kiki11 komentáře u knih

Do této knížky jsem se pustila s tím, že jsem od ní podle hodnocení a komentářů mnoho neočekávala. Po přečtení jsem ale velice mile překvapená. Přesně takhle si představuji psychothriller. Nervy drásající atmosféra se nese celou knížkou od začátku do konce a o zvraty tu není nouze. Příběh mě úplně pohltil a po celou dobu čtení se mi odehrával před očima jako film. Dávám zasloužených pět hvězd a doporučuji.

22 14.12.2019

O Poslední aristokratce jsem v poslední době slyšela tolikrát, že když jsem neviděla film, tak jsem si musela přečíst knihu, abych vůbec věděla, o co go. Ze začátku mě to docela bavilo, vtipná byla pasáž s urnami a pytlíky od oříšků, ale pak se děj otočil pro mě docela nudným směrem, kdy jsem se při čtení mnohokrát přistihla, že přemýšlím o něčem úplně jiném a vlastně ani nevím, co právě čtu. Nerada ale nechávám knihy nedočtené, takže jsem se nějak prokousala až k části se zabijačou, která mě opět začala bavit a to vydrželo až do konce. V druhé polovině knihy se našlo pár pasáží, kdy jsem se opravdu bavila, takže nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem si původně myslela. Další díly ale číst nebudu.

13 01.12.2019

Vypravěčku jsem si chtěla přečíst už před několika lety a ani nevím, proč jsem se k ní dostala až teď. Každopádně je to neskutečně silný příběh a je téměř nemožné dát knihu z ruky. Nejvíc mě asi bavilo vyprávění Minky, u toho jsem ani nedýchala. Konec mě doslova posadil na zadek, vůbec jsem to nečekala. Jodi Picoult je výborná spisovatelka a s každou další přečtenou knihou se v tom jen utvrzuji. Vždycky mě u jejích knih děsí ta délka, ale příběh potom plyne tak hladce a stránky rychle ubývají, že než se člověk naděje, je u konce. Škoda, že nejde dát víc než pět hvězd.

27 25.11.2019

Pár knih o holokaustu jsem už četla. Byly skvělé, strhující, ale žádná nebyla tak neuvěřitelně silná jako tato. Pocit, že všechny ty hrůzy byly skutečné, že je někdo zažil na vlastní kůži, je naprosto šílený. Nepamatuji si, že bych někdy u nějaké knihy brečela tolikrát jako u této. Že bych tolikrát přemýšlela, jestli vůbec číst dál. Mnohdy mi bylo do slova na zvracení. Jsem ale strašně ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z mála knih, kde pět hvězd nestačí.

22 16.11.2019

Souhlasím s názory, že styl psaní autora je celkem složitý a jelikož často používá dlouhá souvětí, někdy jsem měla problém pochopit, o čem ten odstavec vlastně je. Příběh jako takový je zajímavý, jen škoda, že konec je tak známý, takže čtenáře už nemá co překvapit. Jinak se mi to četlo celkem dobře, ale podruhé bych to číst nemusela.

6 11.11.2019

Nejprve jsem viděla film, díky kterému jsem objevila tuhle knížku. Věděla jsem tedy kdo je vrah, takže jsem si čtení až tak neužila, přesto se mi ale knížka líbila a chvílemi jsem cítila pořádné mrazení v zádech (nejvíc u části, kde došlo k oné vraždě a autor přitom cituje část Vodníka). Určitě stojí za přečtení.

8 07.11.2019

Už dlouho jsem si chtěla tolik vychvalovanou Dívku v ledu přečíst a jsem ráda, že se mi konečně dostala do ruky. Díky tak pozitivním ohlasům jsem čekala nějakou bombu a té se mi dostalo. Už po prvních pár stránkách jsem věděla, že si přečtu i další autorovu tvorbu a že ho zařadím mezi své oblíbence. Od začátku má příběh spád, je napínavý, ani jediná stránka mě nenudila a ke konci jsem si nervozitou div neokousala nehty. :D Vraha jsem uhodla někde ve třech čtvrtinách, ale nevadilo mi, že jsem nebyla tak úplně překvapená, protože až do konce bylo stále co odhalovat. Moje první detektivka od Roberta Bryndzy mě moc bavila a ráda si přečtu jeho další tvorbu.

