majc komentáře u knih

Nepropadejte panice!
Já se spíš musela držet, abych nepropadala smíchu.
Asi první polovinu knihy jsem četla strašně dlouho, protože jsem se u každé druhé pasáže pohihňávala a měla jsem v sobě zkroušený pocit, že nemám komu ty vtipné pasáže ukázat, aby se zasmál se mnou.

Druhou polovinu knihy jsem přečetla teď večer. Odsejpalo to raz dva. Příběh se nikde neflákal, hrdinové sympaťáci, hlavně Arthur, naprosto jsem s ním soucítila.

Před pár lety jsem viděla film, který mám moc ráda. Nicméně oproti knižní předloze je to slabota. :)

No nic, jdu prohledat knihkupectví a objednat další díl asi.

20 14.03.2023

Kniha mě bavila od začátku až do konce. Miluju čarodějky a tohle byla jedna z posledních knih, co mi chyběla k přečtení. Mám teď chuť se vrhnout hned na další. :)

Bavily mě pohádkové narážky na Černou Alyssu. Bavilo mě mytí vlasů a koukání na špičky bot. Asi je to tím, že jsem Pratchetta delší dobu nečetla, nicméně jsem se u knížky nejednou hihňala. :)

7 20.02.2023

Všechny čtyři povídky měly něco do sebe. Je to asi poprvé, co se mi líbila a bavila kompletně celá sbírka.
Každá povídka měla své kouzlo a zaujala mě něčím jiným. Četlo se to svižně a dobře. Jak už u Kinga bývá zvykem :)
Akorát je dobrý si před povídkou s Holly- Když teče krev, přečíst prvně Outsidera a Mr Mercedes.

8 04.02.2023

Knížka se mi četla hrozně těžko. Přišlo mi, že to vůbec neutíká, po dvou stránkách jsem měla pocit, že už čtu minimálně půl hodiny. Nějak mi asi nesedl styl pana Gaimana. Až ke konci se to rozjelo a četlo se mi to mnohem lépe.
Nicméně nápad a samotný příběh byl skvělý. Podlondýn a Nadlondýn mě uchvátil a vůbec bych se nezlobila, kdyby vzniklo někdy pokračování. :)

5 02.01.2023

Tak tuhle knihu řadím mezi ty nejlepší od pana Kinga. :)
Knížka začíná pozvolna, napětí postupně pomalu stoupá, postavy a městečko si zamilováváte čím dál víc a pak bum! Prostě klasický King!
Úžasně vybarvené charaktery, to on prostě umí. Každý má svou osobnost, každý reaguje jinak na příchozí hrozbu, a nechybí ani pár chvilek, kdy se objeví moudro, nad kterým se člověk zamyslí (viz níže).
Obrovské plus za mě získává rozdělení knih do kapitol, kdy je kapitola pojmenovaná podle různých postav a jimi se pak zabývá. A pak jsou kapitoly nazvané Lot, a v nich vidíme život všech obyvatel postupně od rána až třeba do večera, to mě strašně bavilo.

Knihu jsem dočetla včera večer, pak jsem si uvědomila, že jsem naprosto sama v bytě a padl na mě obrovský strach. Chvíli jsem zvažovala, zda nepůjdu spát s česnekem.

Moudro z knihy nakonec:
Než usnul docela, zjistil, že uvažuje - nikoli poprvé - o tom, jak jsou dospělí divní. Berou projímadla, pijí kořalku nebo užívají prášky na spaní, aby zahnali své strachy a usnuli, a jejich strachy byly tak krotké a domácké: práce, peníze, co si pomyslí učitel, když nemůžu dát Jennie hezčí šaty, jestlipak mě manželka ještě miluje, kdo jsou mí přátelé. Úplně vybledaly vedle hrůz, se kterými lehá každé dítě ve své temné posteli, bez možnosti svěřit se někomu, kdo by dokonale porozuměl; jenom jinému dítěti.
Neexistuje žádná skupinová terapie nebo psychiatrická nebo obecná sociální služba pro dítě, které musí každou noc bojovat s tou neznámou věcí pod postelí, nebo na stropě, s věcí, která poskakuje a šklebí se a vyhrožuje, ale před přímým pohledem utíká.
Noc za nocí musí svádět stejnou osamělou bitvu a jedinou léčbou je konečné zkostnatění představivosti, kterému se říká dospělost.

