dávné zvíře s krvavými tesáky, jež pořád číhá na dně našich duší? Ďábel?“
„Vij je prastará bytost, starší než svět … Kdo by se ho nebál? Je poslem nicoty, když mu skřetovití pomocníci s odvrácenými tvářemi nadzvednou dlouhá víčka a on se zadívá svým pronikavým zrakem, nic se před ním neschová. Pronikne do každé duše Mnich se snaží nedívat … nevydrží …. jen úkosem mrkne – je ztracen. Nenápadný zárodek zla, schovaný jako zapadlé černé semínko na dně mnichovy zdánlivě čisté bělostné duše, v té chvíli prudce vypučí – a roztrhá ho na kusy! Ach, Bože, kdo z nás odolá, až se na nás zahledí nepodplatitelný Vij?“

„Doufal jsem, že na převislé větvi nad hladinou spatřím siluetu sedícího skřeta, jenž pokuřuje z mlžné dýmky, jehlou z rybí kosti látá svůj zelený kabátek a skřehotavě si prozpěvuje spolu s žabím chórem: „Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť … “ Asi bych měl sepsat příběh o vodníkově lásce, která je temná jako vodní hlubiny a prudce vášnivá jako říční proud.“

P.S. Jsem vděčná za existenci této knihy, i když jsem si musela vyslechnout uštěpačné poznámky komentující nové nájemníky (vedle „Vřetena osudu“ jsem poskytla trvalé bydliště i Erbenovu „Slovanskému bájesloví“).
P.P.S. Zajímavá recenze: „Erben. Poznámky ke knize Otomara Dvořáka Vřeteno osudu.“, třebaže pro mne sporná. Svět, kde je hřích, není-li následován kajícností, trestán (trestán nejen na zemi), mi na rozdíl od jejího autora přijde naprosto normální. Také na úsilí o obrodu českého jazyka nenacházím nic nacionalistického, čeština je krásný jazyk, dobře že byl zachován.

Životopisy mají oproti jiným druhům literatury jednu slabinu. Čtenář více či méně ví, jak se bude děj vyvíjet a jak to nakonec dopadne. Dobrý životopis dokáže navzdory tomu čtenáře pohltit a zaujmout až do samého konce a pan Otomar Dvořák to umí skvěle. Nejen díky tomu, že kromě samotných životopisných dat nás uvádí do světa imaginace tohoto velkého básníka a skromného právníka a archiváře, ať už se jedná o jeho sny nebo živé představy, ale sleduje i dramatické dějiny národního obrození, revolučního roku 1848 i porevolučního rozčarování nejen očima hlavního hrdiny, ale i celé tehdejší společnosti. V románu se setkáváme prostřednictvím hlavní postavy i s Karlem Havlíčkem, Boženou Němcovou, Františkem Palackým, Šafaříkem, Čelakovským a mnoha dalšími spisovateli a hybateli dějinného vývoje. Knížku můžu vřele doporučit.

Kniha, která vás nechá přemýšlet ještě dlouho po dočtení a stejně se budete vracet ke knize, číst znovu a znovu, některé části ožijí, pohltí vás....

Nedá se vyprávět celá kniha je velice rozsáhlá a rozhodně stojí za přečtení!!!

Moje první kniha od autora a určitě nebude poslední, moc doporučuji

Na vánoce jsem dceři koupila v papíru Vřeteno osudu, protože má ráda Erbena - Kytici a několikrát četla, byla jsem hodně zvědavá a pár stránek přečetla, jedním slovem nádhera a knihu si koupila i pro sebe...

"Hodiny cvakají a vřeteno osudu se točí. Co Sudice komu káže?"

Nádhera! Kéž by všechny životopisy byly takto poutavé, zábavné, nenápadně vzdělávající. Dokonale zmapovaná literární i politická situace 19. století očima Karla Jaromíra Erbena a k tomu velice dobře vykreslený jeho osobní a pracovní život. Do toho úryvky jeho balad, při jejichž poslechu člověka mrazí v zádech (skvěle načteno Alešem Procházkou). Skvostné a já vřele doporučuji!
Musím si znovu přečíst Kytici!

Nádherná kniha. Moderním, čtivým způsobem, zároveň s respektem k historickým údajům a době, vypráví autor příběh velikána české literatury. Je zřetelný obdiv, ale nebojí se ani citlivých názorů, týkajících se Erbenova charakteru. Poprvé v životě jsem uviděla Erbena i další osobnosti národního osvobozeni jako opravdové, zábavné lidi. A poprvé k nim cítím obdiv. Knihu doporučuji.

Nádherná kniha, ke které se budu vracet. Vlastním druhé vydání z roku 2023 s kapitolou na závěr navíc a vůbec bych se nezlobil, kdyby se závěrečná přidaná kapitola rozrostla na celý druhý díl.

