Ódinovo dítě

Tento díl byl kvalitně napsaný a dobře se čet

Začátek byl dost nepřehledný, nic není vysvětleno a rovnou je čtenář hozen do děje. Už jsem to chtěl vzdát, protože se mi ten start moc nelíbil. Nakonec to bylo celkem dobré, pěkně propracovaný svět. Postavy i děj taky zajímavé. Jako knížka pro mladší čtenáře, nebo spíše čtenářky je to fajn.

Mívám k fantasy žánru často výhrady, ale tuhle sérii jsem dostala na doporučení a od první či druhé kapitoly mi bylo jasné, že mám v ruce inteligentní jedinečný kus s propracovaným světem, rozumnýma postavama a pomalým napínavým stavěním zápletky.

Že začátku se člověk snaží pochopit o co vlastně jde. A protože se nic nevysvětluje předem, ale vše rovnou prožívá, jde to ztěžka. Pak vás knížka ale úplně vtáhne. Mistrovsky autorka vystihla postavu patnácti leté holky, která kolísá mezi dítětem a ženou.

Jak jen mě tahle kniha překvapila! Napoprvé jsem se do ní nedokázala začíst - vše mi přišlo zmatené a nezáživné. O pár let později jsem ji ale dala znovu šanci a teda..!

Začátek je opravdu pomalejší a trvá to, než se člověk zorientuje - spousta jmen, říši, zmínky o několika světech, Vidoucím, havranech.. Zhruba v první čtvrtině si to ale čtenář začne spojovat a hlavně chápat (ikdyž otazníků je pořád dost). A přesně tahle správná míra zvědavosti mě nutila číst dál.
Poslední třetina knihy byla naopak pořádná smršť akce (s občasným pomalejším úsekem, kdy měl člověk čas nabrat dech).

I když člověk tuší jak to asi dopadne, konec tohohle prvního dílu ho stejně překvapí, protože ač je část z toho jasná, rozhodně není jasné všechno a hlavně jak k tomu všemu dojde. Závěr knihy je definici gradace a obří cliffhanger už je třešničkou na dortu, která čtenáře donutí hned sáhnout po druhém dílu.

(SPOILER) Hirka je statečná dívka, jenže nemá ocas, tatínek není její tatínek, ale pouze ji našel a předstíral, že ocas ji v dětství ukousl vlk. Celé je to o tom, jak zjišťuje kdo je, kdo je její přítel Rime a kdo je bůh. Tamní myslí že Bůh je havran, který na ně dohlíží z hole jedné mocné z dvanácti, kteří pod Havraním dohledem téměř všechno na světě řídí. Jenže žádný bůh není. Havrana pouze zfetovali, aby z hole neodletěl a podvodem se drží dvanáctka u moci. Na Rimovi a Hirce je, aby podvod odhalili a nastolili nové vedení. Jenže Hirka není odsud a pomocí Síli otevřou poratál, kde bude hledat své bezocasé.
Nakonec je lidem jedno jestli boha mají nebo ne. Možná bylo lepší je klamat.

Docela mě to bavilo, těším se na další díl. Nelogičností málo, zábavný záporak s havraním zobákem v krku. Taky se mi líbilo přirovnání její jinakosti k plísni. Jak se Hirka bojí, že je nedostatečná, ale bojuje s tím.

20.05.2025

Skvělá fantasy! Zase úplně jiný svět, úplně jiní tvorové a přesto je tam samozřejmě spoustu prvků spojených s naším světem. Moc hezky je tu popsána moc a důležitost víry. Ať už v něco, v sebe nebo ve smrt. Postavy pro mě byly sympatické a dokázala jsem se s nimi ztotožnit. Příběh jsem hltala hodinu za hodinou, ač z počátku, než se ve všem vyznáte, tak vlastně ani nevíte základní věci a pouze se domníváte.
A pokud se bojíte nějaké stupidní romantické linky, tak tady ji nenajdete. Romantiku trochu ano, ale nijak násilnou a přehnanou.
První díl havraních kruhů mě opravdu bavil.

