Janadvorackova komentáře u knih

Události, které se dějí v Anglii, jsou tady asi mnohem zajímavější, než osudy členů rodiny. Tento díl mi totiž silně splývá s tím předchozím. Jednak na něj přímo navazuje, ale přitom celkem nikam životy hrdinů, nikoli země, neposune.

Rosamund a Sophie se vdají.
Lucy cestuje po Evropě, ale spíš proto, že pro ni v příběhu není moc místa.
Autorka najde dva origoš. způsoby, jak zlikvidovat některé hrdiny (jednou přírodní katastrofa, jednou vraždička).
Protivné členy společnosti klepne pepka - což tedy neplatí jen pro tento díl. Dámy v korzetech svázané, když se rozčílily, to pak praskaly švy na šatech a cévky v mozku.
No a ději se nevyhne ani manželská nevěra a neštěstí v lásce.

A narodí se Viktorie, přičemž autorka letmo popíše zapeklité štěstí, které ji nakonec dovedlo na trůn - totiž neschopnost synů šíleného krále zplodit potomky, kteří se dožijí dospělosti. Nebo alespoň nějaké legitimní :).

3 18.03.2018

"Pochválen budiž plod."
Kdysi dávno jsem viděla film z devadesátých let. Ten mě tak rozsekal, že jsem si hrozně moc chtěla přečíst knihu. Ta ale dlouho nebyla k sehnání.
Minulý rok jsem zhltla první řadu seriálu, která mě rozsekala a rozemlela. No a včera jsem poslechla knihu, konečně. V ní mě dostal úplný závěr. Kdybych naznačila, prozradím ho. Jde o maličkost, jen dojem, který pak z celé věci máte. A ten je zničující.

Největší depku jsem měla z faktu, že generace hrdinů si pamatovala "dobu předtím" a musela dělat, jako by neexistovala. Člověk si říká, že zvyknout se dá asi na všechno, ale na postavení služebnice je něco ještě horšího, než na známém otroctví, asi protože termín dobrovolného znásilnění prostě neexistuje, přesto tam je úplně běžný. Do toho všechny ty stupidní zákazy úplně běžných věcí, to je kombinace sakra vražedná.

Přitom postavení mužů v příběhu je jaksi sice jakoby neotřesitelné, ale přitom v základě docela nejisté a obyčejné.

No, prostě mi je na zvracení, ale zároveň jde o fascinující sondu do hlubin lidské důstojnosti. Není ani možné si představit, jak bych se v podobném případě chovala já. Některé knižní situace takové úvahy dovolují, tahle prostě ne. Jen málokdo by byl asi tak silný, aby přestál změny se zdravým rozumem a dokázal z nich vytěžit něco pozitivního.

20 11.03.2018

Autorka mívá sklony strašlivě přeslazovat romantické scény. To je samé "moje holubičko, miláčku, skoro až čumáčku roztomilý...," ale také dokáže poutavě a docela realisticky popsat nejen psychologický rozklad postav a temná zákoutí dětské mysli, jakož i krutopřísnou řež u Waterloo. Vrány mrchožroutky se tehdá asi měly dost dobře. 40 tisíc mrtvých a umírajících si představit nedovedu, ale 180 let po bitvě jsem na tom místě byla se školou. Hezké místo, vážně :). Klidné a zelené.
A to víte, že se mi na dnešek nezdálo o mrtvých. Neééé, vůbec ne :). Já blbec to doposlouchala v jedenáct večer :).

Akorát mě štve, že jsem zase odhadla, kdo umře. Autorka postavy slušně vytřídila. Jsem fakt zvědavá, jak budou osudy přeživších pokračovat.

5 09.03.2018

Tahle sága mi fakt snižuje krevní tlak. Vypnu a přežiji den, nebo nějaké ty drbny v práci a jejich blbé nápady. I když se přiznám, že je mi někdy vážně líto, že je nemůžu seřezat a vyhnat do mrazu. Ne, že bych na to měla postavení, ale... Dnešní chudina je prostě poměrně drzá...

Kupodivu hrdinové knih se mnohdy nechovají jinak. Drbou a škodí. Fanny by člověk jednu vrazil, ne-li hned po narození, pak určitě při jejím prvním hysterickém záchvatu, (to je Jamesova dcera).

