kalinkacz komentáře u knih

I dnes si živě pamatuju, jak jsem loni prohlásila, že už nic od Mariany Zapaty nepřečtu... Že mi její knihy vlastně moc nesedí... A hele, dnes mám od ní přečteno vše, co v češtině vyšlo a její letošní 2 novinky se mi ze všech líbily úplně nejvíce a tak teď prohlásím, že si od ní určitě přečtu i cokoli dalšího, co u nás vyjde.
Dvojitý zásah mi sedl! Baví mě zápletka, kdy se k sobě dávní přátelé snaží najít cestu a nakonec se mezi nimi stane něco víc.
Hrozně moc mi sedla hlavní hrdinka Bianca, protože byla trošku jako já, takže jsem chápala, jak se cítí, proč něco řeší víc, než by měla a jak vše prožívala.
Drahý Aarone, autorčina první letošní novinka, mě bavila ještě o něco víc, ale i Dvojitý zásah za sebe mohu rozhodně doporučit.
Paradox je, že 2 autorčiny knihy, které letos vyšly a které mi od ní přijdou nejlepší, mají na Databázi knih nejnižší hodnocení...
Ať je to jakkoli, tvorba Mariany Zapaty mě baví, jsou to super oddechovky a těším se na její novinky příští rok!

5 09.12.2023

Spřízněné duše jsou young adult contemporary novinkou, která mě okouzlila svou obálku.
A čtení jsem si rozhodně užila!
Jasně, ne vše je v ní úplně originální, ale je to milý příběh o přátelství, které se začne po letech obnovovat.
Na rozdíl od jiných youngadultovek mi přišlo, že tady se nic neuspěchalo, postupné vytváření vztahu dávalo smysl a za to jsem byla moc ráda. Líbilo se mi, jak autorka pracovala s tématem rodiny a rodinného zázemí, což je za mě něco, co je v YA knihách potřeba.
Zároveň to není žádný hluboký příběh, ve kterém je třeba hledat nějaké složitosti. Je to prostě dobře napsaná YA oddechovka, která mě bavila, ale za x měsíců si už ze čtení nejspíš moc pamatovat nebudu...

2 02.12.2023

Jako... Co jsem to četla?
No nic, hezky postupně...
Riley Sager patří mezi mé vůbec nejoblíbenější autory thrillerů! Jeho Poslední, kdo zůstal a Zamkni poslední dveře neměly chybu! Topka!
Loňská novinka Poslední noc už sice nebyla bůh ví jak originální, ale čtivostí mě pořád dost bavila, proto jsem taky jeho letošní novinku Poslední oběť považovala za jednu z mých nejočekávanějších knih.
O to brutálnější moje zklamání bylo potom, co jsem knihu dočetla...
Já ze zahraničí věděla, že tento thriller buď čtenáři doporučují nebo naprosto nenávidí, ale říkala jsem si, že to ani není možný, že Riley Sager vždycky ví, co dělá, má vše promyšlené a dokáže šokovat tím nejlepším způsobem.
Poslední oběť je za mě ale nejhorší autorova kniha a zároveň jeden z "nejhloupějších" thrillerů, co jsem kdy četla...
První polovina knihy je vykradačka na Dívku ve vlaku a Ženu v okně, to bez debat. Hlavní hrdinka alkoholička taky není něco, na co by pravidelní čtenáři thrillerů byli po všech těch podobných thrillerech zvědaví.
Já ale četla dál a věděla, že autor tohle klišé rozbije a přijde s něčím wow.
A toho momentu jsem se dočkala! Jen nebyl úplně wow... Za polovinou přišel totiž zvrat, který když jsem přečetla, tak jsem si ho přečetla ještě jednou, jestli jsem ho pochopila správně, jestli mi něco neuteklo, jestli je to vážně TOHLE?! A bylo!
Nic moc víc říct nemůžu, spoilerovala bych, ale tohle za mě bylo tak trapný, nelogický vysvětlení toho všeho, že jsem se ke konci těm nesmyslům už musela smát...
Teď se mi až klepou prsty z toho, že jsem musela Poslední oběť takto zhodnotit, ale nedá se jinak...
Jediným pozitivem knihy je (samozřejmě) její čtivost.
Pokud se další autorova kniha ponese ve stejném duchu, tak se budeme muset (já a Riley Sager) rozloučit... A to bych fakt nerada!
Pokud autora chcete zkusit, prosím přečtěte si ty dvě jeho nej knihy, nebudete litovat!