Bylo to originální, ale nadšená nejsem.
Hodnotím jako většinu knížek, které jsem za poslední dobu četla, takže jako průměr.

Moc mě bavilo, že kniha nebyla americky prepjata. Vývoj postav v průběhu prvního dílo je vlastně obrovský, ač děj není uspechany a nepůsobí akčně za každou cenu.

Pustit se do této stránkově dlouhé série mě přesvědčila hlavně anotace. Ze začátku jsem ale byla na vážkách, zda jsem zvolila dobře. Hned jsem totiž věděla, že to bude psáno pomalým stylem. Musela jsem si uvědomit, že na tuto knihu není dobré spěchat. A toto rozhodnutí považuju za mé nejlepší.

Jedná se za mě o dost komplikovanou fantasy, která vás na začátku bude mást vyprávěním z několika různých pohledů, tím světem a kdo kam patří. Kdo je Vidoucí? Proč jsou důležití havrani? Odkud se vzala Hirka? Postupně na tyto otázky dostanete odpověď, ale nebude to hned. První díl má poměrně pomalý start, ale jakmile se do knihy začtete, tak se nebudete chtít z příběhu vynořit. Hodně ve čtení pomáhají krátké kapitoly.

Hirka byla skvělá hlavní hrdinka. Akorát ke konci jsem měla trochu problém ji zařadit do skupiny 15 letých dětí. Někdy se chovala přesně tak neuváženě, ale jindy jste si mysleli, že přežila už spoustu zim. Uchopit její osobnost bylo složitější a o to zajímavější. Celkově se mi ale líbil ten námět knihy, kdy dívka hledá své místo a to uvědomění, že ji ostatní třeba neberou tak, jak by si zasloužila. Je to silná osobnost, kterou těžko zlomíte. Na tak mladé děvče uměla přemýšlet, když něco nechápala, tak hledala souvislosti, uměla odpouštět a zároveň nezapomínala. U Rimeho jsem si nebyla tak jistá a jsem zvědavá, co nabídne v dalším díle. Věřím, že nakonec z něj bude postava, kterou budete mít rádi.

Není tam velký opis okolí apod., za to je tam dost myšlenek a úvah jednotlivých postav. Škoda, že Urd nedostal více prostoru. Ráda bych se dozvěděla, co za jeho chováním a činy stálo

Občas se určité věci (znalosti) dost opakovaly úplně zbytečně a prodlužovalo to děj. Celkově je to ale velmi zajímavá, propracovaná a atmosférická fantasy se silnou hlavní hrdinkou, kdy rozplétáte jednotlivá tajemství, intriky a historii daného místa. Není to prvoplánové dílo.

4,5/5

Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST. :)

Kvalitná fantasy od pre mňa neznámej autorky. Teším sa na ďalšie diely.

Musím přiznat, že jsem měla problém se zprvu začít. Na mě tam bylo hned ze startu moc jmen a vysvětlovaní, které zabili děj, ale jakmile jsem se trochu víc začetla, tak jsem si knížku moc užila.
Našla jsem si cestu k postavám a líbil se mi originální námět. Už se moc těším na další díl.

Ódinovo dítě. Četla jsem ho poprvé před několika lety. Tehdy, to mi bylo ještě něco mezi -náct a -cet, mě příběh zaujal, avšak ne natolik, abych bezmezně toužila po dalších dílech (které ještě nebyly ani vydané). A tak jsem tuto trilogii nechala uspanou přinejmenším do té doby, než bude dopsaná.
Dnešním dnem se ocitám téměř na konci posledního dílu a hltám poslední stránky s očekáváním, jak to celé dopadne.

