Cizinec v cizí zemi

2 11. dubna

Klasika v žánru od klasika žánru. Doporučuju číst právě v novém překladu a nezkráceném vydání, co vyšlo u Arga.
Ohromně mě baví číst stará sci-fi; srovnávat to, jaký náš svět s tím, jak si ho představovali lidi jako Robert Henlein. Takže jsme si tenhle román hodně užila. A to i přesto, že jako zarytému ateistovi mi část, která je už hodně o úvahách na téma víry/ náboženství přišla zpočátku dost mimo. Nicméně jako každé dobré sci-fi mě donutila přemýšlet :)
Cizinec v cizí zemi je svižný, velmi vtipný a zábavný (skvělý překlad Alžběty Lexové!). Ačkoli na Dveře do léta prostě nemá no :)

3 28. března

Příběh se pěkně rozjel, vcelku nelituji času stráveného nad objemnou knihou (ale mohla být kratší, možná ta očesaná předchozí verze byla i smysluplnější a přiměřenější pro čtenáře). Však když jsem s chutí přečetla moderního Marťana (Weir), tak je jasné, že nemohu opomenout tohohle člověko-marťana o půl století předcházejícího (napsáním); Marťan ovšem bez debaty vítězí jako osvěžující zábavné čtení.

Na začátku mne příjemně překvapil autorův styl - čtivé, svižné, napínavé, a přitom všem dost hloubavé - co je člověk, co je Bůh, jak seznámit totálního cizince (jedno lidské "mládě", po marťansku dokonce ještě "pouhé vejce") s tím, jak to chodí na Zemi, mezi člověčenstvem, co s předsudky (výhradně ze strany lidí vůči marťanským zvykům, Marťan nikoho nesoudil), jak se vzájemně poučit a zejména si porozumět. Otázky náboženské a filosofické rozhodně nenudí, pěkně zaobalují a doplňují jinak vcelku akční děj první půle. V knize se rozebírá mnohé, sice stručně, ale hodně trefně a moderně, vedle náboženství a víry, také moc a bohatství, umění a sexuální morálka, ta vévodí celé druhé půli knihy.

Zaujmou i drobnosti: napsáno před šedesáti lety, technologie nám známá dnes (stereovize, videotelefon) celkem zvládnutá i tam, jen ne bez drátů (ale o technologii evidentně autorovi nejde, spíš o člověka a lidstvo v souvislosti s jeho morálkou), plus pár lehkých stále sci-fi prvků jako létající taxíky, ale jinak se to drží vcelku při zemi, byť vyznění je takové, nu, vesmírné. Populaci zeměkoule (Federace) o pěti miliardách jsem považovala za nízkou, asi způsobenou třetí světovou válkou letmo zmíněnou, ale dohledala jsem si, že kolem roku 1960 byly na Zemi jen tři miliardy, takže autor to asi odhadl po svém (dnešních skoro 8 miliard by tehdy asi nikdo nehádal).

K Mikimu jsem velké sympatie za celou dobu nepocítila, z vejce se sice po nějaké době vyklubal, ale ne zrovna přijatelně. Zato starý oplešalý časem a světem protřelý spisovatel škvárů Jubal je tedy originál každým coulem - těžko s ním vydržet, ale z povzdálí baví nesmírně... (příkladně: co si myslí o astrologii? "Nikdy jsem se toho svinstva ani netknul. Dávám přednost brandy.").
Pár vybraných Jubalových "bonmotů":

"Důkaz o neexistenci čehokoli se shání jen těžko."

"Lidská mysl dokáže být nesmírně tvůrčí, pokud si má racionalizovat vlastní nedostatky a vydávat je za přednosti."

"Už dávno jsem se naučil, že nemá cenu přít se s odborníkem. Člověk nemůže vyhrát. Zároveň ale vím, že cestu pokroku lemuje dlouhý seznam odborníků, kteří o své pravdě ani v nejmenším nepochybovali, a přitom se mýlili."

"Šarlatán ví, že lže, což ho omezuje v rozletu. Ale úspěšný šaman nejprve zpracuje sám sebe; věří tomu, co říká - a tahle víra je nakažlivá. Pak ho nic nezastaví."

"Nenávist vždycky dobře prodává, ale štěstí je z dlouhodobého hlediska úspěšnější a výnosnější artikl."

"Se schopností obdivovat umění se nerodíme, člověk se to musí naučit. ... Avšak obecně je na umělci, zdali zvolí srozumitelný jazyk, nebo se bude ukrývat za nějakou soukromou šifru jako Pepys ve svém deníku. Většina těchhle šašků ani nechce komunikovat jazykem, kterému bychom ty a já rozuměli nebo se ho mohli naučit ... raději nad námi budou ohrnovat nos a pošklebovat se nám, protože 'nedokážeme' vidět jejich záměr. Pokud vůbec nějaký mají - za mlhavostí se obvykle ukrývá neschopnost."

