MarieAnnaSarah komentáře u knih

Červenku jsem četla již ve starším vydání a dostatečně ji okomentovala ve svém příspěvku ze 7.9.2013, takže to tentokrát nebudu zbytečně protahovat :)
Jakmile mi před měsícem vyskočilo oznámení o novém vydání Červenky, neváhala jsem ani minutu a hned si ji v předprodeji objednala a i přes nadmíru zaměstnanosti se do ní hnedle po doručení začetla. A stálo to za to :) Červenka mě opět naprosto odzbrojila a potvrdila mi, že se řadí k tomu nejlepšímu, co Nesbø napsal. Jediným nedostatkem pro mě byly občasné chyby v textu, korektor neměl asi dobrý den. Nu což, přesto ji rozhodně doporučuji a případným váhajícím slibuji, že nebudou jejího přečtení litovat :)

Krátký příběh, který však obsahuje tolik, že ani po jeho přečtení vám nedá spát. Co říct? Tentokrát jsem s komentářem váhala, příběh ve mně musel dozrát. A i dnes nedokáži plně vyjádřit, všechny pocity z něj. Zůstalo tolik nevyřčeného.
Jako první schůzka s Murakamiho psaním to bylo dílko výborné. Jeho styl se mi velice líbí a vím, že zdaleka u tohoto díla neskončím.

4 02.03.2014

Nádherný příběh plný citů psaný z pohledu malé holčičky objevující nový svět. Svět rodičovské lásky, svět bez chudoby. I na těch pár stránkách, který má, dokázala autorka říci vše, co mělo být řečeno. Myslím, že na tuto knihu dlouho nezapomenu.
Bez váhání dávám plný počet a vřele doporučuji :)

3 02.03.2014

Po této knížce jsem sáhla, jelikož jsem potřebovala ukrátit čas ve vlaku a z mé knihovny byla nejlehčí :)

Lynn Zapatková se po návratu z léčebny musí naučit znovu žít svůj život a tak nastoupí do práce jako pokojská a každý den si rozdělí na určitou činnost. Ve své práci tráví stále více času a tak se jednoho dne stane, že ji překvapí přicházející host. Lynn se schová pod postel a zjistí, jak je vzrušující sledovat životy druhých.

Zvláštní kniha, která mě dostala. Strohé, krátké věty výborně nastiňují "jiné" chápání Lynn a dávají celému příběhu ten pravý nádech. Ač na první pohled se jeví kniha jako obyčejný deník, je v těch zápisech denních činností obsaženo mnohem více. V některých chvílích mi skutečně přišla kniha humorná, ale především jsem ji vnímala jako výborné psychologicky laděné dílko.

Myslím, že knihu mohu v klidu doporučit. Těch pár stránek máte přečtených hned a jistě vám po přečtení posledních vět, stejně jako mně, vykouzlí úsměv na tváři :)

1 26.02.2014

Kniha Mezi zrnky kávy mě nalákala především svým názvem, spojení dvou mých závislostí, tedy detektivních knih a kávy, mi přišlo neodolatelné.

Claire Cosiová, staronová vedoucí úspěšné kavárny Village Blend po příchodu do kavárny nachází svou pracovnici pod schody v bezvědomí. Na první pohled vše vypadá jako nešťastná náhoda. Ale je tomu opravdu tak? Před Claire stojí nesnadný úkol případ vyřešit.

Příběh je kávou prosycen skrz na skrz. Hlavní hrdinové kávu pijí, připravují ji nebo o ní alespoň mluví, což u mne způsobovalo neustálé nutkání ji popíjet také. Po dlouhé době jsem tedy vytáhla french-press a dala přednost pořádné kávě před patoky, které piji běžně ve shonu každodenní povinností. V tomto ohledu je kniha skvělá, jelikož já jsem velký kafomil a příprava kávy je pro mne radostí. Proto pro mne bylo plusem dozvědět se i několik zajímavých věcí.

Bohužel zbytek knihy je poněkud vyčpělý. Detektivní příběh je obalen spoustou balastu, který je nudný a naprosto zbytečný. Autorka se nechává příliš unášet na vlnách fantazie a zapomíná, že by se měla držet určité nitě příběhu, namísto toho nás zavaluje spoustou nepříliš zajímavě napsaných podrobností (viz například podrobný popis vybavení koupelny). Ačkoliv květnatost a popisný styl mám ráda, v této knize to působilo dojmem určité brzdy.
Samotné postavy a jejich smýšlení mne mnohokrát od čtení odrazovalo. Hlavní hrdinka se s prominutím chová občas jako slepice a vůbec ne na svůj věk. Věčné osočování a pomlouvání lidí žijících v New Yorku mi vadilo. Vím, že Američané nejsou zrovna dokonalí, ale myslím, že by si zasloužili alespoň trochu slušnosti a ne neustálé povýšené a snobské hodnocení od hlavní hrdinky či přirovnávání lidí k odpadu.

