luculi komentáře u knih

Dostala jsem se k dalšímu dobrodružství s Mercedes Thompson. Tentokrát se ale opravdu dějí věci. A navíc se mění i spousta životních osudů a momentů a dochází k velkým změnám. Tedy, alespoň já bych řekla, že jsou zásadní, což ovšem potvrdím až dalším čtením :-D

Je s podivem, že Mercy dokázala tak dlouho přežít. Ale na druhou stranu, jak sama často v knize přímo zmiňuje, její život se obrátil naruby teprve před rokem. A za tu dobu stihla tolik průšvihů, potyček, zachraňování kůže své i ostatních. A v tom asi nejvíc vězí ten problém. Mercedes si dělá spoustu přátel (nepřátele nebudeme komentovat) a obvykle je ochotná pro ně hodně riskovat a to taky dělá. Proto maléry na sebe nenechají dlouho čekat. Díky tomu vzniká opravdu nepřeberné množství možností, co všechno se může pokazit.

V minulém dílu, jak jsem v předchozí recenzi zmiňovala, došlo k nějakým těm vztahovým peripetiím a tady naštěstí už byly nějaké náznaky a dokonce bych řekla, že i konečné potvrzení, že tato situace bude rozlousknuta. Takže naštěstí žádné otravné protahování, jak to bývá zvykem v jiných knihách. Tedy alespoň doufám, přece jen mě čeká ještě pár dílů :-D.
Jinak stále platí to, že kniha byla čtivá, akční, napínavá, stále měla co nabídnout. Moc jsem si to užila, pro mě jsou to obvykle jedno či dvou denní jednohubky, takže nic náročného, co by čtenář musel neustále analyzovat. Takže vesele pokračuji a jsem zvědavá, co autorka nabídne i nadále...

03.05.2024

Ve této knize je hlavní zápletka trošku zamotanější. Ze začátku se to jeví jako naprosto banální věc, než se zvrtne ve spoustu nepříjemností. Na světlo vypluje hned několik zajímavých drobností, navíc tu velkou část zabírá boj mezi partnery a bývalými partnery (což místy působilo dojmem, že určitou osobu byste nejraději smetli z povrchu zemského) a ke konci se to ke všemu ještě dokonale vyvrbí. Autorka si dokázala vymyslet tolik překážek a naprosto nového nepřítele, že jsem celou knihu doslova hltala. Navíc jsem poprvé měla i strach. Jediným záchraným lanem pro mě bylo, že vím, kolik dílů mě ještě čeká a tak jsem si říkala, že je určitě všechny nezmasakruje, ale i tak ve mě docela hrklo. Co a jak se stalo, neprozradím, ať si to napětí užijete i vy :-).

Opět tu bylo krásně předvedeno, že i po tolika dílech je stále co vymyslet. Ano, některé momenty jsou jako opakovací páska a drží se určitého standardu, jako zachraňování jednotlivých lidí i smečky, jako zranění, skryté intriky a podobně. Přesto se stále bavím a alespoň mám pocit, že se vracím do svého oblíbeného prostředí mezi přátele :-D.

03.05.2024

Spálená mrazem stále dokáže udržet svou čtenářskou základnu a má co nabídnout. Tentokrát se objevuje jakoby problém v problému, takže až do posledních stránek je to lehce zamotané, zmatené a padouch je odhalen na závěr. Je to díky tomu dostatečně napínavé a pomalé vyšetřování akorát udržuje čtenáře ve střehu. Navíc tento díl ukazuje jakoby malou temnotu do budoucnosti, protože by životy všech, ať už lidí nebo nadpřirozených osob, mohly být ohroženy. Je tedy otázkou, jak dlouho chce autorka udržovat tento příběh a jak dlouho ho nechá žít, než přijde opravdová 'bomba'.

03.05.2024

Povídky mám obvykle ráda. K daným sériím si ráda totiž doplním informace, které se do nich nevešly. Nebo lépe poznám postavy, které nedostaly dostatek prostoru. Díky tomu si pak můžu na daný svět utvořit lepší náhled. Problémem však obvykle bývá, že některé z povídek mohou být méně záživné nebo naopak končí v tom nejlepším. Což je škoda. V této sbírce je k dispozici hned několik kousků, z různých míst, s různými hrdiny. Ať už je autorka psala jen tak nebo do sbírky příběhů spolu s dalšími autory, jedno mají společné. Nikdy neopouští svůj svět plný vlkodlaků, upírů, čarodějů, fae a dalších bytostí...

Stříbro - Tato povídka se věnuje minulosti Samuela a Brana. V podstatě se může jednat o vznik vlkodlaků, o tom kdo je stvořil a proč. I když to je možná jen moje domněnka. Vysvětluje tak některé detaily, které byly jen povrchově naznačené dříve. A nesmím ani zapomenout na další důležitou postavu. Ta zatím neměla dostatek prostoru, ale poznáváme mocnou Arianu a samozřejmě i společnou historii její a Samuela. Povídka sice není moc dlouhá a informací není pro fanouška dostatek, přesto to rozhodně doplní mezery.
Vílí dary - Tuhle část jsem příliš nepochopila. Jednak nedokážu zařadit postavu jménem Thomas, zda se někdy v sérii mihla, nebo jde jen o povídku jako takovou, bez širší návaznosti na hlavní příběh. A také jsem zmatená z toho konce. Ale nevadí. I tak to bylo zajímavé zpestření.

