LukasB.453 komentáře u knih

mojí nejoblíbenější postavou je Toke - snad proto, že s ním sdílím lásku k pivu.
výborná košatá dobrodružná kniha.

miloš kopecký jako hlavní role v audioknize je můj oblíbený strýc (tedy samozřejmě není můj strýc, ale takového strejdu bych chtěl) . vtipné, zábavné! a což teprve větrovec v sebeironické roli a mladičký eben. znovu a znovu můžu.

jedna z "těch knih".
a nemohu nezmínit osmi(?)dílnou rozhlasovou adaptaci z přelomu tisíciletí, naprosto skvěle obsazenou dabérskou elitou (preiss, němec, vinklář, rösner, brzobohatý) - samozřejmě zkrácenou, spousta peripetií bylo vynecháno, osoby proškrtány, ale je to dobře strávených pět hodin.

mám moc rád knihu a mám moc rád film. kniha je samozřejmě lepší, a obdivuji scénář filmu, který se nebál škrtání a zachoval jádro příběhu, dokázal škrtnout dokonce i Melony, necelé dvě dekády Homerova pobytu na Ocen View zredukoval na pouhé dvě sezony, a neztratil nic ze svého poselství a vešel se do necelých dvou hodin a nemá jediné hluché místo nebo chybějící vysvětlení.

5 18.07.2023

panečku, to je kolportážní krvák pár excelánc! mastodont z dávných dob, kdy prostý lid za dlouhých zimních večerů nebyl vydán napospas dobrodiní nekonečných televizních seriálů, a tak chutě četl úctyhodné špalky. kompletní mizeráblové na svých zhruba 1200 stran (v češtině, ve francouzštině jako v jazyce neobyčejně užvaněném o dobrou třetinu více) potřebovaly 5 dílů, každý rozdělený na několik "knih" - svázané celé díly bylo luxusní zboží, méně zámožní si kupovaly jednotlivé "knihy" tištěné na novinovém papíře a neořezané, a každá kniha tedy musela gradovat nějakým za vlasy přitaženým zvratem, vynořením nějakého deusexmašíny nebo obživlou mrtvolou, aby nádeník utratil svůj v potu tváře vydřený groš nikoli za jídlo, bydlení, šaty nebo vzdělání, ale za další díl té nastokrát nastavované kaše. nutno poctivě dodat, že býti spisovatelem schopným takto zmámit dostatečný počet bídníků byla úctyhodná kariéra a zařazovala pisatele do vyšší střední třídy a zbavovala jej přízemních existenčních starostí - ale tento byl logicky placen "od normostrany" a stovka stránek věnovaná (například) bitvě u vátrlů (aby se tam mohl epizodně mihnout olupovač mrtvol a raněný právě povýšený plukovník) je od autora krutě racionální podlý zločin na chudých tkalcích a jejich hladových dětech.

škrtat škrtat a škrtat. čte někdo původního robinsona? nečte. čtou se rozumně upravená, zkrácená a převyprávěná vydání. mizeráblové si nic jiného nezaslouží. vyškrtá-li se z toho devadesát procent postav, dvě třetiny scén a upraví-li se nejvíce nervy drásající nesmysle, je z toho výborný scénář k romantickému filmu a vydá to na dva díly, každý půldruhé hodiny - jak již se několikrát úspěšně událo.

laskavý čtenář může srovnat s tolstého vojnou a mírem (podobný počet písmenek a stejná dekáda sepsání), který v porovnání s mizerábly pod náporem času nezesměšněl. ovšem tolstého nikdo ve skromných chaloupkách nikdy nečetl.

resumé: jedna hvězdička za Gabina a druhá za Venturu.

doplnění s odstupem: ne že by neuměl psát. některé scény jsou skvělé! třeba jak Jean Valjean svádí vnitřní boj zda jet či nejet k soudu s "dvojníkem", jak se Marius snaží smířit s dědečkem a další. škoda jen toho balastu okolo.