Co však nedokážu odpustit, nikoliv autorce, ale překladatelce, je tato věta, která se mnou málem šlehla o zem: "Víte, jako detektiv Dashielle Hammetové.". Překřtění světoznámého autora na ženu mě naprosto vykolejilo!

Chtěla jsem dát tři hvězdičky alespoň za kávu, ale nemohu. Bylo by to nefér vůči o stupeň lepším knihám, které jsem jimi ohodnotila. Takže za 2*

4 25.02.2014

Po přečtení Svědkyně ohně jsem se na Písečného muže těšila tak, že jsem si ho hned koupila. Po krátké oddechu od vražd, jsem se do něj tedy konečně začetla.

Na železničním mostě se znenadání objeví zubožený mladý muž. Po převozu do nemocnice jeho ošetřující lékařka zjišťuje, že dle databáze obyvatel je už sedm let po smrti. Byl jednou z obětí sériového vraha Jurka Waltera, nyní uzavřeného na bezpečnostním oddělení Löwenströmovy nemocnice. Děsivý přízrak z minulosti Joony Liny se opět vynořuje na denní světlo.

Konečně jsem začala věřit, že se od dua Kepler můžu dočkat kvalitního thrilleru bez nemilých překvapení. Hned v první části této knihy bylo však mé nadšení opět zchlazeno. Po předchozích zkušenostech jsem se však už s tím, že autoři občas zapomínají, že píší thriller a ne frašku (viz nezapomenutelná soutěž v Paganiniho smlouvě), trochu smířila a to mi dovolilo knihu dočíst a neprohodit jí v takovýchto chvílích oknem.
Samotný příběh byl zajímavý, plusem pro mne bylo pátrání v minulosti Jurka Waltera a poznatky o psychiatrické léčbě nebezpečných zločinců. Ačkoliv pravomoci ošetřujících lékařů postavené nad rozhodnutím soudu mě dosti překvapily a celkem by mě zajímalo, zdali to tak funguje i v praxi.
Případ je dosti děsivý a sami autoři v knize odkazují na příběhy, které se skutečně staly, takže mi přišel i uvěřitelný. I když odhalení postavy komplice mi přišlo trochu neoriginální, jelikož takovýchto dvojic jsem již zažila několik v knižní i filmové podobě. Pravda, že s ohledem na to, kolik bylo již detektivních příběhů napsáno, je asi dosti těžké přijít s něčím novým. Samotné dopadení mi docela vyhovovalo a pokud to autoři nezořou v další knize, jak jsem již napsala do diskuze, pak s ním budu spokojena bez výhrad. Co jim ale neodpustím jsou ty jejich občasné přešlapy. Od kvalitního thrilleru očekávám jistou úroveň a ne do očí bijící absurdity.

SPOILER
Chápu, že i paní Ahndorilová podlehla erotické trilogii jako mnohé jiné ženy, ale její zakomponování do knihy si mohla odpustit. Nevadí mi použití postavy libujícího si v sadistických sexuálních choutkách. Ale opravdu mě vyděsilo, když jsem se v knize dočetla, že si "hračky" s manželkou pořídili až po přečtení Fifty Shades. To jen tak na okraj, teď zpět k absurditám.
Zaprvé mě dostalo, že doktor Brolin "zapomněl" v cele s psychotickým vrahem svého kolegu. I kdyby to bylo úmyslně, jak je možné, že s tak dokonalým kamerovým systémem si ho nikdo po několik minut nevšiml? Asi zase nějaká inventura...
Za druhé, děkuji autorům za vysvětlení postupu, když neozbrojení narazíte v parku na dva muže ve při, která se neodvratitelně blíží k napadení nožem. Vždyť je to hračka, začnete koulovačku, oba muži se s radostí přidají a je po problému. Tak u této části jsem se smála nahlas. Nedoporučuji zkoušet v praxi.
A co teprve, když vás zajmou ruští agenti. Už to není, co to bývalo, doteď jsem měla o jejich kvalitách jiné mínění. Teď je jako máček přeperete, aniž by se bránili a oni se pokojně vzdají. A to je nemusíte nijak ohrožovat, v klidu jim demontujte zbraň, oni budou jen sedět. A víte co? Nabídněte jim karamelku.
Avšak nejvíce mě rozesmál sadistický násilník, který si maluje, jak pod rouškou tmy může, kamerovým systémem neviděn, svou oběť opakovaně zneužívat a po příchodu k ní do cely si rozsvítí lampičku, aby na ní lépe viděl. To chlapec nějak nedomyslel.
KONEC SPOILERU

Detektivní příběh se mi celkem líbil, u absurdit jsem se pobavila. Ale kvalitu si prostě představuji jinak. Takže tentokrát za tři.

