Lokina
komentáře u knih
Nebe po bouři
Sabaa Tahir
Jedna z nejpovedenějších YA fantasy se dočkala svého konce a já jsem ráda, že jsem u toho mohla být součástí. Začátek byl rozpačitý než vůbec mi naskočilo, jak skončil třetí díl, takže první kapitoly pro mě měly pomalejší rozjezd. Postupem času události naskočily a bylo fajn, že i něco z předešlého dílu bylo zmíněno, takže mi už nedělalo problém se do příběhu pořádně začíst. Jsem velmi spokojená s vyprávěním děje z pohledu více postav. Jen mě mrzelo, že Keris nedostala více prostoru, protože její postava byla zvláštní, povedená a zasloužila by si více svých kapitol.
Za mě příběh je záživný, zajímavý a neotřelý svým exotickým prostředím, napínavý a poutavý.
Konec mě sice rozesmutnil nad osudem jedné z postav, protože si to nezasloužila, ale naděje pro šťastnější život tam je, tak se o ní bát nemusím.
Sérii rozhodně doporučuji :-)
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Tak i já jsem konečně dočetla poslední díl. A musím říci, že někdy to bylo zdlouhavé čtení. Zaklínače jsem si zamilovala, tak přeci bych to měla dotáhnout do konce.
Ze začátku knihy jsem byla trochu zmatená a nevěděla, co mám očekávat. Postupně když jsem se do příběhu začetla víc, se to začalo číst mnohem lépe a příběh rychleji ubíhal.
Nejlepší na knize byla závěrečná bitva, její surový popis, vyprávění z pohledu více postav. Neskutečně mě to bavilo, protože to bylo napsáno vážně bravurně.
Co vám budu povídat, i mě velmi zklamala smrt několika postav. Bylo mi jasné, že se to neobjede bez obětí, ale takovýmto způsobem se zbavit více postav, které si oblíbíte, mně přijde dost hrubé a odbyté.
Při rokování králů a rozdělení válečné kořisti, se mi chtělo trochu usínat, ale brala jsem to tak, že to k tomu prostě patří.
Z velkého finále nejsem ani nadšená, ani zklamaná. Líbilo se mi to, ale čekala jsem trochu více pompéznosti. Ale dostal mě jeden velký zvrat, který si autor nechal až nakonec, za to mu tleskám.
Určitě nelituji, že jsem si přečetla Zaklínače, do mého malého knižního světa, přinesl něco nového a jsem za to ráda :-)
X způsobů smrti
Stefan Ahnhem
Po velmi dlouhé době se mi do ruky dostalo pokračování Fabiana Riska. Moc oceňuji shrnutí předešlých dílů na začátku knihy, protože jsem něco málo zapomněla. Takže jsem se do čtení vrhala o trochu osvícenější.
Ke stylu autora nemám co bych vytkla, kniha je čtivá a chytlavá. Když už je tam nějaká akce, tak je trochu přehnaná. I samotná linka s dopadením vraha, jak píší předešlí čtenáři, i mně připadá překombinovaná a složitá. Konec je uspěchaný, je tam nabaleno na sebe tolik věcí, které potřebují dořešit a krátkým a stručným epilogem se mi zkrátka nedostalo odpovědí.
Kvůli Dunje si přečtu další díl, protože je načase, aby toho odporného Sleiznera poslala do horoucích pekel.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Tento díl se mi líbil ještě více než ten předešlý. Bavilo mě to od začátku do konce. Opět jde o nenáročnou četbu, která je napínavá a styl psaní je pochopitelný.
V tomto díle se Erika začala jednat podle pravidel a nedělala hloupé přešlapy, ale co se týče jejího osobního života, tam je to na pováženou.
Děj je doplněn o kapitoly popisované z pohledu cizí osoby, které byly fajn a měly své opodstatnění, aby se vyšetřování přiblížilo ke svému závěru.
