Janadvorackova komentáře u knih

Nacházím dost knih, které jsem četla a tady nehodnotila. Tuhle jsem ovšem četla už hrozně dávno, a ještě k tomu v nemocnici.
To mi takhle bylo čerstvě patnáct, měla jsem zápal plic a taky zápal šťouravosti v nejrůznějších záhadách. Tehdá byla devadesátá léta, na polích se objevovaly kruhy a kde koho unesli Ufoni :). I ten zápal plic mi nejspíš způsobili oni.
Tématika mě hrozně bavila, takže jsem hltala každou možnou publikaci a bylo mi jedno, jak za vlasy přitažená asi bude :).
Spousta příběhů mívá i poměrně racionální vysvětlení, jenomže tyhle knihy byly psány spíš tak, aby čtenáře fascinovala i pára nad hrncem brambor, v níž uvidí tváře mrtvých předků...
Něco na tom světě mezi nebem a zemí určitě je, jenom to chce brát ho s rezervou :).

A jak jsem tak ležela v nemocnici, střídala jsem čtení této knihy s poslechem životního příběhu holky po pokusu o sebevraždu.
A pak mi tu knihu zabavily sestry - bestie a já týden čuměla do stropu, protože je kniha zaujala taky a já se neuměla bránit.

No a pak jsem se záhadně uzdravila :).

10 02.07.2018

Duchové mrtvých v grónské sněhové pustině jsou docela neklidní, mnohdy naštvaní, chtějí oběti a furt jako něco požadují. Severské národy mají zajímavou mytologii, trocha jí je i tady.

A geologové, kteří do těch míst přijedou kopat, jsou zase od začátku lehce duševně nalomení.
Přišlo mi, že kdo v tomto příběhu nebyl mrtvý, byl nenormální :). Ale to vytvořilo poměrně zajímavou atmosféru. Zpočátku mi to připadalo jako kombinace "Věci" a "Akt X :)," a čekala jsem, kam se to posune.

Postupem času se ale děj začal vrstvit, tak jako v krajině furt sněží a staré věci a kosti zavane sníh, aby se na ně mohly navršit nové. A nové stopy mizí, psi vyjí, vítr hučí a kolem tábora se potulují domorodci trvající na tom, aby osádka základny vypadla, aniž by jim to pořádně vysvětlili.
Takže se stane, že někdo z živých zemře. Někdo mrtvý se objeví, ze sněhu vylezou přízraky osadníků ze sto let staré minulosti, načež se všecko smíchá a čtenáři z toho už taky trochu hrabe.

A Tóra je taky divná. Do kufru, který si bere s sebou na základnu, si zabalí letní šaty, halenku s volány a že je něco blbě jí dojde, až když klepe kosu -:))).

8 02.07.2018

Tuhle knihu jsem koupila strašně dávno na jednom - ještě Pragoconu :). Byla v krabici, zahrabaná pod vrstvou dalších žánrových perliček. No a četla jsem ji už dvakrát, vždy s nadšením.
On má totiž autor zajímavé nápady, přesahující hranice lidské představivosti, prostoru a času - hlavně času, což je zničující :). V žánru sci-fi pak tahle spisovatelova schopnost způsobuje vnímavějšímu čtenáři fakt bordel v makovici, noční můry, chuť k obří životní změně globálního rozsahu, iniciované z poklidu vlastního mrňavého světa.

Příběhem se vine taková tragická předpověď osudů některých hrdinů. A vy víte, že dopadnou blbě, nepřejete jim to a máte chuť na ně zavolat s vírou, že vás uslyší :).

7 30.06.2018

Kniha není ani tak znepokojivá, jak je v anotaci zmíněno, jako spíš divně napsaná. Autor si minimálně první povídku po sobě nepřečetl, jinak by poznal, že mít skoro v každé druhé větě jméno hlavní hrdinky, je otrava. Hrozně mě to rušilo. Pokud to byl záměr, zajímalo by mě, čeho se týkal.

