marina4088 komentáře u knih

Od začátku jsem se bála, že kniha bude něco na způsob after. Nakonec to bylo něco na způsob klasického školního klišé - myška a badboy, co je ve skutečnosti softie. Ale stejně se mi to četlo dobře. :D

Anna má teda dost přísné rodiče, až mi ji v nějakých momentech bylo fakt líto. V jejím věku mít takovéhle podmínky pro život je dost omezující a fakt ošklivý. Občas mi sice vadilo její chování, ale vzhledem k tomu, jakého měla otce a tomu snad ani nedá divit.

Madox byl klasický frajer - piercing, tetování, motorka.. Prostě takový ten typ kluka, do kterého budete na škole platonicky zamilovaná, ani nebudete vědět proč. Líbil se mi vývoj postav a vývoj jejich chování.

Co mi ale docela dost vadilo bylo střídání pohledů ze stejného dne, ze stejné situace.. Jasně, občas bylo fajn přičíst si o tom, co si o dané situaci myslí druhý, ale nemuselo to tam být pokaždé.

Každopádně jejich vztah přesně seděl na to, že protiklady se přitahují, protože ti dva neměli společného snad skoro nic.

Konec mi vzhledem k celé povaze knihy přišel trošku přes čáru, sice se to dalo čekat, ale mohlo se to v klidu obejít i bez toho, aby si kniha zanechala takový ten sladký, roztomilý nádech.

3,5

02.02.2022

Prvně jsem se druhéhu dílu krapet bála, kvůli vlně negativní (a za mě nezasloužené) kritiky. Druhý díl byl dost fajn, napínaví a a v nějakých věcech mi přišel rozvinutější než zloději dýmu, hlavně z důvodu, že už jsem věděla kdo je kdo i jaké chování od něj mám očekávat a hlavně která linka se mi líbí víc a která méně.

Každá z těch pěti linek měla něco do sebe. Catherine se začala více projevovat, i když nevím, jestli je to v jejím případě klad, Ambros by měl dostat kladívkem přes hlavu buď aby se mu rosvítilo, nebo aby ho kleplo, Edyon přestal tolik fňukat,Tash tam mohla mít mnohem více linek a rozhodně by neuškodilo mnohem více Zayna, protože to je takové zlatíčko.. Když jsme u toho, ke Cath mi sedí mnohem více a ke všemu je to fakt fajn postava. Celkově mi přišlo popsání těhle světů lepší než v minulém díle.

Nevím, jestli je název "svět démonů" úplně adekvátní, protože nebýt Tash tak o něm nevíme skoro nic, což je škoda, protože si myslím, že bylo hodně co nabídnout. Každopádně z toho něčeho, co tu bylo, byl svět démonů popsán celkem zajímavě, ale nevím jestli má představa toho, že vypadá jak to město z wowka je úplně v pohodě, ale fakt mi to tak přišlo. (Random vsuvka)

Zas musím hodně pochválit obálku a černé stránky, protože tahle obálka se povedla ještě více, jak ta předtím a už jen to, že jsem se na ní dívala mi zvlášním způsobem zlepšovalo náladu.

02.02.2022

Třetí díl byl zase o něco lepší než druhý a kvalitně asi stejně dobrý, jako díl první. Takže celá série na mě působila dost fajn dojmem a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. Ale když bych měla porovnávat s jinými fantasy, byl by to takový průměr, i přes to mě čtení bavilo a měla jsem u čtení dobrý pocit.

Když se zaměřím na jednotlivé linky, i přes to všechno mi Ambrose stále připadá jako velkolepý hňup, Tash, která měla ze všech nejlepší linku je tam zase zbytečně málo (Ambrose tam bylo zbytečně moc), Edyon a March jsou zlatíčka a Catherine konečně tolik nefňuká a má u mě velké plus, že si dobře vybrala, jinak by mě fakt už kleplo. Pak tu vlastně byl ještě Harold, který mi připadal jako Joffrey z GOTka, což znamená, že to pro mě byl jen další hňup.