Kdo má rád vyšetřování starých případů, rodinná dramata, směle do toho :-)
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
(SPOILER) Kniha mě nezklamala, ale ani jsem z ní nebyla nadšená. Bohužel autorka nedokázala dost barvitě popsat svět, ve kterém se to odehrává, aby mě to dostatečně zaujalo. Kniha je srovnávána s díly od Maasové, nepřijde mi to jako vhodné přirovnání. Maasová umí velmi barvitě a záživně popsat svoje světy. Sice u jejích knih mám také výtky, ale její tvorba je přeci o level výše.
Začátek pro někoho mohl být zdlouhavý, ale mě nejvíce bavil. Sem tam se to proložilo akční krvavou scénou, aby čtenář zůstal bdělý. Škoda některých postav, které jsem si oblíbila a musely zemřít.
Hawke už od začátku působil tajemně a tak mazaný knihomol to neměl těžké zjistit, kdo to je. Vztah s Poppy jsem za sebe shledala ze začátku takový hravý, nevinný, ale jak přicházel konec a odhalení Hawka, tak už autorka tlačila moc na pilu a veškerá chemie mezi nimi vyprchala. Jednou ho Poppy strašně miluje, pak nenávidí. Hašteří se mezi sebou, ale mě to vůbec nebaví.
Sérii určitě dočtu, nemám ráda rozečtené příběhy a mozek by mě svědil od fantazírování, jak to vůbec všechno dopadlo.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Od knihy jsem očekávala hodně a až na pár výtek mě nezklamala. Ocenila bych kdyby na začátku kapitol bylo časové rozmezí, někdy jsem se ztrácela (ale rok osvobození a rok okupace sověty jsem poznala). Občas kvůli těžkopádnému stylu psaní se mi kniha nelehko četla.
Příběh je smutný, melancholický a provází ho pochmurná atmosféra.
Je škoda, že nerozvinula osudy dalších ženských postav, protože by mě to velmi zajímalo. Ženské protagonistky to vůbec neměly lehké, obdivuji je, že to dokázaly zvládnout. Měla jsem nutkání skoro všechny muže přetáhnout lopatou po hlavě!
Neřekla bych, že se mi líbila, ale jsem ráda za příležitost, si ji přečíst.
Síla
Siri Pettersen
(SPOILER) Kdo je fanouškem severské mytologie a literatury, tak by si měl přečíst sérii Havraní kruhy. Poslední díl je velmi povedený. Trochu mě zamrzel otevřený konec, ale je už na vás, si to domyslet. Nechybí ani překvapivé zvraty, které děj posunuly vpřed. Svět Umpiri je vážně krásně tajemný, děsivý a něco na něm mě stále přitahovalo a chtěla jsem se dozvědět více.
Konečná bitva z mého pohledu sice tak zajímavá nebyla, ale byla pojata poutavě, abyste se ke konci nenudili. Za mě je poslední díl povedený a nezklamal mě :-)
Říkej tomu, jak chceš
Brigid Kemmerer
S klidným svědomím, mohu říct, že kniha se mi velmi líbila. Kniha nabízí milé, nenáročné a oddychové čtení. Není ani nijak dlouhá a jak je čtivá, tak ji máte přečtenou za chvíli.
Radost mi udělalo vyprávění z pohledu dvou postav. Měla jsem tak možnost se o postavách a jejich životech se něco více dozvědět.
Moc se těším na autorčinu další knihu ;-)
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Někdo cizí v domě nabízí poklidné, nenáročné a lehce napínavé čtení, kniha je tak ideální pro tyto slunné dny. Tento thriller se mi líbil více než Manželé odvedle, z nichž jsem měla rozporuplné pocity.
Kniha je čtivá díky strohému stylu psaní, nejsou tam zbytečné odbočky nebo dlouhé pasáže o ničem, příběh je svižný, jednoduchý s překvapivým koncem, který by si zasloužil pokračování.
Žádná hitparáda to není, ale když si knihu vezmete na dovolenou, jistě chybu neuděláte :-)
Smrtka
Neal Shusterman
Co jiného bych měla napsat než že, Smrtka je opravdu zdařilé dílo a mně se kniha velmi líbila.