18.07.2023

Obludvík předstihl v mém osobním žebříčku i Malého Alenáše - a to je co říci!

velmi zdařilá nýčovina. mrazivá sranda a zůstává po ní velký otazník. někteří autoři předběhli svou dobu - a tohle je jeden z nich.

6 13.07.2023

pro-mě-na velké přemýšlení. sám jsem si už dávno sebediagnostikoval jistou míru poruchy autistického spektra (odborníci mi laskavě odpustí mé diletantské fušování do něčeho, čemu nerozumím a též mé neobratně použité termity), jsem prostě takovej mírnej aspergráček (zaplaťbůh funkční a začleněný), a tahle kniha je o mém pocitu mezi lidmi - mám je rád, toužím po nich, a oni mi často proklouzávají mezi prsty a nerozumí mi, podsouvají mému neobratnému chování jiné motivace a straní se mě. řehoř je mé alter ego, jak moc mu rozumím.
vůbec nejde o hmyz. jde o samotu mezi lidmi.

doplnění o pár hodin později:
s myšlenkou na řehoře jsem si večer sám doma pustil deadmana (jim jarmusch, neil young, johny depp) a je to naprosto to samé - nálada, myšlenka, pocit, východiska. vlastně si uvědomuji, že k proměně mi patři ten syrovej kytarovej riff a že je to strašně kafkovskej film.

prosím, buďme hodní na ty jinaké. jsou to citlivé duše a budou nám vděční - a nebudou to možná umět dát najevo.

a ještě jedna aktualizace: jeden z krátkých komentářů zde píše, že se to týká i stárnutí a bezmocnosti ve stáří. zajímavé. k přemýšlení.

15 13.07.2023

některé povídky jsou prostě blbé (možná je to tím, že netrpím vášní ausgerechnet loveckou). dvěi mě dostaly. o pronásledování postřeleného losa a o lovu sítí na řece. překvapivé. nelituji.

harry je to nejryzejší chlapáctví, takový bychom chtěli všichni ve dvaceti být. ale nejsme.

12.07.2023

zatraceně dobré, úsporné, neplýtvající, chlapácké a karibické. ani slovo zbytečně.

10 12.07.2023

dobře se to rozjede, ale brzo ztratí dech a pak je to furt na jedno brdo.

5 12.07.2023

moje první májovka. čteno v osmi letech, a jak mě šokovalo, když se v půlce jako deus ex machina objevili vinďa s oldou - to bylo mé první setkání s touto dvojicí dětských hrdinů.

děj je samozřejmě přitažený za vlasy, nic s ničím nesedí ani místně ani časově, ale do starého opelichaného plyšáka, se kterým jsme jako děti usínali, se nekope.

4 12.07.2023

zásadní kniha předpubertálního období - s pubertou to prostě nějak vyčichlo. v deseti letech za plný počet, teď z nostalgie tak jednu. nebo to nějak zprůměrovat? fakt nevím? ok, tedy tři. za dětské snění.

4 12.07.2023

takového to muselo stát úsilí a přitom taková blbost. ale pěkná, čtivá, dlouhá, a konzistentní. svého času mě to zajalo, pohltilo, ale pak mě to zase pustilo, a teď k tomu cítím smířlivý respekt. ve dvaceti bych tomu dal plný počet, v pětatřiceti maximálně dvě hvězdičky aspoň (za tu děsnou práci s turkickými, severskými a románskými jazyky) a teď těsně před padesátkou je to na poctivé čtyři. uvidíme za deset let.

5 12.07.2023

půvabná pohádka se vším všudy (tedy ehm, není tam jediná ženská hrdinka z masa a krve, ale ta ostatně není v žádné tolkienovce). dětský čtenář zaplesá. měl jsem to štěstí, že se mi v mých devíti letech dostalo do ruky to první české vydání (byla to děsně těžko dostupná podpultovka).
vůbec nechápu, co koho proč napadlo z toho udělat třídílný film, řečeno s Tolkienem je to "pokus namazat malý kousek másla na příliš velký krajíc".

a audiokniha, kde Bilba mluví Stanislav Zindulka je naprostá srdcovka, občas si to na dlouhou cestu autem pustím.