Stále jsme se toho moc nedozvěděli o samotných démonech, nějakou jejich minulostí, odkud přišli, proč tu jsou.. Tyhle malé drobnosti mi tam celou sérii docela chyběly, kor když se druhý díl po démonech rovnou jmenoval. Jinak příběh byl celou dobu fajn, skoro konec hodně nerealistický, přišlo mi to takové hrozně uspěchané - nebo spíš to vypadalo, že autorka nevěří vlastním hrdinům a práci za ně musí odvést právě dým, ale konec byl suprový.

A já prostě ale nemůžu vynechat tu naprosto skvělou obálku, stránky, vzhled. Pokud se někomu série nelíbila, musíte uznat, že obálky jsou nádherné.

02.02.2022

Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila díky Nyxii. Byla sice jiná, ale nezklamala.

Začátek byl docela pomalý a trvalo, než se vše rozjelo, ale vzhledem k tomu, že by to měl být první díl z trilogie, je fajn, že se nám autor snažil ukázat co nejvíc.

Knížka je vyprávěna z pohledu více osob, což je v pořádku, ale ze začátku mi hrozně vadil styl psaní u Pippy. Časem se na to dalo zvyknout, ale ze začátku to bylo jako ocitnout se v jiné knize. Celkově mi Pippa na začátku moc nesedla, ale ke konci se to zlepšilo. Imelda a Adrian byli úžasní, do konce jsem vlastně nevěděla, komu víc fandím skrz výhru.

Naprosto super nápad tu byl s fénixy, to se moc povedlo.

Samotný dostih byl dost napínavý, těšila jsem se, jaké zvraty nás tu ještě potkají.

Samozřejmě má kniha plus za krásnou obálku.

Scott zase nezklamal. Sice vládci popela byli trošku slabší než Nyxia, četlo se to ale stejně dobře a jsem zvědavá, co se bude dít v dalších dílech.

2 02.02.2022

Mi-lu-ju. Stejně jako první díl. K tomuhle nejde říct nic jiného, protože tohle je prostě nejlepší vyjádření, které teď zvládnu.

Tady se už od začátku něco dělo. Byli jsme nekompromisně hozeni do víru tohohle skvělého příběhu.

I přes to, jak moc jsme čekali hezkou budoucnost pro Kazi a Jase, jsou od sebe rozděleni a takhle se to táhne docela dlouho.

Autorka umí naprosto skvěle psát - takže, v jeden moment máte srdce až v kalhotách a chvíli na to vám padá brada až ke kolenům a jen koukáte, co se tam děje.

Stejně tak bylo skvělé měnění pohledů, popis postav, vykreslení krajiny a prostě všechno.. nemůžu jinak, než to furt vychvalovat. Miluji hlavní dvojici, stejně jako miluji většinu vedlejších postav jak nových, tak z kronik. Jsou skvěle promyšlené a všechno do sebe parádně zapadá.

Asi nemám, co k tomu říct víc. Neskutečně se těším, až si dám re-reading téhle duologie a připomenu si věci, na které jsem už stihla zapomenout.

Nikdy nezapomeneme.

5 21.01.2022

Kráska a geek byla taková příjemná, oddechová knížka. Nic vám sice nedá, ale už od první stránek budete vědět, že je to nenáročná kniha pro klidnější čtení.

Knize se nedá upřít čtivost. Hned ze začátku mě kniha bavila, jelikož to opravdu není žádné náročné čtivo.

Máme tu pár hlavních postav - Sama, Camillu, Mikea, Adriana a Alisson. Tihle čtyři bez Camilly tvořili skupinku "odpadlíků", prostě takovou tu skupinku, co na obědy chodí jinak něž do jídelny a s nikým jiným se skoro nebaví, doma nevychází z pokojů a celkově žijí introvertní život. Než do jejich životů přijde Camilla, protože to se teprve začnou dít věci.
(A taky pochopíte, kolik toho jedna holka může změnit.)

