JezinkaJ komentáře u knih

Dva dny jsem se na pláži smála nahlas. Za to je těch pět *. A možná je sloveso smála dost umirněné, asi jsem se i chechtala.
Vtipná charakteristika života, který všichni známe. Jak jen je mi autorčina sebeironie blízká. Kolikrát jsem v těch situacích viděla i sebe. Však se často smeju i sobě.
Moc mě tahle knížka pobavila. Má oblíbená hrdinka, již několikrát zmíněná Bridget Jones, má těžkou konkurenci.
Barboro, super, skvělé, knížka se Vám moc povedla.
Doporučuji k přečtení všem rodičům před i po zhroucení.

15 22.07.2020

Jejda, zjistila jsem, že jsem asi jeden až pár dílů přeskočila. Vrátím se k nim.
Skryté karty jsou, podle mě, zatím nejlepším dílem celé série. Kim ubrala na sebelítosti a tím má u mě hvězdičku navíc. Škoda, že z příběhu zmizel Barney. Celý tenhle díl byl míň osobní a víc pracovní.
Příběh mě bavil, zdál se mi napínavý. Není snadné plnit očekávání elity. Není snadné vycházet s vrstevníky, kteří jsou vychovávaní k elitářství. Není lehký být sám sebou. Znovu jsem na tohle všechno myslela.
Čtení jsem si na pláži užila a těším se na ten/ty přeskočené příběhy.

15 19.07.2020

No jo, irské trauma, převýchova padlých dívek... Ale chápu to, je to vážně kruté a ukazuje se neuvěřitelná síla církve.
Příběh, který se dobře čte. Zajímavá je i postava vyšetřovatelky. Její životní situace je komplikovaná a slibuje různé možnosti vývoje. Hlavně není žádná dokonalá matka. Což oceňuji. Těch je kolem mě celkem dost. :)
Čtení, které se zarývá pod kůži tématem. Představa, že by mě chtěl někdo prevychovávat za pomoci katolické církve, je tedy dost strašná sama o sobě. Přečtu si určitě i další díl této, pro mě nové, série.

12 17.07.2020

Dobře rozjetá série. Svéráz s geniálním mozkem, nebo-li Maarten S. Sneijder je zábavná postava. Scény s ním čtu nejraději. Příběh sám, v tomto případě, byl pro mě trošku moc, trošku překombinovaný, málo pravděpodobný, ale díky Maartenovi je mi to vlastně jedno. Pro mě, on tu knihu utáhne a já jako čtenář mu "sežeru" lecos.
Těším se na další díl a nechce se mi čekat roky, jako u Hjortha s Rosenfeldtem.

16 12.07.2020

Bezva nápad, bezva pointa. Zvlášť první povídka by klidně vydala na románovou krimi. Nadsázka a černý humor skoro jako v knížce 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr. Druhá povídka je z jiného ranku, ale taky by klidně vydala aspoň na novelu. Když si to člověk domyslí, je to pěkně temný a drsný příběh.
Všichni bídáci byli po zásluze "odměněni" a já měla hezké letní odpoledne s pikantními vraždami.

12 29.06.2020

Bože, to je ale pitomost. Červená knihovna jak vyšitá. Mé notně okoralé srdce šílelo. Ach, jak se ti chudáci míjeli, ach, jak byla jejich láska veliká, ach, jak by snad i horu přenesla. Dočetla jsem to jen proto, že na začátku bylo zájmeno. Zlatá vtipná Bridget Jones. Hurá, jak zpívá Raduza, "nejhorší máme za sebou". :)

10 28.06.2020

Výborně. Zase jeden exotický excentrický komisař, který má bystrý mozek a drzost ve vražedné kombinaci, jenž mě baví. Je sice věšinou na zabití, ale nikdo v jeho blízkosti, ani ten čtenář, se nemůže nudit.
Chvíli jsem se ztrácela v postavách, což nemusí být chyba autora ale zásluha mé nesoustředěnosti. Pak si to sedlo a já jsem si už jenom četla. Vraždy ukrutné, nepochopitelné a padouch, který u mě nakonec vzbuzoval soucit. Nevím, jestli bych tuhle knihu mohla číst někde na samotě v lese. Asi ne.
Otvírám další díl a lituju, že příběhy jsou zatím jenom dva, pět by bylo lepší. :-)

17 23.06.2020

Čtivé, trochu, trochu překonbinované množstvím falešných stop. Nechápu jak je to možné, ale od půlky jsem tušila. Jen jsem nenašla proč. Mezi třemi a čtyřmi. Celé je to trochu blbost s dobrými momenty a pak zase propady, ale na to jsem přišla až na konci. Čekala jsem víc, ale extra zklamaná nejsem. Jen kvůli autorovym scénářům čtyři.
PS. Ach ty fatální policejní komisařky, které všichni muži kolem chtějí a ony si s nimi jen hrají a jsou umělkyněmi v odmítání.

