LukasB.453 komentáře u knih

předlohou pro epizodní postavu drogisty byl Josef Hladík, nevlastní dědeček mé babičky, který nadělal jmění na jedu na krysy značky "Morol" (ingredience byly staré pro lidskou spotřebu nezpůsobilé obilí, žluklý tuk a arsenik, za války nebyl arsenik k dostání, a tak Hladík vyráběl bez arseniku, čimž mu klesly výrobní náklady a postupně geometrickou řadou stoupal prodej, neboť krysy po takto ochuzeném Morolu utěšeně tloustly), leštidle na parkety "Tancolín" a za války zaměstnával místní báby, aby po pešuňcích sbíraly pelyněk a jiné bejlí, a z něj vyráběl tabákovou náhražku "Kujebák". Hladík se zajímal nejdříve o mou (tehdy) dvacetiletou prababičku, ta však neměla o tohoto drobného nepříliš pohledného mužíka zájem, a tak si Hladík v roce 1918 namluvil její ovdovělou matku Matyldu, která byla (slovy mé babičky) nejen ošklivá a hloupá, ale i zlá (ve skutečnosti měl zájem nikoli o ženitbu, ale o drogerii zesnulého drogisty Raise). nakonec skončil špatně, při měnové reformě se s kapsami plnými bezcenných hotových peněz oběsil na lampě před drogerií na Nymburském náměstí Přemyslovců (drogerie Hladík je tam pořád).

takto to vyprávěla moje babička, která měla dědečka Hladíka velice ráda. a můj dědeček, který chodil s Hrabalem (tedy o ročník níž) nejprve na Nymburské klasické gymnázium a potom na pražskou právnickou fakultu, kterou oba nedostudovali z důvodu zavření škol po demonstraci na pohřbu Opletala) o Hrabalovi vyprávěl "celou cestu ve vlaku z Nymburka do Prahy mlčel jak pěna a špicoval uši o čem se baví ostatní cestující, aby to o dvacet let později napsal".

no dneska by pana Brouka zřejmě podrobily (přemýšlel jsem jaké i/y napsat, podmětem jsou nejspíš feministky obojího pohlaví), útrpnému právu, pomalu upálili na hranici (kat a jeho pacholci) a nakonec by nad jeho ubohou zohavenou mrtvolou zapěly kuplet (zpěvačky normalizačního popu osmdesátých let - není-li to ovšem surovost přílišná).

k věci - velmi zajímavé. nejoriginálnější z našich surrealistů. nutno k tomu přistupovat jako k autorově prvotině, kterou napsal do šuplíku jako náctiletý a která byla uveřejněna 15 let po jeho smrti (a 60 let po sepsání) v exilu a zapomnění.

přistupujte k tomu jako k Schopenhauerovi nebo Nietschemu - nemusíte souhlasit, stačí číst a přemýšlet, a když si lépe ujasníte, proč nesouhlasíte, tak svůj úkol splnila na jedničku.

vlastně to vůbec není špatné a s potěšením na tuhle knížku vzpomínám. po vzoru Robinzona je původní nudný a zdlouhavý text o kožené punčoše proškrtán a převyprávěn tak, aby to bylo správné žrádlo pro 10-12 letého kluka, od kterého se ten správný kluk neodtrhne a čte to celou noc s baterkou pod peřinou (ano, Cooper není Defoe a nezastaral tak děsně).

23.08.2023

strhující kniha. kdo po přečtení nevyrazil bosky na dlouhý osamělý přespolní běh, ten nemá srdce.
docela pěkný je popis Zátopka pohledem amerického žurnalisty.

1 23.08.2023

děs běs jaksi srovnatelný s reportáží na oprátce, synem pluku a ohněm co chce dobré dřevo. sociálně třídně a politicky uvědoměle a tendenčně pojatý příběh vynikajícího skalního lezce (a problematického člověka). neodehrávat se to v krajině mého srdce a na skalních cestách, které jsem si ochmatal a místy mi řádně pustily žilou, nedostalo by to ani pidihvězdu. dávám tedy jednu.

