Born to Run - Zrozeni k běhu
od: Christopher McDougall
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216142/mid_zrozeni-k-behu-216142.jpg
4.3
757
Autor knihy se jako miliony jiných amatérských běžců nejméně jednou ročně vážně zranil. Po cyklech bolestí, injekcí a střídání nejmodernějších běžeckých bot chtěl na doporučení lékařů s běháním skoncovat. Místo toho se však vydal do rozpálených kaňonů v Mexiku, kde žijí Tarahumarové...
Literatura světová , Hobby , Sport
Vydáno: 2011 (ekniha) , Mladá fronta
Originální název:
Born to Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen , 2009
více info...
Komentáře (149)
Komentáře 149 Recenze 5
Jsem vášnivá běžkyně a asi proto musím dát plný počet hvězd. Strhující kniha, která mě motivuje pokračovat v běhu a klást si nové běžecké výzvy.
strhující kniha. kdo po přečtení nevyrazil bosky na dlouhý osamělý přespolní běh, ten nemá srdce.
docela pěkný je popis Zátopka pohledem amerického žurnalisty.
Zajímavá kniha, nečetla se mi úplně lehce, asi špatné období. Ale odnesla jsem si pár poznatků, které nejspíš budu praktikovat v reálném životě.
Myslím, že je mnohem lepší skutečně jít ven a běhat, než si číst o tom jak běhají druzí. Kniha představuje ty nejvytrvalejší běžce světa, co zaběhnout sto mil džunglí, pouští, větrem, bouří. Kniha vás postrčí správným směrem k zažití té správné běžecké kultury. Ale. Kniha vám může dát spoustu otazníků. Mé rady jsou - vegetariánství-ano, rozcvičování nepřehánět a měnit různorodost jak povrchu, tak stoupání i počtu kilometrů. Běh na boso si teprve vyzkouším. Běhám šest let bez zranění, před týdnem jsem zaběhl první maraton a další mám za měsíc. Jestli jsme evolučně přizpůsobeni k běhu? Dost možná. Kniha a její protagonisté jsou jasným svědectvím o tom, že tomu všechno napovídá. - Tak tedy běhejme, protože zdraví je jen špička ledovce všech úžasných benefitů.
Nemůžu jinak, než dát 5 hvězd. Člověk by po přečtení málem nasadil tenisky a vyrazil běhat, než by si zase uvědomil, že ho vlastně běh jako takový nebaví :-). Ale vážně, kniha se mi moc líbila jak po stránce obsahové, tak i stylistické. Vůbec se nedívím, že se jedná o světový bestseller.
je to docela motivační dílko, ale ten reportážní styl, kdy se odbíhá od jednoho k druhému, propleteme to celé x příběhy už mě rušil u Útěku do divočiny, to je taky kniha, kterou mi to těžce připomínalo. Minimálně tím autorským stylem. Nicméně by ji měl každý přečíst, zvednout p*del a začít se hýbat :) Jo! A mexická narkomafie nesnáší své pop zpěváky ( http://en.wikipedia.org/wiki/Sergio_G%C3%B3mez ), dobrá reálie ne?
Asi takhle.....s běháním jsem začal relativně nedávno, tenhle sport jsem přitom nesnášel už na základce a i při fotbale jsem se vždycky hrnul do branky abych nemusel moc běhat. Teď už si svůj život bez běhu neumím moc představit, stejně jako jsem dřív nechápal jak někdo může uběhnout v kuse 5 km nebo 10 natož půlmaraton nebo celý nebo ještě něco dalšího.....troufám si s určitou pokorou tvrdit, že teď už to chápu a tahle kniha mi v některých věcech potvrdila to, co jsem tak nějak začínal tušit. Že běh se může stát naprosto přirozeným pohybem stejně jako chůze, jen tu hlavu je někdy potřeba přesvědčit aby si to myslela taky :) Odvaha není v tom běhat rychle....kdo si běh zamiloval najde tady spoustu myšlenek, které dovedou vystihnout to, proč tenhle sport provozuje tolik lidí. Přiznám se, že na běhání bos jsem tedy asi nějak ještě úplně nedozrál a nejen při představě jak ťápnu někde bosou nohou na slimáka nebo nedejbože na něco ještě horšího :) Ale celkově mi tohle prostě sedlo.....nebo spíš čtení uteklo - snadně, lehce, rychle.....