15 12.07.2023

hrůza lágru a sovětského svazu celkově z pohledu nikoli intelektuála nebo hrdiny, ale z pohledu prostého slušného člověka, vesnického malého zemědělce a řemeslníka. ano, z pohledu toho, jehož jménem se ten obludný byzantský režim zaštiťoval a kterému nejvíc ublížil.

8 12.07.2023

každý stavař či architekt zabývající se betonem (od statika přes architekta po stavebního mistra) by si měl kromě učebnic, suchopárných skript a výcuců z norem přečíst o betonu něco komplexního - a touto knihou rozhodně neudělá chybu.

12.07.2023

výborný popis celkové normalizační nálady a situace, kdy lůza dostane moc a výsměch fízlovsklému žargonu a nevzdělanosti.
posunuto dále - uvědomuji si, že zprávy psané úzkou profesní skupinou jsou zpravidla vlastně pitoreskní, směšné a hloupé. tedy píšou-li o lidech (lékaři, psychologové, výchovní poradci, sociální pracovníci), texty o polovodičích nebo o horizontálním frézování této omezenosti nedosahují.

a doplnění o rodinnou historku: moje paní trpí takovou roztomilou úchylkou, ráda sleduje detektivky a zejména ty založené na "skutečných případech" (to v zásadě není nic zlého, každej jsme ňákej, já mám zase rád "ty mutanti" ve filmech). tuhle jsme spolu při domácích pracích (nějaké to podvečerní krájení mrkve, štupování ponožek a tak) cosi poslouchali z jakéhosi audioarchivu, kauzu si moc nepamatuji, ale meritem bylo, že zlý bezcitný a bestiální podezřelý padouch (a následně usvědčený) inteligencí i kulturním povědomím o řád převyšoval zúčastněné policisty (v ptydepe: vyšetřovatele i operativce) a jedné postpubertální policejní dámě poslal ironicky milostný dopis s veršíky inspirovavšími se se Magorovými labutími písněmi (jednoduše častuškové s občasně kulhajícími rýmy, ale s velmi bohatou slovní zásobou). to, že to nepochopila ona dáma je jistě odpuštěníhodné (považovala to zřejmě za nebezpečné vyhrožování), že to nepochopili ostatní orgáni též není nic překvapivého, ale že to nepochopil celý veřejnoprávní tým od režiséra přes zvukaře po moderatizátora a dojemně se podivovali, co je to za sprostého vraha, když píše verše policistce, to je tedy skutečně na pováženou a připomíná to nepochopení páně Placákových fízlů ohledně Hovězí porážky. čili básník tím chce říci, že celková kulturně jazyková profesní kompetence se pouhou změnou režimu nemění (a aby nebyl nefér - samozřejmě čest výjimkám, existují-li jaké)

rád potkávám tohoto milého (již postaršího) pána na běžkách a vždy je to příjemné setkání. a moc rád potkávám v hospodách jeho piána. a nejradši jej potkávám za jeho piánem. ohledně televize a reprodukované hudby playlistů v hospodách se s ním shoduji téměř absolutně.

no a ta kniha. to je jen taková sranda, hospodské kecy psané pseudovědeckým žargonem, a je úžasné a fascinující, kolik blbů a blbek to dokáže brát úplně vážně a bez uzardění z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry o nesmrtelnosti chrousta a páchat amatérské psychoanalýzy jeho citového zrání a zakončit svůj post naivně nablblým nadřazeným rádobyvtipem. budiž Vám přáno, bubliny, užijte si svá pivíčka, knedlíčky, řečičky a pravdičky.