Líbila se mi Cam energie a to, jak byla popisována - sebevědomá, ale ne namyšlená, cílevědomá a přitom bojácná. I přes tohle všechno jsem hlavně ke konci nechápala její chování, přišlo mi, jak kdyby s každou další stránkou se chovala víc jako dítě.

Já jsem si nejvíc oblíbila postavu Mikea. Tichý, přitom hodně všímavý, citlivý. Jen škoda, že se víc nevysvětlilo jeho chování, protože - zase - ke konci to všechno, co dělal, vyústilo k něčemu jinému, než bylo většinu knihy psáno. (Což je super, ale autorka na to mohla navázat lépe.)

A furt se dostávám k tomu konci - čím dál jsem se v příběhu posouvala, tím víc jsem si přišla zmatená z jejich chování a celkově absurdity příběhu a jejich chování. Taky mi konec přišel hrozně uspěchaný, i když měl potenciál být trošku rozsáhlejší.

Takže pokud hledáte kratší, ale hezkou a vtipnou oddechovku, zkuste tuhle. :)

3,5

21.01.2022

Povinné školní čtení - na tuhle knížku nikdy nezapomenu..

5 13.01.2022

„Život je dar. Dostala si ho do vienka a mrháš ním. Preto si ho musíš zaslúžiť.“


Moje naprosto první přečtená kniha ve slovenštině (a rovnou i od slovenského autora) a já jsem ráda, že to byla zrovna tahle.

Hned na začátku jsem si připadala dost zmatená, protože jsem měla docela problém se vyznat v tom velkém množství postav. Když se ale člověk přehoupne přes tenhle fakt, neodloží knihu do té doby, než ji celou nepřečte (aspoň takhle jsem to měla já.) Fakt po dlouhé době neskutečně čtivá záležitost.

Osobně tomuhle žánru moc neholduju, ale jsem ráda, že jsem díky štafetě udělala výjimku. I když to občas bylo jedno velké " co to ku.." nebo " ježiši, fuj..". Abyste mě nechápali zle - kniha je skvělá, ale když jste si některé popisy představily, tak byly poměrně nepříjemné nebo možná brutální, až z nich šel mráz po zádech a ještě vás nenechaly ani v klidu spát.

Nebýt zápisků jedné ze slečen, které četly přede mnou, spoustu věcí bych si ani nespojila. Totiž s každou další kapitolou jsem byla čím dál tím víc nejistá, kdo může za co, jestli je to on nebo někdo jiný.. No kdybych šla podle své intuice, byla bych totálně vedle. :D Super zakončení.

2 06.01.2022

Dárek z pravé lásky jsem četla v ten nejlepší možný čas - po Vánocích. Příběhy se mi věsměs líbili. Nakoply ve mě povánoční a zimní náladu.

Jak to u povídkových knih bývá, ne každá byla tak dobrá jako ostatní - mezi mé oblíbené patří Dáma a liška (která má skvělý námět a kdyby z toho byla celá kniha, tak bych si nestěžovala), stejně tak Dívka, která probudila snílka od mé milované Laini. Pak se mi také moc líbily To je Yulský zázrak, Charlie Browne, O půlnocích a Vítejte ve Vánocích, CA, tyhle pro mě byly 5⭐. Naopak mě zklamala povídka od Holly Black - Krampuslauf, ale to možná bylo tím, že člověk od známějšího jména prostě čeká více, takže za mě bohužel 1⭐. Příběhy Betlémská hvězda a Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? získaly 3⭐, Najdeš mě podle Polárky a Váš záskok za Santu získaly 4⭐ a Andílci ve sněhu a Kyblíky s pivem a jezulátko získaly 2⭐.

Dohromady to bylo fakt skvělé a roztomilé vánoční čtení, udělalo mi to radost.