12 14.06.2020

Dočteno.
Zpočátku jsem trochu vyšilovala, že Kulhánek to není (jako bych to já, začátečník, asi tak mohla poznat). Ach, my, nevděční čtenáři... Stejně jsem už za chvíli zase spokojeně klusala po dějové linii. Baví mě neřešit reálnost. Baví mě letět na Měsíc, skákat prostorem a tak dál.
Díky, četlo se mi dobře, a protože myslím, že dopsat, je těžší, než napsat, čtyři * to jsou. Nakonec, co si budeme povídat, nějak to skončit muselo, ne? :-)

13 01.06.2020

Druhý díl je stejně napínavý jako první. Bavím se, letím dějem, co jen to jde. A furt autorovi všechno sežeru.
Dík za ten uměrený konec druhého dílu. Trochu jsem se obávala, díkybohu zbytečně.
A hurá na třetí.... (jo jo, takhle vypadá nadšený čtenář v realitě)

9 18.05.2020

Můj první Kulhánek, druhá sci-fi hned po výborné Třetí vlně.
Chvíli jsem lapala po dechu a nutila se do čtení, kulantně řečeno: na mě moc boje a málo děje. A najednou... najednou už jsem tam byla taky. Nemohla jsem přestat číst, naštěstí byl dlouhý víkend, takže jsem nemusela dočítat v práci pod lavicí. :-)
Muž a dítě, nečekané spojení dvou hrdinů, které se mi líbí a díky němu se děj posouvá k uvěřitelnosti, také nabízí množství zápletek a vývoje vztahů. A vnitřní hlas mě taky hodně baví. Jako bych slyšela ten svůj, tedy někdy. Jsem lapená do autorových tenat. Mě jako čtenáře si vodí na provázku a sežeru mu skoro všechno, tedy zatím.
Jako osoba zvědavá a lapená nemohu jinak, rovnou otvírám druhý díl.
Původně náhodný tematický úkrok stranou, mimo mé obvyklé zájmy, byl rozhodně štastný a obohacující! Díky, Metlo a Tervo!

12 13.05.2020

Herdek, kde je další (třetí) pokračovaní? :)
Chytlo mě to. Baví mě to. Postavy se mi líbí, chtěla bych žít s nimi jejich imaginární životy dál. Jsem přeci ten příběhář a tuhle knihu, stejně jako Třetí vlnu, jsem si užila. I když bych s hrdiny neměnila ani za nic.
Teď pořád dávám pět hvězd, ale nemůžu jinak. Asi čtu samé výborné knihy. :)

8 05.05.2020

Pozoruhodné!
Neradostné čtení o světě, kterému jsme se teď (ještě?) vyhnuli. První část knihy jsem četla se vzrůstající tíhou, krom čtení, jsem totiž příběh žila. Dokonce jsem přemýšlela o příručce a o slepicích.
Čtivý postapokalyptický příběh, který přesně zapadl do mé nálady a momentálního rozpoložení. A potvrzení toho, že odvaha, vytrvalost, štěstí a dobří přátelé jsou nám potřeba, stejně jako jakákoliv znalost a dovednost. Jako mnozí přede mnou oceňuji české reálie a nezabývám se drobnými nesoulady. Příběh na nich nestojí.
Metlo, moc ti děkuju, tu knihu jsi mi objevila ty. Já sci-fi obcházím obloukem. Teď se mi zdá, že rozšíření obzorů stojí za to!
No, a já jdu na Myšáka. Předbíhá všechny knihy v mém pořadníku. :) Protože jsem zvědavá.

11 30.04.2020

Skvělý příběh bez velkých gest i slov. A současně jedna z mála knih, kdy jsem téměř od začátku litovala každé přečtené stránky, neb mě posouvala ke konci. A já, emotivní zběsilec, jsem se snažila číst pomalu. :)
Výsek ze života jednoho nešťastníka, který mě asi půl příběhu štval svou neschopností čelit běžným životním nepříjemnostem, pak mi ho bylo líto a strašně jsem mu přála, aby se vzchopil a srovnal si život do latě (i tu domácí štěknu). Je fuk do jaké, ale JO. Příběh je vlastně celkem všední, což mu dodává na uvěřitelnosti a je jasným důkazem, jak můžeme zaplatit, když uhýbáme, namísto abychom se vzchopili a řešili. Ona je pak ta koule čím dál větší a může nás taky klidně úplně zavalit.
Já, i cynik, který nesnáší happyendy, jsem si ho, světe div se, tady tak přála. :-) Fakt divný.
Petro Dvořáková, moc se ti to povedlo, tvé knihy mě zajímají čím dál víc.
PS. Důkaz - závidím všem, na které kniha teprve čeká.