Šeď - Třetí povídka se zabývá upíry. Vyskytují se tu opět nějaké postavy, jejichž existenci či zmínku o nich si z dřívějška nepamatuji. V úvodu sama autorka zmiňuje, že jde o povídku psanou pro nějaký tvůrčí kurz. Už dříve jsem četla, že když psala nejrůznější povídky a texty do soutěží a podobných věcí, obvykle se zaměřila na svůj oblíbený svět s upíry, vlkodlaky, fae atd. Tudíž začalo vznikat takové universum různých postav z různých míst, ale z jednoho světa...

Vodicí pes - Příběh o bílé čarodějce Moiře a vlkodlakovi Tomovi. S oběma jsme se mohli potkat už během čtení Mercy, kde pomáhali při jednom pátrání. Tady však zjišťujeme, za jakých okolností se ti dva setkali.

Alfa a Omega - Nevím, jak vypadalo první vydání stejnojmenné série, ale v mém je tato povídka součástí a je takovým úvodem. Ale než se tak stalo, byla samostatným počinem, že kterého nakonec vznikla série...

Davidova hvězda - Vánoční povídka, která se točí okolo vlkodlaka Davida, Adamova známého, se kterým jsme se též mohli setkat během čtení série s Mercy. Jako vždy se vyskytne nutný problém k řešení. Ale na pozadí je i temná minulost, která to ovlivňuje. Nicméně by nešlo o vánoční povídku, kdyby neměla dobrý konec.

Růže v zimě - Jde o povídku věnovanou Kaře, mladé vlkodlačici, kterou někdo proměnil už v deseti letech. Nějaká zmínka proběhla už během čtení série, pamatuji si, že něco takového padlo. Každopádně zde žije v Branově smečce a snaží se ovládnout...

V rudé s perlami - Pokud už jste s Mercy začali, znáte vlkodlaka Warrena. V knihách je obvykle popisován jako sympaťák a velký přítel Mercy. V tomto případě dostal nějaký prostor navíc, abychom ho poznali lépe. Odehrává se v době, kdy už je soukromým vyšetřovatelem a tak se vydává pátrat po vrahovi.

Vykoupení - Do záře reflektorů se dostává Ben, britský vlkodlak, samotář, neruda a osoba s neskutečně plným slovníkem sprostých slov. Z počátku měl v sérii spíše málo prostoru a byl popisován jako tak trochu antisociální. Ale došlo k nějaké změně a nakonec si ho musí každý oblíbit. A kousek z jeho života se promítne i do této povídky, kdy se budete opravdu smát :-).

Díra, Scéna vystřižená ze Stříbrné relikvie a Nocí zlomené - Tři poslední povídky už jsou opět o Mercy. Jde tedy už o nám známé prostředí. A myslím, že není třeba to probírat dopodrobna :-)

Tohle mě bavilo, osvěžilo a přineslo pár zajímavostí. Byly chvíle, kdy bych z nějakého příběhu měla ráda rovnou celý díl, ale bohužel, zatím k tomu nedošlo. Nicméně to bylo takové obohacující, přesto průměrné.

03.05.2024

Jiskřičky v popelu navazují přímo na první díl. Po velkých problémech, které nastaly ke konci prvního dílu, musela většina obyvatel Mizeonu změnit své působiště a přesunout se na jinou planetu. Jejich předci a dávní nepřátelé se totiž probudili a začali zuřit. I tady musím zmínit přirovnání k řeckým bohům a polobohům a jejich předkům Titánům... Je to hodně podobné, ale v tomto případě okořeněné ještě prvky sci-fi, jinými světy, démony, magií a spoustou věcí, kterým jsem ani pořádně nerozuměla.

Kniha je docela náročná, co se týče všech těch pojmů. Některá jména jsou už tak dlouhá, takže si je čtenář musí pamatovat, ale do toho se míchají nejrůznější pojmy na neznámá stvoření, fyzikální jevy, věci z historie a podobně, takže vzniká docela dost hluchých míst, kdy jsem ani nevěděla co čtu, protože moje představivost tolik věcí nedokázala zpracovat. Prostě na stránkách, kde bylo až moc cizích názvů, jsem tak občas ztrácela přehled, o čem je vlastně řeč. Na jednu stranu je fajn, mít celý stvořený svět plný vlastních věcí (slovník je na konci knihy, takže lecčemu pomůže), které tak působí hodně fantaskním dojmem, ale na stranu druhou, spousta autorů využívá pro lepší představu nějaké základy z našeho reálu. Nebo by byly nápomocné mapy, či kresby a podobně. Malý vizuál často pomůže víc než kdejaký popis.
Spoustu postav jsem si oblíbila, především z rodiny Arci-Quinnů, protože ti jsou nejvíc na popředí a řekla bych, že mají tak nějak hlavní slovo. Většině z nich docela fandím a čekám, jak se všechno vyvrbí. Co postava, to jiná povaha a o to víc mě pak baví sledovat veškeré situace, které nastanou. Často se totiž stává, že autoři používají velké množství osob a přitom je nedokáží povahově rozlišit a pak všichni působí jako z jednoho těsta. Tady naštěstí jsou rozličné charaktery. Ani ženské hrdinky nejsou zrovna z cukru a tak je o zábavu postaráno. A k mé velké radosti se v této knize docela vyskytují i samotní draci. Doufám v nějakou zásadnější roli pro další knihu ;-).

Rozhodně se mi líbí příběh a celý ten nápad, protože je o čem číst. Je to zajímavé, napínavé a neotřelé. O akci není nouzi a to už nemluvím ani o jedné komplikaci za druhou, přičemž některé jsou přímo úsměvné, protože vznikají díky arcidémoní paličatosti a aroganci, takže se jako čtenáři budete občas divit. Je to zamotané, divoké a plné nečekaných zvratů. Druhý díl mi přišel o něco slabší, protože byl docela protahovaný a zásadní věci se děly jen v menším měřítku. Očekávám tedy, že trojka bude hodně napínavá s velkým závěrem. Tato kniha mě opět bavila, i když jsem měla potíže se prokousávat všemi těmi pojmy a vedlejšími scénami.