Jestli běháte, tahle kniha vás nadchne. A jestli neběháte, po přečtení běhat začnete... nebo o tom alespoň budete vážně uvažovat. :-) Úžasná kniha!
Napsáno poutavě, velmi živě. Jako by jste byli součástí běžecké skupiny. V knize bylo pár odboček, které souvisejí s během. Kapitoly o bosém běhání a podobně knihu podle mě ještě vylepšily.
Ať už jste běžec ultra nebo hobby, nebo neběžec, v knize si každý najde něco pro sebe. Je protkána spoustou inspirace nejen pro běh, ale také pro život.
5/5
Není co vytknout. Poutavé, dechberoucí, napínavé, k zamyšlení a čtivé. Nemít děti, čtu na jeden zátah! Takhle to bylo asi na tři, ale čtu ji po kouskách už po několikáté.
Všem běžcům, chodcům a milovníkům přírody a dobrodružství vřele doporučuju!
V případě, že jste člověk, který někam vyběhne a máte z toho radost, tak tuhle knihu prožijete, jakoby jste tam byl s nimi. Avšak pohladí po lýtkách i sváteční běžce či lidi, co dobíhají na své dopravní spoje.
Kniha mě motivovala a začal jsem běhat do práce. Tak uvidím, jak dlouho mi to vydrží. Na závěr knihy jsem se dojal. Rád se k této běžecké vakcíně vrátím.
Nejsem běžec, a tak ke mně některé pasáže knihy moc nepromlouvaly. Knihu jsem měl vypůjčenou od kamarádky, která z ní byla úplně nadšená a četla ji prý "jedním dechem", a tak jsem cítil jakousi povinnost tuto knížku přečíst až do konce. A jsem tomu rád. Kapitola 28 mě opravdu zaujala. Její přečtení doporučuji všem svým mobilním známým. Jinak musím souhlasit s těmi, kdo si povšimli toho, že knížka působí dojmem jakéhosi kompilátu vzájemně nesouvisejících autorových poznámek či článků. Myslím, že svou neorganizovanost sám autor v doslovu uznává. Také mi dost chyběly jakékoli reference na zdroje.
Skvěle napsaná kniha. Četla jsem ji jedním dechem, je plná zajímavých informací a pokaždé přečtené stránce jsem měla chuť jít si zaběhat. Pocit jít si zaběhat z radosti a nenutit se do toho jsem zažila jen jednou, a proto se mi líbilo, že je jím kniha protknutá a vlastně z každého odstavce na vás vyskočí. Knihu doporučuji s radostí dál, běžcům i neběžcům.
Táto kniha je míľnikom môjho života. Ukázala mi, že existuje barefoot beh, a že všetky tie super tlmiace bežecké tenisky môžu byť za mojimi boľavými kolenami. Boli.
Okrem toho je plná dobrých príbehov, o Indiánskych bežcoch, ultramaratóncoch a behu ako takom.
Nevím, jestli je to tím, že jsem dříve přečetla knihu Ti, kteří utíkají pěšky od Milana Daňka, ale nějak to tentokrát nebylo ono. Potěšila mě zmínka o Emilu Zátopkovi.
Zajímavá kniha, která mi v mnohém potvrdila, že běh má být radost a relax a k mé úlevě i to, že uběhnout maraton nebude potřeba :-))). Běh a pohyb jako takový si budu užívat i dál.
O běhu, lásce k běhu, indiánském kmeni běžců a historii vzniku jednoho ultramaratonu.
McDougall možná nelže, určitě však dodává svému vyprávění barvitosti a dělá jej zajímavější, takže nejen kmen Raramuri působí takřka myticky. Navíc předkládá i řadu teoretických poznatků, byť poněkud nekriticky a jednostranně. Celou knihu je tak potřeba brát trochu s nadhledem.
McDougall nastřeluje hned několik velmi kontroverzních témat z běžeckého světa. Sám jsem vášnivý běžec a k mnoha názorům, hlavně k běhání bez bot, jsem byl vždy velmi skeptický. Nicméně, autor nic nikomu nevnucuje a přesto, že jsem se snažil být objektivním čtenářem, musel jsem pár věcí po přečtení přehodnotit. Do toho jde o skvěle vyprávěný příběh s velmi zajímavými (i bizarními) osobnostmi.