13 18.09.2022

Když jsem začala číst, přišlo mi to extrémně přehnané. Tohle by přece nikdo nedopustil! Takhle by nikdo nechtěl žít! Bohužel čím dál člověk čte, tím víc to dává smysl, člověk je tvárný, snadno ovlivnitelný a i opravdová a silná láska se dá zničit a zamordovat. Je mi z toho smutno, protože je to všechno tak reálné.

17 27.08.2022

Kniha, ač skvěle napsaná, se mi četla nesmírně těžko. Ta nespravedlnost, ta zbabělost některých postav, všechny ty hlouposti, kterým lidi dokážou uvěřit. Bylo mi při čtení nejednou ouzko. Asi je to ovlivněno i tím, že jsem před nějakým tím měsícem navštívila Šumperk i Velké Losiny a jejich papírny. Procházela jsem tehdy městem téměř v nevědomosti toho, co za zvěrstva se tam před pár stoletími děly.
Smutné, co člověk dokáže udělat jinému. Tolik zmařených životů a vše zbytečně.

Tolik jsem při čtení fandila děkanu Lautnerovi, i když jsem jeho osud znala, stále jsem doufala, že mám mylné informace a skončí to jinak. Ta bezmoc, kterou on a ostatní prožívali, z toho mi lezl mráz po zádech.

Kniha má jinak dost svižné tempo, stále se něco děje. Byla jsem ráda, že tam nebylo tolik detailně popsáno z prováděné tortury. I když i z té trochy se mi dělalo blivno. Ta nespravedlnost a krutost. Ach jo.

13 02.08.2022

Knížku jsem sfoukla za jedno odpoledne. Musela jsem si dělat přestávky, jelikož některé myšlenky mě hluboce zasáhly a potřebovala jsem si dát sem tam přestávku a pomyšlenkovat si o nich.
Je zajímavé vidět, jak se hlavní hrdina mění, jak je postupně ničen. Nicméně ke konci knihy jsem k němu cítila určitý odpor. Nemohla jsem s ním soucítit, nemohla jsem ho pochopit. To, co předváděl, není v mém chápání pravá láska. Spíš mi to přišlo jako touha, chtíč, jako přelud, který si vytvořil a akorát ubližoval nejen sobě, ale i svému okolí. V dnešní době bychom ho měli za psychopata a Lotta by si pravděpodobně vyžádala soudní zákaz přiblížení.
Nicméně celkově se mi dílko líbilo, četlo se mi moc dobře, čehož jsem se bála asi nejvíc. A některé stránky jsem si musela přečíst dvakrát, jak mě nadchla daná myšlenka.
Myslím, že knihu si minimálně ještě jednou přečtu, právě kvůli těm několika úžasným částem. Mladý Werther na začátku knihy mi přišel jako skvělý člověk, škoda, že utrpení člověka tolik poznačí a změní, když mu podlehne.

"...je to snad vnitřní nespokojenost s naší vlastní bezcenností, nelibost nad námi samými, která je vždy spojena se závistí, podněcovanou hloupou marnivostí: Vidíme šťastné lidi, které neobšťastňujeme my, a to je nám nesnesitelné."

5 21.07.2022

(SPOILER) Perfektní. Prostě perfektní. Teď jsem dočetla a už tu mám vedle sebe třetí díl. Já tyhle komiksy prostě žeru. :)

SPOILER
Kdo by to byl do té Zlatovlásky řekl, že najde zalíbení v medvědovi a ještě k tomu je z ní revolucionářská sniperka. :D A stejně jako Sněhurka, po přečtení jsem chvíli poseděla v tichu za Colina, ach jo, toho jsem měla moc ráda, hlavně díky hře The Wolf Among Us. :/

1 31.01.2021

Milovala jsem ten animovaný seriál, co kdysi dávno běžel v televizi. Králíčci Lískáč, Hlavoun a Pětík mi uvízli v paměti až do dospělosti, a racek Kehár mi vždy přišel děsně otravný. Když jsem se později dozvěděla, že tento seriál je podle knihy, bylo mi jasné, že tu knížku musím mít!
A včera jsem ji dočetla a už teď vím, že si ji zase přečtu znovu za pár let (nebo možná měsíců?). Opravdu mě chytla. Četla se dobře, není napsána nijak složitě ani komplikovaně a zajímavosti ze života králíků mě těšily.
Líbily se mi jména králíčků odvozena od různých rostlin, králičtina jakožto jejich oficiální jazyk a samozřejmě příběhy o El-hréranovi, které krásně doplňovaly celou králičí "kulturu".