03.05.2024

Třetí autorův počin, který se ke mně dostal. Díky tématu a náznakům v průběhu vyprávění, jsem v něj hodně vkládala naděje, že mě zaujme nejvíc, ale opak byl pravdou.

Autor má svůj svérázný styl, kdy čtenáři předkládá nejrůznější fakta a domněnky, náznaky a drobnosti, kterými čtenáře svádí k mnoha domněnkám a nechává ho tak díky vlastní fantazii vymýšlet teorie toho, co se stalo. Náznaků je opravdu hodně a často táhnou k určitému místu, dění či situaci, ale nakonec stejně nikdo nedostane konkrétní odpovědi. To je asi základní prvek, který se u jeho knih opakuje.

V této knize tak při čtení získáte dojem jasných faktů, že na horách přistálo ufo a něco tam tajně provádělo. Skupince lidí totiž vypadl z paměti týden událostí. A je teď na lékařích, jestli díky různým vyšetřením a psychickým úkolům, dokážou dostat z jejich mysli pravdu. Jde to dost pomalu a bez větších pokroků. Navíc bylo trošku zvláštní a nezvyklé číst takové téma z naší domoviny, dějící se u nás. Jsem tak zblbá ze všeho toho zahraničního čtení, že je podivné potom pozorovat české postavy :-).

Kniha byla v tomto ohledu dost dlouhá a vytrvalá. Vyšetřování se táhlo a závěr, ostatně jako vždycky, skončil a vyplynul do ztracena. Moje pozornost tak v průběhu často odpadávala. Je jen na každém čtenáři, jak si to nakonec přebere a vysvětlí, čemu chce věřit. Aby uplatnil vlastní představivost...

03.05.2024

No, tohle byl spíše slabší díl. Takový průměr. Docela mi lezlo krkem, o co se vlastně Hugh snažil. Takový trapný záměr jak z nějaké harlekýnky, to bylo ubohé a vůbec se to k ději nehodilo. Chtělo to nějaký 'ušlechtilejší' záporácký cíl...

Navíc jsem měla pocit zmatku v některých chvílích. Jakože po záchraně Kate následovaly určité dějové zápletky, které se staly příliš rychle za sebou a tak nějak jsem ztrácela logickou návaznost...

Čtení mě bavilo, ale tentokrát to bylo opravdu o ničem, nic úžasného. Jediné, co se mi zalíbilo, tak konec. Konečně nějaký jiný, než se v tomto typu knih stává. Otázkou zůstává, co bude dál. Nicméně mám teď jiné resty, takže si od Kate dám chvíli pauzu...

03.05.2024

První pocity z knihy byly především rozporuplné. Popisy děje byly strohé, celkem bez života. A hned na začátku je na čtenáře vysypána hromada pojmů a jmen, takže se zaručeně ztrácí. První dojem tudíž kniha nemá nejlepší.

Ve jménech postav jsem se později vcelku orientovala. Horší to bylo s názvy míst a oblastí. Myslím si, že hlavní myšlenka nebyla špatná, spíš to chtělo lepší zpracování. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla třeba Píseň krve, jsem nucena tyto dvě knihy tak nějak srovnávat. A je mezi nimi hodně velký rozdíl.

Hlavním námětem je válka, jak jinak. Příběh se odvíjí v různých místech, chvíli jsme s jednou postavou a v další kapitole zase s jinou. Tudíž se nám vyprávění střídá. Co se mi na tom asi nejvíc nelíbilo, byl text přeplněný nadávkami a sprostými slovy. To mi do fantasy příběhu moc nesedne. Neřeknu pár slov, ale tady toho bylo opravdu hodně.
Kladnou věcí je již zmiňované střídání kapitol, kdy příběh je doplňován z více úhlů. Je to díky tomu zajímavější. Námět knihy byl dobrý, bavil mě, ale zpracování už méně. Vůbec mě ke knize nic netáhlo a neměla jsem potřebu ji přečíst co nejdříve, abych věděla jak dopadne. Příběh neměl žádné napětí a tak mě to bavilo opravdu jen průměrně. Bylo těžké se rozhodnout, jak knihu hodnotit, protože pocity jsem měla kladné i záporné. Jelikož půl hvězdičky nedávám, kniha dostane tedy tři hvězdy, ale je to spíše tři slabší.

03.05.2024

Šestý díl s detektivem Strikem a jeho partnerkou Robin. Bylo pro mě trošku překvapením, že tato kniha přesně navazuje na konec předchozí. Většinou totiž autorka o nějaký kousek poskočí, nicméně tady pokračuje oslavou Robininých narozenin.

Trošku mě děsil počet stránek, alespoň do doby, než jsem došla k chatům lidí, které jsou dost rozsáhlé a nejspíš díky tomu zabírají mnoho stránek. Už dřív jsem četla příběhy, jejichž součástí byly různé komunikační kanály, e-maily a podobně, což mi vůbec nevadí. Spíš mi to přijde jako takové zpestření. Tady bohužel ale nakladatel moc nevychytal způsob rozdělení do sloupců, protože se navzájem míchají chaty, člověk v tom bloudí a je zmatený, neustále se musíte vracet tam a zpátky mezi stránkami a číst shora dolů. To je hodně špatně řešené.