Nadaná slečna přijde na to, jak vytvořit umělou inteligenci. Ta si řádí na síti a něco se stane...
To je tak zhruba námět první části. Dál to neprásknu, jelikož námět, jako takový, díky němuž jsem to kupovala, je sice opsaný, ale furt sympatický.
Jenomže další dvě části knihy mi i z hlediska myšlenky a pokračování přišly v několika ohledech prazvláštně uškrcené a protiřečící si. Postavy ve světě, který "nějak" fungoval, jednaly v rozporu s tím, co si mohly dovolit.
Nešlo ani tak o touhy, to se dá pochopit, jako spíš o možnosti.

Nejspíš měl příběh vyvolat přesně takové přestavy, nebo debatu?

3 30.06.2018

No teda, tenhle díl mi fakt zapadl. Krom dějinných válečných zvratů v Jižní Africe, za účasti některých hrdinů a rozvoje průmyslu, také ve smyslu toho, že i strýček "Teddy" Morland si pořídil auto :), mohla jsem tuto knihu klidně přeskočit. No ale to bych pak nemohla tvrdit, že "jsem byla u všeho." Třeba u boje některých žen za práva a nutnosti i strávit kvůli tomu nějaký ten čásek v chládku :).

Samozřejmě rodina blízká i vzdálenější se dala dokupy, dějiny si plynou, jak jsme zvyklí a autorka opět fascinuje nejrůznějšími detaily.
Nechybí ani nadšení tehdejších puberťaček ohledně plesů :) a takové ty holčičí problémy typu "do koho se tam asi zamiluju." No, jsou to sedmnáctileté trubky, ta Henriettina Jasmína a Venetiina Violet.

No... a zemřela královna Viktorie, což je teda podle názvu i docela jasné -:))).

6 27.06.2018

Katastrofický název tohoto dílu mi zježil chlupy všude možně a připravil mě na ohnivé peklo uprostřed noci, pelášející hospodářská zviřátka a labutě, škvařící se ve vodním příkopu.
Ale prd, vážení, nic takového. Dům hořel, ale po ohni způsobeném chybou lidského faktoru - pod vlivem, se zdá, že je zase obyvatelný, byť tedy začouzený.

Společnost žije nejrůznějšími politickými peripetiemi. Ženy furt touží po volebním právu a autorka krásně zpodobnila společenské poměry té doby. Říkáte si, v jakém blaženém nevědomí si žije ruský car a jeho žena (vnučka královny Viktorie), když víte, že je čeká kulka. A počítáte roky a přemýšlíte, které z dětí současných hrdinů zemře na Španělskou chřipku, protože čas se blíží.

Jediný žijící Benedictův syn Edward na Morlandu nežije. Dům je sem tam někým spravován a část příběhu je věnována životu Alice a jejího syna - parchanta Edwardova bratra.
A část popisuje úděl Henrietty a jejích, už pěti dětí - mazec.
No a Venetie - doktorka, se ukáže jako fakt dobrá kámoška v časech nouze.
A víc neprásknu, protože bych zase vše vyžvanila, jaká jsem to drbna. Haha, klepy, to je moje.

Trochu mě zarazila zmínka o staré dubové posteli, na které se od začátku příběhu všichni rodili a umírali.
Po nějakých událostech, které si prostě přečtěte sami, se postýlka zase začala používat. Kdo by nestál o poctivé dubové dřevo, byť přes čtyři sta let staré (tady si fakt zoufám, mně ta moje laminátova mrcha vrže už po devíti letech používání).
No a je tam zmínka o matraci na té posteli a o jejích možných nedostatcích. To ji jako za tu celou dobu nikdo nevyměnil? Nebojte, vím že asi jo. Ony tělní tekutiny po porodech a umírání hned tak vyvětrat nejdou, ale stejně... Hmmm, v matraci musí být dost živo.

Genealogické okénko:
Zmíněná Henrietta je dcerou Benedicta, ten zase synem Jamese, (což byl brácha Lucy).
A Venetia je zase dcerou Charlotte a ta je zase dcerou Rosamund a ta byla pro změnu dcerou Lucy.
Drobný nepoměr v počtu generací neřešte, protože Benedict byl o dost mladším bráchou Sophie, což byla Rosamundina současnice, takže se to vyrovná.
No a holky jsou vlastně sestřenice z x tého kolena a furt jsou v kontaktu, což je hrozně super.

