Katuska88 komentáře u knih
Zvláštním specifikem této autorky, jsou, zdá se, otevřené konce.
A z toho jsem v rozpacích já.
Při čtení této knihy jsem se podivovala hlavně nad tím, jak se v příběhu může objevit x lidí, kteří jsou každý z nich, jedním či druhým směrem slušně řečeno hnutí.
Nebylo to tak strašné čtení, ale Bábovky se mi rozhodně líbily více, i když se to asi úplně nedá srovnávat. Každá kniha je úplně jiná.
Jsem z knihy rozpačitá. Na jednu stranu velký potenciál se spoustou chytrých narážek. Na stranu druhou, poměrně surrealistický děj... ale ze současnosti? Moc mi tak nepřipadal. Taky místo, kde se příběh odehrává, není nejspíš záměrně situováno, a to mi v komplexnosti chybí. Zatím nevím, jestli si na knihu v budoucnu vzpomenu.
Zjistila jsem při čtení této knihy, že mi styl na sebe zdánlivě nenavazujících příběhů nevyhovuje. Zachování dějové linie je pro mne, zdá se, zásadní.
Možná nečtu ve správném pořadí a díry se zaplní v dalších knihách, ale jinak, za mne... Prostě kvůli tomu musím dát 4 body.
Připadám si, jak když mi něco uniká. Příliš nezodpovězených otázek. Uvidíme dál...
Pokud mám oceňovat čtivost, tak font, styl psaní i návaznost kapitol je skvělá. Myslím si, že spojení ženské a mužské mysli v případě párku autorů je přesně to, co dělá tuto sérii takovou jaká je. Série není přeslazená, ani přehnaně hrubiánská a má od všeho trochu, ale zároveň to také není žádné literární veledílo. Kniha se čte dobře a nenudí mne, a to mi v případě severských detektivek z kategorie "jednou přečíst" stačí. V postavách jsem se neztrácela, příběh dává smysl. Jen pohnutky vraha jsou trošku prapodivné, ale na druhou stranu, kdo by čekal, že pochopí mysl vraha.
Nacistické téma je varující a šokující a taky aktuální, obzvlášť v dnešních dnech... Ovšem nemyslím si, že je to až tak černobílé, jak je v knize podáváno. Občas se mi to zdálo trošku přitažené za vlasy...
SPOILER: hvězdu ubírám za to, jak nepravděpodobná situace nastala v případě výběru obětí. Zrovna všichni tři "viníci", po kterých vrah šel, měli vnoučata míšence nebo černochy? Ale no taaaaak...
Do knihy jsem šla hlavně ze zvědavosti.
Chtěla jsem si přečíst ten literární skvost, o kterém jsem toho tolik slyšela, a na který je tolik odkazů v ostatních knihách. Nechtěla jsem být "neznaboh". No, nechci být velký kritik, ale do prvních cca 250 stran jsem se absolutně nemohla začíst. Měla jsem pocit, že se děj většinou "plácá" od ničeho k ničemu, a tak by se vůbec nic nestalo, kdybych těch prvních 250 stran vůbec nečetla. Nevím, jestli je to tím, že je to psáno z pohledu Jany Luisy (která se podle mne určitě nechová jako klasické osmileté dítě, a co víc, ani nemá slovní zásobu, a ani názory osmiletého dítěte)...nebo čím přesně, ale čtení mne nebavilo. V této době jsem knihu odložila na tři čtvrtě roku. Čekala jsem na proces jak na smilování boží a doufala jsem, že "to" konečně přijde. Přišlo, až ve druhé polovině.
Dětský - naivní pohled na tehdejší společnost a čistota, která z toho vyzařuje, je věc, která vás zaujme, ale jinak to asi není můj šálek kávy. Kdyby byl vypravěčem Atikus, bylo by to asi poutavější. Až na konci jsem pochopila, proč je vypravěčem právě malá Jana Luisa.
Pro všechny, kdo o četbě uvažuje, myslím, že by bylo zajímavé si to přečíst v originále, vzhledem k tomu, že se kniha používá jako mluvnický vzor pro anglicky mluvící mládež. Celkově, nebýt až úplného konce, tak mne kniha moc nenadchla. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale určitě nebude patřit mezi moje oblíbené klasiky.
Možná je to způsobeno uplynutím dlouhé doby, co jsem četla první případ Kim Stonové, a tak mám trošku zamlžené vzpomínky, ale co si vybavuji, víc se mi líbil první případ. Ale nemá to smysl srovnávat. Každá kniha je samostatný příběh.
Nová "hlavní postava" se mi líbí. Kniha je poutavá a čte se dobře, určitě budu v sérii pokračovat.
Autorka je fascinující svou schopností každý příběh napsat naprosto jinak... jedinečně. Vůbec mne nepřekvapuje, že je velmi oblíbenou spisovatelkou současnosti. Píše poutavě a procítěně. Tato kniha nebyla výjimkou. Opět mne velice zaujala a taky částečně překvapila. Prostředí Silver Bay zátoky dokázala krásně vystihnout. Jsem moc ráda, že nám čtenářům dokázala tak bravurně vylíčit kus země na protilehlém a vzdáleném kontinentu. Člověk by měl skoro pocit, že se tam ocitl na dovolené. Skvělé!