15 20.02.2014

Harry Potter se po zrovna ne příjemných a bezproblémových letních prázdninách vrací do Bradavické školy čar a kouzel. Tentokrát ho tam nečekají pouze přátelé a učení, ale něco mnohem temnějšího, s čímž se bude muset vypořádat, protože všichni studenti školy budou tento rok ve smrtelném ohrožení. Tajemná komnata byla totiž znovu otevřena...

Pryč je pohádkový příběh prvního dílu, tentokrát J. K. Rowling již přitlačila na pilu. Ačkoliv oproti následujícím dílům se přeci jenom snažila pohádkového stylu ještě trochu držet. Občas až zuby nehty a tak téměř horrorové okamžiky střídala pohádková vyústění. Díky těmto výkyvům bohužel kniha působila občas až schizofrenickým dojmem, jako by se autorka nemohla rozhodnout, co vlastně chce. Ačkoliv ji chápu, protože přeci jenom vyrukovat se vším zlem hned ve druhém díle by bylo na opováženou, tudíž se to z tohoto důvodu snažila vždy trochu přibrzdit. Stejně jako zbytek série je kniha úžasně propracovaná a svižná, veselé momenty střídají chvíle, kdy napětím čtenář ani nedýchá. Opět je celý příběh podtržen dokonalým vykreslením charakterů jednotlivých postav, tentokrát však i okořeněným odkrýváním minulostí některých z nich.

Za mne tentokrát 3*, na čtyři to bohužel úplně není. Přeci jenom je z tohoto příběhu trochu znát, že je to předehra před mnohem lepšími díly.

4 16.02.2014

Letos je zima taková nijaká a nevím jak vy, ale mě takovéto počasí ubíjí. Proto jsem zatoužila po knize, u které naleznu klid, která zahřeje. A tak jsem sáhla po Harry Potterovi a navrátila se s ním do mých šťastných dětských let.

Harry Potter je obyčejný chlapec s neobyčejnou jizvou na čele, vyrůstající u svého strýčka a tety Dursleyových v Zobí ulici. V den jeho jedenáctých narozenin se však jeho život znenadání změní, dozvídá se, že je kouzelníkem! A tak Harry poprvé poznává svět kouzelníků a odjíždí studovat do Bradavické školy kouzel, kde nalezne mnohem více než jen přátele.

V této knize nás J. K. Rowlingová poprvé zavádí do světa kouzel. Fantazie pracuje na plné obrátky, jak se seznamujeme s jednotlivými místy, postavami a historií. Vše popsané tak jímavým jazykem, že se čtenář ani na minutku nemůže od knihy odtrhnout.
Prvotní seznámení střídá dobrodružný příběh, plný tajemství, které hrdinové postupně odkrývají. Musím přiznat, že když jsem knihu četla poprvé, po rozkrytí "pachatele" jsem byla velmi překvapená. Tak jako ve správném detektivním příběhu nám totiž
J. K. Rowlingová po celou knihu předkládá matoucí vodítka a ta správná bývají skryta mezi řádky. Není divu, že se po dopsání Harryho Pottera dala na cestu detektivek, jelikož již v tomto příběhu a nejen v něm, nám dokázala, že nadání pro to má.
Jak už jsem zmínila v komentáři pod autorkou, kromě příběhu obsahuje kniha též morální hodnoty a poučení. Především postava Nevilla je v prvním díle v tomto ohledu velmi výrazná, vždyť z ustrašeného šikanovaného chlapce se stane odvážný, schopný se postavit svým nepřátelům, ale i přátelům, pokud činí to, co se jemu nezdá správné.

Je to naprosto dokonalá, do sebemenšího detailu propracovaná, pohádková kniha, kterou nelze ohodnotit jinak než 5*.
Už proto, že ona byla tou první, která tuto Potterovskou mánii odstartovala. Díky za ní :)

10 12.02.2014

Po přečtení druhého dílu jsem se okamžitě ponořila do třetího. Ani ten mě nezklamal :)

Mikael Blomkvist je zoufalý, díky neschopnosti policie hledaný vrah uprchl a navíc Lisbeth Salanderová bojuje v nemocnici o život. Uvědomuje si, že vůbec nic není za nimi a hra teprve začíná. Oba je čeká ještě dlouhá a trnitá cesta k rozkrytí a uzavření celého případu.