29 26.10.2019

Obrovské množství postav, se kterým jsem měla trochu problém, až moc zbytečných odboček k soukromému životu hlavních hrdinů, které bych klidně oželela a raději se soustředila na kriminální zápletku. Docela dlouho se tam nic moc neděje, policie přešlaluje na místě a spád příběh dostane až na konci. Jinak se to čte dobře, autorka udržela mou pozornost po celou dobu čtení, ale do dalšího dílu asi nejdu. 3,5 hvězdy.

6 20.10.2019

Čteno v rámci Čtenářské výzvy. Krátké, pochmurné, na konci až mrazí.

15 14.10.2019

Od této autorky jsem četla "Život jedna báseň", která se mi líbila o dost víc. Tahle knížka je na můj vkus až moc přeslazená, ukňouraná a až moc "young adult". Kdybych ji četla před několika lety, když jsem byla sama teenager, asi bych z ní byla nadšená, ale už jsem z takových knížek asi vyrostla. Romantické příběhy mám stále ráda, ale takové, kde se řeší i něco jiného, než vztah hlavních hrdinů. Toho se mi tady bohužel nedostalo, bylo to jen neustálé opakování vnitřních pochodů. Nicméně nechci být jen kritická, líbí se mi autorčin styl psaní, píše čtivě, neměla jsem chuť přeskakovat a ani jsem se nenudila. Líbilo se mi, jak popisovala Ridgeovu hluchotu a jeho vnímání hudby. Dala bych 3,5 hvězdy.

8 14.10.2019

Před několika lety jsem viděla film, ale už si nepamatuji, jak skončil, takže jsem nevěděla, co čekat. Každopádně konec knihy mě úplně rozsekal. Tohle jsem vůbec nečekala, takže u mě se "wow" rozhodně dostavilo. Co se týče tématu knihy, celá ta situace byla naprosto šílená, rozhodnutí rodičů pořídit si dítě na míru jako dárce orgánů bylo strašné a zvrácené, na druhou stranu zoufalí lidé dělají zoufalé věci a dívat se na to, jak dítě umírá... Asi by to musel člověk zažít, aby se do toho dokázal úplně vžít. Tím nechci říct, že bych se rodičů Anny zastávala, ale bylo mi jich spíš líto.
Jinak od Jodi Picoult to byla má druhá knížka, hrozně se mi líbí její styl psaní, občas jsem se musela zastavit a zamyslet se. Určitě si přečtu některé z jejích dalších děl.

16 09.10.2019

Když jsem začala číst, byla jsem trochu skeptická. Styl psaní mi připadal hrozně jednoduchý, jako by to vyprávělo malé dítě, a hrozně mi Charlieho myšlení připomínalo knížku "Nejsem jako vy" o Jodi Picoult, která je o autistovi (btw. úžasná knížka, doporučuji), a říkala jsem si, že Charlie je buď taky autista nebo magor. Ale on není ani autista, ani magor, jen jinak přemýšlí a dívá se na svět jinak než ostatní. A tak je to u spousty lidí i v životě. Kolikrát si o někom řekneme (nebo někdo o nás) "ten je divnej" a podobně, ale ono to tak vůbec není. Jen je ten člověk jiný než ostatní, má jiný pohled na svět , ale to neznamená, že je špatný nebo hloupý. Tohle jsem si z této knížky odnesla já, ale určitě ji každý čtenář pochopí jinak a najde v ní něco, s čím se může ztotožnit právě on. Já jsem se při čtení našla v mnoha Charlieho myšlenkách, donutilo mě to zamyslet se nad různými věcmi a přemýšlím nad nimi i teď, když jsem knížku dočetla. "Ten, kdo stojí v koutě" je jedna z knížek, které ve čtenáři ulpí na dlouho a to je přesně to, co mám ráda. Mohu doporučit a ráda se k ní v budoucnu vrátím.

13 01.10.2019

Ani nevím, proč jsem si tuhle knížku nepřečetla už dřív, měla jsem ji doma už před několika lety, ale pak jsem ji nějak odsunula do pozadí a řada na ni přišla až teď. Vždycky jsem si myslela, že to bude nějaká romantická slaďárna a ono ne - je to příběh plný nenávisti a pomsty. Postavy mi byly nesympatické, Heathcliffa jsem doslova nenáviděla a absolutně jsem s ním nedokázala soucítit (ano, život k němu byl krutý, jeho životní láska dala přednost penězům před ním, ale i tak v něm prostě vidím hajzla). Ostatní postavy mi taky lezly na nervy, jen Nelly měla zdravý rozum. To ale knize vůbec neubírá na kráse, postavy vždy nemusí být jen hodné, ani v životě nepotkáme jen hodné lidi. Právě negativní charaktery postav dělají knihu takovou jaká je, a proto je tolik oblíbená. Mně se líbila.

