Byla jsem ženou slavného muže

1 30.01.2023

Ano, opravdu husté, pokud máte zkreslené představy z mládí z hodin literatury o životě "umělců". Pokud byl SKN opravdu takový (nemáme názory jiných stran), pro život to byla katastrofa a ostatní byli lidi z masa a kostí. Pro mě částečně šok, protože autora děl Dějiny ženy a Dějiny lásky jsem si představovala přece jen jinak. Co se týká autorky, chtěla se politovat, ale nevím, proč tam rozebírá například péči o tatínka a tetu v nejnáročnější době (záměrně raději nerozebírám, to není příjemné čtení), detaily si snad mohla odpustit. Skoro celou dobu na mě působila velice jednoduše, takže zarazí, že byla nakonec redaktorkou....Celé se to dalo pojmout asi jinak, bez některých detailů. Ale zase na druhou stranu je to něco jiného než oslavné kecy. Život Čapků, Masaryka a dalších taky nebyl takový, jak ho známe ze stručných životopisů a výčtů děl, stačí trochu pátrat.

09.08.2022

Kolik takových naivních dívenek podléhá stále kouzlu bouřliváků a pro kolik takových žen život s chudými básníky, alkoholiky a nevěrníky přináší více strasti než radosti? Inu, láska je mocná čarodějka. Paní Božena své životní osudy líčí čtivě, postřehy o způsobech návštěvníků je pomohou snést z piedestalu výjimečnosti, takřka hororově působí Rudolf Těsnohlídek. Editoři v závěrečné poznámce upozorňují na nepřesnosti, kterých se autorka v pamětech dopustila. Ani oni však nejsou bez chybičky – Jahody první určitě nebyly zhudebněny Vítězslavem Kaprálem.

12 11.07.2020

Jak ta se litovala! Nikdo to neměl tak těžké jako ona, jak ona dřela, pracovala, všichni jí ubližovali, Bože! ( Píše lítostivě: "Pracovala jsem za dvě, vstávala v půl sedmé, uvařila snídani, vypravila Soňu do školy, uklidila pokoje - dva naše, jeden Standův - šla nakoupit a potom jsem vařila, po obědě umývala nádobí." No, člověku až srdce lítostí usedá, co?) S.K.N. byl normální alkoholický sociopat a ona byla houby svobodomyslná! Vletěla do toho vztahu pudově jako trdlo a celý život byla sexuální a pudovou otrokyní a služkou. Nejen podařeného Neumanna. Z jeho tvorby mě odjakživa trochu zajímala jen anarchistická část, tu nám komunisti ve škole neukazovali, protože díky jeho fanatickému příklonu k tomu zločinnému režimu (a od člověka, který se zásadně nechal živit všemi okolo, kradl předplatné na slíbené časopisy a prochlastával je, to sedí!) si z něj udělali hlavního pěvce a bylo třeba ho vymalovat v bezúhonných barvách. Nemám nic proti undergroundu a svobodomyslnosti, ale tak si na to ta paní nemá stěžovat, když ji to tak bavilo, že vydržela po mužíčkovi vytírat blitky a po Tomanovi prát znečištěné ložní prádlo a ještě si na tom zakládala. Prej svobodomyslná! Jednu hvězdu dávám za jakýsi náznak jejího inteligenčního, duševního a duchovního vývoje na konci knihy, ale literární hodnota podle mě nula. Nepřineslo mi to nic a nikomu bych to nedoporučila ke čtení, ztráta času.

Kostku Neumanna jsem neměla ráda už od základky, tak teď vím proč.
A podle známé pravdy svůj k svému, se neodlišuje ani jeho žena. I když v jiném smyslu. Tolik nízkých pudů, zloby, zášti a uštěpačnosti dohromady s nestoudností, tupostí a blbostí v mnoha úhlech pohledu, to se hned tak někde nevidí.
"Kostková" v knize dokázala pomluvit naprosto všechny. Co to druhotně vypovídá o ní samé, to asi nikdy nepochopila. Fakt mi z toho šla hlava kolem. "Tyhlety" nevzdělaný zpovykaný neschopný paničky s vlastním názorem fakt miluju. (jak je teď asi všem jasné)
-5 hvězdiček

17.11.2019

Ta mu dala... ale zajímavý zdroj informací.

Odloženo. Rozpálená zlostí jsem se dostala až k dopisu tetě Kristy (Soně je 6 let) Spoiler?
Autorka, jejíž chování jsem nedokázala pochopit od samého začátku, zde úplně samozřejmě píše, že Sonička je neposlušná, že ji musí zavírat do sklepa! Ta ženská, která byla schopná pohlavně nakaženému děvkaři odpustit vše a plazit se před ním, zavírá kvůli dětské neposlušnosti dceru do sklepa. Je mi zle z naší tehdejší umělecké smetánky. Ani dnes nejsou celebrity žádní svatoušci, ale, promiňte, musím to napsat, Božena Hodačová byla VELETELE.

Kniha má svoji hodnotu, ale autorčino hodnocení některých osob není důvěryhodné. Např. Rudolfa Těsnohlídka. O něm píše, že o syna se nestaral, přitom opak je pravdou. Je to pohled zhrzené milenky a opuštěné manželky, která si vyřizuje účty s mnohými, kteří už odešli a bránit se nemůžou.

4 23.08.2018

Přečetl jsem knihu, o které bookcase říká mírně "husté". Mladá dívka (20) měla životní pech, zamilovala se do básníka, ale také ženatého grázla. Prožila po jeho boku skoro neuvěřitelných 20 let ! Což se mi zdá nepochopitelné. Lhostejný přenašeč venerických chorob, osoba, která se nechá živit více méně svou družkou a její rodinou . Co říci o tyranovi, který řeší své komplexy soustavným mlácením osoby, která je mu něco jako nejbližší. Finanční zabezpečení pozdější rodiny (dcera Soňa) je pro něj pasé. Občasné výdělky velice rychle rozfofruje v hospodách se svými kámoši. Božena Neumannová sepsala tyto ponuré vzpomínky a chtěla je vydat knižně ke konci svého života. Bylo již po roce 1948 a bylo jasné, že to nepůjde. S dovolením použiji pojmenování bývalého komunistického ministra školství (vymyslel to jadran) přiléhavým pseudonymem Goebels . U něj narazila na STOP !
Kniha vyšla bohudík před 20 roky v Hostu, Brno.

1 31.10.2017

Čtivá kniha. Jen hlavní hrdinka (autorka knihy) ve mně často budila rozpaky. V některých chvílích vzbuzovala obrovskou lítost, jindy ji naopak člověk až nenáviděl. Jedním dechem někoho odsoudila a o pár desítek stran později o stejném člověku psala velmi hezky...

2 20.10.2017

nejsem velká čtenářka, spíš žádná...ale už první stránka ,,Proč jsem napsala své vzpomínky" mě ujistila, že se mi to bude líbit..je to nesmírně čtivě psáno, hodnotím vysoko

10.02.2016

Husté. Někdy jsem nevěřila vlastním očím, jak se slavný básník ke své ženě choval.