Páni, po klasické detektivce Muži, kteří nenávidí ženy a pořádném thrilleru Dívka, která si hrála s ohněm, nám pan Larsson předložil další díl, který se od předešlých opět velmi liší. Tentokrát bych ho zařadila mezi díla krimi, tedy příběh, kdy je již pachatel od začátku známý, pouze dochází k rozkrytí celého příběhu, včetně dopadení i soudního procesu.
Pokud bych to měla shrnout, pak mohu říct, že příběh se mi líbil, plynul svižně, bez zaškobrtnutí a vše do sebe krásně zapadalo. Pan Larsson se vyhnul otřepaným klišé, ušetřil nás happyendů a ukončil celou sérii velmi uspokojujícím způsobem. Jediné minus pro mne v tomto příběhu byla stále se opakující věta "Hovořili spolu dvě hodiny.", to mi už ke konci trochu vadilo.

Ač jsem plný počet hvězd udělila pouze prvnímu příběhu, zbylé dva byly objektivně tak na 4,5*, musím uznat, že celá série je bravurním počinem s vytříbeným stylem psaní, který ani jednou při čtení všech 1832 stránek nenudil. Za to opravdu klobouk dolů. Děkuji panu Larssonovi za tak úžasné dílo a je mi moc líto, že musel z tohoto světa odejít tak brzy.

6 06.02.2014

Páni, moje úplně první knížka, podle které jsem se učila číst. Doteď si pamatuji: "Huhňa hodně huhně, že hýl hnoji uhne." nebo "Svišt sice svisle visel, zasvištěl, svist slyšel sysel." :)

2 29.01.2014

Po přečtení prvního dílu jsem hned sáhla po druhém. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že styl knihy je velmi odlišný. Ale to mě neodradilo, naopak ještě více mě to ke knize přitáhlo :)

Život Mikaela Blomkvista se po obrovské slávě jeho díla o Wennerströmovi konečně vrací do starých kolejí. Časopis Milénium dobře prosperuje a navíc se mu naskytne možnost vydat další knihu. Knihu o prostituci, která bude neméně skandálním počinem, jako kniha předchozí. Náhle je však autor knihy i se svou partnerkou zavražděn. Na vražedné zbrani jsou nalezeny otisky Lisbeth Salanderové. Policejní a mediální hon na psychotickou vražedkyni začíná. Avšak Mikael Blomkvist neochvějně věří v Lisbethinu nevinu a je tedy opět na něm, aby našel pravdu.

Jak už jsem předestřela v úvodu, tato kniha se od předchozího dílu v ledasčem liší. Pan Larsson upustil od květnatého stylu vypravování a více se tentokrát soustředil na detektivní zápletku. Což však pro mne rozhodně nebyla chyba. Předestírá nám jeden čin (tři vraždy) z pohledu několika osob s různorodými názory. Tedy i pátrání je vedeno na několika frontách. Musím přiznat, že za toto má u mne plus největší. Takový styl detektivní knihy mám velmi ráda.
MOŽNÝ SPOILER Bohužel v tomto díle jsem nalezla pár momentů, se kterými jsem jako čtenář nebyla zcela spokojena.
Trochu mě zaskočila potřeba autora vložit do knihy nadsamce, který díky vrozené vadě nepociťuje žádnou bolest. U této části jsem pochopila, proč je s Larssonem srovnáván Jo Nesbø, však i on velmi rád používá různě zvláštní či výjimečné postavy.
Druhým sporným momentem pro mne byly poslední strany. Hlavní postava s kulkou v mozku se dokáže vyhrabat z hrobu a ještě dlouho téměř bez problémů fungovat. Achich. Velmi mi to připomnělo jinou závěrečnou scénu, kdy policista zasažený několika kulkami přímo do hrudi zvládne ještě téměř vstát a podat svou zbraň kolegovi. (A na konci se samozřejmě uzdraví.) Takovéto za vlasy přitažené části opravdu v knihách nemusím.
Třetím bodem pro mě byla osoba policisty Hanse Fasteho. Číst věty pocházející z jeho úst mě naprosto vytáčelo a stále jsem zůstávala v úžasu, že mu to prochází. Co nějaká profesionalita, vážné pokárání od nadřízeného a ne jen úsečný pohled či okřiknutí? Asi jsem naivní. Ale upřímně jsem litovala, že mu Sonja těch ran nevpálila mnohem více.
Čtvrtý bod nebyl mínusem, spíše mě velmi pobavil. Fakt, že policie, řešící trojnásobnou vraždu s nebezpečným pachatelem běhajícím po Stockholmu, se v poklidu v pátek rozloučí a jde si užívat volný víkend s tím, že pokračovat budou v pondělí, nešel přejít bez pousmání. A když už jsme u té policie. Velmi mě překvapilo, že nikoho z policistů nenapadlo vyslechnout Holgera Palmgrena, který byl Lisbethiným poručníkem mnoho let a znal ji ze všech nejlépe. Nu což. KONEC SPOILERŮ
To však nemění nic na tom, že se mi kniha velmi líbila, a že hned po dopsání komentáře se vrhnu nedočkavě na třetí díl :)