Ódinovo dítě je takové pomalé a střídmé uvedení čtenáře do světa Aetlingů. Do světa ocasatých lidí, ve kterém se ocitla jedna bezocasá. Ukousl jí ocas vlk?
Asociace k situacím, jež člověk zná i z našeho prostředí, nabývá nových rozměrů a Hirka musí překonávat samu sebe a přežít ve světě, který (ne)zná.
Spád příběhu je pozvolný, ale čtenáře vtáhne do děje od počátku. Při touze porozumět tomu, co se vlastně právě děje a především proč, otáčí stránky a hltá další a další kapitoly až...
... až nenasytně sahá po dalším dílu.

Inu, Hirka by občas potřebovala vyprášit kožich za to, jak se chová. To ale není nic v porovnání s Rimem, u kterého bych očekávala trochu racionality vzhledem k tomu, jak a kam se dokázal za svůj velice mladý život dostat.

Ilume. Získala něco svým chováním? Ztratila? Teď, po delší pauze od přečtení Ódinova dítěte, vlastně ani nevím. Čekala jsem trochu větší alibismus a intriky.

Ramoja by snad mohla dostat trochu víc příležitosti se ukázat a s tím, že znám i další knihy, musím podotknout, že je v příběhu její postava ... zbytečná, bohužel. Zasloužila by si mnohem víc prostoru a přesto by knížka nemusela nabobtnat o další stránky - některé bych klidně zcela vynechala.

Urd? Čtenář bude nejdřív nejspíš tápat. Překotné přeskakování mezi náhledy jednotlivých postav, které se mezi tím, než se k nim vrátí, dostaly zas někam dál, dělají z Urda zprvu nepochopitelnou postavu. Ale zdá se, že její úmysly nebudou úplně čisté. Otázkou zůstává, co je vlastně jeho motivem?

Rada si hřeje polívčičku na všem, co se právě děje. Hlavně ale zůstat u korýtka. Je krásné vidět, že tento motiv funguje všude úplně stejně. A vlastně jim to člověk v knize prakticky vůbec nevyčítá.

K dobru musím připsat fakt, že se zde člověk nesetká se zbytečně zdlouhavými popisy okolí, které má každý stejně už dávno ve svých vlastních představách vyobrazené.

Doporučuji sérii všemi deseti, ale asi spíše starším čtenářům. Nebo lépe řečeno - sečtělejším. Věřím, že mé např. dvanáctileté já (kdyby tehdy kniha existovala) by tolik nebavila.
Určitě doporučuji dát šanci i přesto, že zpočátku se může zdát poměrně nezáživná či zdlouhavá.

Přiznám se, že se toho ve mně pere víc. Proč autorka rozepisovala tak první polovinu knihy a vlastně úvod do příběhu a pak další polovina byla jen shluk velkých události, které nebyly ani pořádně rozepsané? Jak můžou mladí lidé jen tak lusknutím prstu převzít moc nad světem? Proč postavy dělají občas nelogické věci bez emocí, i když by tam ty emoce být měly? A tak bych mohla pokračovat. Jediný velký plus byla sympatičnost postav, kterým jste prostě fandili. Já nevím, příběh je dle mého nemastný neslaný. S velkým sebezapřením bych knihu doporučila 15-16letým dívkám, které jsou cílovka. Ale i tak si myslím, že je mnoho lepších fantasy tohoto druhu.

(SPOILER) Sice mi to trvalo skoro 300 stran, ale nakonec jsem se do knihy zamilovala!
Máme tady fantasy svět, který čerpá ze severské mytologie a svým způsobem mi dost připomínal knižní sérii: Hra o trůny.
Ze začátku jsem byla dost zmatená a trvalo mi, než jsem si uvědomila, co je název nějakého místa a jméno člověka... ale o několik desítek stran později si to sedlo.
Bylo zajímavé sledovat cestu Hirky, která musela rychle vstřebat, že není normální dívkou. Smrt otce. Zatažení dívky do mocenských her. Uvědomění si, že se musí obětovat, aby aspoň na chvíli panoval nějaký klid... jsem zvědavá, co Hirku ještě čeká.