3 02.12.2023

Ali Hazelwood se díky Hypotéze lásky stala jednou z nejpopulárnějších autorek romantických komedií.
I mě samotnou její první kniha dost bavila, takže jsem neváhala a jakmile vyšla její novinka Hlava plná láska, tak jsem se dala do čtení.
Ze zahraničních recenzí jsem věděla, že se jedná o romantickou komedii, která jede podle prakticky stejného vzorce jako Hypotéza lásky... Tedy vědecké prostředí a 2 postavy, které se na začátku příběhu moc nemusí. Jednoduše se autorka držela toho, co jí zafungovalo napoprvé... Je to ale dobře?
Na jednu stranu samozřejmě ano, jako čtenář víte, do čeho jdete a že vás to bude nejspíš bavit. Na stranu druhou dostáváte něco, u čeho máte prostě pocit, že už znáte.
Hlava plná lásky se mi četla dobře, chemie mezi postavami mě bavila a vědecké prostředí je za mě prostě super volba! Zároveň ale po dočtení prostě musím říct, že Hypotéza je jen jedna.
Trošku se bojím autorčiny třetí romantické komedie, která je sice podle recenzí nej autorčinou knihou, ale opět se drží stejného mustru. Na jaře vyjde v češtině první YA kniha autorky, tak uvidíme.
Závěrem už jen řeknu jediné, Ali Hazelwood mě baví, budu ji dál číst a píše za mě parádní oddechovky, u kterých se vždy pobavím.

7 02.12.2023

Tak jsem zase po delší době sáhla po čistokrevné detektivce a vystoupila tak ze své komfortní čtenářské zóny. Když už se ke mně dostala nečekaně reading copy...
Až najdu klíč od Alex Ahndoril je 1. díl detektivní série z pera manželského dua, které můžeme znát také jako Lars Kepler.
Musím říct, že se mi kniha četla vlastně moc dobře, neměla hluchá místa a líbilo se mi, že na to, že v detektivkách je vždy spousta postav, tak zde jsou představovány postupně a navíc je na začátku knihy rodokmen, za to palec nahoru.
Líbila se mi i ústřední dvojice vyšetřovatelů, kteří se tak fajn popichovali a díky tomu byl příběh zajímavější.
Zároveň se ale podle mě jedná jen o průměrnou detektivku ve stylu Agathy Christie, prostě ji přečtete, přijde vám fajn a za pár měsíců si na ni nevzpomenete...
Za mě to byla fajn oddechovka, jsem ráda, že jsem ji zkusila, ale ničím speciálním se mi nevryla do paměti.

8 30.11.2023

Dýchej za mě bylo skvělé čtení!
Přiznám se, že jsem po knize sáhla z toho důvodu, že mapuje osudy malířky (Augusty Nekolové), o které jsem nikdy neslyšela, na kterou se tak trochu zapomnělo a já se chtěla dozvědět něco nového.
Pak mě ale při prolistování skoro až odradil počet stran... Naštěstí jsem se do čtení pustila a stálo to opravdu za to!
Příběh se čte totiž úplně sám, je napsán s neuvěřitelnou lehkostí, ale podle mě největší kouzlo knihy (kromě zajímavé hlavní hrdinky) je vypravěčka, kterou je sestra oné malířky, takže sledujeme jak příběh její sestry, tak i jí samotné na pozadí první světové války.
Vážně strašně moc doporučuju, super to bylo!