31 20.04.2020

Jsem ohromená. Až to vydejcham, napíšu smysluplnejsi komentář.
Člověk nahrubo mletý v tom naprosto nejsyrovejsim smyslu slova. Svým způsobem strašný. Četla jsem, stažený žaludek, duše i srdce a nemohla jsem přestat. A dávná venkovská část mého já ví, že je to tak.
Tím je i rozdejchano. Myslet na tuhle knížku budu dlouho a nezapomenu na ni nejspíš nikdy.

23 18.04.2020

Skvělý. Skvělý tak, že snad dám svých vzácných pět hvězd.
Vtipný příběh o spíš neradostných věcech a podivném budoucím světě, kterého se já teda určitě nedožiju. Nutilo mě to přemýšlet, jak bych se zachovala. Chtěla bych? Nechtěla? Obávám se, že možná, možná, možná chtěla.
Povrchně příjemná představa života s nanity v krvi, jenž vylepší všechno. Obrátit list kdy chci a mít věčně báječných pětatřicet.
Fakt mě to čtení moc bavilo i v týchle divný době, kde je pro mě mnohem těžší se soustředit a ještě těžší spát.

"Proč bychom měli soutěžit o něco, po čem ani jeden z nás netouží?" zeptala se Citra.
"Právě v tom spočívá paradox profese," řekl Faraday. "Ti, kteří tu práci dělat chtějí, by ji vykonávat nemělil... a jediní, kteří by ji dostat měli, jsou ti, kteří ji nejvíc odmítali."

"Zjistil jsem, že v cechu smrtek je lepší žádat o odpuštění než o povolení"

Těším se na druhý díl, už ho mám nachystaný.
Opravdu je to z kategorie literatury pro děti a mládež? Tak to jsem buď infantilní a nebo je kniha ne úplně šťastně zařazená. Ještě, že jsem si toho všimla až po dočtení. :-)

21 14.04.2020

Dobře napsaný příběh, byla jsem tam s nimi už od začátku, i pro tu sůl jsem šla.
Nevím, zda níže nejde o spoiler. Doufám, že ne.
Kniha jen potvrzuje to, co si dlouho myslím, běda ženám, kterých po odchodu muže nezbude ani půl. Barbora promarnila víc jak půlku života. Marně se sama sebe ptám, bylo by jí líp, kdyby byla vzdorovitější a svým způsobem životaschopnější? Pro to, co provedla nejstarší dceři, omluva není. A protivná byla na všechny. Na druhou stranu, vystačila s tím, co měla...
Mně byla mnohem bližší Julka. Dokázala se svým životem líp naložit a ještě byla kamarádka v nouzi, to se počítá.
Už se moc těším na další díly. Čas od času mám venkovské příběhy moc ráda. Jsem přeci ten příběhář. :-)
Svým způsobem je pravda, že se máme lehčeji, ale máme se opravdu líp? Spíš myslím, že jinak. Naše doba na nás klade jiné, ale taky nároky.

23 03.04.2020

Nabarvené ptáče jsem četla s vytřestěnýma očima i smysly a se zatajeným dechem. Bylo mi z toho nesnesitelně těžko. A souhlasím do puntíku s Metlou.
Těžký příběh, temný, nejtemnější jaký si lze představit. Je dobré psát tak kruté příběhy?
A kacirsky si den po českých filmových cenách troufám tvrdit, že tohle není materiál na film.
A to si myslím od chvíle, kdy se poprvé začalo proslýchat, že film bude. A je mi jedno kolik sebral cen.

Jídlo u mě na prvním místě vážně je. Jsem mlsná, nejsem líná a už vím, co je dobré.
V principu souhlasím se Salamandrinou. Základní pravdy, v knížce uváděné, platí, ALE osobně si myslím, že jde víc o dietu než o dlouhodobě udržitelný životní styl. A s dietou kamarádit fakt nemůžu. Pro mě jsou určitě lepší a udržitelnější principy než WHOLE30. :-) Byla jsem holt zvědavá, co je to zač. :-)
Recepty zde uvedené inspirativní jsou.
A kávy se nevzdám. :-) A rozdělení snídaně, oběď, večeře, neopustím. :-)
PS. (na mě je to trochu moc americký)

10 02.03.2020

Kostku Neumanna jsem neměla ráda už od základky, tak teď vím proč.
A podle známé pravdy svůj k svému, se neodlišuje ani jeho žena. I když v jiném smyslu. Tolik nízkých pudů, zloby, zášti a uštěpačnosti dohromady s nestoudností, tupostí a blbostí v mnoha úhlech pohledu, to se hned tak někde nevidí.
"Kostková" v knize dokázala pomluvit naprosto všechny. Co to druhotně vypovídá o ní samé, to asi nikdy nepochopila. Fakt mi z toho šla hlava kolem. "Tyhlety" nevzdělaný zpovykaný neschopný paničky s vlastním názorem fakt miluju. (jak je teď asi všem jasné)
-5 hvězdiček