Americká větev rodiny - od Benedictovy dcery Mary, se také ukáže, ale tam to byli stejně všechno levobočci, tak se nemá smysl tím trápit. Ona Mary vlastně ani Benedictova nebyla. Původní Morlandovi, kteří odjeli do Ameriky v sedmnáctém století, vymřeli nějak po meči, tuším.

Také by mě celkem zajímala velikost krypty. Jelikož se tam pohřbívá prostě od patnáctého století, nebo ještě déle - a těch lidí už je tam hrozně moc, představuji si už něco velikosti katakomb na Zimohradě a ta představa se mi vážně zamlouvá :).
To nic, to já jen tak.

8 17.06.2018

To je škandál, tohleto :).
Celá "tragédie" spočívá v tom, že se Venetia (dcera Šarloty, dcera Rosamund, dcera Lucy, dcera Jemimy - dál byly ty matky nezajímavé, protože zmíněná poslední byla jediné dítě tehdejšího pána a ten to prostě celé odkázal holce), chce stát doktorkou.
Chce obstát v mužském světě a naráží na nejrůznější společenské zádrhele, opovržení.
Její táta - mocný král... tedy vévoda, tak ten nad ní v jednu chvíli zlomí hůl, domů ji nezve, ale beztak ji má svým způsobem rád.
Její máma ji tak trochu tajně fandí, ale ví, že názor společnosti je důležitý, takže s tím, že ji lidé odmítají, prd udělá. Tedy snaží se, no a pomůže.
Pak má Venetia jednoho bratra v pohodě a druhého na pěst (a to jsou to dvojčata). A dvě sestry v podobném rozpoložení.

Do toho společnost řeší ještě prosazení ženského volebního práva. Jó, holky těžší to maj :).

Na Morlandu si Benedictův syn Jirka vezme jednu takovou zlatokopku. Ta dům přebuduje, utrácí jak šílená a nakonec... to jde odhadnout.

Nejvíc mě ovšem naštvalo, že umřely ovečky (na jaterní hnilobu). Onemocněly a pomřely. Čtyři sta let se tam spokojeně pasou a pak je dostane nějaká mikrobiální mrcha.
A koníčkové? Škoda mluvit.
Morlandové už jaksi přestávají být zemědělci, i když vzhledem k povaze celé té ságy je docela jasné, že autorka jenom straší.

Zajímavá je též linka Jiříkovy sestry Henrietty a jejího podivného manželského soužití se starším duchovním, brrr.

7 08.06.2018

Tahle kniha nebyla tak žhavá, jak název napovídá. Chvílemi mě to opravdu nebavilo, protože děj se děsně táhnul, na druhou stranu jsem byla zvědavá, kdo byl tím padouchem, takže jsem poslechla celou knihu. Autorka má totiž schopnost zmást čtenáře do té míry, že i když má vrahouna celou dobu před nosem, (někdo z nich to je vždycky), nemá tušení, kdo to je. Hezky zašmodrchá děj a pak ho logicky rozplétá. A v tomhle díle mě navíc potěšilo zapojení Tóřiny sekretářky, která je mi sympatická tím, že je to prostě tlamka - drzá, ale tak jako trefně oprsklá :).

Na začátku je v jednom sklepě, krom tří mrtvol, nalezena ještě krabice s hlavou někoho čtvrtého. No a mně tyhle motivy děsně lezou do snů, takže v průběhu čtení jsem si užila jeden, v němž jsem našla v lednici prázdnou plechovku od vepřovky s lebkou - nevím čí byla, ale já ji tam nedala.

7 21.05.2018

Tóra je taková můra všetečná. Přijede hledat strašidlo a vyřeší šedesát let starou vraždu spjatou s nacistickou minulostí jedné z postav. K tomu ještě můžeme čekat sondu do Tóřina života, vzhledem k tomu, že má doma puberťáka, plného zvratů :).
Prostředí Islandu mě bavilo, stejně jako všechna ta duchařina.