7 29.11.2023

4 roky čekání a je tu nová Liane Moriarty!
Tuto velmi populární australskou autorku zná skoro každý knihomol, její psychologické romány jsou hojně čtené po celém světě a kdo by taky neznal Sedmilhářky a stejnojmennou seriálovou adaptaci.
Já autorku sice komplet načtenou nemám (aktuálně je mou nejoblíbenější autorčinou knihou Manželovo tajemství), ale byla jsem zvědavá, jaká novinka bude.
Jablka ze stromu nepadají mají skoro 500 stran a jsou klasickou ukázkou psychologického dramatu - manželský pár, 4 dospělé děti a cizí žena. Pak někdo zmizí a podezření padne skoro na každého a vy víte, že v té rodině bude nejedno tajemství.
Jako takhle autorka tyto příběhy umí psát vážně dobře a s lehkostí. Ale... To množství postav! Já vím, v takto spletitých příbězích (detektivkách apod.) je třeba mít více postav, aby se nedalo vše hned odhadnout, ale za mě je rozdíl je dávkovat postupně a ne najednou.
V případě této knihy je čtenáři během prvních 70 stran představeno 21 postav a to na mě bylo moc. Musela jsem si nakreslit rodokmen a dopisovat všechna jména a při čtení jsem se do svých poznámek musela pořád koukat a to mi trošku kazilo celkový dojem ze čtení.
Rozhodně ale nechci, aby vše vyznělo jen negativně... Co mě moc potěšilo byl ten konec, ten jsem vůbec nečekala a povedl se!
Čtivost, námět, konec super, jen ty postavy... Ale samozřejmě je to jen můj subjektivní pohled a věřím, že mnoha lidem tohle problém dělat nebude.
Ve výsledku hodnotím Jablka ze stromu nepadají jako fajn nadprůměrné čtení.

5 25.11.2023

Knihy C. J. Tudor čtu pravidelně, nečetla jsem jen její povídkovou sbírku Škvíra.
Na novinku Závěj jsem byla hodně zvědavá, protože v zahraničí ji všichni chválili, navíc ta zimní obálka, no kdy jindy ji číst, než nyní!
A ano, Závěj byla skvělá! Za mě hned po Jámě druhá nejlepší autorčina kniha.
Jedná se dystopický thriller/horor, ve kterém sledujeme 3 různé dějové linky, 3 hlavní hrdiny a mnoho lidských životů v ohrožení díky sněhové bouři a smrtícímu viru.
Každý z nich si něco nepamatuje, něco nechápe a tuší, že NĚCO prostě nehraje.
To, jak autorka zvládla dějové linky proplést a celý příběh vyřešit, wow! Dost dobrý!
Všechny linky byly napínavé, za mě vede ta z havarovaného autobusu, ale každá měla něco do sebe.
Mám jen jednu výtku - prostřední třetina mě nebavila tolik jako ta první a poslední.
Za mě se jedná o čtivé, mrazivé a napínavé čtení, které je originální a ideální, pokud hledáte super čtení na chladné zimní večery!

3 25.11.2023

Janu Poncarovou jsem objevila díky knize Alžběta a Nina, od té doby čtu všechny novinky, které jí vyjdou.
Nultá hodina za mě překvapivě (dle anotace jsem si nebyla jistá, jak moc mě příběh chytne) patří mezi to nejlepší, co jsem od autorky doposud četla!
Bavila mě hlavní hrdinka, která byla jiná, zajímavá a autorce se podařilo skvěle vykreslit její pocity, které jsem jako čtenářka naplno s ní prožívala.
Děj se odehrává v období historie, které v současné české literatuře vídávám velmi často, ale tady byl příběh konečně něčím jiný a mě prostě chytl.
Nultá hodina za mě byla super čtením, které mohu jedině doporučit, stejně jakou celou tvorbu autorky.