Celá ta technická část, tweety, komentáře a podobně krásně vykreslují dnešní dobu (je to teda nevýhoda pro lidi, co se nepohybují mezi sociálními sítěmi, protože si dokážu představit ten zmatek a nepochopení). Myslím, že je to částečně autorčina kritika, ke které bych se s chutí přidala. Dnešní doba je prostě hnusná, lidi jsou kritičtí, nepřátelství, totální hejtři. Nechápu, kde se v některých bere ta drzost nadávat ostatním nebo se navážet do cizích životů, radit jim co mají dělat, jak se chovat a podobně. Jakoby všichni spolkli největší inteligenci a moudrost světa a mohli to tímhle dokázat ostatním. Bohužel je to nemoc moderního světa a já často lituji, že jsem se do tak technologické doby vůbec narodila. I v knize je to hodně očividné a přímo do očí bijící.

Narozdíl od předchozích dvou dílů mě tento neskutečně bavil. Celá ta anonymita internetu i to, jak lze lidi vypátrat. Vyšetřování, pátrání po vrahovi. Když už jsem myslela, že se okruh podezřelých zúžil, tak se všechno obrátilo a já neustále skákala mezi nimi tak a zpět. Kdo by to zatraceně mohl být? Některá vodítka jako vždy byla slepá a tak jsem všechno zjistila samozřejmě až na konci. Nicméně tohle je po Ve službách zla druhý nejlepší díl. Napětí od začátku do konce, pořád jsem čekala, co se stane dál, protože v podstatě bylo nebezpečí všudypřítomné. Tohle se hodně povedlo. Kde mám pokračování?

4 29.04.2024

I tentokrát jsem zvolila román. Melanie je kvůli životu své matky dost uzavřená a antisociální, dalo by se říct. Žije jen pro práci, nemá přátele a dokud nepřijde bomba v podobě nežádoucího dědictví, má dojem, že jí nic nechybí.

Po smrti její pratety má zdědit její dům a obchod. Musí proto zajet do jednoho malého městečka, spíše vesnice, ve které kdysi strávila dvě léta. Nejenže musí zjistit, jak naložit s dědictvím a se svým životem, navíc znovu potkává lidi ze svého dětství, což ji dost ovlivňuje.

Zjišťuje, co všechno jí v životě chybí a tak má pár týdnů na rozhodnutí o své budoucnosti. Oproti předchozí knize, kterou jsem nedávno četla, jsou tu krásně vykresleny rozdílné charaktery postav, i když ty přátelské duše jsou tu samozřejmě opět přemnoženy. Jakoby v dnešní době stále znamenalo maloměsto jednu velkou rodinu. Nicméně jsem se dočkala i toho, že Melanie je dost komplikovaná osoba a nenechá se jen tak ovlivnit a změnit. V podstatě jsem do poslední stránky netušila, jak se nakonec rozhodne ohledně své práce a místě bydliště. Misky vah byly dost vyrovnané po celou dobu.

Líbilo se mi, jak drobné změny v jejím chování a názorech přicházely velmi postupně, takže to budovalo i trochu napětí. K tomu krásné maloměsto, idylka, čtyřnohý psí parťák s občasnými vlastními průpovídkami, vývoj vztahu Alexe a Melanie (samozřejmě seznámení jasné od začátku) atd. Bavilo mě to, bylo to čtivé, nebylo to tak naivní, ale hvězdičky strhávám za ten epilog po třech měsících. To mi přišlo příliš rychlé. I když chtěla Melanie změnit sama sebe a svoje rozhodovací procesy, tohle bylo až moc.

1 22.04.2024

Každý občas potřebuje na čtení něco obyčejného a jednoduchého a tahle kniha se jeví jako ideál. Směr příběhu a obsah odhadnete už během prvních pár stránek, což autoři tohoto stylu dělají poměrně často. Mě přijde, že jsou to příliš rychle vyložené karty na stůl, ničím nevybočují z řady, ale co už.

Nicméně i o nějaká překvapení, především těsně před koncem, nebude nouze. Ale musím se přiznat, že to na mě bylo celé příliš přeslazené jako med. Čekala jsem trochu komplikací, temné myšlenky, nějaké negativní lidi, něco, co by více přiblížilo situaci hlavní postavy Lauren. To, že často mluví o svých pocitech a myšlenkách ještě neznamená, že ta správná emoce z toho dýchá.

Právě naopak, všechny postavy jsou tak strašně optimistické, přátelské a pozitivní. Tak nějak nepřirozeně. Sice někteří mají za sebou dost těžká období a nesou si vlastní pomyslné jizvy, ale kromě zmínek těchto lidí, to během čtení jinak nepocítíte. Což však neznamená, že žádné emoce z knihy nevytřískáte, právě Lauren a pár závěrečných stránek se o to zasluhuje nejvíc.

Pro čtenáře, který čeká trochu dramatu a překvapení, tato kniha asi nebude úplně dobrou volbou. Ale pro milovníky románů, romantiky a vztahů, to bude určitě dobré čtení, které potěší...

20.04.2024

Nový detektivní případ se točí okolo zmizelé ženy a pohřešované téměř čtyřicet let. Na jednu stranu bylo zvláštní a zajímavé sledovat takto starý případ, znovu se probírat stopami a výpovědmi, ale na stranu druhou jsem nechápala, jak po tolika desetiletích si někteří svědci pamatují takové drobnosti. Já si nepamatuji ani snídani předchozího dne. Takže to mi přišlo tak trochu nereálné.

Navíc tento případ je hlavním bodem zájmu, o dalších agenturních pracích se sem tam postavy zmíní, ale hrají pouze druhé housle. Vyšetřování starého zmizení je opravdu dlouhé, což se dá očekávat po tolika letech, nicméně by mohlo být něčím okořeněné, aby nepůsobilo tak protáhle a lehce nudně. Sice jsem s tím počítala, zvlášť když jsem zjistila, kolik stran kniha má, ale vždycky bych byla raději za něco svižnějšího.