Rozhodovala jsem se, zdali ji ohodnotit čtyřmi či pěti hvězdičkami, jelikož to bylo něco mezi. Ale přiklonila jsem se nakonec ke čtyřem, protože pokud nedokážu takovéto maličkosti odpustit mému oblíbenému Joovi Nesbømu, pak musím být stejně "tvrdá" i na ostatní spisovatele. Kéž by bylo možno dát alespoň čtyři a půl, pak bych byla spokojená :)

3 29.01.2014

Z nesmyslného důvodu jsem se Miléniu dlouho vyhýbala. Snad proto, že jsem se obávala, že je to pouze dobrá reklama, ale průměrné dílo. Jak jsem se však mýlila! Tedy si sypu popel na hlavu a jdu rychle doplnit mezery :)

Mikaeli Blomkvistovi se hroutí kariéra, byl odsouzen za pomluvu, opouští místo ve svém vlastním časopise a zbrkle přijímá nabídku podivínského bývalého továrníka Vangera. Stěhuje se na samotu Hedeby, kde počíná pracovat na rodinné kronice Vangerů a seznamovat se s případem téměř čtyřicet let nezvěstné Harriet Vangerové, který dostal za úkol rozkrýt. Úkol zprvu zdající se nesplnitelným.
Lisbeth Salanderová si žije svým vlastním životem. Pracuje jako externí detektiv firmy Milton Security, kde patří přes svůj "šokující" vzhled k naprosté špičce v oboru. Nikoho k sobě nepouští a pokud by se někdo chtěl k ní jen přiblížit či snad se vrtat v jejím soukromí, může čekat nemilou odplatu.
Tito dva naprosto odlišní lidé se přesto setkají a bok po boku rozkrývají děsivou minulost rodiny Vangerových, aniž by tušili jak je tento případ spojí a navždy změní jejich životy.

Pan Larsson nám od první stránky předkládá naprosto dokonale propracovaný román bez jediné chyby.
První polovina knihy by se dala nazvat částí seznamovací. Čtenář se v ní seznamuje s jednotlivými postavami včetně jejich minulosti, se členy rodiny Vangerových a jejich pohnutými osudy a především s bravurním a velmi květnatým stylem psaní Stiega Larssona. Je nucet zcela se do knihy ponořit a věnovat mu veškerou svou pozornost, aby mu neunikla žádná maličkost a je to věc velmi náročná, viz jen tolik jmen rodiných příslušníků klanu Vangerových. Přesto příběh nijak nenudil, naopak čím dál více mě ohromoval. Díky naprosto vyčerpávajících popisům pana Larssona se mi před očima postupně vynořoval celý svět Mikaela Blomkvista i všech dalších postav. Jedním slovem úchvatné :)
V druhé polovině dochází k průlomu a detektivní zápletka se naplno rozjíždí. A především na světlo zcela vystupuje postava Lisbeth Salanderové, kterou prostě nešlo si nezamilovat. Ani v této části nesundavá pan Larsson nohu z plynu a se stejnou květnatostí, s jakou v předešlé polovině dokázal popisovat krajinu, nyní popisuje téma mnohem krutější, až z toho mnohdy běhá mráz po zádech.
Samotné vyvrcholení, kdy dobro zvítězí mnohonásobně nad nenávistí je prostě dokonalé. Ač se mi zprvu vyřešení případu Harriet nepozdávalo i já se nechala postupně dalšími větami podplatit a uznala, že to bylo jediným možným dobrým řešením.

Smekám a kaji se, že jsem si takovouto krásu nechala tolik let unikat. Bylo to naprosto výborné a hned se vrhám na další díl. Pane Larssone moc za tento zážitek děkuji :)

Hned po přečtení jsem si všechny tři knihy objednala. Byl by hřích je v knihovně nemít :)

6 22.01.2014

Tak jsem to zkusila do třetice :)

V Birgittině dvoře, středisku speciální výchovné péče, se během jedné noci odehrají dvě brutální vraždy. Jasnou podezřelou se stává jedna z chovanek, v jejímž pokoji byla nalezena i vražedná zbraň a která téže noci z ústavu uprchla. Na místo dorazí náš známý vyšetřovatel s něžným finským přízvukem Joona Linna a dochází k názoru, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Ráno uprchlá dívka odcizí auto i s malým čtyřletým chlapcem. Na Joonovi je, aby oba vypátral a odhalil skutečného vraha.

