Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516177/bmid_jsem-rada-ze-moje-matka-zemrela-2ov-516177.jpg
4
234
59
Srdcervoucí i veselé. Takové jsou vzpomínky Jennette McCurdy jakožto bývalé dětské herečky, která bez přikrášlení vypráví o svých strastech včetně poruch příjmu potravy, závislosti, komplikovaném vztahu se svou panovačnou matkou a o tom, jak znovu získala kontrolu nad svým životem. Jaké to je stát se celebritou v dětském věku? A co teprve, když o vaší budoucí profesi rozhoduje někdo jiný? A co teprve, když je to člověk, který by vám měl být v životě nejbližší? Bezbřehý chtíč matky, urputně toužící po slávě vlastní dcery, zastavila až nemoc a následná smrt. Jsem ráda, že moje matka zemřela vypráví příběh o odolnosti a nezávislosti s osvěžující upřímností a černým humorem.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
I'm Glad My Mom Died , 2022
více info...
Přidat komentář
U těchto memoárů psaných románovou formou bych striktně odlišovala formu a obsah. Forma je dle mého dost děs, je to psáno tak, aby tomu porozuměl průměrný Američan, nejhorší pro mě byl začátek, kdy jsem jí to uvažování šestileté holčičky vůbec nevěřila, navíc za každou větou na sílu nějaký vtip. Na druhou stranu to tam muselo být, aby člověk pochopil, jak nekriticky děti ke svým rodičům přistupují a za normální považují i to, co takové vůbec není. Jakmile Jennette přejde do dospělosti, styl psaní sedí víc, i černý humor je občas vtipný, během čtení jsem často měla pocit bolestivého mrazení v těle, jako když si přejedete po zubním kazu. Jsou tu dokonale popsány mechanismy dysfunkční rodiny, že každý hraje svou roli, a nikdo nedokáže být „zachránce", ani okolí ne, to radši dává ruce pryč. Ukazuje i to, že když trapič vyklidí scénu, neznamená to, že je všechno hned růžové. Poměry ve filmovém průmyslu jsou vyobrazeny moc pěkně, hned to jednoho odradí, aby tam strkal dítě. Ostatní tu hodně píšou, že kdo je na nějaké z témat citlivý, nemá po knize sahat, já si naopak myslím, že může být terapeutická. Kdyby se jednalo jen o obsah, dala bych pět hvězd.
I já jsem se nechala zlákat kontroverzním názvem knihy, navíc mi ani herečka není cizí, sama jsem ji v seriálu iCarly sledovala. V posledních několika letech se v médiích objevují tehdejší dětské herečky, které odkrývají nehezké okolnosti jejich působení ve filmovém průmyslu. V případě Jennete McCurdy jsme navíc seznámeni s jejím dětstvím a dospíváním pod vedením její matky. A ačkoliv můžeme z názvu odhadovat podobu jejich vztahu, dokud si knihu nepřečteme, tak jejich vztah a myšlení malé dívky nemůžeme pochopit.
Nejen že se jedná o silný a smutný příběh malé dívky, ale zároveň je to povedená kniha i po jazykové a literární stránce. Ačkoliv čteme o osobních a náročných tématech, kniha se čte téměř sama.
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
Autobiografický příběh bývalé dětské herečky Jennette McCurdy, který vypráví, jak Jennette začala hrát, ale hlavně, kdo chtěl, aby se z ní stala herečka. Byla to právě její matka, kdo chtěl, aby Jennette hrála. Jenže ona to nesnášela. Nechtěla být herečka, chtěla být dítětem, jako ostatní. Chtěla prožít svoje dětství jako spolužáci, ne stát před kamerou a učit se texty a jezdit na konkurzy a falešně se usmívat. Její matka Jennette dokonce přivodila až k anorexii a bulimii. Jennette se po smrti matky dostávala ze všeho, co se jí během "kariéry" stalo, od jejích pocitů a emocí, až po změnu váhy. Její příběh končil tím, že odešla od herectví.
Provokativní název knihy i její obálka dělají skvělou práci, přivedou nás ke zpovědi, která je velmi důležitá. Celou knihu nahlížíme velmi zblízka na život Jenette a taky na její velmi toxickou matku a jejich vztah. Je až děsivé, že se tohle opravdu děje, a je až děsivé, kolik let trvalo, než si Jennette přiznala, že smrt její matky byla vysvobozením.