Od začátku to má spád, je to čtivé, napínavé, kniha obsahuje plno zamyšlení hodných, zajímavých myšlenek a příběh je prokládán i částmi deníků jiných Smrtek, což byl skvělý nápad. Při částech kde docházelo k pokosení, mi občas přeběhl mráz po zádech, části jsou opravdu někdy kruté a emocionálně vypjaté.
Rowan a Citra byli sympatičtí hrdinové, kteří se se svou rolí učedníka zhostili každý po svém.
Smrtka je nadčasové dílo a já se těším na pokračování :-)
Bílá nemoc
Karel Čapek
Karel Čapek je a bude jeden z nejlepších českých autorů. To, že se to nebál napsat a vydat, můj obdiv k němu ještě stoupl. V dobách předválečných se nebál apelovat na nebezpečí hrozící ze strany fašistického Německa. I když kniha je krátká, najde se zde plno silných myšlenek a varování.
Bílou nemoc jsem viděla i zinscenovanou, hlavní roli maršála hrál pan Martin Štěpánek a na mě to udělalo velký dojem.
R.U.R.
Karel Čapek
Kniha je neuvěřitelnou nadčasovou klasikou, kterou by si měl přečíst každý, ať už jako povinnou četbu nebo vám ji jen tak doporučí váš známý. Když jsem byla mladší a měla ještě pár let do maturity, zatvrdila jsem se, že Čapka číst nebudu. Jak přibyly léta, přibyl i rozum. K. Čapek krásně a věrohodně napsal o nebezpečí a strachu z vývoje techniky. Kniha byla lehká na čtení, napínavá s varovným ponaučením na konci.
Buď jako řeka
Shelley Read
Mám radost, že jsem měla možnost si knihu přečíst. Na zadní straně je zmíněná i kniha Kde zpívají raci a moc se mi líbila. Takže zvědavost vyhrála.
Autorčin styl psaní je jako pohlazení po duši, psané s citem, pokorou. Při popisu tamní krásné a drsné přírody se úplně tají dech (nedalo mi to a vyhledala jsem si fotky).
Příběh je velmi silný, smutný, ale protkaný nadějí a odhodláním hlavní hrdinky. Bud' jako řeka je jedna z nejhezčích knih, co jsem četla. Víc netřeba psát, pokud váháte nad čtením, nečekejte :-)
Temný les
Liou Cch'-sin
I po druhém díle mě tato série baví čím dál více. Přiznám se ale, že Wang Miao z prvního dílu mi byl více sympatický než Luo Ťi. Postava Ta'Š si zachovala svoji náturu a stále je mým oblíbencem.
První polovina knihy je pomalejší, přesto se tam našlo plno věcí, které mě zaujaly. Tím, jak to pomalu začalo, tak to parádně vygradovalo ve druhou polovinu. Ta byla zajisté čtivější, záživnější, velkolepější a velice znepokojující.
Honem na třetí díl!
Na Netflix míří seriál a tak budu moci posoudit, jak se televizní zpracování povedlo.
Ódinovo dítě
Siri Pettersen
Nebyla jsem si jistá, jestli se mám do knihy vůbec pouštět. Ale zvědavost zvítězila a po prvních kapitolách si mé sympatie získala. Pro mě to není typická YA, je zajímavá prostředím, ve kterém se děj odehrává (moc se mi líbí mapa světa). Hirka též není typická hrdinka a to mě bavilo.
Děj nemusí rozhodně každého zaujmout, je tam spoustu jmen a míst a ze začátku je to trochu zamotané a složité. I přes to, že byl děj komplikovanější, se mi to četlo dobře. Jsem ráda, že děj je vyprávěn z pohledu více osob. Lépe se pak orientuje, co se kde děje.
Konec mě rozhodně navnadil na další díl, těším se na něj :-)
Divergence
Veronica Roth
Film jsem viděla jako první, ale už je to dlouhá doba a pamatuji si jenom základní informace. Mohu říci, že kniha se mi líbila mnohem více. Dávno už nejsem věková kategorie hlavní hrdinky, čtení jsem si i tak užila. Mám tam pár věcí, ke kterým mám výtku, kniha nebude určitě patřit mezi mé nejoblíbenější.