Héloisin život je jako horská dráha. Jednou málem skoro umírá hlady a pak si žije v přepychu, i když na dobu chudoby nezapomíná. Žije si s Jamesem na Morlandu a i nějaké to dítě se narodí.
Jenomže panství bylo odkázáno Fanny a ta si nebere servítky a nestydí se strýci a otci s macechou naznačovat, že až jí bude 21, všechny je vyrazí.
Strejda Edvard dře jako kůň, aby panství běželo a ta holka se s ním furt dohaduje.
Uvědomí si také, že je hlavní dědičkou svého dědy a patřičně se lísá, můra jedna.

A všechny ty povrchní ženštiny kolem vznešených dam :), nádhera!
A naopak obdiv zaslouží prosté služky a ženské rolníků. A sirotci, kteří pro Fanina dědu - vydřiducha makají v přádelnách až 14 hodin denně, (to by mi hráblo, já dělám 24 týdně), ježkovy voči, Kristova noho.
A chuděry děti dřou od sedmi let, i když za jejich práva se občas i někdo postaví.

No a Napoleon "Bony" prudí celou Evropu. Kniha končí v době, kdy zdrhne z Elby a všichni se bojí, co si zase vymyslí, když tuhle třeba nechal v Rusku pomřít půl milionu svých věrných, zatímco on sám si před krutou ruskou zimou frnknul v kočáře, mizera jeden.

Už se těším na nástup královny Viktorie, i když to bude ještě nějakou dobu trvat. Z pohledu knihy se ještě nenarodila.
No, je prostě super sledovat dějiny přes nějaký takový příběh :).

4 01.03.2018

Moc se mi zamlouvá autorčin jazyk a cit pro detail. Líbí se mi její trpělivost, s níž zabíhá do nejmenších detailů i u maličkostí. A líbí se mi také jistá originalita, s níž přistupuje k jednomu každému příběhu těch kterých hrdinů. Jak dokáže rozpitvat kde co a pak to za půl knihy spojit dohromady, byť tedy některé události se dají poměrně snadno odhadnout. Je vidět, které postavy jsou od začátku odsouzeny k záhubě :), a kterým bude naopak přáno.

James je takový proutník. To si představte, má děti se třemi ženami.
Jeho starší bratr má raději společnost mužů, přičemž kolem něj se motá Lucyin Chatwyn se svým kolouškem Robertem. No a... ono to nějak dopadne :).
Lucy si moc nevšímá svých dětí, zato ale docela dost času tráví s milencem. A proč ne, když dva se rádi mají, že ano :)? I tohle nějak dopadne.
I proměna Mary Ann byla zajímavá.

Hlavními motivy je bitva u Trafalgaru, přičemž autorka přiznává už v úvodu, že si minimálně jednu loď vymyslela a kdo ví, jak si pohrála s těmi ostatními. Ale je to představitelné a zájemci o nějaké bližší info. si snadno vyhledají podrobnosti.

No a pak se řeší problémy pracující chudiny, kam bych se asi řadila i já, vzhledem k tomu, že makám rukama v takové dílně. A jsem moc ráda, že tam nemakám před dvěma sty lety. Popis podmínek, v nichž ti chudáci žili, ve mě budí revoluční myšlenky. Brousím nože, píšu neoslavné sprosté básně na kde co a mám chuť kde koho vyzvat na souboj.
No ale ono mě to přejde :).

4 23.02.2018

Moje hodnocení berte s rezervou. Nejsem cílová skupina, takže mám k tomu pochopitelně asi více výhrad, než by si příběh zasloužil.
Jde o klasickou romanci, jíž nepřejí společenské poměry. Totiž Max a Carys žijí ve světě, který se našemu podobá jen málo. Část planety je zničena válkami, Zemi navíc ohrožuje asteroidový pás, přes který se dostanou jen ti nejlepší. A až se to stane, lidé se vydají ke hvězdám.
Společnost převážně na evropském kontinentu žije zvláštně. Do nějakých pětatřiceti se dvojice nesmí párovat a zakládat rodiny. Jejich životy řídí cyklus rotací, v důsledku nichž každých pár let žijí, pracují a učí se v jiné zemi. Poznávají nové lidi, zejména také díky čilému životu na sociálních sítích a mají možnost rozšiřovat si obzory, dá se říct zajímavým, ale společností vynuceným způsobem.

Dvojice hrdinů, jak už to v romancích bývá, má s tímhle zřízením pochopitelně problém. Zvolí proto možnost, která by mohla jejich osud zvrátit. A to se stane, ale asi trochu jinak, než by čekali.