Po dvou přečtených knihách od této dvojice jsem ke třetí opravdu přistupovala již skepticky. Avšak musím přiznat, že tato kniha se povedla. Od první chvíle byla plna nečekaných zvratů, postupně rozkrývala všechny okolnosti zločinu a postupovala malými krůčky k dopadení pachatele.
Přítomný čas mě tentokrát tolik nerušil, už jsem asi vůči němu otupěla. Stejně tak už jsem s klidem přecházela erotické scény, které jen dokazují, že do této knihy zasahovala i žena. Ano, nějaké chyby by se našly, ale až na ustřelenou nohu mi tentokrát děj nepřipadal nijak přemrštěný. I mnohokrát zmiňované spojení o něžném, jemném či příjemném hlase Joony Linny už mě neiritovalo, ale spíše jsem se nad ním vždy pouze pousmála. Ačkoliv nechápu nutkání autorů tuto věc stále připomínat. Zprvu jsem se obávala využití média při vyšetřování, ale postava Flory mi do příběhu už od počátku pasovala.
Rozkrytí celého zločinu se mi líbilo a musím uznat, že byl pro mne celkem překvapivé.
A dopadení? Ač drastické, nějak mi do celého příběhu zapadalo.
Zakončení obnovením vzpomínek na starý případ bylo třešničkou na dortu a musím se přiznat, že na Písečného muže se teď upřímně těším :)

Konečně jsem se od Keplera dočkala slibovaného strhujícího thrilleru a jsem, až na pár maličkostí, nadmíru spokojena.
Tudíž s radostí mohu udělit této knize 4* :)

2 17.01.2014

Jee, na co všechno zde nenarazím. Tato knížečka byla mou úplně první kuchařkou. Dodnes si pamatuji jak jsem jako špunt zkoušela jednotlivé recepty, které mnohdy dopadly neslavně a po mé snaze naučit se kuchařskému umění zůstávala namísto vybraných lahůdek jen hora nádobí. Pro vaření chtivé dítka je dokonalá :)

4 14.01.2014

Potřebovala jsem knížku na odlehčení jiné četby a tak jsem se rozhodla pokračovat v knihách Larse Keplera. Tentokrát tedy byla na řadě Paganiniho smlouva.

Penelope, která je známou mírovou aktivistkou, si vyjede se svým přítelem Björnem na lodi. Na poslední chvíli se k nim přidává i její mladší sestra Viola. Když si dosyta užijí krásnou plavbu, zakotví v zátoce, kde se Penelope s Björnem rozhodnou na chvíli užít soukromí opuštěného ostrova a Viola si jde odpočinout do kajuty. Po příchodu zpět Penelope však nalezne Violu mrtvou. Výlet se náhle pro Penelopu a Björna mění ve zběsilý úprk před tajemným pronásledovatelem, který s vražděním zdaleka neskončil. Mezitím je ve Stockholmu nalezen ředitel Inspekce pro vývoz strategického zboží oběšený ve svém bytě. Opět je na komisaři Joonu Linnovi, aby oba případy vyřešil.

Po zklamání z Hypnotizéra jsem k dalšímu dílu přistupovala opatrně. Ale od první chvíle mě příběh chytl, nemohla jsem se odtrhnout a postupně se dopátrávala všech okolností zločinů. Bylo to pro mne příjemné překvapení. Navíc mě potěšila vedlejší vyprávění o Paganinim či Penelopino o Dárfúru, přesně takové vsuvky mám v knihách ráda. Libovala jsem si ve svižném tempu, tentokrát téměř bez zaškobrtnutí. Tedy až na jednu nelogičnost, kterou jsem uvedla v diskuzi, což je stále ale oproti Hypnotizérovi velký pokrok.
Zpět k ději, jak jsem psala, byla jsem nadšena. První půlku knihy jsem zhltla během pár hodin čtení, které jsem vyměnila za spánek. Pak jsem se dostala k časti se soutěží...No, to co jsem po přečtení této kapitoly řekla, nebylo zrovna slušné. Dokážu překousnout všemožně překombinované zápletky, ale tohle už bylo dost přes čáru. Ách jo. Přišlo mi, jako by si spisovatel předchozích stránek na chvilku odskočil a v mezidobí to za něj vzal někdo jiný a to s prominutím ujetý. Soutěž, vrtulník? To myslíte proboha vážně?
Po přetrpění této části však pokračoval příběh v normálním tempu jako dříve a já se nechala pomalu uchlácholit, že to bylo jen šlápnutí vedle. Avšak přišlo dopadení, o kterém mohu říct maximálně to, že bylo úsměvné. A závěrečný několikanásobný happyend to dorazil.