3 23.11.2023

Jsem ráda, že má matka zemřela byl naprosto neskutečný a nezapomenutelný memoár z pera americké herečky.
Autorka/herečka u nás moc známá není, já po knize sáhla kvůli jejímu názvu (který je tedy opravdu drsný, zvlášť když víme, že se jedná o životopis) a bezchybným recenzím na Goodreads (mrkněte na to hodnocení sami).
Loni v srpnu byla v zahraničí kniha všude! Nikdo jí nedal méně než 5*!
To čekání na překlad stálo za to! Autorka v knize popisuje svůj vztah s matkou, který byl toxický Upozorňuji, že v knize jsou snad všechna citlivá témata - fyzické i psychické násilí, anorexie, bulimie, závislost, manipulace atp.
Pokud se ale do knihy pustíte, nebudete litovat! Sama mám doteď žije v paměti vše, co v knize bylo a co mě donutilo si připomenout, jak mají jiní lidé šílené a traumatizující rodinné vazby
Hypu se nedivím a hrdě se k obdivovatelům knihy i autorky přidávám!
Jedná z nejlepších knih tohoto roku!

5 19.11.2023

Námi to začíná je pokračováním Námi to končí (It Ends With Us) od Colleen Hoover.
Těšila jsem! Colleen čtu v originále, její poslední novinky byly skvělé a Námi to končí bylo wow!
Já jsem ale bohužel zklamaná.
Námi to začíná je pouhým happy endem pro ty čtenáře, kterým chyběl v první knize Děj byl jednoduchý, odhadnete ho na začátku a já si celou dobu při čtení říkala, že autorka má na víc
Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat

3 19.11.2023

Lucii Macháčkovou, skvělou stand-up komičku, znám díky její loňské novince Historky z Tinderu! U těch jsem se nasmála neskutečně (a spolu se mnou i lidé v metru).
Když jsem letos zjistila, že autorce vyjde novinka Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala, zajásala jsem! Díky reading copy jsem si mohla knihu přečíst ještě před vydáním a řeknu vám, bavila jsem se stejně dobře!
Autorka do knihy zahrula historky ze svateb, které navštívila, z rozluček, které organizovala, ale i zábavné seznamy, kde si odškrtáváte svatební bingo nebo návod pro muže, jak vůbec ženu o ruku žádat.
Pokud se chcete u knihy zasmát, četli jste autorčinu předchozí knihu nebo hledáte dárek pro někoho, koho čeká svatba – pak budou Svatební historky super volbou!

5 19.11.2023

Pozoruhodně bystrá stvoření jsem si zatoužila přečíst už od všech těch nadšených recenzí, které jsem zaznamenala na zahraničním youtubu a sociálních sítích (+ nominace na Goodreads Choice Awards).
Jedná se o feel good záležitost, tedy odpočinkový román, který vás potěší, možná trošku dojme a vykouzlí úsměv na tváři.
Může existovat přátelství mezi ženou a chobotnicí?
Jak netradičně a nereálně může námět této novinky znít, tak věřte, že tak kouzelný příběh o rodině, přátelství, ztrátě a samotě jste už dlouhou dobu nečetli...
Kniha je přirovnávána ke knize Muž jménem Ove a já si skutečně myslím, že čtenářům, kteří mají rádi tvorbu Fredrika Backmana, sednou i Pozoruhodně bystrá stvoření.
Nevím, jak to autorka dokázala, ale napsala silný příběh ze života, který je vyprávěný s neskutečnou lehkostí a byť v knize jsou i vážnější témata, tak se po dočtení budete usmívat.
A takový příběh potřebuje jednou za čas každý z nás.

4 19.11.2023

Nicholas Sparks je pro mě králem romantiky! Jeho knihy čtu od mých 14 let a všechny miluju. Může napsat prakticky cokoli a já si to vždy s nadšením přečtu.
Země snů je jeho letošní novinkou a já se nesmírně na čtení těšila. Od autora jsem četla přes 20 románů a všechny mají jedno společné - nejsou to jen obyčejné romány plné lásky, ale vždy mají nějaké poselství, zpracovávají vážnější téma... Za to si autora moc vážím.
Tato novinka je vlastně typickou ukázkou autorovy tvorby: 2 dějové linky a jejich nečekané propojení.
Když jsem knihu četla, tak jsem měla vážně radost, že čtu román, který od autora ta dobře znám. Pak jsem si ale uvědomila, že tím, že je to ten "klasický Nicholas Sparks", tak čtu vlastně něco, co jsem už četla... Navíc propojení obou linek za mě bylo tak jednoduché a snadno odhadnutelné...
Nemohu tvrdit, že jsem vyloženě zklamaná, pořád je to román skvěle napsaný, ale vím, že mě autor dokáže dojmout a pohltit mnohem více.