Autorka pracuje ve filmových studiích, což jsem věděla předtím, než jsem knihu začala číst. Bohužel jsem při čtení mívala často dojem, že čučím na film a nejednou mě tahle skutečnost spíš popudila, protože část příběhu tím zásadně trpí.

Jak už je z anotace jasné, děj se odehrává částečně ve vesmíru, když se dvojice ocitne mimo loď a má hodinu a půl na to svou situaci napravit.
A částečně v jejich minulosti, kdy se autorka propracovávala událostmi od jejich setkání, až po různé trable ve vztahu způsobené právě zmíněným společenským tlakem.
Obě části místy trpí naivitou, plusem pak je zajímavý svět a jedno dilema zmíněné ke konci.

Kniha je vhodná spíš pro mladší čtenáře. Milovníkům výplodů současné mládežnické kinematografie, jako je např. Divergence, Hostitel, apod., se to určitě líbit. bude.
Už třeba také proto, že se podle všeho mohou těšit i na filmové zpracování.

4 18.02.2018

Také jsem se dostala až sem. Kniha končí krátce po roce 1800. A jak se události blíží víc naší součastnosti, zdá se, jako by i atmosféra houstla a hrdinové příběhu se stávali opravdovějšími. Mnohdy už nejde jen o pitomé večírkové vrtochy, ale skutečně o život, a i když je to mnohdy, dá se říct naivní, já u toho ráda odpočívám, takže jedu dál :).

Autorka přišla s inovací - hodně hrdinů se rádo peleší. Totiž užívají si mimomanželských poměrů, včetně následků, jimiž jsou člověčí mláďata.
Lucy je dál hrozně skandální, tedy na tu dobu.
Její bratr James následuje jak mozek horní, tak i dolní.
No a jejich starší bratr Will, jehož námořníci z jeho lodi přezdívají "Krvavý Bill," žije po dobu plavby s vdanou paničkou, která působí, že jí to vyhovuje. A tak nakonec všechno vyhovuje všem, i čtenáři a roky plynou.

Krom různých srandiček nejde nezmínit francouzskou revoluci, následnou občanskou válku, různé námořní bitvy, které tehdy ovlivňovaly podobu Evropy a nemnohé osobní tragédie. Není to čtení vyloženě veselé, to zase ne.

5 15.02.2018

Haha, tento díl byl lahůdkový - hlavně díky Lucy. Ta holka je prostě hustá. Sbalí si raneček, ušmikne si cop a nechá se najmout na loď jako pomocník chirurga. Urozenému děvčeti dělá největší starost, aby kvalitně zašilo námořníkům řezné rány způsobené opileckými bitkami :), než nějaká nebezpečí, do kterých by se mohlo dostat. Žije si na lodi se stovkami mužů, aniž by se nějak znepokojovala, zatímco její matka na Morlandu předčasně šdiví, protože holka vzala roha :). No ale ona to matce říkala. Nechápu, že se tehdá předpokládalo, že ženská je jenom děloha, dopr... kený vohrady!

Muži v tomto díle slušně zaostávají, ve francii řádí paní gilotina :) a na Morland přijíždí dcera levobočka rodiny, aby tam našla domov :). Tady trocha genealogie:
Hraběnka Anunciata - sama levoboček, sice královský, ale stejně, má dceru Alienu (ta byla snad také parchant). Ta má dceru, jejíž jméno si už nevybavuji. A ta má syna Henryho. Ten je nevlastním bráchou Jemimy, protože její taťka je taky číslo, to se ví.
No a Henry si vezme francouzskou měšťanku, aby tedy neměl parchanty, (ono je to složitější, ale co bych vám prozrazovala děj) a holku vychovává, (s nemalou pomocí kláštera a tety, která vlastně není dívčina biologická teta, ale koho to zajímá -:))).
No a francouzská revoluce jaksi postihne všechny kolem Henryho dcery, která si říká Elois, což paní Čechová v knize čte příšerně jako "EloáááZ," čímž mě děsně vytáčí...
Elois musí prchnout, protože... trhněte si, přečtěte si to sami :).

A zase se peleší mezi sebou, ježkovy voči!

P.S. A Lucyin jeden bratr je námořní kapitán, tak si to přeberte :).

4 05.02.2018

Ty káááso -:))). To mi tam strčte lasičku a zapalte jí ocas -:))). Co je? To je post-apo forma vyjádření údivu (a fakt to tam je) :).
Dost též přemýšlím o tom, jak asi chutná zubr.