11 20.05.2018

Jako... nebylo to úplně blbé, ale dva metry do stropu jsem z toho radostí taky neskákala.
Doporučení tak pro 20-25 let. Jsem holt už starší můra, ale furt mi to svým způsobem vyhovovalo.

4 09.05.2018

Ženská vydrží víc než zvíře :), to si pište. A... vo tom to je. Tedy tento díl - řešení ženské otázky. Hlavně Venetia, dcera Charlotte - ta zas byla dcerou Rosamund a ta zas Lucy a ta zas Jemimy (a tu neměla její matka ráda). Zkrátka tohle děvče se snaží stát se doktorkou, jenomže hlavně chlapi tady hrozně prudí a odkazují ji k roli ženy v domácnosti, plnění Boží vůle, jéžišmarjá, to je na po...váženou. Strašlivě ji štvou, tvrdí, že nemůže být svědkem věcí, jako je pitva, dokonce ani na gyndu ji nevezmou na praxi, (přitom to je oblast, kterou zná ženská jaksi velmi dobře).

Zkrátka pokroková doba tehdá byla pokroková jen sem tam, takže vznikají ženské spolky, konají se různá setkání a přednášky, vychází časopis pro ženy a pomalu se společnosti nastiňuje skutečnost, že dámy nejsou neschopné křehotinky, fňukající a omdlévající při každé příležitosti.

Tatík Venetii sice tak nějak přeje, ale veřejně to udělat nesmí, protože má politickou funkci a reakce společnosti by pak jaksi postihla celou rodinu (například její ségra dělá u královny, čili je možné, že by ji Viktorie vyhodila).

Na Morland se přivdala další vyčůraná můra, která začala dělat brutální stavební rekonstrukce a jejíž brácha - pijavice - se také na rodině přiživuje. Naštěstí teda alespoň i nějaké dítě rodu dá.
Hrdiny téhle linie jsou Benedictovi tři synové a dvě dcery, přičemž jejich osudy řídí právě nová paní Morlandová, o něco starší, než její muž.

Jéžiš, a chudák Henrietta (píšu to všecko mírně foneticky, knížky poslouchám, tak se omlouvám), ta žije ve fakt prapodivném manželství s mužem, jemuž tělesné slasti sice nejsou cizí, ale trochu asi nerozumí svým vlastním pudům.
Ach, ty konvence -:))).

5 09.05.2018

Autorka zajímavě vylíčila průběh Americké občanské války. Při výčtu ztrát v různých bitvách jsem si furt říkala "ty bláho, dyk voni tam všichni vymřou." No a ono tam padlo asi šest set tisíc lidí. A krví nasáklá země pak dala úrodu na další rok... Nakonec ale všechny dnešní společnosti vzešly z prolité krve, jenom se o tom moc nepřemýšlí.
Příběhem se táhl problém otroctví a pohledu některých otroků na myšlenku osvobození (v knize místy vtipné, ve skutečnosti asi tolik ne).

Dočkala jsem se linie Maryina bráchy.
Osudy americké větve rodiny byly vylíčeny poměrně překotně, byť přehledně, jakož i třeba vliv, jaký měla válka v Americe a špatné dodávky bavlny do Evropy na prosté obyvatelstvo. Moc rychlé všechno tohle důležité a hromada cukru kolem dokola.

Vím, že to má uspokojit převážně romantické duše, ale...

5 29.04.2018

Protože jsem hrozná držka - ukecaná, řekla bych, že i v tomhle příspěvku najdete pár věcí, které fakt nechcete vědět dřív, než si knihu sami přečtete.