2 18.11.2023

Aňa Geislerová patří mezi nejznámější české herečky. Co se její spisovatelské tvorby týče, tak jsem od ní před 8 lety četla knihu P. S. - ta byla krásně ilustrovaná a i jednotlivé texty mě bavily.
Co tě nezabije je ale knihou trošku jinou, jedná se o sbírku povídek, které spojuje myšlenka "Co tě nezabije..."
Povídky v první polovině mě, přiznám se, bavily mnohem více, než ty v polovině druhé. Jde vidět, že autorka psát umí a dokáže napsat příběhy, které jsou reálně a ze života. Ale například poslední 3 povídky... Ty ke mně nepromluvily skoro vůbec.
Pokud jste fanoušci herečky, tak je pro vás kniha skoro povinnost a pokud jste zvědaví, jak se slavné herečce podařilo napsat povídkovou sbírku, tak Co tě nezabije zkuste.

4 16.11.2023

Můj vztah s Jojo Moyesovou byl jako na houpačce.
Román Než jsem tě poznala mě (asi jako většinu čtenářů) naprosto dostal, ale po něm jsem sáhla po Stříbrné zátoce a tu jsem bohužel ani nedočetla... Takže jsem potom už po další autorčiné knize nesáhla, tedy až do letošní novinky Paříž pro jednoho a jiné povídky.
Jak už název napovídá, tak se jedná o sbírku povídek, když jsem to zjistila, tak jsem se rozhodla je zkusit, protože mě v poslední době povídky dost baví a taky nebudu lhát, že mě okouzlila obálka a krásná ořízka.
A víte co? Mě tohle vážně bavilo! Bála jsem se, aby to nebyla jen romantika, ale povídky byly hodně o nás ženách, o tom jak jsme silné, citlivé a co jsme schopné obětovat...
Za sebe tak tuto novinku mohu rozhodně doporučit! Jasně, některé povídky mě bavily více, než jiné, ale to je myslím si u sbírek úplně normální.
Krásný vánoční dárek pro čtenářky románů, tečka.

3 14.11.2023

Tohle nebude jednoduché
Petra Dovořáková patří mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky a zároveň je to spisovatelka, díky jejíž knize Sítě jsem se před lety rozhodla dát českým autorům obecně šanci a od té doby čtu navíc vše, co Petra Dvořáková píše.
Mezi mé největší srdcovky patří zmiňované Sítě a Vrány, ale všechny autorčiny knihy mají silná témata a mají čtenáři rozhodně co předat.
Loni přišla autorka s útlou novinkou Zahrada a já tak rozhodně neočekávala, že rok na to přijde s další novinkou, která bude navíc plnohodnotným román. Stalo se, vyšly Pláňata a já se strašně moc těšila.
O to větší je ale mé zklamání
Tohle se mi píše ale vážně tak těžce
Pláňata jsou vlastně typickým románem Petry Dvořákové, ať už co se stylu psaní, tak tématu a zápletek týče. Nádech Vran je cítit, ale zároveň cca po třetině jsem si uvědomila, že sice čtu typickou autorčinu knihu, ale vlastně čtu něco, co už z knih moc dobře znám (konkrétně i z jiných autorčiných knih). Prostě je to něco, co už tu bylo Mockrát.
Finální zklamání přišlo s koncem, který jsem letos nečetla poprvé (víc prozrazovat nebudu) a pro jehož pochopení mi tak nějak chyběly informace
Byť jsem tedy knihu přečetla velmi rychle, styl psaní byl skvělý, tak za mě se zcela upřímně jedná o nejslabší autorčinu knihu.
Pořád ale platí, že si přečtu cokoli, co autorka v budoucnu napíše. Pláňata jsou za mě ale „pouze“ průměr.