O záživnosti této knihy svědčí fakt, že jsem ji s přestávkami poslouchala 3/4 roku a po doposlouchání jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou.
Nesporně tam jsou velmi zajímavé pasáže - Emil Zátopek, správná technika běhu, marketing s běžeckými botami, historie běhání, sonda do života kmene, o kterém jsem doteď neměla ani ponětí.
Přesto musím konstatovat, že většinu času mě kniha moc nebavila a mnohdy i nudila. Často jsem se cítila naprosto ztracená v ději. Částečně je to způsobeno nezáživnosti děje, ale také tím, že autor neustále přeskakuje z témata na jiné téma, tudíž je těžké udržet nit.
Nevím, co je tak přitažlivého na ožralých sockách kdesi v Mexiku, ani autorově křižáckému tažení proti výrobcům sportovní obuvi společně se zpochybňováním lékařů a jejich práce.
Abych však nebyl negativní a nevyvolával pesimistické nálady (od toho je televizní zpravodajství), doporučuji, pokud tedy skutečně hledáte inspiraci, tyto knihy:
Running With Lydiard - bohužel není v češtině
ChiRunning - netrpělivé upozorňuji na existenci dokumentárního filmu stejného názvu
Běh podle Pose Method - pakliže překousnete veškerou tu omáčku v podobě autorovy sebechvály, zjistíte, že jde o ChiRunning, jenom vysvětlované z hlediska fyziky
Já samozřejmě chápu, že pro někoho je Born to Run - Zrozeni k běhu právě tou "novinkou" a odhalením "tajemného tajemství" skrývaného před běžci zlými korporacemi a hloupými trenéry ruku v ruce s neodbornými závěry doktorů. Navíc, když to následně načetl coby audioknihu Jaroslav "Zastánce přírodna" Dušek, jedná se o tu správnou alternativní...hm, alternativu. Pokud vám ale skutečně jde o to začít běhat a případně se trochu nahecovat, avšak nikoli na úkor zdraví, skutečně trvám na výše uvedených třech titulech.
Skutočne inšpiratívna kniha. Až tak, že dokonca ešte aj zápecník, lenivec a obdivovateľ bezpohybovej filozofie Nera Wolfea akým som ja, si skúsil po jej dočítaní zabehať. Výsledok na seba nenechal dlho čakať! Neubehli (no pun intended) ani dva dni a ja som mal členok veľkosti steroidmi dobre napichaného pomaranča. Ďalší zhruba mesiac trvalo kým som prestal chodiť ako veľmi zlý cosplayer Dr. Housea. Po tomto incidente som sa svoju úspešnú kariéru bežca rozhodol zavesiť definitívne na klinec. Veď ako sa hovorí - v najlepšom treba prestať.
Občas si chodím ráda zaběhat. To byl jeden z důvodů, proč jsem si půjčila tuto knihu od kamaráda, který mi ji doporučil. Díky ní mi příjde, že jsem se posunula ve svém pojetí běhu jinam. Ačkoli kniha nebyla vždy úplně čtivá a ne vždy jsem se ponořila na 100%, je dobré vytrvat a pokračovat ve čtení dál. Stejně jak s během. Doporučuji každému běžci i těm, kteří se rozhodují teprve začít.
Začátek knihy ve mně vzbudil dojem, že to bude zajímavé čtení. Tím spíš, že se běžeckých závodů občas zúčastňuji. Nějak jsem se ale v tom "ději" poněkud ztrácel. A měl jsem dojem, že na tom ani autor nebyl lépe. Je znát, že to je spíš novinařina, resp. soubor nesourodých textů k běžeckému tématu. Tato pasáž o Zátopkovi ale stála za přečtení:
"Zátopek se na závodech choval, jako by měl schůzku. Dokonce i uprostřed závodu si rád lámanou francouzštinou, angličtinou nebo němčinou povídal s ostatními běžci. Jeden nabručený Angličan si dokonce na Zátopkovo „neustále tlachání“ stěžoval. Po závodech se občas v jeho hotelovém pokoji sešlo tolik nových známých, že se nakonec musel vzdát své postele a spal venku pod stromem. Jednou, krátce před mezinárodním závodem, se spřátelil s australským běžcem, který doufal, že se mu podaří překonat rekord Austrálie na 5000 metrů. Zátopek byl zapsaný pouze na desetikilometrový závod, přišel však s plánem. Poradil Australanovi, ať vynechá svůj závod a místo toho se postaví na start s ním. V první polovině závodu na deset kilometrů dovedl svého nového kamaráda k rekordu, pak přidal, věnoval se svým záležitostem... A zvítězil. Takový už prostě Zátopek byl. Závody považoval za cosi jako „pokec“ v hospodě. Měl závody tak rád, že se jich místo odpočinku a ladění formy zúčastňoval tolika, kolika mohl. Během jediného zátahu na konci čtyřicátých let Zátopek závodil tři roky takřka každý týden a nikdy neprohrál. Jeho celkové skóre za toto období činilo 69:0. I s takto nabitým programem zvládal ještě týdenní tréninkové dávky přes 260 kilometrů.
