led_darkshiner komentáře u knih

Částečně souhlasím s "asakz", ale na druhou stranu musím vyzdvihnout druhou věc. Rudolf Steiner se snažil popsat proces, který probíhá v pozadí celého zasvěcení. Ti co si ním prošli, či četli nějakou teorii, přesně ví a chytnou se. Čili ať má "Brána zasvěcení" jakýkoli rozměr, následuje jednak boj živlů a jednak rozhodnutí, zda je zasvěcený hoden. Přesně na tuto věc upozorňuji už léta a vždy mi to bylo vyvraceno. Proto dávám panu Steinerovi za pravdu a plný respekt k ....., což je nejdůležitější postava v celém zasvěcení.

1 28.12.2023

Plně souhlasím se spoustou ostatních přede mnou. Ale jednu věc jsem chtěl podotknout. Mezi řádky je mnohem více. Možná i trefa do dnešní doby a současného dění. Jakoby se některé věci doslova opakovaly. Proto, jak říkal můj spolužák ze základní školy: "Kdo se naučí číst mezi řádky, najde co potřebuje." Také mě těší, že spisovatelka vytahuje témata o kterých by se mělo mluvit, což už vlastně poněkolikáté potvrdila...

13 16.06.2023

Souhlasím tu asi se všemi, že jsou trošku zklamáni třetím dílem, ale já se na to díval i z jiných úhlu pohledu. J. R. R. Tolkien byl ovlivněn II. světovou válkou a co se zrodilo? Tento třetí díl vznikl ve vládě chaosu a Covidu k tomu. Když se na to podívám, vychází mi přesně tohle. Čekal jsem po konci druhého příběhu od "Nasteray" větší kult. Možná to doposud nebylo odkryto, ale jakoby mi tam pořád něco chybělo. Nad "Ilan" visí ještě pár otazníku, ale jestliže se příběh opře o něco podstatného, stane se kultem. Teď asi jen pár postřehu. Pětadvacítka se musela nějak rozpadnout a přes trošku zdlouhavé čtení to čtenáři muselo bez nějakého vysvětlování dojít. "Buni" zaujímá téměř tarotovou kartu "blázna" čili nulovou kartu a to konec a nový začátek. Čtvrtý díl bude(pevně doufám) trošku jiný a třeba nabere trošku jiné obrátky. Hodnotit prozatím nebudu, protože dva zbývající díly mohou vše obrátit...

Přestože jsem viděl už film, čekal jsem co se mnou kniha udělá. Příběh je hodně silný a uvědomit si život v takových podmínkách není snadné. V člověku se objeví ty pravé neskrývané vlastnosti a kolikrát jen boj o přežití. Ale co se mnou kniha udělala? Zkuste si po tomhle uvařit kávu a ulomit kousek čokolády..., díval jsem se na ten kousek a napadlo mě: "Zasloužím si to vůbec?". Někdo mi řekl před pár dny, jak mohu takové hrůzy číst. Má odpověď je právě hodnota toho kousku čokolády a toho, čeho si můžeme doopravdy vážit...

15 05.01.2022

Chtěl jsem tu knihu také okomentovat, ale ze směsice názorů přidám postřehy, které mě v průběhu napadly. Až neobvykle a krátce je popsán problém dnešní demokracie(60 let od napsání) v autorově verzi na straně 272. Když jsem hlavního hrdinu srovnal s dnešními rádoby lídry, udělal Michael jednu zásadní chybu. Nehlásal to, co chtěli lidé a kašlal na renomé PR, jak je jíž v dnešní době nutnost. Tím se už můžeme dostat ke vzoru samotnému, který chtěl jen dopilovat. R. A. Heinleina jsme měli doma v knihovničce za komunismu a vrátil jsem se k němu po dobrých 30 letech, protože tam pár knih chybělo. Heinleina jsem přestal zařazovat po přečtení knihy J.O.B., ale po Cizinci v cizí zemi se ten záběr mnohem rozšiřuje. Poslední věc na kterou tady v komentářích přicházím je hodnocení typu všechno nebo nic. Kupodivu i toto je zmíněno v knize(jen mi vypadlo kde, ale zmínil se o tom Jubal). Čili pokud by jsme měli brát v potaz Jubalovo mínění, je toto "dílo" a to nemá jiné hodnocení než pět hvězdiček. A nesmím zapomenout: "Plně to grokuji a sdílím s vámi vodu..."

5 19.02.2021

Zajímavý proud myšlenek, názorů a citoslovcí. Pokud bych měl hodnotit hlavní hrdinku, někde ani nenacházím slov, ale nikdo z nás nemůže vědět co nám život nadělí. V knize je napsáno, že vznikla za pomocí skladby Michaela Nymana - Time Lapse a funkce replay. Já jí přečetl za pomocí radia Chill na VR Rádiu v Androidu. Nějak až teď vidím, že se ty síly s "Chill outem" vyrovnávají a člověk se dokáže i něčemu dobře zasmát. Na prvotinu bych řekl "Dobře tam...". Ale pozor je to stream(kniha), proto jedním hltem nejlépe.