Chemii mezi Rimem a Hirkou totálně žeru a doufám, že Rim svůj slib splní a Hirku najde...

Jedná se o velmi zajímavou fantasy knihu s námětem severské mytologie. Kniha má opravdu skvělý příběh, ale první čtvrtina knihy se mi četla trochu hůř. Jeden z důvodů proč je začátek trošku obtížný na čtení je to, že hned od začátku autorka zasype čtenáře spoustou jmen, míst a dalších věcí u kterých jsem si vlastně ani nebyla jistá o co jde. Celkově bylo chvíli těžké se zorientovat v událostech a reáliích, ale jakmile jsem tento prvotní šok překonala a porovnala si v hlavě kdo je kdo a co se vlastně děje, tak už to bylo super.
Chápu, že jako úvodní díl série musí kniha obsahovat i tu seznamovací část, které nás připraví na vše co se bude odehrávat dál. Přestože má kniha docela malá písmena, tak po překonání těch prvních 150 seznamovacích stran, kde se toho moc neděje už stránky ubíhají celkem rychle.
V příběhu se střídají pohledy tří postav, které jsou pro příběh stěžejní. Mě osobně se nejvíc líbili části z pohledu Hirky, kterou jsem si stejně jako Rimeho velmi oblíbila. Hlavní hrdinové jsou velmi rozdílní a velmi mě bavil jejich vývoj v průběhu knih i jejich chemie v částech kdy se s dějem museli popasovat společně.
Autorka vytvořila opravdu velmi zajímavý svět plný sveřepých seveřanů, ale i pověr, které dokážou i ty nejotrlejší připravit o jejich odvahu nebo naopak těm vychytralejším napomoci k dosažení jejich cílů. Ocenila bych dovysvětlení některých záležitostí z knihy, protože dost témat je pouze načato, ale nejsou dotaženy. Čekám ale že toho se možná dočkáme v dalších dílech. I přes pomalejší rozjezd knihy jsem velmi zvědavá jak bude tato série pokračovat a mohu ji rozhodně doporučit.
Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji nakladatelství @hostbrno

Poslouhala jsem jako audioknihu. Příběh se mi líbil, ale na audioknihy si zvykám a přijde mi to jiné, než kdybych si knihu četla sama. Nějak mi chybí složka vlastní fantazie.

Siri Pettersenová vytvořila komplexní svět, do kterého se těžko proniká, ale jakmile překonáte počáteční nechuť porozumět nesrozumitelnému, snadno se vám kulisy dostanou pod kůži. Autorka to vzala pěkně od podlahy a pomalu vás seznamuje s nezvyklým prostředím a neotřelými postavami, přičemž jakmile události naberou spád, nemáte problém s orientací v jednom ani v druhém. Tradičně však Ódinovo dítě trpí nešvarem valné části fantasy - jde o první díl trilogie; díl, který sám o sobě čítá něco málo přes pět set padesát stran. Výhodou je, že co se rozehraje, to se uzavře, ovšem všechny ty nejzajímavější otázky zůstanou nezodpovězeny a závěrečný cliffhanger vás jen navnadí k otevření dalšího svazku. S dějem je to přitom jak na houpačce - o čem si myslíte, že by mělo zabrat pár stran, je roztaženo na stovky a obráceně. I tak ale musím uznat, že i bez velkých bitev a megalomanských výjevů sehrála spisovatelka podmanivé divadlo, zajímavé především svými svéráznými nápady a neobvyklou mytologii.

Velmi dobře napsaná kniha, u které ale musíte nejdříve "přetrpět" prvních sto stránek, kde se seznamujete se světem. Popravdě jsem se v tom zpočátku ztrácel, ale jakmile jsem přelouskal úvod, už jsem se nemohl odtrhnout.

Moc pěkně vymyšlený svět i postavy, které byly dobře popsané, takže jsem neměl problém se do nich vžít.

Určitě si přečtu i pokračování, na které se moc těším.