V roce 1952 dorazil na olympiádu v Helsinkách. Protože český tým měl jen málo závodníků, mohl si vybrat, na jakých vzdálenostech bude závodit. Vybral si všechny. Postavil se na start závodu na 5000 metrů a zvítězil v novém olympijském rekordu. Poté se přihlásil do závodu na 10 000 metrů a získal své druhé zlato v dalším novém rekordu.
Nikdy dřív neběžel maratón, ale co na tom záleželo? Se dvěma zlatými medailemi na krku už nemohl nic ztratit, proč tedy práci nedokončit a nezkusit to? Brzy se ukázala jeho nezkušenost. Byl horký den, takže se Angličan Jim Peters, tehdejší držitel světového rekordu, rozhodl vedro využít, aby Zátopka setřásl. Na značce deseti mil se dostal už na deset minut pod svůj vlastní světový rekord a vzdaloval se poli ostatních závodníků. Zátopek si nebyl jistý, jestli takové tempo může někdo vydržet. „Promiňte“ doběhl vedle Peterse, „tohle je můj první maratón. Neběžíme moc rychle?“ „Ne, “ odsekl Peters, „moc pomalu." Jestli byl Zátopek tak hloupý, aby položil podobnou otázku, jinou odpověď si nezasloužil. Zátopka to překvapilo. „Říkáte pomalu?“ ověřil si raději. „Jste si jistý, že máme pomalé tempo?“ „Ano, “ přitakal Peters. Vzápětí zůstal jako opařený. „Dobrá. Díky.“ Zátopek vzal Peterse za slovo a vyrazil. Když vyběhl z tunelu na stadion, přivítal ho ohlušující jásot. Nejenom od fanoušků, ale i od sportovců všech národů lemujících trati, aby ho pozdravili. Zátopek protrhl cílovou pásku ve svém třetím olympijském rekordu..."
Nebehám. A po prečítaní tejto knihy - nie je to tak, že by som bola namotivovaná každý deň ubehnúť 10 kilometrov. Ale v niečom som sa predsa len uistila.
Príroda presne vie, čo robí a všetko v nej má zmysel.
Človek je nastavený na pohyb a prácu.
"Leňošenie a posedávanie bol luxus, počas ktorého sme mali šancu odpočinúť si a nabrať sily.
Ibaže človek vymyslel technológie, ktoré pomohli urobiť z leňošenia životný štýl. Prestali sme robiť to, k čomu sú naše telá stavané a platíme za to. "
I když si rád občas zaběhnu, toto mě absolutně minulo. Autor skáče od tématu k tématu, kapitoly na sebe nenavazují a kolikrát jsme měl pocit, že čtu nějakou diplomovku analyzující marketing výrobců běžecké obuvi. Rozhodně jsem po přečtení nedostal chuť vyrazit ven běhat, tak jak slibuje recenzent na přebalu knihy.
Pro mě to byla inspirující a milá kniha. Dozvěděla jsem se zase něco nového a navíc se mi moc líbilo jak zde bylo k běhu přistupováno. Zkrátka běhat se má pro radost a to je asi i poselství této knihy. Hvězdičku ubírám proto, že jsem chvílemi ztrácela pozornost a některé pasáže mi přišly nezáživné. I tak ale vřele doporučuji.
Kniha byla pro mě silný zážitek - když jsem jí dočetla, tak týden na to hlavní hrdina zemřel.
Štítky knihy
běhání, běh Tarahumarové běžecké závody
Kniha Born to Run - Zrozeni k běhu je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 1 099x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 268x |
| Chystám se číst | 305x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 7x |