28 29.09.2019

Nadčasové, místy vtipné dílo. Určitě fajn četba k maturitě. Jen ta jména mi dělala problém, doteď pořádně nevím, jak se vlastně kdo jmenoval. :D

9 14.09.2019

Tuhle knížku jsem sháněla hrozně dlouho a byla jsem nadšená, že se mi konečně dostala do ruky. Seriál miluji, takže jsem byla na knižní předlohu zvědavá a hned jsem se pustila do čtení. Bohužel musím říct, že jsem zklamaná. První dvě třetiny, podle kterých byl celkem věrně natočený seriál, nebyly špatné, jen mi přišlo, že autorka některé věci rozepisuje hrozně dopodrobna, takže jsem měla někdy tendence přeskakovat. Poslední poválečná část, která už v seriálu není, mě už vyloženě nudila, ale jelikož nemám ve zvyku knížky nechávat nedočtené, s vypětím všech sil jsem ji přelouskala, ale už jsem se nemohla dočkat, až budu u konce. Možná jsem ji četla ve špatnou dobu, možná mi úplně nesedl styl psaní autorky, každopádně jsem ji měla rozečtenou hrozně dlouho a mezitím jsem přečetla ještě několik jiných knih. Mrzí mě, že dávám nízké hodnocení, ale nemůžu jinak.

6 12.09.2019

Moc pěkně napsaná, vtipná a geniálně vymyšlená oddechovka. Ideální četba k maturitě, kterou máte přelouskanou za chvíli a ještě se skvěle pobavíte. Určitě doporučuji.

15 11.09.2019

Romeo a Julie je klasika, kterou by si měl přečíst každý. Přesto jsem se jí dlouho vyhýbala z obavy, že to bude hrozná nuda. Nakonec jsem ale byla celkem mile překvapená. Staročeština mi nevadila, četlo se mi to dobře, neměla jsem nutkání přeskakovat ani jsem se nemusela do čtení nutit. Kdyby to šlo, ohodnotila bych 3,5 hvězdy. Jelikož mám spoustu mezer v povinné četbě, do Shakespearovy tvorby určitě brzy zavítám znovu. :D

8 09.09.2019

Ani nevím, proč jsem se dříve vyhýbala českým autorům. Ne že bych proti nim něco měla, ale asi mě vždycky více lákaly příběhy z cizích měst a s cizími jmény. Pak jsem ale objevila knížky od paní Mornštajnové a ta můj pohled úplně změnila. Miluji její styl psaní, slovní obraty a atmosféru, která prostupuje všemi jejími knížkami, a přestože píše o těžkých a smutných tématech, nemůžu se jejích knížek nabažit.

Slepá mapa je další úchvatné dílo, na které jsem se vrhla hned po přečtení Tichých roků. Obě knížky jsou si formou hodně podobné, obě vypráví příběh několika generací, ale mně to vůbec nevadilo. Od začátku jsem si čtení užívala a mrzelo mě jedině to, že přišel konec. Slepou mapu jednoznačně doporučuji a už se těším na další díla této autorky.

45 06.09.2019

Tiché roky jsou mou druhou knihou od Aleny Mornštajnové. První byla Hana, která byla skvělá, ale Tiché roky se mi líbily snad ještě o chlup víc. Je to příběh ze života, který ale autorka popisuje tak procítěně a do hloubky vykresluje charaktery postav, že mě okamžitě chytil a už nepustil. Kniha se čte sama a přestože nelze očekávat žádnou velkou akci, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a musela jsem vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne. Paní Mornštajnová je spisovatelka s velkým S, řadím ji mezi své oblíbené autory a už se těším na její další dílo.

44 30.08.2019

Úplně stejně geniální a napínavé jako V lese visí anděl. Líbí se mi, jak autor rozepíše několik zdánlivě nesouvisejících dějových linek, které se na konci protnou. Stejně jako v prvním dílu je tam spousta postav, ale když člověk čte pozorně, dá se to v pohodě zapamatovat. Čtení jsem si užila a určitě se brzy pustím do Clony.

15 24.08.2019