Hodně se začíná klást důraz na vztah Cormorana a Robin. Na to, jak to mezi nimi je a není. Stává se to docela častým aspektem k řešení. Nicméně v mých očích, vzhledem k tomu, jak se jejich charaktery odhalují, si myslím, že se k sobě stejně moc nehodí. Takže jsem zvědavá, jak to dopadne, ale moc jim nefandím. A pokud to vyjde najevo v následujících dílech, tak prosím nespoilerovat :-D. Mimo to, mám pocit, že v této knize autorka dává i více prostoru k diskuzím o rodinných vztazích. Nejen v případu, ale i u hlavních postav. S každou knihou se odhaluje více a více.

Přijde mi také trochu stereotypní opakování prvku, kdy si Robin a Strike nadhazují poznatky, ona na něco kápne (míra důležitosti je různá), ale popostrčí tím kolegu a ten vlastně všechno vyřeší. A to je v každé knize. Možná bych ocenila změnu, že nějaký případ konečně rozlouskne spíše ona. Tak možná příště. Kniha byla hodně zdlouhavá, v tomto případě bych ocenila mnohé proškrtání, protože čtení začínalo být příliš únavné.

8 19.04.2024

Tentokrát se nebudu rozepisovat. Styl těchto knih je víceméně pořád stejný, takže nemá smysl se v tom hlouběji nějak vrtat. Za mě byl tento díl trošku slabší, hodně roztáhlý a především nudnější. Jakoby autorka měla původně v záměru detektivní práci stočit na něco jiného než stále na vraždy, ale nakonec si to rozmyslela. Většina knihy totiž podsunuje jen nezáživné a nedůležité informace. Jen pár zmínek se nakonec ukáže jako zásadní.

Nicméně je to stále podle stejné šablony. Co člověka baví, kromě vyloženě posledních kapitol, kde se skládá celkový obraz z množství důkazů a odhaluje se pachatel, tak především vývoj postav, jejich minulost, vzájemné vztahy. Bez toho by to bylo poměrně úmorné dlouhé čtení. Jsem ráda, když se do toho vloží i osobní život hrdinů, protože je to hned takové lidštější a uvěřitelnější. Že i když jsou v práci opravdu výborní a úspěšní, nemusí to znamenat výhru kdykoli a kdekoli jinde...

5 08.04.2024

Další případ detektiva Cormorana Strikea. Opět jeden ze zamotaných a zapeklitých kousků. Tentokrát však hodně blízko Strikeovy minulosti. Velký prostor dostávaly náhledy do jeho mládí a informace o matce, které dosud nebyly tak obsáhlé. Dříve padlo pár zmínek o jejím životě, ale spíše to bylo z většiny zakryté tajemstvím. Tady se však odhaluje mnohem více. Dokonce se rozpovídala i Robin o tom svém.

Tento díl je věnovaný sériovému vrahovi a zatím šlo asi o nejbrutálnějšího vraha. O smrt jde už od prvního dílu, ale tady to bylo hodně krvavé, hnusné, temné. Navíc díky kratším kapitolám z pohledu vraha, i tak trochu s náhledem do choré mysli. Po celou dobu byly ve hře tři podezřelí, ale ani na chvíli nebylo zcela jasné, který z nich to bude. V některé momenty jsem si dokonce říkala, že to nebude ani jeden z nich, že musí být ve hře i někdo další. Autorka poskytovala mnoho nápověd, které pokaždé nějak zaonačila, takže jsem vždy svůj tip na pachatele musela změnit. Netušila jsem, kdo to bude. A pravdu jsem odhalila až během posledních pár stránek.

Samozřejmě v této sérii nejde jen o zločiny, ale dochází i k vývoji vztahů mezi postavami, odhalování minulosti, zapeklitostem běžného života. Na řadu přichází mnoho komplikací, nějaké náznaky k možným změnám. Od začátku do konce tak budete napnuti nejen kvůli šetření vražd, ale kvůli tomu, jaká budoucnost na hrdiny čeká.

Bylo to napínavé, velmi čtivé, občas humorné (nejlepší momenty s Kudlou a Prcinou), překvapující, tajemné... Detektivní práce od píky, kdy od začátku nejsou žádné stopy, přes první krůčky, až po závěrečné spojování detailů. Dlouhá úmorná práce. I třetí díl se ukázal jako výborné čtení.

6 02.04.2024

Kosti pod mechem, kniha, která mě zlákala obálkou a tématem minotaurů. Ti se u nás v literatuře nijak zvlášť neobjevují, tak proč nevyzkoušet něco nového? Navíc už jsem od autorky četla pět knih, tak jsem si říkala, že je to sázka na jistotu.

První část knihy (kapitola) působila dost stroze a odbitě. Vyprávění bylo takové holé a navíc během necelých sedmdesáti stránek bylo shrnuto dění za tři roky. Což mi přišlo zmatečné a moc uspěchané. Navíc tento 'epilog' prozradil příliš mnoho, což bych se mnohem raději dozvěděla až na samotném konci, kde by mě to emočně víc srazilo.

Dále už to bylo o něco lepší. Příběh byl zajímavější. Vrátil se na začátek a poskočil o nějakou dobu zpět, před první kapitolu. I další části knihy se přesouvali v čase sem a tam. Takže nešlo o ucelený jednotný příběh od začátku do konce. Nicméně už se alespoň četl lépe. Postavy byly sympatické, rozhodně jsem si oblíbila záporáky i klaďase. Samozřejmě nejlepší byl Nerghan, jak jinak. K postavám nemám co vytknout, zahrnovaly všemožné charaktery. I když jejich vztahy byly víceméně hodně jasné, bez většího vývoje nebo hloubky.