02.01.2022

Tak bohužel moje druhá přečtená kniha od autora se mi líbila méně, i když jsem si ze začátku myslela, že to bude naopak.

Hned ze začátku se s námi příběh nemaže. Žádné zbytečně zdlouhavé popisy, nepříjemné chování postav.. První část knihy mě občas i nutila se bát, třeba v té části, kdy Lilly šla do budovy, kde pracovala. Jenže čím víc jsme v příběhu pokračovali dál, tím víc mi to všechno přišlo absurdní.

Hlavní zápletku o Desmondovi jsem uhodla v zásadě hned, ale to příběhu tak nevadilo. Desmond jako postava byl asi nejlepší z celé knihy, uměl aspoň přemýšlet. Škoda, že ho v knize nebylo víc.

Lilly začala být oříškem tak od poloviny knihy. Začala být tak strašně nesnesitelná z pohledu.. snad všeho. Je jí 22 a autor píše, že je prý těšně za pubertou. To mi bohužel nějak nevychází. Je těžké psát o slečně, které je 22 a netušit, jak to s náma holkama je, takže kdyby byl příběh z pohledu chlapce, bylo by to lepší. Jinak k chování Lilly - čím dál jsem četla, tím ta holka byla sebestřednější, hloupá a povrchní. Třeba když se ztratí - GPS použít neumí, ale fotit si jídlo na ig a kontrolovat počet likes už jo. Stejně jako to, že se minutu bojí, až skoro nemůže dýchat a za pár okamžiků si začne ze všeho dělat srandu? Přemýšlet o panu Ředkvi, když vás nahání vrah taky nebude úplně v pořádku. A mohla bych pokračovat. Nebudu ani zmiňovat její vztahy. Není v pořádku v jednu chvíli říkat o svém bývalém, že je to psychopat a že si vyžádáte trestní oznámení a v druhé chvíli je to naprosto naopak.

Nebudu se tolik vyjadřovat ke stylu psaní. Každý píše jinak a každému sedne něco jiného. Ale chtěla bych vědět asi jen jednu věc - jak moc těžké je napsat auto? Proč to (a to doslovně) nazývat opancéřovaným ďáblem, plechovým kočárem nebo ocelovým ořem? Proč ne prostě a jednoduše auto? Za prvý by se to četlo líp a za druhý by člověk nemusel přemýšlet, co tím autor zrovna myslí.

Konec byl neskutečný bizár. Pardon, já čekala po tom všem konec aspoň trochu.. důstojný? Po tom všem, co si tedy prožila, z toho udělat bizár, kdy člověk už jen čuměl na to, co se tam zase píše.

4 16.12.2021

Takhle knížka byla nářez od začátku do konce. Nevím proč, ale hodně jsem se jí vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala.. A naprosto skvěle jsem udělala!

Skoro vůbec jsem totiž nevěděla, do čeho jdu. A ke konci jsem googlila, jestli tahle kapela doopravdy existuje.

Autorka psala tak skvěle, že jsem se doopravdy cítila, jak kdyby byli postavy reálné. Prožívala jsem s nima každou emoci, dokázala se vcítit tak nějak do všech, všichni byli skvěle popsaní. Taky se mi líbil nezvyklý styl vyprávění - něco takového jsem četla poprvé a bylo to skvělý.

Sice se tu stále dokola opakovaly věci jako sex, drogy, Rock'n'Roll. Ale vždyť o tom tahle doba přesně byla, no ne? Nikdo to nebral tak, jak se to bere teď.

Největší srdíčko pro mě byla Daisy. Byla nezkrotná, nespoutaná, drzá, nebojácná, krásná. smutná, kreativní, energetická.. A všechny její vlastnosti k ní perfektně pasovaly a krásně se promíjí v příběhu.

Samozřejmě jsem si v knížce poplakala, to ani jinak nešlo. Kniha ke všemu obsahuje strašně moc nádherných myšlenek a citátů, že nad některými človek opravdu chvíli seděl a začal přemýšlet sám o sobě. Nevím co víc k tomu řict. Prostě to miluju.