23.08.2023

naprosto kultovní kniha. snad každý přemýšlivější člověk měl v tom divném období mezi pubertou a dospělostí touhu žít opravdově a prožít život skutečný, vydat se do pustiny kutat zlatou rudu, lovit lososy a plout na hřbetě krokodýla. málokdo to udělal - můžeme se chrisovi/alexovi smát, můžeme povýšeně kroutit hlavou jaký to byl hlupák, ale přiznejme si - tu odvahu a opravdovost mu závidíme! co na tom, že ta divočina byla necelé dva dny cesty od civilizace a ve vraku autobusu.

sbírka textů bosenského exulanta žijícího v Praze vydaná rok po jeho smrti. zabývá se (mimo jiných neméně zajímavých témat) příčinami konfliktu v Jugoslávii, nechává geopolitiku stranou (a právem, Rusko bylo zrovna na kolenou a z Balkánu se dočasně mocensky stáhlo) a hledá příčinu, proč najednou soused vraždí souseda. příčinu nachází v konfliktu město-venkov, kdy město je otevřené, multikulturní v tehdejším ještě dobrém a hezkém slova smyslu, tolerantní, přijímající jednotlivce jako jedinečnou bytost - a proti tomu je zde rigidní vesnice, trochu patriarchální (a hodně matriarchální), plná potlačených starých rodinných křivd a krevní msty a se sklonem k švagrovsko-sousedskému mafiánství, zakomplexovaná, závidějící, xenofobní a rasistická (nikoli ve smyslu barvy kůže, ale obecně jinakosti).
je to protiklad k našemu národoveckému obrozeneckému pojetí vesnice/maloměsta jako mravně čistého prostředí a města jako zkažené nevěstky babylonské
trochu to otevírá oči a nabízí zamyšlení a alternativní scénáře česko-slovenského rozchodu (a tady vidím jedno z mála positiv odsunu českých Němců z pohraničí, naplavené obyvatelstvo Sudet bez národní a místní identity a bez prababiček na hřbitově a bez vazby k půdě po staletí skrápěné potem předků nějaký pitomý národ nezajímal a slovenský rurální nacionalismus nenašel na české straně odezvu).

23.08.2023

jojo, to si docela pamatuju, že když mi bylo asi deset na zimní rodinné rekreaci na Medvědí boudě jsem si tuhle knihu půjčil z místní erohácké knihovničky (zlákán názvem očekávaje něco o zviřátkách) a pak jsem z toho měl zlé sny a bál jsem se traverzového přejezdu přes Medvědí potok ke šlepru na Davidovkách.

toť skutečně perla! kterak upřímný a čistotný hoch ke štěstí přišel, protivenství překonal a zlé na dobrou cestu obrátil.

kromě typických horolezecko-cestovatelských kulis (pro nás z ostbloku) vtipný příběh vystřízlivění salonních levičáků ze západní evropy při konfrontaci s čínou

komplexní dějepis světa do roku 1922. samozřejmě z pohledu vzdělaného člověka západní civilizace. z dnešního pohledu notně euroatlantocentrické a jiné civilizace jsou zmiňované jen jako nebezpečí zvenku - ale to neznamená, že bychom to neměli číst.
samozřejmě má HGW spoustu následovníků, více či méně kvalitních a úspěšných.

kdyby se této knížce dokázala aspoň přiblížit výuka dějepisu (obvykle národovecká a podivně výběrová) bylo by to skvělé.

edison je úplná pecka. troufám si tvrdit, že jedna z nejvýznamnějších básní v češtině. no a Nezval dvacátých let je úplně jiný než Nezval let padesátých.

doporučuji zvláště v přednesu Jana Spáleného - on to není popravdě zpěv, ale zhudebněná recitace.