8 12.11.2023

Číst rozhovory Martina Moravce je prostě radost (byť mě mnohdy rozloží - v tom nejlepším slova smyslu).
Po dech beroucím rozhovoru s neurochirurgem Vladimírem Benešem, se Martin rozhodl vrátit k lékařské tematice (této novince předcházel ještě rozhovor s pilotem Davidem Heclem a kriminalistou Josefem Marešem) a máme tu tentokrát rozhovor se záchranářem - Markem Dvořákem.
Osobně se přiznám, že mám slabost pro knihy s lékařskou tematikou, jelikož obdivuji všechny lékaře a jejich profese mi přijdou neuvěřitelné a mám k nim velký obdiv. Zároveň jsem si nebyla jistá, jak dopadne návrat k lékařskému prostředí... No, bála jsem se úplně zbytečně! Tohle je totiž nejlepší kniha Martina Moravce, a za to dám ruku do ohně!
V této knize se dozvíte vše, co byste měli, a to záživnou a čtivou formou. Připomenete si první pomoc, zažijete den u letecké záchranné služby i na urgentu, setkáte se s mnoha pacienty a doslova na vlastní kůži pocítíte, jak náročná psychicky i fyzicky profese záchranáře je.
Marek Dvořák na Martinovy otázky odpovídá upřímně, otevřeně, vtipně, s nadhledem a pokorou.
Do této knihy se zkrátka začtete a nepřestanete číst, dokud nebudete na samotném konci, kde dost možná /jako já) uroníte nejednu slzu.
Za mě je kniha Mezi nebem a pacientem vynikající a mohu ji doporučit naprosto všem, jak já ráda říkám "Do každé rodiny!".
Tímto smekám před všemi lékaři, jste neuvěřitelní a bez vás bychom tu nebyli!

5 11.11.2023

Mechanika lásky byla tak milá oddechovka!
Do knihy jsem se pustila ze dvou důvodů! První - Jedná se o young adult contemporary od autorky Atlasovy šestky a já byla zvědavá, jak napíše knihu z jiného než fantasy žánru. A druhý důvod - Děj se odehrává v robotickém kroužku na střední škole a já do robotiky chodila na gymnáziu taky, takže už kvůli té nostalgii jsem musela.
Příběh je opravdu čistá young adult, takže jsem byla úplně mimo cílovou skupinu čtenářů a i přesto jsem si čtení užila. Není to žádná vysoká literatura, ale já si u čtení tak odpočinula a zavzpomínala.
Bylo to prostě moc fajn a Mechaniku lásky mohu doporučit.

6 10.11.2023

Tvorbu Ellen Marie Wisemanové jsem objevila před 2 lety díky Sběratelce sirotků, což byl vynikající historický román a nejlepší kniha, kterou jsem v daném roce četla.
Loni jsem četla od autorky knihu Tmavé stěny Willardu a opět jsem neměla co vytknout, proto se letošní autorčina novinka Ztracené dívky z Willowbrooku stala jednou z mých nejočekávanějších knih celého roku.
Autorka ve svých knihách zpracovává skutečné události (nebo z nich minimálně vychází) a děj zasadí do reálných míst.
V případě tohoto románu tomu nebylo jinak, státní škola Willowbrook skutečně existuje a z její historie opravdu mrazí.
Příběh byl, jak už jsem u autorky zvyklá, naprosto neodložitelný, hlavní hrdinka byla skvěle vykreslená. Byť jsem neodhadla konec, tak ale jednu výtku mám - měla jsem při čtení totiž pocit, že nečtu úplně historický román, ale spíše drama s thrillerovými prvky. Což netvrdím, že je špatně, ale osobně mě to překvapilo, protože jsem nedostala to, co jsem očekávala a zároveň mě příběh nezasáhl tolik, jako jiné autorčiny knihy.
Ve výsledku ale knihu rozhodně doporučuji, Ellen Marie Wisemanová je výborná vypravěčka a já si od ní vždy přečtu cokoli, co napíše. Pokud jste ji ještě nevyzkoušeli, směle do toho!

6 07.11.2023