1 12.01.2021

Kniha. která mě hodně překvapila. Původní záměr byla korespondence René Descarta s královnou Kristýnou, ale při čtení knihy jsem ulpěl na dopisech princezny Alžběty Falcké. Nečekaně moc hezké dopisy(doufám, že alespoň dva řádky nejsou smyšlené/ Wikipedia tvrdí, že nejsou) ke kterým se určitě vrátím. Kniha se ani v nejmenším neshoduje s nedávno uvedeným filmem, protože po přečtení knihy zjistíte, že se shoduje pouze jedna věta to "René Descartes přijel do Švédska"...Vždy jsem hledal jak v hudbě, tak v literatuře nedokončené věci(Nekonečný příběh je ukázkový příklad), ale nikdy jsem nehledal iniciátora či neuvedenou postavu celého příběhu. Když překročíme tento milník, naši hlavní hrdinové se tak dostávají do ústraní a otevírá se nám mnohem více, než jsme čekali. Pět hvězdiček dávám za předposlední dopis Alžběty Falcké.

2 12.11.2020

Sáhnout na knihu, jejíchž protagonisty jíž znáte doslova zpaměti(Jim Hawkins, John Silver), znamená, že vám doposud něco unikalo. To znamená jediné... ať je kniha sebehorší, je na vás jestli chcete znát příběh Jima Hawkinse a Johna Silvera, nebo nechcete. Jestliže chcete, má u vás 5 hvězdiček, ještě než nalistujete první stránku. Právě takhle by se mělo nakládat s legendami...

7 23.09.2020

Možná by nebylo na škodu se zamyslet, jestli by i nám ta výprava do minulosti neprospěla. Když se nad tím zamyslíme, proč se vrtat v minulosti, ale na druhou stranu ten trn zabodnutý do nás samotných nemusíme vláčet navěky. Kniha by v nás měla především probudit zamyšlení, jestli i my samotní nejsme svědky situace, která je předzvěstí nadcházející katastrofy a jestli ten kdo je před námi, tam nesedí naposled. Jestliže je to tak, už nikdy ho neuvidíte. Jestliže si toto uvědomíte přesně v osudnou chvíli, nemusíte žít navěky s pocitem "co kdyby". Co když nás tato kniha má přimět pouze k tomu, kde my samotní chybujeme. Zkuste se tam posadit vy samotní a zamyslet se nad tím co ztrácíte. Příběhy z kavárny Funiculi funicula jsou o nápravě, ale co když je to jen nabádaní k nápravě nás samotných? Každopádně doporučuji i film který byl natočen na námět první a druhé knihy(zmínka je o něm na konci druhé knihy).

9 23.09.2020

U Murakamiho to je jedna z mých posledních knih, které jsem nečetl. A znovu se potvrdilo, že na nedokončené příběhy(Haidu, Sara), musí dotyčný znát dosavadní tvorbu. Někde jsem se dočetl, že kniha zavání americkým stylem(moc pocukrovaná) a opravdu to tak i vyznělo. Čtenář si může vybrat, hledat zlého ducha, či nehledat. To předchozí dílo nenabízí(1Q84). Trošku mi připadá, že autor hodil zpátečku, což ostatně také není na škodu. Jen pevně doufám, že tím imaginární světy neztratí na síle a vrátí se v plné zbroji...

23.09.2020

Pokud bych měl brát tuto knihu jako jemný úvod(možná představení) tajných věd pro širší veřejnost, řek bych, že to je na jedničku. Jestliže mám brát příběh Karolíny a její ztracené rodiny, některé pasáže jsem si musel domyslet, ale i to neubírá kvalitě knihy. Jako u jiných knih, se i teď tážu, kde skončila kniha "Leibniz a kabala", která naposledy ležela v kufru. Jen pro zajímavost "Univerzální učení" se téměř dostalo do školních lavic za první republiky(Lasenic, Kefer, Kabelák). Možná je na místě připomenout i tato jména. Kniha nabízí i třetí stránku a tou je krátké seznámení se spoustou významných děl především filosofických.