7 08.12.2021

(SPOILER) U celé téhle zbytečně dlouhé knihy mi skoro na každé straně něco vadilo. Což je škoda, protože námět na to, že vymře 99% mužů je skvělý. Bohužel provedení bylo fakt špatné.

*asi spoiler* Celý příběh je vlastně o tom, že matka utíká se svým přeživším synem, který je převlečený za holku a nahání je její šílená sestra. Potom je tam sekta, vymívání mozku, kluk chytne puberťácký nálady, neposlouchá, pak fanatičce ze sekty vykecá, že je vlastně kluk a pak? Skončí na lodi do neznáma a jeho šílená teta nejspíš vstoupí do stejného kultu, kde on chtěl strávit život.

No, takže takhle. Billie nebo jak se jmenovala mi neskutečně pila krev. Její vyprávění mě nebavilo, vždycky, když jsem četla o ní tak jsem měla chuť to celé přeskočit. Milion sprostých stran na straně a čtenář z jejích výlevů neměl vůbec nic. Ten malej kluk, už ani nevím, jak se jmenoval, mi občas přišel taky na flákanec a maminka na léčení. Taková stabilní rodinka.

Bylo tu až zbytečně moc stránek o té sektě či náboženství nebo co to bylo. Chápu, do příběhu by se to asi chvilkově hodilo jako možný úkryt všem na očích, ale přišlo mi naprosto zbytečné, aby o tom byla skoro 3/4 knihy.

Konec byl tragédie, jako vlastně i začátek a polovina knihy. Hvězdičku dávám sama sobě za to, že jsem to vůbec dokázala přečíst. Za mě jedna z nejhorších knih roku 2021.

2 05.12.2021

Hned na první straně se s námi čtenáři příběh nemazal. První třetina knihy byla opravdu povedená, čtivá a celkově Oscarovo dětsví byla ta nejlepší část z celé knihy. Zajímalo mě, co se s ním bude dál dít, jaké překážky mu život ještě přichystá.. Jak přežije svou rodinou, jak se naučí žít bez kapky lásky a hlavně jak se naučí žít s hlasem, které se mu poprvé provouzí v hlavě.

Pak bohužel nastal nějaký zvrat a druhá třetina knihy byla.. nevím jak to říct, nezajímavá? Chybělo tady tomu jakési kouzlo, ta čtivost, to prostředí z první třetiny knihy. Celkově mě ten skok z 16 na 30 let trošku zmátl.
Ale aspoň to hnalo číst dál, aby člověk věděl, jak to celé skončí. A pro mě to skončilo tak nějak, jak jsem očekávala. Což znamená, že mě konec sice nepřekvapil, ale potěšil a zlepšil můj názor na knihu.

Postavy mi vesměs nevadily. Občas jsem sice nemohla vystát Oscara, ale těch momentů bylo málo. A k samotnému hlasu - celou dobu jsem si myslela to, co Oscar, nějak mi nedošlo, kdo to doopravdy je, což mě dost příjemně překvapilo.

Ale občas mi fakt neseděly některé slovní spojení nebo celkově styl autorova psaní. Věřím, že kdyby to bylo sepsáno maličko jinak, líbila by se mi knížka víc, ale i takhle mi přišla fajn. :)

1 28.11.2021

Nemohu říct, že se mi kniha úplně nelíbila, to určitě ne. Měla hrozně zajímavý námět, který se i dotýká dnešní doby. Jen mi asi nesedl styl psaní. Přišlo mi, že se v první polovině hrozně věcí opakovalo, což je škoda. Druhá polovina knihy zase byla dost urychlená, takže kdyby se nějaké strany ze začátku odebraly a na konec přidaly, vůbec by mi to nevadilo.