Tuhle knihu jsem četla už kdysi a moc se mi to tehdy líbilo, hodnotila jsem naplno. Když jsem na tuto knihu nedávno narazila v audio podobě, měla jsem hroznou chuť si tento příběh připomenout. A byla to moc dobrá volba, protože jsem si to nesmírně užila i nyní. Hodnocení musím nechat stejné.
Líbí se mi, jak tu autor propojuje hned několik rovin. Sledujeme tu osudy Erbena coby člověka - jeho osobní a rodinný život, radosti i strasti. Sledujeme tu Erbenův život z pohledu sběratele, básníka a veřejně známé osoby, jejíž slovo má mezi lidmi váhu. A sledujeme tu i politické a společenské dění té doby samotné. Autor to tu kombinuje naprosto skvostně, že se vám tu před očima skládá zajímavý a velmi jímavý obraz jednoho zajímavého lidského života - člověka, který si přes svoji skromnost našel své místo ve světě a zanechal v naší historii svoji vlastní stopu.
Ta propletenost s dalšími osudy jiných našich velikánů - Němcové, Máchy, Palackého a dalších - tu čtenářům dává nahlédnout do doby, které ovlivnila další běh naší společnosti. A je to skvělé, lidské, velmi srozumitelně a přehledně podané. Já jsem z téhle knihy nadšená. A moc doufám, že se v audio podobě objeví i další kniha z tohoto prostředí - Srdce v kleci, což je kniha o Janu Nerudovi. A také bych se nezlobila, kdyby třeba autor uvažoval o zpracování dalších osudů našich velikánů z této doby...

PŮVODNÍ KOMENTÁŘ:
Citlivě napsaný román o Karlu Jaromíru Erbenovi líčí osudy tohoto významného českého básníka, ale na pozadí osudu jednoho člověka můžeme sledovat i dobové dění – politické, společenské a kulturní. Autor umí skvěle oživit jednotlivé charaktery, takže už nepůsobí tak suše a odtažitě jako v učebnicích dějepisu či literatury. Kniha je neskutečně čtivá, místy dost sladkobolná, ale já si ji děsně moc užila.

Nádherná knížka o které jsem dlouhou dobu nevěděla a jako milovnice Erbenovi Kytice jsem z ní nadšená. Pan Erben byl tichý klidný člověk, který se ale velice rád bál a miloval strašidelné pověsti. Všechny ty slavné osobnosti našich dějin, které se v knize objevily a byly popsány, to byl takový balzám na duši. Až na vyjímky opravdoví vlastenci, nadšení pro uměleckou tvorbu a vůbec pro život. Knížka je na více než pět hvězdiček.

Knihu jsem četla v r. 2018. Četla jsem pěkně pomalu, každou kapitolku jsem si vychutnávala a vracím se v duchu k oblíbené Kytici a k pohádkám. Není to jen Erben, ale vystupují tam i jiné z dějin známé osoby a literáti - obrečela jsem Máchu, i když to byl pěkný zmetek ve vztahu k Lori .... No, nebudu nic prozrazovat, doporučuji po knize sáhnout, čte se to krásně - pan O. Dvořák je mistr svého oboru.

Tak výrazná zásluha je už, že někdo věnoval román Erbenovi. O Němcové, Máchovi, Havlíčkovi, Tylovi toho bylo napsáno vcelku dost, ale Erben se svým osudem jakoby vedle nich nyl vždy jakýmsi šedivým úředníkem, jehož vlastní osudy na knížku nevydají. Napsáno je to hodně zeširoka, někdy dialogy velmi doslovné, ale četba zajímavá a exkurze k postavám a dějům 19.století obohacující. A také se člověk vypraví do Miletína, do Žebráku té doby. A Erbenův zvláštní úděl a inspirace jako jednoho z dvojčat si knihu zasloužily.

Náš život by neměl žádný smysl, kdyby v něm nebylo vyšší poslání.

Skvělá knížka, opravdový skvost! Příběh Karla Jaromíra Erbena vás skutečně přenese do dob národního obrození. Budete se procházet po pražských ulicích 19. století, potkávat všechny ty zapálené vlastence a naslouchat jejich polemikám. Od románu se nelze odtrhnout! Moc ráda jsem si také zábavnou formou oprášila a prohloubila své literární znalosti. Autor má můj obdiv. Napsat takovou životopisnou knížku muselo být určitě velmi náročné.

Věřím tomu, že opravdu jedinečné knihy, na které nikdy nebudete chtít zapomenout, si Vás tak nějak musí najít sami. Přijdou bez pozvání, bez očekávání a donutí čtenáře chvíli spočinout na atmosféře příběhu, zamyslet se nad tím celkovým děním kolem…a přesně to do puntíku splnilo Vřeteno osudu. Nádherná kniha, věrně popisující dobu národního obrození za života Karla Jaromíra Erbena. Krásně popisuje dění, setkáváte se s více či méně známými postavami té doby, přidáváte si to do souvislostí a užíváte si každou větu, kterou tu Karel Jaromír Erben prostřednictvím Otomara Dvořáka sdělí. Nicméně je teda pravda, že začátek byl mírně košatý, chvíli jsem se do toho děje dostával. Jenže jak to přišlo, nedokázal jsem se odtrhnout. Mnoho textu, mnoho informací, ale i kdyby toho bylo jednou tolik, stejně bych neměl dost. Ten život jsem si tu s Karlem Jaromírem Erbenem doslova prožil. Bylo to krásné, pravda, mnohdy trpké, jak jen život umí být, ale i přesto…krásné.