3 28.06.2020

Souhlasím tu s někým, že kniha nebyla jednoduchá na zamyšlení. Pro mě to bylo hned několik bodů. V roce 1999 jsem se téměř rok pohyboval na Floridě v kruhu utečenců z bývalého Sovětského svazu. Jeden zkrachovalý důstojník mi na středečních setkáních říkával: "Ty očen charošij malčik...". Vždy jsem se tomu usmál, teď zřejmě nastal čas na správný mráz po zádech. Také jsem pochopil, že i s nynějším Ruskem se nevyjednává. Né z pohledu nepřátelství či nějakého pocitu zadostiučinění, ale z pohledu jedinečné možné formy pokračování spolupráce a to je vyjednávat formou nevyjednávaní. Měl jsem na důvod Sovětské vojenské intervence svůj názor a těší mě, že tento názor sdílel v knize i autor. Řekl bych jako nepolitik, že šlo o politické objasnění činu, čehož jsem já schopen nebyl a nikdy nebudu. V srpnu jsem v rádiu zaslechl zmínku o knize z úst nějakého politika, který konstatoval, že se některé věci opakují. Možná za pár let pochopíme nástup k moci(a touhu po moci) v měřítku Gustav Husák==Andrej Babiš. O 68´jsem měl nejasné závěry, ale kombinace "Mráz přichází z Kremlu" a týdeníku Respekt mi pomohla závěr jak mediálně, tak politicky objasnit. A završím to slovy autora předmluvy(Petra Pitharta): "Letošní osmičkový rok není důvodem k oslavám, ale zamyšlením nad věcmi, které se už staly."

1 21.10.2018

Chvíli mi trvalo, než jsem přepnul na autorovu formu psaní, ale potom mi docela vadilo, že jsem viděl film "Ostrov". Po sdělení slova "dárce", jsem pochopil, že půjde o něco v tomto formátu a kniha nebyla už takovým překvapením. Na druhou stranu to byla jen má chyba, protože i "Ostrov" mohl být inspirován touto knihou. V knize oceňuji mistrně napsané vyprávění lidí vychovaných k jednomu účelu a takzvaně pod pokličkou.Napadlo mě, jestli v dnešních světě(reklam, nadnárodních společností, sociálních sítí) jsme schopní si svůj svět, své názory bránit a okolní svět brát takový, jaký je. Podle mě jsou to tisíce odříkání, hledání alternativ a způsobů. Výsledkem může být lepší, hodnotnější život, ale za předpokladu smíření se se zpětným proudem, než vám někdo sdělí, že jste se zasekli a kde to vlastně žijete. Jenže se vás ptají špatně, otázka zní, né "Jak žijete?", ale "Jak přemýšlíte?". Až potom lze pochopit odmítaní současných trendů a hříček současnosti. A tato myšlenka by měla oslovit každého. Jak ti lidé v tom příběhu přemýšleli?... a jací jsme my? Jaký je člověk, který čte noviny na tramvajové zastávce? A jaké jsou kvanta lidí s mobilem v ruce zběsile loudících v příspěvcích na sociální síti? Já děkuji Ishigurovi za nezapomenutelnou myšlenku.

4 06.08.2018

Plně souhlasím, povinná četba. Ale je tu jeden zadrhel. Člověk bojující proti komunistické diktatuře a popraven jakožto pokračovatel odkazu TGM a E. Beneše je ve 100. osobností České republiky na 36. místě těsně za Danielem Landou a 27. Jaromírem Jágrem. Asi by tento žebříček měla Česká televize okamžitě smazat, protože to považuji za ubohost českého národa. Když Jarda končil v NHL, tak za něj prosil celý svět??? ... to samé Landa, když vzal do ruky volant, tak se bouřil celý svět??? Chápu Jarda je borec a Landa taky, ale co tu ti dva po sobě nechali??? hokejku???, CD??? ... takže povinná "povinná četba". Jinak to nevidím...

9 24.05.2018

Přišla mi zvláštní jedna věc. Nechal jsem si tuto a ještě Bezbarvého Cukuru... až na konec tvorby Murakamiho a několik věcí z knihy jsem odhadl správně(Myšak v ovčím muži, Hotel u Delfína a ukryté s ním souvislosti). Jakoby cesta nazpět dávala rozhřešení Murakamiho světa a s ním pojatého světa. Banální bylo, když jsem se 30 stran před zmíněním spisovatele o knize Bílá velryba, rozhodl, že si jí přečtu jako následující knihu. Ale teď si říkám, jestli jsem byl do příběhu vtažen a nebo jsem pouze dílo spisovatelovo pojal jako celek. Budiž, další knihou je "Moby Dick". Těm co se tu zmínili, že nepolapily pointu příběhu, doporučuji autorova oblíbeného Jacka Londona(přesněji Tuláka po hvězdách). Sice tuhle knihu považuji za základní kámen astrálního cestování, ale člověku se takřka při zemi otevřou možnosti z péra světoznámého spisovatele, aniž by jsme byli nuceni luštit stohy duchovních patlanic dnešních sebou-zvolených vůdců, kteří potřebují přesně ona kvanta bezradných oveček v hutných zástupech za sebou, hlásajících jedinou pravdu převzatou a správným směrem mířenou, právě oním demagogickým vůdcem. Ať už je to kdokoli, nebo doufejme nikdo, třeba to rozhřešení přijde potom, pokud nepřišlo zrovna teď.