Čtení mě hodně bavilo, daný svět a minotauři mě neskutečně oslovili a zaujali. Trošku mi to připomínalo severskou mytologii. Veškeré zmínky o cti, boji, přátelská klání, bitvy s nepřáteli, klanové rozepře, jejich zvyklosti, rozdělení světa na lidi a nelidi, to jsem si vážně užívala. V mých očích však knize ubíralo pár věcí na kráse.

Jednak mi moc nesedělo časové rozpoložení a skoky sem a tam, včetně úvodní kapitoly. Musela jsem dávat pozor, abych si to správně poskládala dohromady. Tohle obvykle ocením jen, když jde o vyprávění více postav z různých dob. Jinak jsem raději, když děj plyne chronologicky. Nelíbily se mi ani velké posuny ve vyprávění o celé roky. V podstatě se všechno bralo hodně po povrchu a přitom by si tenhle námět zrovna zasloužil podstatně větší rozpětí a hloubku.

Bylo to příliš rychle vyprávěné. Mnohem víc bych si užila dvojnásobnou bichli, která by mi více přiblížila život minotaurů a především Nerghanův. Abych se do příběhu opravdu vpravila a vcítila. Takhle z toho mám pocit, jakoby šlo spíše o spojení několika povídek v jeden celek. Líbilo se mi to, ale raději bych nějaký hlubší a plnější obsah...

2 29.03.2024

Tentokrát jsem si vybrala ke čtení thriller. Podle anotace jsem pochopila, že má jít o manželský pár v krizi. On se chce sbalit a utéct a ona se jako záchrannou kotvu rozhodne zaplatit týden v chatě na samotě jako součást manželské poradny. Jen oni dva a snaha o záchranu vztahu. A aby to byl thriller, rozhodně se stane i něco zlého.

Hned v prologu mě trochu zklamala zmínka o saniťácích, kteří přijeli pro dvě těla. Takže bylo jasné, že jednak to někdo očividně nepřežije a jednak jsem tím přišla o chvíli napětí. Místo toho, aby to bylo překvapením až na konci. Určitá část příběhu zněla jako obvyklé klišé. Jakoby pokaždé, když jde o chatu v lesích, vždycky muselo jít o vraždy, divné lidi, hororové scény a podobně. Ale budiž, jen tady ta atmosféra nějak nefungovala.

Bohužel musím říct, že hlavní protagonisté, Daisy a Craig, mi vůbec nesedli. Jejich charaktery mi byly dost nesympatické a tak nějak mi vlastně bylo jedno, jak to s nimi dopadne. Víceméně se řešil jen jejich vztah, minulost a tak podobně. Ale v podstatě to celé bylo jen o lžích. Už od počátku k sobě nebyli upřímní a po třech letech potřebovali terapeuta. A ani během jejich týdne se nedokázali od toho odpoutat. Lži a klam všude. U Craiga byl trochu vidět pokrok, že začal víc myslet na vztah a společnou budoucnost, ale Daisy měla nachystané další eso v rukávu.

Chybělo mi tu napětí, gradování děje, chyběly mi lepší postavy. Námět nebyl příliš originální, což by mi vůbec nevadilo, kdyby to zpracování prošlo lepším procesem. Občas se objevovaly nějaké nelogičnosti a protichůdná tvrzení. Jako například dva chlápci z hospody, nejdřív o nich mluví, jakože nejsou místní, a pak padne zmínka, že jsou jedna ruka s místní policií, jejich kamarádi. Tak co vlastně platí?

Ke konci se začne řešit další problém, který mi přišel už trošku přes čáru, dost na hlavu, absurdní. Taková kovbojka, kdy berou zákon do vlastních rukou. To přijde normální která tak Američanům. Ale to byste pochopili, až když byste knihu četli. Závěr mi přišel až naivně ukončený a nereálný, chování postav nepřiměřené. Bohužel si nemůžu pomoct, ale tohle se vážně nepovedlo...

2 27.03.2024

Číst závěrečný díl bylo trošku náročnější. Jednak děj od konce předchozí knihy poskočil o velký kus, asi o rok, což mě vážně zamrzelo. A navíc byla velká část knihy poněkud pomalá a nudnější. Moc velký posun se nekonal, spíše drobné vysvětlující detaily, které měly asi zalepit mezery časového skoku a připravit půdu do budoucna. Bohužel to bylo ale spíše ke škodě než k užitku. Zvykla jsem si na jiné a akčnější tempo druhého dílu, které se postupně vyvíjelo, jenže tady se to nějak zvrtlo.

Ještě za polovinou knihy jsem byla stále ve stejné situaci. Neustále se řešila Caedenova minulost, se kterou se seznamovalo více a více ostatních protagonistů. Tak nějak se s tím smiřovali, protože se blížilo větší zlo, které bylo nutné porazit. Veškeré osazenstvo bylo roztříštěno na více místech, takže jsem vlastně čekala, až si vyřeší svou současnou situaci, opět se sejdou a ukončí nebezpečí. Jenže cesta každého z nich byla neskutečně dlouhá. Spojovala stále stejné informace, které jsem se dozvěděla už dříve, nepřinášela mnoho nového, natahovala text o další tuny odstavců a mnohdy dost zbytečně. Ve třetí čtvrtině knihy jsem začínala být už poněkud otrávená. Nevím, proč tohle autoři dělají, že se tak strašně rozmáchle rozepisují. Někdy je to bohužel na úkor spokojenosti čtenářů.