Také nosíte takové ty "hadrosvetry" - dlouhé svetry pro všechny příležitosti, co se jim říká "cardigany?" Já teda tomu říkala odjakživa prostě "svetr," ale autorka mi tuhle informaci vytunila spojením s jedním generálem stejného jména, vojákem z Krymské války, (protože prý on tam někde v táboře takové hadrosvetry nosil).
Touhle válkou se zaobírá zhruba poslední třetina knihy. Nechybí popis bojů - vojáků ženoucích se do bitky a smutných očí zmrzačených koní. Sakra, to je fakt, koně za nic nemohli, chudinkové roztomilí. A autorka je tam masakruje dělovou palbou a popisuje, jak je útok rozmázne po bitevním poli...
A těm, co neumřou, pak dochází krmení... A to jako přehnala.

Následuje popis útrap způsobených cholerou a úplavicí, dokonce i popis smradu z nemocnice a podmínek špatně zásobovaného tažení. Několik historických skutečností ohledně reakcí anglického lidu, když mu jedni z prvních válečných zpravodajů práskli, co se v daleké Rusi děje.

Na Morlandu vyrovnali dluhy a žijou si tam poklidně. Jenom Mary je trochu taková zmatená - chvíli, ale to se vyřeší (trochu jsem čekala, že tam bude i linie jejího bratra), mohlo by to být zajímavé.
Neprovdané paničky se vdaly a překvapila mě o sexualitě v manželství neinformovaná Agi. Jenomže on jí to vlastně neměl kdo říct, chuděře jedné.

Fanny překvapila a autorka taky, protože tímhle stylem týranou ženu mezi hlavními hrdiny snad ještě neměla.

Nejstarší generace, to už se dá tak nějak čekat, odejde. Lucy svého času zájemkyně o studium medicíny, by se asi divila nad šikovností a věhlasem historicky nejznámější válečné ošetrovatelky.
Zdá se mi, že autorka hrozně rychle přešla od faktu "ženská je jenom na rození dětí" k "ženská může být sestra, protože ona dokonce pochopí, co se po ní vyžaduje," ale je fakt, že co jsem tak četla, nemocnice se zakládaly poměrně hojně, holky mohly studovat na sestru a hodně se řešila hygiena ve špitálech, jakož se i zkoumaly nejrůznější příčiny vzniku různých onemocnění (cholery třeba). To si představte, že si dříve doktoři mysleli, že srajdu a zvracení způsobuje špatný vzduch - výpary.
A pokud mohu srovnat z dnešní dobou, sice máme poměrně pohodovou lékařskou péči, ale zase se kolikrát posereme z cen za ni. Takže hurá!

Jednou z takových šikovných ošetřovatelek je i Charlotte, dcera Rose, což je zase dcera Lucy (trocha rodinné historie). No a ta se proplétá skrze děj celého dílu, takže hádám, že se s ní potkám i dál.

Autorka mě mile překvapila i tím, že nezabila postavy, u nichž jsem to předpokládala. Takže zase hurá!

5 24.04.2018

Ťuťu ňuňu, techtle. A mechtle taky.
Tenhle díl je tak přeslazený, až mám strach, abych nemusela řešit léčbu případné kvasinkové infekce.
No ne, vážně. Autorka nejprve minimálně dvě knihy prolévá hektolitry krve a pak to přesladí jak krupičnou kaši. Nic proti štěstí, lásce a tak..., ale tohle byl pro mě až moc brutální přechod.

Jediný klad spočíval v popisu životních podmínek chudiny, prostředí nemocnice a nejednoho soukromého utrpení. Až se divím, že spodní vrstvy nevymřely.

A opět mám vážně radost, že můj život ohrožují už jenom umělé potraviny, přemíra léků, radioaktivita, migranti a retardovaná politická rozhodnutí. Protože umřít na slamníku prolezlém bleškami a hojně zkropeném tělními tekutinami minimálně jednoho předchozího nájemníka, by se mi fakt nechtělo.

A jsem ráda, že se Benedict přestal chovat jako blbec.

5 18.04.2018

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOJLER:

Haha, tak tohle byl také povedený díl :).
Nicholas se docela pomátl a vykreslení jeho duševního stavu bylo místy až děsivě skutečné. Dokážu si představit, že kombinace vlivů, které na něj působily, s ním provedly tohle všechno. Plus všichni ti přisluhovači, prevíti, fujtajbl. Představovala jsem si, jak dům pustne a zarůstá a chyběla mi tam nějaká vnější intervence.
Autorce jsem trochu nebaštila skutečnosti, že by se tam za celých x let nezajela podívat třeba Lucy a svého synovce nepropleskla.