Každopádně je to lepší, než první díl. Putování radioaktivní pustinou, sem tam s vesnicí, bylo skvělé. Lepší hlášky, méně stejných stříleček, které mě v prvním díle moc nebraly. Hrdinové se pěkně vyvíjejí a nepřátel je jako by furt hrozně moc, střeliva málo a koně mají psychické problémy :).

V Polsku působí banda plešatců, kteří si říkají "Měnitelé." Je to vlastně zfanatizovaná banda debilů toužící po očistě světa. Trochu připomínají absolventy pomocné školy Islamského státu, řídící se většinou hlavně svými pudy. Takže jistě chápete, že ženská to tam moc jednoduché nemá.
No a mužští hrdinové mají ženských kolem sebe najednou nějak víc, vydají se ve skupině zarazit konec světa a docela si zajdou.
Zatímco Brno tady působí jako kulisa - jako taková vidina ráje, kam by všichni chtěli, ale jaksi je potřeba splnit nějaký ten nelehký úkol :), zbytek české prašné pláně (v kotlině) vypadá dost reálně a místy dost nechutně reálně -:))).

Zrovna doposlouchávám, opět nezklamal výkon pana Kapitančika, a také proto dávám plný počet.

15 28.01.2018

No, bratři a sestry :). Je to z Čech, je to pro mě sympatické post-apo a u hrdinů se zkušenostmi z válek se nedá čekat, že by se chovali jako beránci. Zároveň to ale nemá tak silný příběh. Zápletka je jednoduchá a pečlivě prolitá krví. Konec je spíš otevřený, ale vzhledem k existenci dalších dílů, se nedivím. Ostatně s tím druhým začnu už dnes.

Knihu jsem poslouchala a musím říct, že výkon Borka Kapitančika, který to načetl, posunul celý příběh na trochu vyšší level.
Totiž předčitatel se neskutečně odvázal a kolikrát mě potěšil a rozesmál dovedností, s jakou uměl napodobit třeba hysterickou Alici, naštvanou Hanu, hrdiny rozličných národnosí, různé zvuky doprovázející střelbu a dokonce i zaržání umírajícího koně. A také zpíval :). No, pán je fakt profík :).

17 27.01.2018

Tentokrát to asi moc neokecám, anotace má pravdu. Díl je hodně pestrý. Děj čtenáře zavede do Ameriky, kam před 150 lety odešla jedna větev rodiny a teďka to je s nimi docela nahnuté. Na moře, kam směřovaly celé generace dobrodruhů, z nichž ne všichni se vrátili. No a na panství, kde to vypadá dost pohodově, až na nějaké ty hříšky nezvedených synů a sem tam smrt. Je vidět pokrok, kterého lidé dosahovali a vliv nových myšlenek, jenž jejich životy ovlivňoval.

5 23.01.2018

Ale prdlajs, milá anotace, Jemmy přeci prohlásí, že Mary nemusí. A když ta to slyší, což on neví, v okamžiku, kdy by mu i víc, než jen dala... se stáhne do sebe a držkuje, kudy chodí.

O jakobitském spiknutí a vůbec bitvách, které v těch letech probíhaly, je tu jen tak letmo zmíněno, i když s odkazem na ty, kdo tam padli. Nicméně nikterak silný příběh, jak by třeba mohl být. Větší prostor zaujímají problémy obyvatel panství a jejich pohnuté osudy, v tomto díle spíš smutnější.

Naprosto nejvíc mě pobavila boží hláška. Totiž jsem zrovna hrdou držitelkou neschopenky a dnes ráno, když ostatní moji kolegové dřeli jak mourovatí, já si vyslechla poznámku, že manufaktury jsou na prd, protože lidé lépe dělají, když si můžou práci sami rozvrhnout a vstávat, kdy se jim chce, nebo kdy jim zdraví dovolí. To bylo Jemmyho poučení k jeho dceři, když jí seznamoval s jejím budoucím údělem paní na Morlandu.
No a za mým oknem sněžilo, já upíjela čajík, hověla si v pelechu a dala s úšklebkem a smíchem pánovi za pravdu.
Jenom já tedy nespřádám vlnu, bohužel totiž člověk od středověku vynalezl i horší věci -:))).