Hlavní hrdinka byla většinu času docela fajn, ani mi moc nevadila, i když je pravda, že občas mi přišla zaslepená.
August byl od samého začátku docela oříšek, protože už na samém začátku se mi nějak nepozdával. I když ke konci mi přišlo, že měl Camellie snad i rád, nezachrání to ten fakt, že ji celou dobu jen ohrožoval a ještě ji zradil. Amber mi od začátku přišla jako hrozně upnutá a nepříjemná osoba a ke konci se mi to jen potvrdilo. Naopak Rémy se mi od začátku líbit. A teď k jedné z nejhorších postav, co se kdy v knihách vyskytovaly - Sophia. To byla tak strašně zlá, nepříjemná, falešná, zákeřná, odporná, nic necítící furie.. Čím víc stránky ubíhaly, tím víc mě to přesvědčilo o její prohnilosti.

Pak tady byly věci jako poštovní balonky, což jsem si úplně nedokázala představit, jak funguje. To ho jako ve vzduchu neodvane vítr, nebo nepraskne? A jak prostě dojde k té osobě, ke které má dojít?

Děj a hlavně konec byl krajně předvídatelný, ale chápu, že se hezky připravil na druhý díl. Pokud by u nás někdy vyšel, asi bych do toho i šla.

27.11.2021

Já od té knížky nic neočekávala, takže mě nijak nezklamala. Byla to v zásadě taková pohodová naivní slaďárna, která neurazí ani nenadchne.

A to z prostého důvodu - kvůli hlavní hrdince Hannah. Polovinu času mi totiž připadala fakt hloupoučká, naivní a snadno zmanipovatelná.
Ze začátku Hannah žije svůj vysněný život (nebo si to aspoň myslí). Má super chlapa, který je starostou města a skvělou práci v televizi, kde má svůj vlastní pořad. Později se ale vše začne hroutit, když Hannah dojde, že věci doopravdy nejsou tak, jak je ona vidí.

Nápad s kamínky byl.. asi fajn. Ale nejsem si jistá, jak by to fungovalo v reálném životě. Furt mi totiž přijde lepší stará klasika, a to omluvit se do očí. Napsat papír a přiložit k němu kamínek je sice hezký nápad, ale řekla bych, že jen pro jeho odesílatele. I tak v knize bylo krásně popsáno právě ono uvědomění a odpuštení a následné bojování s nově zjištenými věcmi.

Je ale fajn, že kniha byla fakt oddechová, nebylo to žádné težké čtivo a věřím, že to mělo i hezké poselství a krásný happy end. A celkově jsem v knize měla momenty, kdy jsem se fakt žulila, protože mi přišla prostě a jednoduše roztomilá.
3,5

21.11.2021

Na tuhle knížku jsem se tak hrozně těšila, a to hlavně z důvodu té naprosto úžasné obálky, protože na to já slyším. U většiny knih je u mě rozhodující obálka.

Hlavní hrdinka byla skvělá. Hrozně se mi líbil ten nápad jejího prokletí, což je zjednodušeně smrt dotykem. V žilách ji totiž koluje krev, který usmrtí kohokoliv pouhým dotykem, proto není vystavována světu, nikoho nemá, jelikož se s nikým nesmí vídat a její jedinou zábavou a oporou je její zahrada.

To vše se však změní v moment, kdy zjistí, že v jejich hradě ukrývají démona, který by ji mohl pomoct kletbu zlomit. A tak se rozhodne pro to udělat cokoliv.

Hrozně se mi líbilo vyobrazení světa, příšer, lidí i samotné Soráji. Hrdinka občas jednala hodně impulzivně a naivně, ale není se čemu divit, když byla celý život zavřená a konečně dostala naději, že by to mohlo být jinak. Ale sama za chvíli zjistí, že cena za vysvobození byla strašlivá a rozhodně se necítila tak dobře, jak si myslela, že se bude cítit.

Romantická linka mezi Sorájou a Parvane byla skvělá, hlavně protože se člověku nevnucovala. Prostě příběh pomalu plynul a s ním i vývoj tenhle vztahu, vůbec sem nebyl daný na sílu.