Druhá půle byla úmorná, jednak na dlouho zmizel z příběhu Jubal a jednak šlo jen o jedno (sexuální revoluci v rámci Michaelova "učení" - že by první záchvěvy hnutí květinových dětí?). Vůbec mi přišlo, že autor provedl zásadní střih, kdy M. se z minuty na minutu osamostatnil a všechny postavy kolem něj se změnily jak mávnutím proutku, bez přerodu, vývoje, pochybností...až do samého konce. A to se mi velmi příčilo, přišlo mi to značně nevěrohodné (a nudné).
A samotný konec? Moc jsem nepochopila, co se dle autora ve vesmírném uspořádání příštích tisíciletí má vlastně stát. Stejně jako skutečný úděl Michaelův.

Za první půli 75%, za druhou 25%, takže suma sumarum 50%.

P.S. Z pár nových pojmů a významových spojení zůstává hlavně PLNOST, kteréžto slovo mi už navždy knihu připomene, a DOBROST, což je novotvar, ale proč jej nepoužíváme, možná by se i hodil (nejen dobrota, z čehož zbyl už jen ten epikurejský význam)... ("grokovat" sem nepočítám, nakonec ani sami aktéři tomu úplně přesně nerozuměli, zůstalo to jako marťanské? slovo)

06. února

Vůbec nerozumím ceně za tuhle knihu. Je to vůbec sci-fi? Anebo New Age Carter? Absolutně jsem se na to nedokázal naladit. Víc mě zaujal román Měsíc je drsná milenka nebo svožné Dveře do léta.

27.12.2020

S chutí jsem se začetl a s odporem dočetl.
Poslední třetina knihy je asi náhled do sektářských praktik.Dalekosáhlý výčet nadpřirozených schopností a dějů mě unavoval a celá kniha na mě působila jako slepenec minimálně dvou knih...
...a nebo jsem ji jen nepochopil.

12.11.2020

Heinleina mám velmi rád. Na tuhle knihu jsem se velmi těšil, ale k mé velké lítosti mě vůbec nezaujala.

19. února

Bohužel se musím přidat k té skupině čtenářů, kteří tuto knihu dočetli s nechutí. Nerozumím, že někdo může toto absurdní, nelogické a prostě divné dílo považovat za klenot.
Nevadilo by mi teologické ladění, smířím se i s tím, že autor má diametrálně odlišný názor na všechno, čeho si vážím, ale aby byl hlavní hrdina, který byl vpodstatě masový vrah, považován za Boha, to se mi hnusí. Velice mi vadilo, že nikdo v celé knize nepředložil jiný názor, nebyla tam žádná postava, která by se bránila filozofii 'muže z Marsu', byla proti vraždění policistů apod.
Kdyby alespoň byl příběh vystavěn logicky! Všechny absurdní schopnosti Mika alias muže z Marsu byly založeny na principu, že se je naučil od Marťanů - co je to za nesmysl?! Jak vůbec mohl přežít na jejich planetě bez atmosféry a mnoha dalších věcí zcela nezbytných pro lidi do dospělosti, jak mohl popírat fyzikální zákony (nepřekonatelné pro mě bylo popírání např. zákonu zachování hmoty)?! Přece kdyby lidé dokázali to, co je tady popisováno, určitě by na to už přišli. Radši se nebudu dál rozepisovat... Prostě jsem ráda, že to mám za sebou.

2 19. února

Chtěl jsem tu knihu také okomentovat, ale ze směsice názorů přidám postřehy, které mě v průběhu napadly. Až neobvykle a krátce je popsán problém dnešní demokracie(60 let od napsání) v autorově verzi na straně 272. Když jsem hlavního hrdinu srovnal s dnešními rádoby lídry, udělal Michael jednu zásadní chybu. Nehlásal to, co chtěli lidé a kašlal na renomé PR, jak je jíž v dnešní době nutnost. Tím se už můžeme dostat ke vzoru samotnému, který chtěl jen dopilovat. R. A. Heinleina jsme měli doma v knihovničce za komunismu a vrátil jsem se k němu po dobrých 30 letech, protože tam pár knih chybělo. Heinleina jsem přestal zařazovat po přečtení knihy J.O.B., ale po Cizinci v cizí zemi se ten záběr mnohem rozšiřuje. Poslední věc na kterou tady v komentářích přicházím je hodnocení typu všechno nebo nic. Kupodivu i toto je zmíněno v knize(jen mi vypadlo kde, ale zmínil se o tom Jubal). Čili pokud by jsme měli brát v potaz Jubalovo mínění, je toto "dílo" a to nemá jiné hodnocení než pět hvězdiček. A nesmím zapomenout: "Plně to grokuji a sdílím s vámi vodu..."