Doporučuji všem, kdo se chce dozvědět o životě Karla Jaromíra Erbena a o historii naší země 19. století. Moc hezky napsané a oživila jsem si vědomosti dějepisu.

Vím, že pan Dvořák píše zajímavě, znám některé jeho knížky s hororovými povídkami. Ale že dokáže takhle fantasticky skvěle popsat dobu obrození i Bachova absolutismu, všechny ty nadšené vlastence, které známe z dějepisu nebo hodin literatury, to je vážně nádherná věc. Jako by tam čtenář byl s nimi. Určitě doporučuju každému dobrému Čechu, mladému, starému i v nejlepším věku. A další kapitola sama o sobě jsou záblesky fantazie a pohádek, které KJE prožívá - jak ho v jeho tvorbě ovlivnily. Moc krásné čtení.

Poté, co jsem dočetla knihu o Boženě Němcové, sáhla jsem do knihovny pro další životopisnou knihu, tentokrát o Karlu Jaromíru Erbenovi. Těšila jsem se na ní, protože o tomto našem významném spisovateli toho opravdu moc nevím. A nebýt to K.J. Erben (Kytici miluji) tak bych knihu nedočetla. Takhle jsem se protrápila až do konce, ale autorův podivně šroubovaný styl mi opravdu nesedl. Vzpomněla jsem si, že od tohoto spisovatele jsem kdysi podobně bojovala i s knihou Lásky princezen kuronských. Ale asi je to jen můj osobní problém, protože vidím, že kniha se ostatním čtenářům líbila a je hodnocena velmi vysoko. V každém případě K.J. Erben byl velmi zajímavý člověk a asi i ne zcela doceněný autor. Jsem ráda, že jsem měla možnost dozvědět se víc o jeho životě.

Perfektní knížka, nabitá spoustou informací a přesto čtivá. Dobu národního obrození mám ráda, potkávat všechny ty velké básníky i v této knize bylo fajn. Erben byl neskutečně pracovitý člověk, který - jak se píše v epilogu - vzal i práci, kterou nikdo dělat nechtěl. Celou knihou se jako červená nit vinou úryvky jeho balad a přibližují nám, jak (a dlouho) vlastně celá Kytice vznikala. Skvělý čtenářský zážitek, doporučuji.

Je vidět, že Erbena a Žebrák má autor rád a rád se ponořil do zkoumání života tohoto poety. Kniha v tomto pečlivém zkoumání osudu v kontextu našeho uměleckého života a naší doby podobá Srdci v kleci o Nerudovi, je možná trochu méně hutná, ale podrobná je stejně (nicméně jí také chybí časové informace - nebýt hned zkraje fotka náhrobku, ani nevím, kdy žil). A stejně jako odhaluje zákoutí duše Erbenovy (s mnoha citovanými verši), poukazuje i na činnost a vlastnosti dalších bardů, jeho současníků, jako Palacký, Mácha či Tyl.
Nerudovo dílo je mi ovšem mnohem bližší, protože baladám, pověstem, báchorkám, pohádkám, děsivostem lidové slovesnosti jsem nikdy moc neholdovala (stejně jako romantické duši nořící se až k omdlení do děsů a tajů člověka, přírody a míst) a spíš se jim vyhýbám, tak ani v Kytici (byť odrecituji kdeco) ani jeden kousek vlastně ráda nemám. Navíc laděno spíše do melancholična až depresivna, zejména revoluční rok 1848 a několik dalších let stanného práva a všemožného útlaku. A konec vůbec velice smutný (ale díky za epilog v novém vydání) - osud k Erbenovi moc vstřícný nebyl, zejména v osobním životě (pohřbil většinu svých maličkých dětí, přišel o ženu...a opakovaně zmiňovaného nepoznaného bratra-dvojče). Proto prostě nemohu hodnotit víc než 70%, neb jsem si to dostatečně neužila.

"Romantická vzpoura je krásná na papíře, ale když umíráte hlady, už to tak poetické není."

Vřeteno osudu mě polapilo a nepustilo. Velmi čtivě napsaný románový životopis. Národní obrození pro mě dostalo úplně jiný rozměr a opravila jsem si školou a nudnými výklady dost pokřivený pohled na řadu osobností NO. Myslím si, že K. J. Erben si takové dílo zasloužil, protože jeho obraz je redukovaný na sběratele pohádek a přitom za ním je tolik práce. A ještě jeden dojem mám z této knihy - ohromnou chuť přečíst si Kytici. Věřím, že si z ní odnesu úplně jiný dojem než před maturitou.

Skvělý životopis, napsaný s hlubokou znalostí faktů o Erbenově životě a dobového kontextu. Nenápadně včleňuje spoustu drobných informací a přibližuje osobnosti 19. století. Nejen to, autor našel klíč (jak uvedl v doslovu) k Erbenovi skrze jeho dílo, magično praslovanských bájí a vytvořil cenné literární dílo, hodné Erbenova odkazu.