2 08.08.2023

málokdy se mi stane, abych při čtení knížky slzel. tedy, ehm, někdy se mi to stane, když je kniha blbá, nudná, zbytečně surová - ale to není tento případ. kniha je to dojemná, a i takové otrlé hovado jako já vzlyká jak stará nevěstka.

jednoduchý (až moc jednoduchý) a čtivý bestseller pro milovníky přírody. stromy (rostliny vůbec) jsou velká záhada - žijí tady s námi, a vůbec jim nerozumíme, strom je něco, co se dá rozřezat na prkna nebo něco, co se dá ubližováním pomocí pilky a nůžek přimět k bohaté úrodě, ale zároveň starobylý a záhadný organismus žijící v interakcích s okolím. jak trapné - chtěli bychom se domlouvat s mimozemskými civilizacemi, ale neumíme pochopit strom (a nejen strom, nedomluvíme se se zvířaty, snad s výjimkou psů a koní, kteří přijali/kterým jsme vnutili náš způsob komunikace).

12 01.08.2023

(SPOILER) fascinující kniha o dobách, kdy byla lékařská věda dobrodružstvím srovnatelným s objevitelskými zámořskými plavbami. hrdinové, kteří se nebáli prosazovat své teorie konzumací nechutných výměšků nemocných, strkat si do žil katetry, vpichovat si do svalů extrakty z opičích žláz, zkoušet na sobě anestetika pro určení bezpečného dávkování...
překvapilo mě, jaký byl "národní buditel" J.E. Purkyně punker a jak se nebál experimentovat (od kokainu přes opium po éter). dneska by šel bručet - k chemikáliím se dostával v lékárně otce svého spolužáka.

o existenci knihy jsem se dozvěděl v jedné z přednášek Petra Slavíčka, dostupné na youtube, dejte si do vyhledávání "sám sobě pokusným králíkem"

3 01.08.2023

skvěle hravé a plné fantasie. francouzské v nejlepším slova smyslu (a že mám k francouzské literatuře vztah hodně rezervovaný). neuvěřitelné - je to pětasedmdesát let stará kniha!

7 31.07.2023

zajímavé, temné, fascinující, ubohé, špinavé a veliké. a magické. směs vzdělání a primitivismu, velikášství a fatalismu. ruské a jinoplanetnické.
u spousty literárních, kulturních a historických odkazů jsem se skvěle bavil, spoustu jsem jich asi vůbec nepochopil. ale to nevadí.

čiší z toho inspirace klasiky žánru dystopie a postapo, cítím v tom Wyndhama, Orwela, Neffa, Štětiny...
rozhodně stojí za to číst, a nutno přiznat, že autor má na víc a má potenciál dál zrát.
těším se na každou jeho další knihu.

19.07.2023

užitečná čtivě a vtipně napsaná knížka.
když jsem si před dvanácti lety "zasimuloval" (čili vyzkoušel jistou nemoc bez jasné příčiny, velmi úspěšně léčitelnou a ve většině případů i vyléčitelnou, což byl naštěstí i můj případ), byl jsem šokován, kolik hodných, laskavých, vzdělaných a ve svém oboru profesně úspěšných lidí z mého okolí mi začalo v nejlepší víře nutit všeliká bizarní šarlatánství, od bazénové chemie přes (nákladné) seance s magikem, divuplné ortorexie, tajemné (a drahé) potravinové doplňky, šoupání s nábytkem podle virgule, vzdání se mikrovlnné trouby, a další vylomeniny na štíru se zdravým rozumem. v kontrastu s pomýlenými obětmi šarlatánství bych rád vyzdvihl několik tetek (myslím to slovo velmi hezky, jsou to milé a vzdělané starší paní) velmi nelehkého osudu, které mi vřele popřály veselou mysl, doporučily poslouchat lékaře a že prý až se budou modlit, pomyslí i na mě.

kniha neodmítá všechny postupy án blok, připouští (a chválí) například jógu, dechová cvičení, úpravu stravy (ve smyslu nejíst tolik a tak často hnusy) a další jako velmi užitečné, ale vysmívá se té omáčce okolo.

19.07.2023

jak vytočit životního partnera/partnerku? snadno: "miláčku, vidím, že křičíš na naše dítě kvůli malichernostem a také vidím že jsi si neuklidil(a) ponožky."