Jediné mínus co tu vidím, je to, že kniha by si zasloužila klidně druhý díl nebo aspoň o 100 stran víc, protože to byl super námět inspirovaný jak různými pohádkami, tak perskou mytologií, takže rozhodně měl co víc nabídnout.

Zakončení bylo super jakožto poukázání toho, že člověk se nemá vzdát toho, co bere jako prokletí ale udělat z toho přednost.

1 21.11.2021

(SPOILER) "Nic není nikdy jednoduché. A když ano, málokdy to stojí za to.“

Za mě jedna z nejočekávanějších knih roku. A taky největší zklamání roku.

Vlastně ani nevím, při jaké části knihy mi došlo, že se mi většina toho, co je v ní napsané nelíbí. Ze začátku pro mě byl ten svět i nějak zajímavý. Poppy, jakožto vyvolená (všichni ostatní očividně věděli, proč je vyvolená, protože mi přišlo, že jediní dva lidi, co to neví, jsem já a Poppy). Jenže když se člověk pročte na nějakou stranu 200-300 a ono je to furt o ničem, v tom ničem zjistíte, kdo je vlastně ten Atlantaň, i když byste tak brzy nejspíš neměli.. Stejně jako to, že kniha je docela bichle s většími stránkami, ale hrozně věcí tu vůbec není popsáno a člověk se v tom bordelu věcí, co si myslí, že ví, i když vlastně nemůže vědět, jestli to fakt ví, protože... no chápete. Máte v tom teď stejný guláš jako já mám pocity z téhle knihy.

Asi se přesuneme k postavám. Poppy byla nezáživná hrdinka, i když se z ní autorka snažila vykreslit nebojácnou hrdinku schopnou všeho. Bohužel, Poppy byla tak maximálně naprosto naivní hňupka, která je zcela bezmocně poháněna svými pudy a nebýt Hawkeho, bála bych se, že za chvíli odněkud vytáhne banán a udělá si to sama (pardon..). Její naivita se s dalšími a dalšími stranami jenom zvyšovala, pak už totiž nebyla jen naivní, ale naprosto hloupá. Chápu, poprvé se ji dotkl muž, tak je z toho odvařená, ale tohle už bylo moc.

Další je tu Hawke. To, prosím pěkně, je jedna z postav s nejhorším chováním a charakterem vůbec. A hlavně mi vzhledově hrozně připomínal Rhysanda ze dvorů, očividně jde vidět, že si autorka té chvály od Maas vzala až moc doslovně (kor když se mu říká Cas, jakože Cassian z dvorů? mám dost.) Celou dobu jen předstírat, že k tomu druhému něco cítíte, jen aby byl povolnější NENÍ ok. Je prolhaný a hlavně zabil všechny její blízké a ona se na něj naštve, jen aby ho doslova za dvě minuty vojela? Pardon, už jsem naštvaná, musím přestat psát. Jo a dost mi vadilo stále opakování Hawkeho ďolíčku. Furt. Neustále. Ona je normálně posedlá.

Ještě pár výtek na konec (obsah možných spoilerů) - jediné dvě postavy, které za něco stály, zabil Hawke. Jediné dvě postavy, které se mi v celé knize líbily. Bomba. Pak je tu ta věc v lese. Představte si, všude naprosté ticho, a ty dva si užívají ve spacáku, kor Poppy neumí být potichu. Fakt si myslíte, že je jako nikdo neslyšel? Je tady toho moc, co není vysvětleno a byla by to fakt potřeba. Škoda.

11 06.11.2021

Tohle bylo od začátku jedno veliké wow.