6 19.01.2018

Povedený díl, anotace mi tentokrát mluví z duše.
A ani hlavní hrdinka už není tolik protivná, naopak. Je z ní žena, která dostává a ztrácí - nejednou to nejcennější.
Navíc tragikomická situace na panství mě velmi pobavila.
Historické události zahrnují rodící se jakobitskou rebelii. Jsou velmi přehledné a k mnohým poměrně nespravedlivé.
Dobrá, další díl zkusím, i když se musím přiznat, že větve rodinného stromu se mi rozrostly tak strašně do široka, že v genealogii rodiny jsem se ztratila. Tuším, samozřejmě, ale jistota mizí v propasti času :). Každopádně osud tomu chtěl, že v určité fázi příběhu rodina téměř neměla šanci se rozrůst a musela do krve vmísit trochu té jiné. Ještě že tak :).

4 12.01.2018

Poněkud mrazivý poslech.
Škoda, že hlavní hrdina neměl oponenta, jenž by ho přesvědčoval o opaku a jeho bludy mu vyvracel. Chyběl mi tam konflikt svědomí. Zároveň je možné, že on ho prostě neměl, nechal se vtáhnout a jeho stav a přesvědčení mu vyhovovali.
Konec trochu rychlý, ale pochopitelný.

18 04.01.2018

Sympatické detektivní čtivo s nádechem mystiky.

6 03.01.2018

Ještě v minulém díle mi byla hrdinka sympatická. Teď bych ji s chutí propleskla. Jenomže ona by se mi s nepochopením podívala do očí a jízlivě by se ptala, jestli jsem normální.
Ne jednu stranu se zpočátku docela slušně vypořádala se vším, co se jí postavilo do cesty, ale pak, jako by se zdálo, že na svou nezkaženost zapomněla.

Historické pozadí řeší náboženské nepokoje a problémy s tolik potřebnou plodností panovnické rodiny.
To mají za to, že se berou mezi sebou. Asi jako Morlandovi.
U tohoto dílu jsem si říkala, kdy už s tím autorka přestane, protože místy se mi prostě zvedal žaludek.
Všichni máme předky, ale jestli už před x staletími takhle mršili genetickou výbavu, duševního úpadku společnosti se nevyhneme.

Autorka v úvodu knihy píše, že pročetla hromadu literatury zabývající se životem ve středověku. A jedině tohle - obrázky prostých zvyků - mě bavily.
Třeba když se Annunciatě narodilo x té dítě a nějak se mu po porodu nedařilo, protože odmítalo kaši. Boha jeho, krmit novorozeně kaší, protože prý bohatí rodiče nepošpiní své novorozeně tím, že by je někdo kojil. Natožpak matka!
Takže hromada těch princátek a urozených mláďátek vlastně umřela hlady, protože rodiče byli idioti.
Ale dobře, doba byla taková, lidi tomu věřili. Jenom mi to hýbalo žlučí a zároveň mě to neskutečně zajímalo.

4 03.01.2018

V roce 1666 se v Londýně staly dvě zásadní věci, myslím jako i ve skutečnosti. Prohnal se tamtudy mor - fakt jako velká epidemie. Bylo vedro, voda v řece klesla, na povrch vyplavaly všecky ty sajrajty, které se do té doby schovávaly pod vodou, v ulicích byly hromady odpadu a krysy a mouchy měly žně.
No a aby toho nebylo málo, krátce na to velká část Londýna shořela. Kupodivu to ale zastavilo ten mor :).
Ale kdo by o štěstí v neštěstí stál, žejo :).

Kniha tímhle rokem končí a sleduje osud Annunciaty Morlandové (matka se jí asi mstila, že ji takhle pojmenovala) a její triumfy u dvora. Ona to sice neví (čtenář jo, takže nic neprásknu), že v jejích žilách koluje královská krev. Mamka se po poslední bitvě trochu spustila - tedy utěšovala prince, jenž domů přivezl zprávy a tělo mrtvého člena rodiny.
Děvče je nadprůměrně hezké a ví to. No a pochopitelně ji to táhne do Londýna.

Ostatní události, jak už historické, tak osudy ostatních členů rodiny, jsou trochu upozaděné a autorka mě místy tímhle přístupem docela štvala.

Hlavní hrdinka není nesympatická, ale asi od půlky knihy mi bylo jasné, jak to dopadne a to už tak prima není. Mýlila jsem se jen málo, ale no... další díly dám :).