Mylně jsem očekávala, že se bude jednat o roztomilou pohádku. Dobrodružné putování králíků je místy drsné, a králíkům v podstatě nejde o nic jiného, než o přežití. Králíci jsou přirození, nejsou moc polidštění a hlavně, každý z nich má svůj ojedinělý charakter.

Ani slovy asi nedokážu vyjádřit, jak mě tahle knížka nadchla. Myslím, že se stala oficiálně mou nejoblíbenější knížkou a dokonce uvažuju, že si pořídím zakrslého králíčka a pojmenuju ho Lískaran. :D

11 17.01.2021

Včera večer jsem knihu po měsíci přečetla. Ač má tato kniha přes tisíc stran, ani na okamžik jsem neměla pocit, že je děj nějak uměle a zbytečně protahovaný. Co mě však docela štvalo byly kapitoly psané kurzívou, hrozně špatně se mi tyto části četly. Jinak se mi knížka moc líbila, klasická kingovka, během které má člověk husinu.

Moc se mi líbilo prolínání minulosti s přítomností. Hlavně na konci to na mě působilo tak nějak napínavě a nemohla jsem přestat číst. Posledních sto stran jsem zhltla během večera.

Tahle knížka ve mně navíc probudila takovou nějakou nostalgii. Vždy, když jsem ji večer zaklapla, že půjdu spát, nemohla jsem se ubránit vzpomínkám na své vlastní dětství, o kterých jsem ani netušila, že je v paměti vůbec mám.

V posledních kapitolách na mě padl takový nějaký smutek a držel se mě ještě pár hodin po zavření knihy.
Za mě geniální příběh s geniální příšerou, která využívá dětský strach. Krásná definice přátelství a odvahy.

12 28.12.2020

Brácha do mě dlouho hustil, abych si tenhle komiks přečetla. Nejsem zrovna komiksová, takže se mi úplně nechtělo. Mám však zrovna rozectenou hrozně tlustou knihu a potřebovala jsem si trochu oddychnout, tak jsem Mýty otevřela a zhltla je během odpoledne. Tak jsem se do toho zacetla, že jsem zapomněla na kávu, která vedle mě smutně zchladla. Komiks je to peckovni. Pohádkové postavy v moderním světě, Sněhurka je prostě hustá, i když její pohádkovou verzi jsem nikdy neměla ráda zrovna a pan Vlk, na něj mi slova nestačí. Určitě nezůstanu jen u tohohle prvního dílu. A upřímně mi bylo líto Pinocchia :D

2 25.12.2020

Kniha to nebyla špatná. Ale něco mi tam chybělo, příběh jsem neprožívala tolik, jako u jiných klasických Kingovek. Asi je to tím, že jsem se tolik nedokázala zžít s postavami. Každopádně brutalita tomu opět nechyběla, nápad se mi také líbil.
Líbily se mi tam i narážky na knihu Mr. Mercedes (viděla jsem zatím pouze seriál, knihu jsem ještě nečetla). I tak jsem si knihu dokázala užít, i když jsem se do čtení občas musela nutit.
Btw, seriál, který je podle této knihy, je podle mě strašný a docela lituju, že jsem se na něj podívala a nechala si tak zkreslit vzpomínky na tuto knihu.

3 29.11.2020

Na základní škole někdy na druhém stupni jsme měli tuhle knížku v povinné četbě do čtenářského deníku. Knížku jsem přečetla, ale vůbec se mi nelíbila. Myslím, že jsem jí v té době, v tom věku, nepochopila. Na střední škole, ve čtvrtém ročníku, jsem se k princi vrátila. Již to nebylo kvůli povinné četbě, jelikož jsem si ho k maturitě radši nevybrala. Ale říkala jsem si, že bych mu měla dát ještě šanci, zvlášť po té, co ho můj oblíbený učitel - češtinář, tolik chválil.
Přečetla jsem ho jedním dechem a pocity jsem z něj měla tentokrát úplně opačné. Něco uvnitř mě se hnulo, tolik to na mě zapůsobilo. Nedokážu přesně vyjádřit slovy, o co šlo. Bylo tam více věcí. Ale to hlavní, že chci koukat na svět trošku jinak, že nechci být nudný dospělý, který se zajímá jen o čísla a zapomíná na věci, které jsou opravdu důležité.

Knížku jsem přečetla později znovu a pak zas znovu a teď si ji půjdu asi znovu zas přečíst, protože je tam tolik skrytých mouder, že pokaždé, když ji čtu, odnesu si z ní něco dalšího.