Od Colleen jsem už něco četla, ale tohle se zatím drží jako její nejlepší napsaná kniha. Vybočení z jejího obvyklé žánru vyšlo skvělě a díky tomu se Verity stává jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

Knížka nás od začátku hodí do docela ponurého, temného prostředí a čím víc člověk čte, tím častěji se mu dělá husí kůže a já se musela otáčet, jestli na mě náhodou nekouká někdo, kdo by u mě v bytě být neměl. Tohle se mi snad u žádné knihy nestalo a byl to vážně jeden velký wow efekt.

Verity jako postava byla naprosto úžasně vymyšlená, každou další stranou jsem byla zvědavá, co se o ní dozvím a jak nakonec skončí. Jeremy podle mě byl naprosto úžasným otcem, ale manželem už tak dobrým nebyl. Chápu, že starat se o manželku, která je po vážném úrazu a "nemůže" se hýbat je sice těžké, ale pokud miluju, tak nemusím ohnout spisovatelku, která je tu proto, aby dopsala knihy jeho manželky. Tohle byl snad jediný kámen úrazu, i tak mi to nevadilo. Lowen byla.. prostě fajn, rozhodně bych nechtěla být v její kůži.

Hlavní poutač příběhu byla samozřejmě biografie Verity, kterou Lowen našla. Upřímně, občas jsem se fakt ošívala, čeho je člověk schopný a jak přesvědčivě byla napsána. I tak jsem byla hrozně zvědavá, co se na další stránce nachází, a to jak v knize tak v té biografii, protože z toho občas fakt šla hlava kolem a bylo to.. při nejmenším strašidelné.

Konec byl pecka. Zajímavý, nečekaný a hlavně poukazuje na název knihy - už je jen na vás určit, co podle vás byla pravda, a co lež.

8 06.11.2021

Byla jsem opravdu zvědavá, co se v knize skrývá. A dala mi, co jsem čekala? Ano i ne. Knížce se rozhodně nedala upřít čtivost - měla jsem ji přečtenou za den, také autorčin styl psaní byl hezký. A to je tak vše.

Pro mě byl příběh hrozně plochý a nudný. Téma zamilování se do svých bohatých šéfů, i přes to, že si slíbíte, že to neuděláte je hrozně ohrané a je na něj těžké najít něco originálního. Samozřejmě, tady jsme jako "originální" věc dostaly banán, což mě nepřišlo jako nějaké plus či něco převratného, spíš mi to po pár stranách začalo vadit.

Postavy mi byly polovinu času nesympatické, teda hlavně Bruce, protože jeho kapitoly byly většinou nudné. Celkově jsem si k nim nevytvořila žádný vztah, ale třeba Will byl super. :)

Škoda druhé poloviny knihy. První polovina byla ještě docela fajn a člověk se i občas zasmál, ale jakmile došlo k jakémusi ukázání citů, tak už to bylo nudnější a vtipny přestaly být vtipné.

2,5 ⭐

1 06.11.2021

Hned pro začátek řeknu, že jsem jako první četla serii šest vran a kvůli tomu si myslím, že Griša je prostě jen další fajn dílo, ale žádný skvost.

Samotný příběh mě ale bavil. Sice mi to přijde jako klasické ya fantasy, ale i přes to umí Leigh psát jako málokdo.

Máme tu popsanou historii Aliny a Mala - jak se od sirotčince táhne jejich velké přátelství, i když časem to u jednoho z nich přeroste v něco víc (a o něco déle možná i u druhéhu). Pak tu máme jejich následné násilné rozdělení a díky tomu objevení schopnosti Aliny a nesmí chybět těžkého výběru mezi badboyem a Malem. Teda, Temnyjem a slušňákonervákem. No, nechme to být.

Postupně se přechází k Alině samotné a k jejím schopnostem. Škoda těch stran o jejím výcviku, klidně bych to prodloužila, ať si z toho člověk vezme co možná nejvíc. Taky se mi líbí zasazení do Carského Ruska.

Naprosto jsem si oblíbila Temnyje, protože mi přijde jako postava, na které autorka strávila nejvíce času - to, co dělal, proč to dělal, odkdy a tak.

4 20.10.2021