Myslím, že ani není důležité, jak je kniha napsána, ale co v ní je. Připomínala mi deníkové záznamy, záznamy divky, která by udělala cokoliv, aby byla její matka šťastná.
Rozhodně doporučuju!
Kniha, která stojí za přečtení. Nečtu moc autobiografie, tady jsem se nechala zlákat názvem a velkým boomem okolo knihy a jsem ráda. Toxický vztah matka, dcera, který rozpoutá kolotoč dalších více či méně toxických vztahů. Nejvíc poznamená vztah k ní samotné. Chvílemi člověk neví, zda to může ještě jít dál a ono jde. Pro některé může být takto kniha až terapeutická. Pro někoho noční můrou. Každopádně, přečtení stojí za to.
Tak nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Už ten samotný název je provokativní a zaujme a asi i proto jsem si ji přečíst chtěla. O seriálu ICarly jsem sice slyšela, ale o čem je nebo kdo v něm hraje jsem se nějak nezajímala.
Zpověď herečky mě ale i přesto zajímala. Je to rozhodně podrobná a upřímná zpověď. Jennette se nebála popisovat i dost znepokojivé detaily a nepříjemné situace. A její matka byla jen další otřesná ženská, která si vlastní neúspěch reflektovala do dítěte a nutila ho tancovat, jak ona píská. A klidně ho i dotlačit do anorexie a psychicky ji týrat a citově ji neustále vydírat. Musí to být vážně něco, mít žaludek na to vynadat dceři do kurev a o dvě věty později si klidně říct o prachy na novou ledničku.
Každé počínaní matky Jennette bylo otřesným příkladem špatného rodičovství. Ale co mi při čtení nešlo moc do hlavy bylo, jak moc se Jennette nechala svou matkou ovládat i dlouho po její smrti a nepřiznala si tu toxicitu, s kterou ji matka celé roky ovládala. V některých chvilkách mi to až připomnělo případ Gypsy Blanchardové, kterou matka toxickým přístupem v podstatě zmrzačila a ovládala každý aspekt jejího života, kvůli syndromu a chorobné touze po pozornosti. V případě Jennette to ale neskončilo vraždou a trvalo jí velice dlouho než si uvědomila, co jí její matka způsobila.
Proto mi i moc nesedí název knihy. Nepřišlo mi totiž, že by se Jennette nějak po smrti matky ulevilo. Naopak se to s ní víc svezlo a matka jí pořád strašila v hlavě pokaždé, když si dala burger.
A ani mi moc nesedělo to skákání v čase. Chvíli je Jennette dospělá, v další kapitole je jí šest. Nemám ráda, když autobiografie takhle skáčou, stávají se dost nepřehlednými. A zhruba od části, kdy její matka zemřela, jsem s ní tak trošku přestala sympatizovat, protože se jaksi změnil styl toho vyprávění a přišlo mi, že Jennette vlastně neví co chce.
Na to, jak údajně nesnášela herectví a celé to šaškování pro fanoušky a kamery, si s touhle knihou teda moc nepomohla, protože byla mediálně vidět až dost. A ani mi pak už moc nesedl styl jejího psaní. S tím jsem celkově trošku bojovala už od začátku. Na obálce se dočtete něco o černé humoru. Asi mám jinou představu, jak by měl takový humor vypadat.
To ale nic nemění na tom, že je to dost intimní a zajímavý příběh někoho, kdo se odmala objevoval před kamerami a nechal takhle lidi do toho světa nakouknout. Kdo ví, kolik dalších usměvavých hvězd, co se vřele kření na fanoušky a nadšeně mluví v show o tom, jak milují svou práci, mají ve skutečnosti podobné pocity.
Tohle je upřímná zpověď o tom, jak autorka svou maminku miluje...a ne jak je ráda, ze zemřela. Jednotlive kapitoly v čase přesně vystihují podstatu dění nebo problému a nic tam není zbytečné. Spisovatelsky moc zdařilé. Navíc tím fenoménem vidět své rodiče a dětství lepší než bylo trpí asi většina z nás, doporučuji přečíst.
Přidávám se k většině, kdy autorku knihy neznám.