Líbily se mi jeho chmurné myšlenky o duši domu a předcích, kostech v kapli a neklidných stvořeních bloudících chodbami panství.

U Benedicta mě štvala jeho proměna v trubku. Jasně, za vším je třeba hledat ženskou, ale on byl sem tam tak na ránu, že jenom jeho protivné marnivé dorotě nemá smysl dávat vinu.
Na druhou stranu je mi ho líto a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

5 10.04.2018

POZOR, MOŽNÉ SPOJLERY (jen okrajové, nic konkrétního):

Tak si to zrekapitulujeme :).
Na začátku oběšenec, když byl objeven, už hezky zčernalý a napuchlý. Tato odpudivá scéna, která je mimochodem v knize pak ještě několikrát zmíněna, se mi vryla do paměti někdy kolem půlnoci - jednoho dne. Fujtajbl jeden plíživý. To člověk pak ani z postele nohu nevystrčí. Co kdyby mu za ni něco chňaplo.

Pak tu máme psychicky narušeného hocha, jednu další vraždu tuláka, bezpráví páchané na sourozenci, (a to se autorka při psaní tohoto dílu teprve rozehřívala).

Následovaly nějaké ty potraty, nebo alespoň jejich připomínky.
Pak další vražda, mrtvé dítě, temnota všude kolem - no hrůza, děs.
Vyšetřování trochu vázne a následuje další vražda, a pak také fakt, že vdova nemůže v tomto nezáviděníhodném stavu zůstat napořád, žejo. Kde bychom to byli :). Vždyť vdova je taky člověk :).

A aby toho nebylo málo, zavítáme do bordelu, kde jeden z hrdinů przní panny, prý třináct let, přičemž je fakt jedno, že děvče vypadá spíš na jedenáct, vyžívá se v porno časácích té doby, užívá si opiových radovánek a chlemtá alkohol jako kůň vodu. Dobytek jeden, chlípný (ne ten kůň). Ale má, co chtěl, protože i pohlavní chorobu chytil (opět ne kůň, ti se chovají docela slušně).

Ty kráááso, a to ještě není vše. Do Anglie se připlíží cholera, polovina hrdinů na ni zemře, z Morlandu jsou vyhozeni skoro všichni sloužící a zdá se, jako by osud panství šel jaksi k šípku.

Záměrně neříkám, kdo a co, s kým a za kolik, abych nevynášela informace.

K tomu se v parlamentu furt hašteřiví zákonodárci rvou o to, co je pro koho nejlepší a jediný, kdo nakonec vypadá trochu šťastně, je jeden nespravedlivě obviněný člen rodiny (prý z vraždy, haha).

Konec zavání nelehkým osudem jednoho mladého děvčete z krve Jamesovy. Kdo by totiž stál o pedofilního nevlastního strejdu, i když ten si v duchu plánuje, že jaksi počká, no...

Jedu dál, a to jsem si před časem říkala, že už se na to asi vyprdnu. Kdepak, ani náhodou.

Co jsem tak počítala, tak mladé děvče na konci patří do 13. generace od první Eleonor. Teda doufám, že jsem na někoho nezapomněla.

5 07.04.2018

Už je mi to jasný, autorka umí cestovat časem. Vždycky si odskočí, vynoří se někde v temné postranní uličce, v prvním krámku si koupí nový klobouk a zamíchá se mezi spěchající obyvatele. Ta dobová atmoška je totiž úžasná.
Prostě ji vidím, jak Lucy zaklepe na dveře, u čaje dámy proberou nejnovější drby, pak pročte pár soukromých dopisů a "Měj se, sestřenko Lucy, zase za rok..."