Mírně jsem bojovala s chápáním logiky některých věcí. Někdy určité aktivity při boji spojené s esencí probíhaly strašně jednoduše a nebyl problém konat tak velké skutky, že z toho zůstal rozum stát. Klidně zvládla jedna osoba i ničit celé civilizace, nebo zaútočit na město. Ale pak přišly momenty, kdy ani tu nejjednodušší věc nešlo vyřešit tak náhle jako dřív, protože zásoba esence byla na spodní hranici, téměř vyčerpaná. Takže jsem nechápala, jak si autor může neustále měnit pravidla, aby se přizpůsobil ději. Vytvářelo to dost velký zmatek a nepochopení. Další z věcí, co mi vrtala hlavou, tak samotný král. Nedostal téměř žádný prostor, přestože to byla hlava země. Tak nějak nepochopeně nechával hodně místa k velení a rozhodování svému synovci. A neposlední věcí bylo například i to, že v momentě, kdy mělo dojít k válce či bitvě, řešilo se nasazení vojáků jen z hlavního města. Neustále se sice mluvilo o zemi, musí se chránit země a její lid. Ale copak všichni vojáci byli jen v hlavním městě? To nemohli stáhnout další jednotky a posílit ho nebo rovnou hranice království? Měli nějak podezřele málo lidí k dispozici. Tady mi asi něco uniklo. Myslím, že takových nedotažených momentů bych našla více.

Tato série se mi opravdu líbila. Celá ta myšlenka, nápad, příběh, postavy. Bylo to skvělé, občas napínavé, výborně promyšlené. Přesto docházelo k nějakým nelogičnostem, zbytečnému protahování děje, zmatkům a nedorozumění. Mám pocit, že jsem toho dost nepochopila, že mi zůstaly určité mezery, které by potřebovaly doplnit. Třetí díl byl za mě dost slabý, především díky svému nekonečnému průběhu. Většina knihy toho čtenáři zrovna moc nedá, to hlavní přijde až téměř u konce. Tam se totiž konečně všechno spojilo. Především všechny ty časové roviny dokonale zapadly na místo. Což bylo zamotané, ale až geniálně. To jsem popravdě ocenila nejvíc, jak z toho vznikla určitá zacyklená smyčka. Mrzely mě ztráty některých postav a že jich nebylo zrovna málo. Mrzely mě některé nedořešené věci, pravdy, osudy lidí. Po všech těch popisech, které knihu tak strašně brzdily, zůstal konec hodně ochuzený. Počítala jsem, že v závěru bude všechno detailně vysvětleno a ukončeno. Ale zůstaly nějaké otazníky a otevřená vrátka. A i když byly poslední stránky úžasné, pocit ze zbytku knihy to nenahradí. Nicméně i tak si to někdy zkusím přečíst znovu a snad se mi podaří pochopit ten zbytek, co mi nějakým způsobem utekl.

24.03.2024

Druhý díl se četl už lépe a to především díky tomu, že jsem věděla, do čeho jdu. Jaký bude příběh, text a postavy, takže jsem ho vnímala jinak. Už od počátku to bylo čtivé, ale přesto hlavně velká výplň. Nejvíc se stránky zabývaly Caedenem, jeho vzpomínkami, což tvořilo obrovskou část. Tyto odstavce zalepovaly mnoho mezer v příběhu, šlo o návraty do minulosti, které mnohé vysvětlily. Bylo jich však hodně a ne každá část podle mě byla tak důležitá. Navíc jsem musela u toho dávat větší pozor, abych si dokázala jednotlivé fragmenty poskládat chronologicky...

Co se týče ostatních postav, ty měly o něco méně prostoru a téměř víc jak polovinu času se u nich projevoval minimální proces vývoje. Spíše jsem měla pocit, jakoby šlo především o pátrání po střípcích, které dávaly dohromady. V podstatě se dostávaly ke Caedenově minulosti, ale mnohem pomaleji. Vzhledem k tomu, že jeho dřívější život začal hodně zasahovat do přítomnosti, ovlivňovalo to i další dění.

Přestože se tato kniha věnuje právě vysvětlování, doplňování chybějících informací a vzpomínkám, jde o neskutečně dlouhou výplň a posun je hodně pomalý, začalo to být v tomto bodě fakticky napínavé a zajímavé. Konečně jsem se do toho dostala, a na rozdíl od prvního dílu, kdy šlo o pomalé vykreslování obsahu, mě to teď pomalu pohlcovalo. Nemohla jsem přestat číst a zvědavost prostě vítězila.

Měla jsem však jeden problém a to s orientací v linkách z minulosti. Šlo především o Veneráty, dlouhověké bytosti a jednoho z bohů, Ela. Občas jsem zjišťovala, že jsem dost zmatená z toho, kdo vlastně stál na jaké straně. Kdo chtěl svět chránit a kdo zničit. Nevím, kde byl zádrhel, jestli v textu, překladu, v množství všech těch odboček a linek, nebo to prostě moje hlava nestíhala pobrat. Byla jsem z toho trošku dezorientovaná.

Chvílemi to vypadá, jakoby těch problémů a odboček přibývalo zbytečně moc, nesmyslně. Jenže nakonec budete vyvedeni z omylu, jelikož autor využije snad úplně všeho co zmínil a pospojuje to hezky dohromady. Jakmile se prokoušete první knihou, seznámíte se s daným světem, lidmi, magií a základní problematikou, pokračování už vás vyloženě strhne. Takže tomu odpustíte tu spoustu stránek a miliony informací a budete si děj užívat. Protože je to obrovský a bohatý příběh. A posledních asi dvě stě stránek budete hltat jednu za druhou. Mě to tedy příjemně překvapilo.