Ale ohlasy na knihu jsou skvělé. A nadpis knihy o to lákavější.
A ač autorku neznám, její příběh se mi dostal pod kůži.
Manipulace děti a ovládání jich je šílená.
Jako rodič sama vim, jak jsou ty hranice tenké. Kdy necháte dítě, tvořit si svoji osobnost. A jakoi zároveň nad ní můžete mit moc.
Tade se autorky maminka příklonila k druhé straně.
A bylo zajímavé a zároveň šílené, jak se autorka zpovídá z toho příběhu o vztahu k mamince... a jak dlouho jí trvalo přijít na to, že to nebyl zdravej vztah.
Opravdu zajímavé čtení.
Znala jsem Jennette McCurdy před přečtením knihy? Vůbec ne. Ale víte co? Jsem ráda, že ji znám díky tomu, jakou měla odvahu a to nejen proto, že vyšla se svým příběhem na světlo světa. Až od ní vyjde něco dalšího, s chutí si to přečtu, protože jako spisovatelka je naprosto výborná.
Jak se to říká? Tenhle příběh ve mně silně rezonoval? Tak tady to rozhodně platí. Se čtením jsem se ze začátku trochu prala (ale to především kvůli tomu, že jsem na čtení neměla tak úplně čas a ani náladu a šlo mi to fakt pomalu) no většinu příběhu jsem dala nakonec za tři dny intenzivnějšího čtení. A jsem za to jedině ráda, byla by velká škoda tohle nedotáhnout.
Dost se mi líbil i styl, jakým to bylo psané, protože máte pocit, že se to odehrává v tu chvíli, kdy to čtete, nijak nezkreslené tím, co už Jennette v době psaní věděla a čím si prošla. Bylo to, jako by to při psaní musela prožít od samého začátku znovu.
Myslím si, že příběh by fungoval i čistě jako fikce, ale tím, že jde o skutečný příběh je to celé o dost temnější a hlubší. Ač kniha přináší spoustu silných témat, která můžou být pro některé čtenáře dost citlivá, tak si i tak myslím, že tahle kniha má co předat a to každému. Sama za sebe můžu říct, že to byla rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Pevně doufám, že takový příběh se neskrývá za většinou úsměvů herců pro kamery a novináře, kteří začínali svou kariéru jako děti. Bohužel se trochu obávám, že v každém takovém příběhu bude něco temnějšího, co si museli zažít během své kariéry, ať už od blízkých nebo od štábu a kdo ví, jestli by aspoň „jednu takovou historku“ neměl každý herec Hollywoodu, který musí žít naprosto odlišný život, než který známe. Vhled do toho všeho byl totiž až – mrazivý.
Jedna z nejlepších knih? Rozhodně ano a souhlasím s komentáři, že by si jí měl přečíst opravdu každý. Jméno Jennette McCurdy jsem neznala, ale na knihu mě nalákal nejen její název, ale i kamarádka, která jí vychvalovala. Četla jsem jí docela dlouho, ale bylo to tím, že jsem jí často musela odložit a v duchu si říkala: "to snad není možný." Kniha je rozhodně zajímavě napsaná, Jennette je k sobě upřímná a přijde mi, že všechno popisuje opravdu velmi dobře. Nikoho nepřekvapí, že se objevují témata jako anorexie, bulimie a hlavně toxické vztahy. Člověk si říká "to přeci nemůže pokračovat dál.." a ono to pokračuje. Opravdu hodně doporučuji.
Nickledeon u nás v Česku tak populární nikdy nebyl, ani zdaleka ne tolik jako Disney Channel, takže jméno Jennette McCurdy mě v době její největší slávy po pravdě minulo. Nicméně o tematiku dětí v showbyznysu jsem se začala zajímat několik let zpátky, protože tenhle fenomén a jeho neustále se opakující problémy mě zkrátka a dobře fascinují.
Tenhle memoár navíc ještě ukazuje toxických vztah rodiče a dítěte a jak velký vliv mají na člověka ne jen v dětství, ale i dávno po tom, co se “vymaníte z jejich vlivu a snažíte se žít jako samostatný dospělý jedinec. (Spoiler: dost těžko)
Jennette knížku napsala pro mě dost zajímavým způsobem - jako by se vracela do hlavy svému mladšímu já a všechny ty věci prožívala znovu. Často jde fakt hluboko, že jsem čtení musela k odložit a buď nad některými věcmi přemýšlet nebo si i googlit další informace.