No, na Morlandu se toho teďka moc neděje. Tedy linka Nikolase a Benedikta je slibná, protože bráchové se moc nemusí. Nikolasův porod jaksi neprobíhal podle plánu (doktor i porodní bába pamatovali nejspíš praktiky mistrů inkvizitorů :)), tak se stalo, že je chlapec od malička marod. Když se pak narodil Benedikt, zdravý a hezký klučina, měl starší brácha dojem, že bude upozaďován. Jenomže pak mu rychle došlo, že je starší, z jeho pohledu tedy dědic a nejen bráchovi to dává pěkně sežrat.
Jeho pocity docela chápu. Jak má někdo do života nadělenou mizérii, dělá všecko pro to, aby to tak nevypadalo a musí vynaložit mnohdy víc síly, vynalézavosti, nebo v jeho případě zlosti a záludnosti, aby se dostal k vytouženému cíli.

Sophie a Rosamund mají pestré životy. Asi jako když vezmete dva listy různobarevného papíru, natrháte je na kusy a hodíte do větru. Jejich osudy se všelijak míchají, a protože všechny ty barevné útržky jednou zákonitě musí dopadnout na zem, nestává se jim většinou nic, co by jim člověk záviděl.
Jo, Rose se, dle zvyklostí svých předků, občas peleší, což tedy závidění hodné je :).

Irští dělníci pracující v přádelnách mají problém. Některým pracujícím dětem chybí prsty. A ne, někdy nejde o pracovní úrazy, ale o útok krys v době, když byly ještě docela maličké a žili s rodiči na místech, kam by našinec ani zvíře nezavřel.
Některým zaměstnavatelům naštěstí dochází, že dobře zaopatřený dělník lépe maká, takže, zatím jen málokde, je vidět starost o to, aby měli kde bydlet. Jenomže je blbá úroda, krize na obzoru, banky krachují a já těm chudákům prostě vůbec nezávidím.

Nejen stroje v továrnách pohání pára. Na koleje vyjely první parní mašinky :) a lidí se křižují a nedávají těmto hrozným monstrům moc velké naděje...

No a James si od jednoho cikána koupil koně Lucifera... Hezké jméno :), kůň je pěkná mrcha.

5 02.04.2018

Mezi "Asfaltem," což je prostě top a třeba "Zabíjením," které mě bavilo tak do půlky. Holt jsem náročný úchyl. A jde spíš o zážitek, ne obsah. Zmíněné kousky se srovnat nedají.

Zážitek umocní poslech audia, protože to je uděláno velmi zdařile.

VAROVÁNÍ do začátku: Pokud vlastníte kočku, nebo spíš ona vás, neumírejte doma!!!

Samotný příběh je akční detektivka plná hlášek a zapeklitých situací.

14 31.03.2018

Slabota. Oproti minulým dvěma dílům to dost kleslo.
Margaret je buď nadržená, nebo opilá. Li je takový nemastný, neslaný.
Mrtvol je sice několik desítek. Jsou pěkně rozložené, rozčtvrcené a nechutné. Detailně popsaná pitva nesmí chybět.
Ale důvod, proč ty nebohé chuděry zabili, mi byl jasný hned od začátku. Ne, fakt nejssem prostě žádný expert, ale jistá vodítka by k závěru dovedla snad i nevidomého :). Sice se ke konci k objasnění skutečností objevila ještě taková kulturní dovysvětlující perlička, ale ani ta už to nezachránila.
Hlavní podezřelý je divný a dáváte si na něj pozor.
Nepoznala jsem, kdo z dalších postav zemře - některé ano.
Neměla jsem možnost šmírovat v čínském prostředí tak, jak to autor čtenářům umožnil už dříve.
Všecko se to odehrává prostě buď v pitevně, na hotelu, na policejní stanici, jen výjimečně v ulicích měst, ve spleti dalších příběhů, v hlubinách kulturních odlišností.
Ale teda autorovi odpouštím, protože většina knih od něj se mi zatím líbila.

4 30.03.2018

Fantastická sága a poslední díl slibuje výborné zakončení všech těch příběhů :).

Opět musím pochválit Martina Fingera, který knihu načetl. Poslouchala jsem audio a jeho výkon nemá chybu.

10 25.03.2018