Pár názorů jsem si přečetl a řekl bych, že každý z nás jí pochopí a zhodnotí jinak. Ale to jak jít na tu knihu, tu řečeno nebylo, přestože na ní můžeme jít všichni stejně a posléze se naše názory mohou více shodovat. Podle mě ten kdo nepoznal Křišťálový sen(sen z jiné reality, který je jak živý, mísí se s naší realitou, přestože je vše odlišné a chtě či nechtě se něco z křišťálového snu teprve stane a musíme se do něj alespoň jednou vrátit), nemůže vnímat dostatečně funkčnost alternativního světa. Jednoduše na "Kafku na pobřeží" vám realita stačit zřejmě nebude. Takhle bych pro začátek na tu knihu šel...

7 22.11.2017

Velice důmyslná alternativní verze budoucnosti. A také pár otázek na zamyšlení... Otázka křesťanství, arabské společnosti, přelidnění, hodnota člověka samotného. Někdo tu zmínil, že kniha má hluchá místa... má, protože jedno musím této knize vytknout, nějak jsem se nemohl překopat přes prvních 100 stran. Jakoby nejtěžší bylo se do toho příběhu vůbec dostat. A závěr zachránil původ autora, protože jsem loudil po smyslu té mega, giga nebo snad teratragedie.
Možná, že smysl celé knihy je ...... .... .... .

3 15.11.2017

Někdy před 20 léty, když jsem navštěvoval pravidelně jeden bar, se mi stalo něco, na co jsem si vzpomněl a dá se říci v mém slova smyslu jsem si zodpověděl tajemnou otázku. Také jsem si něco přál. Vracel jsem se z onoho baru po půlnoci a když jsem vylovil z křoví schované kolo(kdo by ho tam hledal?) a vyrazil jsem jako vždy domů bez držení a koukal jsem po hvězdách(byla zima, proto jsem mel ruce v kapsách a cestu jsem znal nazpaměť). Tenkrát, když proletěl po obloze meteorit, jsem se zastavil a snad jedinkrát jsem si něco přál. To přání se mi vyplnilo/nevyplnilo až za 10 let. Ale na jednu stranu mám co jsem chtěl. Někdy, když si něco přejete, nesplní to vaše očekávání, ale jak od té doby tvrdím, poodhalí se kousek pravdy, kterou nemůžeme v životě usilovně nalézt...
Proto díky verzi kterou mám a za nic bych ji nevyměnil, nelze hodnotit grafické zpracování ani příběh. Pro mě ti, kteří to vědí 5/5 a ti co nevědí, ať to zkusí a potom hodnotí...
*Přeji hodně štěstí...

3 15.11.2017

Přes tu tunu rozporuplných komentářů dodám toto. Čekání na práci jsem zažil jak Nami(benzina Shell - Chicago - Belmont/Milwaukee), několikrát si mě vybrali. Byly to nejlepší chvíle mého života, jako bych přesně věděl co ten kluk prožívá... Zuza se jmenovala Jitka. Když mě po tolika letech viděla, naštvaně se na mě podívala a řekla: "Tak ti přeji moc hezký zbytek života...". Víckrát jsem ji neviděl. To polorozpadlé, zchátralé město se jmenovalo Karviná. Sice už ho dali trošku dohromady, ale už nekvete tolik, jak za komunistů, když se vesele těžilo uhlí a devastovalo okolí hlušinou... No a teď můj komentář: "Sakra, co mi ta knížka připomíná?!?!"

7 11.08.2017

Trošku jsem čekal kultovní knihu, ale někdo už Millmana předběhl. Přesto, má ten příběh své kouzlo. Přesně takový příběh má ve svém repertoáru i jiný autor a kupodivu se k němu nehlásí. Ale na druhou stranu, přestože spoustu věcí zatajil, svou kultovní knihu má. Jenže my své učitele nemusíme mít fyzicky. Někdo se tu zmínil, že si nechce odříkat jídlo, sex a jiné. Dobře, ale na to, na co si člověk šáhne, ho donutí či přiměje udělat mnohem více, než jen například odmítnout maso. Ve finále to není jen odmítnutí masa, je to duchovní průprava. Apropo, jestliže je dotyčná osoba dostatečně silná, zvládne to i s masem. Pouze na samém začátku jsme všichni tááááákhle malincí. Kniha může být perfektní vodídko k tomu jak se vypracovat, ale nikdy nebude námi vloženou pílí něčeho dosáhnout. Zakončím to radou, kterou dávám všem: "Zastavte myšlenku a potom se uvidí..."

1 09.07.2016