A ač neříkám tuhle větu moc ráda, protože mi často přijde strašně plytká, skutečně si myslim, že by si tuhle knížku měl přečíst každý :D
Kniha mě upoutala kontroverzním názvem a tak jsem po ni hned sáhla. Netušila jsem, že obsah je daleko za hranou jakéhokoliv chápání. Zdá se to jako typický příklad tři generační kletby u že , kdy se špatné vzorce přenášejí z generace na generaci a ta třetí to zlomil, což je Jennette. Naprosto mě vytáčelo po celou dobu chování babičky a oslovování mámy jako maminky nebo maminečky. Z toho se mi dělal fyzicky špatně. Matka po smrti zanechala více otázek než odpovědí. Sobecká a narcisistická, hnusná, odporná manipulátorka. Naprosto za hranou. V posledních letech se tohle téma vztahů matka s dcera začalo otevírat. Bohužel si myslim, že je ve společnosti stále zakořeněné to, že máma s dcerou si musí být za každou cenu blízké a nejlepší kamarádky. Trochu mě mrzelo, že tam nebyla víc rozvedená pasáž o tom, jak se dostala k jádru toho, že problém byla právě matka a její posedlost si promítat své nenaplněné životní cíle na dítěti.
Myslim si, že kniha je přínosem pro každého, koho se tato témata týkají, je to , s ohledem na různé situace, celkem citlivě napsáno.
Kniha je poutavá už jen svým názvem, který většinu čtenářů zláká. Pokud stejně jako já herečku neznáte, vůbec to nevadí. To, co kniha obsahuje je drsné a je potřeba o těchto tématech otevřeně mluvit.
Autorka popisuje svůj život od samého dětství, které bylo v očích dítěte šťastné, i když ne dokonalé. Život, který byl 100% řízen její fyzicky i psychicky nemocnou matkou, která zapříčinila veškeré problémy, které se v životě této ženy vyskytly. Přes to všechno, herečka svojí matku po celou dobu milovala, aniž by si způsobené újmy uvědomovala.
I když se v knize vyskytují témata jako anorexie, bulimie, týrání atd., je to napsané velmi čtivě a mohu rozhodně doporučit.
Kniha mě samozřejmě zaujala kontroverzním názvem, který je perfektním marketingem sám o sobě, ale ve výsledku rozhodně nelituju, že jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny a přečetla si něco, k čemu bych se pravděpodobně jinak nikdy nedostala.
Herečku jsem neznala, ale smekám před tím, co všechno si za svůj život vytrpěla a s jakou obdivuhodnou lehkostí a humorem o tom dokáže psát, protože její životní příběh je všechno, jen ne veselý a humorný.
Já jsem se ale osobně trochu ztrácela v časových údajích. Jennette je totiž v jedné kapitole třeba osm a v druhé už je o několik let starší, takže jsem se často pozastavovala nad tím, jak může člověk v takovém věku (i s přihlédnutím na to, jak byla vychovávána) takhle přemýšlet, abych záhy zjistila, že už jsme vlastně časově úplně jinde, což mi trochu narušovalo plynulost čtení. V poslední třetině knihy už jsem se taky přistihla, že začínám ztrácet pozornost, protože se to dost točilo v kruzích, ale rozumím tomu, že autorka chtěla popsat svůj příběh přesně tak, jak se stal a že vymanění se ze závislosti a léčba psychických problémů je tak trochu kolotoč a běh na dlouhou trať.
Jsem ráda, že moje matka zemřela je ale bezpochyby silné čtení, které může v mnohém otevřít oči.
Toto byla opravdu emocionální jízda. Hned ze začátku chci říct, že pokud vůbec netušíte, o jakou herečku se jedná, vůbec to nevadí. I tak si knihu určitě přečtěte.
Nejvíc se mně na celém formátu líbí, kolik vrstev v knize najdete. Na začátku Jennette popisuje útrapy začínající dětské hvězdy, poté následuje život již proslavené herečky, první známosti, problémy s paparazzi, ale také nekonečný boj s anorexií a bulimií. To vše v okruhu nesnesitelně manipulativní matky.