Jak mělo duo Lars Kepler zpočátku nakročeno přesvědčit mě konečně o své kvalitě, tak ke konci mě spíše přesvědčovali o opaku. Škoda. Tentokrát opět jen 3* a přemýšlím, zda-li to mám vzdát či jim dát ještě další šanci. Ale dám, do třetice všeho dobrého a zlého to s nimi ještě zkusím :)

3 13.01.2014

Hypnotizérem, v boxu s dalšími dvěma díly, jsem obdarovala svou sestřičku k Vánocům. Celá nadšená mi volala, jak se jí líbil a že už se rovnou vrhla na další knihu. Teď tedy byla řada na mě si ho přečíst.

V rodinném domku v Tumbě se odehraje neštěstí, celá rodina je brutálním způsobem napadena a útok přežívá pouze syn Josef. Komisař Joona Linna se domnívá, že vrah je na stopě nejstarší sestře, která nebyla přítomna a má se stát jeho další obětí, proto přistupuje k zoufalému plánu a povolává doktora Erika Barka, aby těžce raněného chlapce zhypnotizoval a pokusil se sestavit profil vraha. Avšak v hypnóze se dovídají děsivé okolnosti činu a zjišťují, že vše bude úplně jinak než se zprvu zdálo. Zanedlouho je vážně nemocný syn Erika Barka unesen. Souvisí tyto činy spolu nebo únos má kořeny v Barkově minulosti?

Hlavní příběh o rodině Ekových byl typicky děsivě temný, tak jako jiné severské thrillery.
(SPOILER) Ačkoliv tentokrát mi použití patnáctiletého dítěte jako vraha, a stejně tak i pouličního dětského "gangu" v příběhu o Barkových, přišlo přespříliš. Takové příběhy, kdy si děti ubližují, ba co víc vraždí, prostě nemusím. Nedokázala jsem ani dokoukat Hunger Games a pořád otálím, zda-li je mám vůbec číst. (konec SPOILERU)
Avšak zklamalo mě, že postupně byl tento příběh upozaděn, vyšuměl a pak se z ničeho nic opět objevil, aby byl jeho konec odbyt během jedné kapitoly. Škoda, podle mne by si zasloužil více prostoru.

Sekundární příběh o Eriku Barkovi se mi líbil více. Byl svižný, pozvolna předkládal jednotlivá vodítka, pátral v minulosti a postupně se dopracovával k danému pachateli. Když pominu některé nelogičnosti, vytkla bych mu pouze nekoordinovanost mezi pátráním Linny s Erikem a Simony s Kennetem, díky které na mě občas příběh působil nepromyšleně.

Styl psaní, kdy autor využívá prolínání minulosti s přítomností mám ráda, ale v této knize byly přechody příliš ostré a nepůsobily souvisle. Což bylo možná zapříčiněno tím, že knihu napsali dva lidé. Dalším obrovským minusem pro mne byly strohé, krátké věty v přítomném čase, stylem "Erik jde. Zastaví přede dveřmi. Otevře dveře, vstoupí.". Achich ouvej. Chyběla mi květnatost souvětí jiných autorů, která vás vtáhnou do děje a nepustí. U tohoto díla jsem měla často pocit jako bych četla scénář. Ale uvědomuji si, že se jedná o první dílo autorů, takže jim to v tomto případě ještě dovedu odpustit.

Původně jsem chtěla dát hvězdičky čtyři, ale nakonec je těch mínusů příliš a tak dávám tři. Na Larse Keplera však nezanevřu a přečtu si i jeho další díla. Věřím, že toto byl jen prvotní rozjezd :)

5 09.01.2014

Na Palahniuka jsem se chystala už delší dobu, ale stále nějak nebyl čas či nebyla chuť. Pak nás napadlo s jedním človíkem číst stejné knihy, abychom mohli sdílet názory na ně zčerstva. Tentokrát byl na řadě s výběrem on a zvítězilo Zalknutí.
Takže jsem měla před sebou své Palahniukovské poprvé.

Viktor Mancini to nemá v životě jednoduché. Dětství prožil po pěstounských rodinách, případně se svou (polo)šílenou matkou, která většinu času jeho života trávila ve vězení či na útěku před ním. Proto není divu, že z něj vyrostl člověk, který když touží po lásce, musí se téměř zalknout a blízkost druhých může pociťovat pouze za cenu toho, že osouloží vše, co je v dosahu.
A aby toho nebylo málo, ještě zjistí, že je Ježíš. On, takový zmetek.