Rozhodně zajímavý je svět, ve kterém se to odehrává i jednotlivé frakce. Mrzí mě, že autorka si nedala práci a trochu více nás s tím neseznámila. Je fajn, že popsala frakce, jak fungují, jací lidé se do nich řadí, ale mně to přišlo málo. Chci se dozvědět, za jakým účelem vznikly a co vedlo k rozpadu světa. Na to si ale budu muset počkat, až do posledního dílu.
Je škoda, že příběh je vyprávěn jen z pohledu Tris. Je jí jenom šestnáct, život má před sebou, opustila rodinu, musí se sžít s cizími lidmi, ale někdy už toho bylo moc a přišlo mi to hrozně utahané. Kdyby byl vypravěčem i někdo jiný, hned by to dostalo rychlejší spád.
Závěrečná konfrontace byla asi nejlepší z knihy, bylo to napínavé, dynamičtější a dějově se to někam posunulo. Takže mi nezbývá než se pustit do dalšího dílu.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
To byl opravdu Křest ohněm, jak má být. Lepší název nemohl vystihnout podstatu knihy. Totiž nervy drásající pochod hrdinů přes válkou zničené země a aby to přežili, musí všichni tahat za jeden provaz a věřit si. Do toho opět zasahující vyšší politika, která ať už vědomě nebo ne zamíchává s osudy hrdinů.
Tento díl se povedl. Kniha je velmi čtivá, napínavá, krvavá, šokující. Najdou se tam i veselé pasáže, které trochu mírní chmurnou atmosféru.
A abych nezapomněla, Regise jsem si ihned oblíbila, do dalšího dílu se začtu s ještě větší chutí :-)
Její konec
Shari Lapena
Musím říct, že jsem od autorky četla lepší knihy. Knihu jsem si půjčila z knihovny a nebudu tak litovat nad její koupí. Je to nenáročná četba, která neurazí ani nenadchne. Její délka je přiměřená, krátké kapitoly také přispěly ke svižnější četbě.
I když musí být nepředstavitelně únavné starat se o dvojčata a domácnost, některé pasáže obsahující právě zmíněná témata mohly být kratší a nemusely se pořád opakovat.
Občas jsem se u knihy nudila a chyběla nějaká výraznější akce, která by to oživila.
Závěr knihy měl asi šokovat, ano překvapil mě, ale nebylo to nic nad čím bych ještě týden po přečtení dumala.
Inheritance
Christopher Paolini
(SPOILER) Poslední díl se mi líbil o něco více než předešlý, ale celkově celá série je skvělá a stojí za přečtení.
Delších popisných částí trochu ubylo, děj i přesto neubíhal tak svižně. Vykompenzovaly to výborně napsané probíhající jednotlivé bitvy. Nechyběly ani překvapivá tajemství, díky kterým Eragon porazil Galbatorixe. Po jeho porážce přišel pocit zvláštní prázdnoty. Ale bylo zajímavé si přečíst, čím postavy po válce procházejí, kam směřují jejich životy.
Osud Murtagha a Trna mě mrzel, sice přežili a i když chápu jejich odloučení od společnosti, právě jejich rozloučení s Eragonem mi přišlo nejdojemnější.
Konec je sice melancholický a čekala jsem, že Eragon se Safirou nezůstanou v Alagaesii. Přesto je to důstojné ukončení celého příběhu.
Než jsme byly tvoje
Lisa Wingate
Takové typy knih běžně nečtu, ale něco mi říkalo, že přečtení knihy nebudu litovat. Příběh plyne jako voda v řece, ke které měly vztah děti, jež byly odloučeny od svých rodičů a domova, aby se staly loutkami k dosažení moci a peněz.
Kniha je nádherná, smutná a šokující. Doteď jsem neměla tušení o Georgii Tannové a jejím nelidském obchodování s dětmi, proto i oceňuji poznámku autorky na konci, kde vše vysvětlila.
Takže knihu moc doporučuji, ale při čtení vás jistě mnohokrát zabolí srdce nad osudy dětí, které musely podstoupit neuvěřitelná muka.
Co si kniha vůbec nezaslouží, je plno chyb, které přímo bijí do očí a knihu to znehodnocuje.