Kdybych nevěděl, že se jedná o autobiografii, jenom těžko bych uvěřil, že si autorka postavu své matky nevymyslela. Několikrát mi ze jejího chování bylo fyzicky špatně. A přitom vše začíná docela nevině. Vypadalo to, že se pouze jedná o matku, která chce pro svou dceru úspěšnou budoucnost. Pak ale pravda udeří v plné síle.
Autorka projevila neskutečný talent v psaní. Po celou dobu čtení budete mít dojem, jako by stála přímo vedle vás a vše vám sama vyprávěla. Svým způsobem vám dovolí skamarádit se s ní, ale o to víc vás to pak bude bolet.
Na konci jsem jí fandil víc než jakékoliv vymyšlené postavě. Kniha je neuvěřitelně silná, a jak už jsem řekl, chci ji doporučit k přečtení vám všem. Opravdu stojí za to!
Tak tohle byla síla! Upřímnější a otevřenější zpověď jsem dlouho nečetla.
Název knihy zní sice trochu děsivě, ale už po přečtení pár stran ho naprosto pochopíte.
Neskutečně oceňuji, do jakých detailů Jennette šla a kolik ze svého soukromí odhalila. Velmi citlivě ve své zpovědi ukazuje tu odvrácenou tvář života dětské herečky. Co všechno jí to dalo a jak moc vzalo.
Je obdivuhodné, jak dokázala být také otevřená ohledně vztahu se svou matkou, jak moc ji matka v životě ovlivnila. Popisuje, že ne vždy to, co matky pro své děti chtějí, je pro ně to nejlepší. Občas je to úplně jinak.
Oceňuji i otevřenost ohledně bulimie, jak boj s ní není lehký, i když jste odhodlaní se léčit a zároveň jak ji k ní vlastně dovedla vlastní matka. To bylo tak smutný.
Kniha je napsána velice poutavě, velmi citlivě, ale zároveň otevřeně. Autorka dokázala velmi dobře vylíčit všechny své různé emoce a díky tomu mě kniha naprosto vtáhla, dokázala jsem se do Jennette vcítit a zároveň mi stránky mizely pod rukama.
Tenhle osobní příběh mě naprosto dostal. Naprosto odporučuju všem, už jen pro ten upřímný popis, co může stát s člověkem, když se stane dětským hercem a o tom, jak to dopadne, když si matka začne plnit své sny přes své dítě.
Tato knížka je skvělá. Téma je samozřejmě těžké, tragické, ale taky plné nevinnosti a naděje. Ani chvilku jsem neměla pocit nudy. Člověk se moc nenasměje, avšak tato knížka stojí za přečtení.
Tak tohle byla fakt jízda. Jennette jsem znala jen ze seriálu iCarly, na který jsem se dívala jako malá. Je až šokující, jak nezdravý vztah matky s dcerou dokáže zničit celou psychiku.
Musím říct, že kniha byla opravdu čtivá, občas se ale vyskytují pravopisné chybky. Jsem ráda, že zakončuji rok 2023 s knížkou, které jsem dala 5 hvězd.
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry americká literatura herečky matky a dcery
Jsem ráda, že moje matka zemřelaKniha Jsem ráda, že moje matka zemřela je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 283x |
| Čtenářské výzvě | 58x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 251x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 5x |
Tohle byla síla. Biografie nikdy nečtu, ale tahle mě podle názvu, obálky, autorky a recenzí natolik zaujala, že jsem se do ní musela pustit. A udělala jsem dobře.
Knížka je psaná velmi jednoduše, románovou formou, a tak se čte dobře a rychle.
Z popisu Jennettinýho dětství mi bylo kolikrát špatně. Jde vidět, jak moc děti důvěřují svým rodičům a považují za normální věci, které normální rozhodně nejsou. A kvůli své toxické manipulativní matce a traumatům z dětství bojuje Jennette se závislostmi a poruchami příjmu potravy až do dospělosti.
Tvůrce aka Dan Schneider je hovado, o kterým teď mluví naštěstí víc a víc Nickelodeon dětských hvězdiček a doufám, že už si ve filmovým průmyslu ani neškrtne.
Je to silný a smutný příběh, který moc doporučuju, ale asi ne citlivým jedincům.