Dvě třetiny plynula kniha přesně podle mých představ, užívala jsem si to, bavila se. Ale pak se děj zcela otočil a já zůstala sedět s otevřenou pusou. Tolik zajímavých myšlenek jsem od Palahniuka vážně nečekala a bylo to pro mne příjemné překvapení. A hlavně díky tomu hodnotím knihu čtyřmi hvězdičkami a jsem si jistá, že přečtu i jeho další díla.

Dokonce jsi si i ke konci zvykla na opakování "viz též" či "není to správné slovo, ale napadne vás jako první", které mě zpočátku vysloveně vytáčelo :D

Jen nevím, zdali je chyba ve mě a po několika letech na horách, kde kuchaři při příchodu servírky či recepční do kuchyně opravdu neprobírají menu na večer, jsem už tak otrlá nebo zdali je to dobou, kdy se sex na nás valí ze všech stran (televize, internet a v nynější době i knihy), ale kniha mi nepřišla nijak extrémně pobuřující či příliš sprostá.
To jen tak na okraj pro všechny, kteří by se jí děsili po přečtení komentářů či před ní byli varováni, tak jako já :)

2 05.01.2014

Číst knihu Ještě jeden den s panem Julem je dechberoucí zážitek, který se ve čtenáři ještě na dlouho zakoření. I přes její krátký rozsah je v ní řečeno vše, co je potřebné a proto jistě dokáže směle konkurovat velkým románů.

Alice se probudí jako každé ráno, jde do kuchyně za vůní kávy, kterou její muž jako každý den uvařil, ale něco je jinak. Pan Jul nesedí na svém místě u stolu, ale v křesle v obývacím pokoji pozoruje sníh. A je mrtvý... Alice však není na jeho odchod připravena, je mnoho toho, co mu neřekla, k čemu se mu chce přiznat, nač chce zavzpomínat. Nechce mít v bytě zaměstnance pohřebního ústavu se zdvořilým smutkem, nechce oznámit synovi, že přišel o otce, nechce prášky na spaní a zapomenout. Ještě ne. Chce se nejprve v poklidu rozloučit a připravit se na život bez pana Jula. A tak se rozhodne, že jeho tělo
ponechá tak jak je a prožije s ním ještě jeden den.

Dojemný příběh, prostý klišé, který přes svou tragičnost nutí čtenáře se často i zasmát, podtržený postavou autistického chlapce Davida je prostě nádherný. Dávám všech 5*

3 27.12.2013

Koralinu (NE Karolínu! :)) jsem si vybrala jako čtení pro dnešní den. Těšila jsem se na ni již dlouho, protože filmové zpracování patří k nejoblíbenějším "pohádkám" našeho prcka. Nezapomenu, když se řevem prchal po bytě před mou sestrou, která si dala plátky okurek na oči a šeptala "Já jsem tvá druhá maminka". :) Já sama filmu stále odolávala, protože jsem si chtěla nejprve přečíst předlohu. Po dnešku mám tedy splněno a mohu si ho v klidu pustit.

Samotný příběh o znuděné holčičce, která najde cestu do jiného světa, k rodičům, kteří se jí plně věnují a udělají, co jí na očích vidí, je nejen pěkný a fantazie při jeho čtení pracuje na plné obrátky, ale i poučný. Koralina nejenže prokáže svou odvahu a obětavost, ale především si uvědomí, co má a jak moc je za to vděčná.

"Vy to opravdu nechápete, že? Já nechci, cokoliv se mi zachce. Nikdo to nechce. Co by to bylo za legraci, kdybych jednoduše dostala, co chci. Jen tak, jako nic. To by přece byla samozřejmost, vůbec nic by to neznamenalo. Co z toho?"

Styl psaní krátkými, úsečnými větami pro mne byl zprvu osvěžující, avšak ke konci jsem pociťovala jisté ochuzení a strohost. Což je asi mou jedinou výtkou k tomuto dílu. Dávám tedy 3,75* :)

10 26.12.2013

Gastronomie je mou láskou, hobby i obživou a pan Vaněk patří k českým kuchařům, kterých si vážím a bezmezně je uznávám, takže touto knihou se Ježíšek trefil do černého :)

Kniha obsahuje známé i zapomenuté recepty našich babiček podané jednoduchou formou, u složitějších receptů doplněnou fotografiemi s postupem. Vše podtrženo fotkami s dokonalou úpravou přímo na talíři, která dokazuje, že nejen zahraniční speciality mohou být oku lahodící. Jedním slovem krása. Jsem naprosto spokojena a doporučuji knihu všem i začínajícím kuchařům.