16 29.11.2020

Tuhle knížku jsem sfoukla ve vlaku během asi dvou hodinek a pak jsem po zbytek cesty přemýšlela, co bych na místě Gwendy asi udělala já. Odolala bych skříňce a tlačítkům, nebo ne? Nepřemohla by mě zvědavost? Těžko říct. Knížka se mi líbila, byla taková lehká a svěží, čtivá.
Trochu jsem se lekla, že jsem koupila nějakou knihu pro děti, když jsem nalistovala první stránky a všimla si velikosti písmen. :D Ale podle závěrečných scén mi docvakávalo, že to asi úplně pohádka není.

5 29.11.2020

Moc mi nesedl autorův styl psaní. Ale v průběhu knihy jsem si na to docela zvykla. Moc jsem si od téhle knihy neslibovala, četla jsem ji spíš jen tak na odlehčení. Nikterak mě nezaujala ale ani nezklamala, autora jsem si zařadila do kolonky - když se ti nebude chtít číst nic složitého, šáhni po něčem od něj. Což nemyslím nijak zle. Některé okamžiky tam byly zajímavé, o tom žádná, ale nemusím se hnedka pouštět do pokračování.

2 29.11.2020

Knihu jsem četla jako takovou oddechovku, než se pustím do něčeho složitějšího. A přesně splnila svůj účel. Čte se relativně dobře, člověk nad tím nemusí moc přemýšlet a pamatovat si přehršel informací. Některé události jsou lehce předvídatelné a dá se tušit, kdo za vším stojí. Ale vůbec mi to nevadilo, za mě knížka splnila svůj účel, ale nezanechala ve mě nic, co bych si z ní odnesla.

5 29.11.2020

Při čtení téhle knihy se mi stalo něco, co zatím u žádné jiné knihy.*
Nechtěla jsem ji dočíst. Ale ne proto, že bych si říkala, že je tak úžasná, že nechci, aby nikdy skončila. Ale proto, že jsem nechtěla, aby se mým oblíbeným postavám stalo něco ošklivého. Tu milou rodinku jsem si tak oblíbila a věřila jsem, že i přes všechny nesnáze, které je čekají, to dobře dopadne.

Jenže to by nebyl mistr King. A jelikož to není první kniha, kterou jsem od něj četla, věděla jsem, že je nečeká procházka růžovou zahradou. A proto jsem při čtení posledních stran zažívala tak příšerné pocity beznaděje a nenávisti k autorovi. Tahle knížka na mě hodně psychicky působila během čtení a vážně jsem několik stránek před koncem knížku zavřela se slovy, že to nikdy nedočtu. Že prostě nechci, aby je potkalo něco zlého.

Jenže zvědavost mě přemohla a těch posledních pár stran jsem dotáhla se slzami v očích ke konci a proklínala jsem autora, že je tak bezcitný. Tahle knížka je od mistra Kinga mou nejoblíbenější, asi to teď zní trošku sadisticky, ale žádný autor ve mně nikdy nedokázal vyvolat takové pocity, jako právě King v této knížce. A proto jsem ji radši přečetla už rovnou dvakrát.

*(No vlastně něco podobného jsem zažila u Petra a Lucie, abych byla upřímná.)

11 29.11.2020

Tahle knížka bude navždy v mém srdci. Moc se mi líbí, jak autorka popisuje tu dobu, jaká slova používá a chování postav. Každá z dcer Bennetů je něčím jiná a zajímavá. Samozřejmě hlavní hrdinka Elizabeth je mi ze všech sympatická nejvíce a moc se mi líbí její pohled na tehdejší svět. Zkoušela jsem i další knihy od této autorky, ale nedočetla jsem. Tahle kniha má prostě své neodolatelné kouzlo, a taky pana Darcyho.

8 29.11.2020

Bydlím kousek od Valašského Meziříčí, kam jsem chodila později i studovat. Proto jsem se rozhodla vlastně i tuhle knihu přečíst, protože jinak české autory zrovna nevyhledávám. A jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky. Poplakala jsem si u ní.
Ale to není všechno. Příběh je nejen smutný, ale vlastně i docela poučný. Člověk by neměl tak nějak odsuzovat druhé, protože nikdy neví, čím si prošli.
Navíc je kniha napsaná velmi svižně a poutavě, člověk se od ní nemůže odtrhnout a příběh se čte téměř sám. Dlouho jsem na takhle čtivou knihu nenarazila.

28 29.11.2020