17.03.2024

Po přečtení anotace jsem čekala něco trošičku jiného. Rozhodně pro mě bylo velkým překvapením, že veliká část postav, okolo kterých se to celé nejvíce točilo, byla věkem mezi šestnácti až devatenácti lety. Takže jsem z počátku byla lehce zaražená a moje nadšení se umenšilo. Nicméně během čtení jsem tuto skutečnost víceméně začala vypouštět z hlavy a kromě zmínek, kdy autor seznamoval čtenáře s někým novým a zmiňoval se, že je tak o tři roky starší než Davian (16 let), tak jsem to ani nevnímala. Nebo jsem se alespoň snažila.

Největší problém mi však dělaly názvy. Měla jsem v nich pěkný guláš v hlavě a dokonce ani po těch víc jak šestistech stránkách jsem minimálně u poloviny tápala (kdyby byla mapa podrobnější, aby se tam místa, města a školy vlezy, bylo by to super). I u postav se často používaly dvě jména, takže to bylo hodně matoucí. Nehledě na to, že spousta z těch pojmů nebyla ani vysvětlena. Očividně šlo o pokus zachovat tajemnost pro další díly.

Mám ráda dlouhé fantasy knihy a většinou mi nevadí ani velké bichle. Obzvlášť, když za to ten příběh stojí. V tomto případě to bylo tak půl napůl. Autor rozehrál opravdu vysokou hru, ale občas děj trochu vázl. Bylo to neskutečně dlouhé a v mých očích tomu chyběla nějaká jiskra, která by mě více vtáhla do děje a mezi postavy. Něco, co by mě chytlo a nepustilo. To tady prostě nebylo. Postavy byly příjemné a sympatické, mnohdy jejich vztahy byly moc optimistické, i přes lži a tajnosti, tak jim to tak nějak naivně klapalo. Svým způsobem mi sedly všechny, největší překvapení však přišlo v podobě Elociena, to jsem vážně nečekala. Caeden mě naopak napadl už hodně dávno. V příběhu vystupuje spousta kladných postav, pak pár na pomezí, kteří jsou tak nějak na hranici dobra a zla, těch vyloženě záporných je zoufale málo.

A jak jsem říkala, v ději se rozehrává něco velkého, což se postupně odhaluje, ale pokaždé se vynoří detail, co cestu hrdinům ztíží, nějaká překážka, ukrytá pravda, proroctví a vize, přátelé i nepřátelé, minulost i budoucnost všech zúčastněných. A taky trochu cesty časem. Je to trošku zmatečné a zamotané, ale to mě na tom zajímalo asi ze všeho nejvíc. Osud, který nelze změnit, všechno je dané, ale přesto se stále snaží o nápravu.

Bohužel přišly i pasáže, které podle mě knihu zbytečně moc prodlužovaly. Někdy mě to vyloženě nudilo a musela jsem se nutit pokračovat. Třeba bitva o hlavní město byla hodně nudná, nicneříkající. Bez emocí a zápalu, nevím, jak lépe to vyjádřit. Myslím, že kdyby byla přeskočena jako spousta jiných detailů, třeba z cest a podobně, vůbec by to nevadilo. Stejně jsem si z toho nic neodnesla. A i když si dlouhé knihy užívám, vždy záleží na způsobu, jakým je text napsán. Na umu autora, jestli dokáže své čtenáře zaujmout a tak obsáhlý počet stránek dostatečně prodat. Tady to funguje jen částečně. Postavy, příběh, hlavní zápletka, všechno bylo moc fajn, ale dlouhý děj, který nedokáže při takové délce udržet pozornost je spíše na škodu. Stejně jako moc pojmů, zbytečné množství návratů do minulosti a všelijakých odboček.

13.03.2024

Po několika letech jsem se odhodlala vyzkoušet další díl ze série Cormoran Strike. Stále vychází nová pokračování a já zůstala zaseknutá u Volání kukačky. Ta mě kdysi příliš neohromila a tak jsem se dál nedostala.

Jenže pořád mě lákalo dát autorce šanci. Její první série je moje nejoblíbenější a v podstatě mě přivedla ke čtení. Nechtěla jsem ji tedy odepsat nadobro. A ještě že tak. Hedvábník mě chytil hned od začátku, velmi dobře se četl a mě bavilo sledovat pomalé odhalování pachatele, vyšetřování případu i vývoj vztahů mezi postavami. A že ty Strikovi postupy trvaly, to se musí nechat...

Byla to titěrná a zdlouhavá práce, zajímavá, i když mám radši příběh, který mě pomalu vede k vyřešení, abych sama dokázala tipovat pachatele, tady mi to ale příliš nešlo. Stopy byly vždy jen opatrně prozrazovány a ke konci si je detektiv vyloženě nechával pro sebe, takže bylo obtížné hádat, kdo je skutečný vrah. V tomhle případě nezbývalo než jen sledovat postupné odkrývání pravdy a dozvědět se ji až na úplném konci jako zbytek postav.

Nicméně i samotné detaily ze života ústřední dvojice plynou pomalu, jejich minulost i současnost, rodinné vazby, strasti a mnoho dalšího. To, co je dělá takovými, jací jsou. Přesto zůstávají určitá tajemství, která pravděpodobně přetrvají ještě pár nadcházejících knih. Tento postupný spád v ději i v charakterech hrdinů hnutí člověka číst a pokračovat. Proto jsem zvědavá a rozhodně budu sledovat příběh i nadále. Sérii znám také díky seriálu, který si však nepamatuji úplně podrobně, jen určité útržky. Kniha byla samozřejmě mnohem vypracovanější, ucelenější a rozhodně z ní má čtenář lepší prožitek díky delším postupům a vývoji, kdežto v seriálu to je jen na hodinku či dvě. Takže je to hodně odbyté. Každopádně je se na co těšit a brzy se ke Cormoranovi a Robin vrátím...

8 08.03.2024