A pokud byste chtěli lekci rodinné historie, tak zmíněné děvče je dcerou Ruth z minulého dílu (tentokrát se tedy neskáče přes generaci, ale autorka jen nechá vyrůst tu nejmladší).
A pochopitelně hromada hrdinů umře na mor, díky nehodám i jiným nemocem (asi zápal plic). Holt to tehdá neměli lehké.

A také mi trochu vadí, jak se furt berou mezi sebou. Jistě, krev trochu ředí, to ano, ale tak si říkám, že u třicáté knihy se děj bude odehrávat na půdě psychiatrické léčebny, protože už budou nesvéprávní a jediné, co jim půjde, bude kolébat se dopředu, dozadu a slintat -:))).

5 30.12.2017

Líbí se mi celá série, nicméně knihy o Karlu lV o trochu víc. Žádný z příběhů ale není nudný. Série představuje zajímavou sondu do neklidné doby.
Zikmundův příběh je čtivý a dobrodružný, podaný z pohledu lékaře a kronikáře Lombarda. A i on si svůj díl právem urve a zaslouží.

Knihy jsem poslouchala a zdálo se mi to, oproti klasickému čtení jako dvojnásobný zážitek. Už kvůli skvěle podanému výkonu Marka Holého, který knihu načetl, tak díky hudebnímu doprovodu skupiny Řemdih.
Prostě super.

6 25.12.2017

V pětačtyřiceti teda už žádný mladík, ale furt mu to jde, klukovi jednomu, zjizvenýmu :).

Námět novely je trochu pohádkový. Takový ten scénář o záchraně krásné panny. Ale je to plné překvapení. No a znáte tu báji o hledání panny v kupce sena, žejo :)?

9 22.12.2017

Malé genealogické okénko: (nemůžu si pomoci, ale prostě když nevím, kdy kdo a s kým měli koho, jsem z toho nesvá).
Ne, vůbec mi z toho nehrabe. Ani trochu :). Už proto, že jsem nepodchytila všechno. Autorka má ve zvyku hrát si s početným příbuzenstvem, všemožně jej křížit a strašně mě tím trápí :).

Píše se rok 1630. Synové herce Willa si otevřeli hospodu „U zajíce a vřesu.“
Pak se tamtudy prohnal mor. A kudy ne.

Jejich sestra Mary si vzala Gabriela, syna Jana – bastarda (to byl ten, jehož měl starý Paul s vdovou Uršulou) a měli spolu jediné dítě – dceru Mary Ester.

Mary Ester vychoval strýc Ambroz, - ten z hospody, syn herce Willa.
Mary Ester má dvě dcery: Henrietu a Ann. A příběh čtvrtého dílu se v podstatě točí kolem nich a velkou měrou kolem dospívání a osudu dívek.
Ukázalo se, že Mary Ester tak nějak slouží jako "matka" všem na Morlandu. Dětí jí tak říkají, byť většině z nich matkou není. Navíc vychovává Richarda, syna Edmunda, což byl zase syn Thomase a Douglas. Edmund jí sem tam připomene, že je jen holka z hospody, ale jako pán, oproti předchozím, je takový nevýrazný a celkem moc se neprojevuje. Bohatě ho ale předčí ostatní.

Richard už v patnácti slušně chlastá, peleší se (jasně, že jsou z toho děti) a prudí a svou macechu nesnese. I jeho příběh zaujímá v knize velké místo a tedy musím fakt smeknout před autorčinou fantazií, protože mě snad ještě žádný z hrdinů vyloženě nenudil a nepřipadal mi nezajímavý. Zejména pak jeho druhá žena, tuším že druhá. Ta je ukázkovou předlohou pro středověký zmatek v sexualitě v konfliktu s vírou.

No a jedna větev Morlandů se odstěhuje do Ameriky a tam si zkusí svoje. Tahle linie mě dost bavila, byť jí nebyl věnován takový prostor.

Co vám budu povídat. Samozřejmě ústředním motivem knihy je občanská válka v Anglii a kniha končí rokem 1648.
Kudyma se neprohnal mor, tam prošli Skotové a pak i různé jiné živly. Rodinka se v pravidelných intervalech rozrůstá a zase chřadne, jak tak postupuje čas.
Lituji, že jsem hned od začátku jednotlivé členy rodiny nenaházela do nějakého genealogického programu. Byl by to zajímavý experiment.

Další díly si určitě poslechnu, ale proložím to teď asi nějakým tuzemským autorem.

4 20.12.2017