Je fakt, že duševně narušený vyšetřovatel je v současné době velmi populární téma, takže toto nebudu ani komentovat.
Příběh je však velmi nápaditý. Zaujala mne promyšlenost každého kroku vraha. Příběh byl velmi čtivý, dávat smysl, byl "logický" a přitom napínavý.
(Jen tak mimochodem, napadlo vás někdy, že kočka Ragdoll je vlastně "hadrová panenka"? :))
Pro mne to byla klasická romantická zápletka s náznakem dramatu, na které autorka dokázala navnadit částečnou retrospektivou.
Kniha se mi líbila, četla se dobře, ale vidím to stejně "jen" na 4 hvězdy.
Místy byla poměrně překombinovaná, ale jinak celkem slušná četba na odreagování, pokud budete brát s nadhledem některé pasáže. Za mne určitě mnohem lepší, než "podobná" Pusinka.
Myslela jsem si, že lehce pomalý začátek mi rozhodí veškeré mínění o závěru této úžasné série, ale vydržte, stojí to za to!
Knížka je velmi stručná, ale i přesto jsem se nějak zasekávala v ději. Ani nedokážu určit, čím to vůbec bylo.
Holmes je zajímavá postava a věřím, že v dalších knihách má své kouzlo, ale případ ani zápletka mne moc nezaujala a připadalo mi, že se Sherlock zase tak moc ke slovu nedostal. Pro mne jeho osobnost zatím není dostatečně vykreslená.
Když přivřu obě oči, tak si řeknu, jak je to pěkná pohádka.
Opět jsem se ujistila, že mne romantické romány moc nebaví.
Kdyby se něco takového mohlo reálně stát, určitě by to bylo romantické a dojemné. Jinak je příběh celkem přitažený za vlasy.
Zajímavá a napínavá knížka. Jednička se mi však líbila trochu víc.
Určitě se budu těšit na další pokračování.
Ubírám hvězdu za neustálé deprese a bolehlavy všech vyšetřovatelů.
Osobní život se nikam neposunul.
Kniha je velmi zajímavá novými postavami a stočením děje do jiné roviny, než jakou by čtenář očekával. To moc chválím. Upřímně jsem to vůbec nečekala.
Zamilovala jsem si Manon a taky úžasné wyverny.
Nepodařilo se mi ale vytvořit náklonnost k Sorsche.
Za mne zatím slabší, než předchozí díl. Podle mne se tři čtvrtiny knihy skoro nic neděje.
Nebýt dějové linie s Manon, určitě bych nechala knihu chvíli ladem.
Ještě jednou chválím nové postavy a rozdělení děje do několika linií, ale stále mám pocit určité neucelenosti. Ten se však zřejmě napraví v dalším díle. Zvědavost je silnější a brzy se do pokračování pustím.
Prvních asi tak 50 stran bylo pro mne obrovským zklamáním, ale po uplynulých kritických stránkách, kde jsem se nějak nedokázala smířit s novou rolí Celaeny, se děj neskutečně rozjel a dočetla jsem rychleji, než jsem čekala.
Ale neustálé milostné trojúhelníky mne upřímně začínají unavovat.
Jen doufám, že to autorka v dalších dílech "nevyřeší" smrtí jednoho z nich, to bych jim nepřála, ale předpokládám, že se tak bohužel stane.
"Dr. House" mne totálně odrovnal svým břitkým inteligentním humorem.
Byla jsem nadšená vtipem a stylem psaní.
Co se týče děje, tak jsem se malinko ztrácela a nějak jsem nenacházela souvislost mezi všemi těmi tvrdými hochy, kdo je kdo a kdo kam patří a proč dělá vlastně to, co dělá, a ke komu vlastně patří. Příběh je průměrný, plný dvojích agentů, tvrdých hochů a týpků, co si chtějí nabouchat kapsy, ale ten humor! To sedlo!
Neuvěřitelné, že kniha poprvé vydaná v roce 1937 může mít takovou myšlenku i po osmdesáti letech.
Četla jsem podruhé po mnoha letech a nádherně si zavzpomínala na své dětství a na vlastní zážitky z našeho "moderního pionýrského" oddílu.
Brilantní četba.
Velmi zajímavá autobiografická kniha s velmi zajímavou a čtivou zápletkou.
Nelze hodnotit, jak moc kvalitně je kniha napsaná, jelikož autorka není spisovatelkou. Proto neustálé cestování odnikud nikam, opakující se odstavce a ne poměrně záživný děj knize odpouštím.
Příběh je každopádně velmi zajímavý a v dnešní době až trochu neuvěřitelný. Nedokážu pochopit, čím Lketinga svou nastávající tak pobláznil. Muselo to být pro ni velmi těžké, nehledě na to, že je to příběh starý skoro třicet let. Musím tedy Corinne svým způsobem obdivovat.
Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby se příběh odehrál v dnešní době. Těžko zhodnotit, jak moc Keňa za těch skoro třicet let "zkulturnila".
Tuto knihu určitě s radostí zařadím do knihotéky, ze které jednou budu předčítat svým dětem.