Ivana.Ka komentáře u knih
Za mě tedy obrovské zklamání... Většinou se v hodnocení sejdu s ostatními čtenáři, nicméně, teď mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu... Téma je určitě skvělé a byl to důvod, proč jsem si chtěla knihu přečíst, ale po pár stranách jsem ji musela odložit. Co se týče kvality zpracování textu, velká bída, ruší mě neustálé nadpisy a jednoduchost vět, žádný čtenářský zážitek. Nejvíce mě asi rozčilovala přímá řeč, kdy se stále opakovalo: řekla maminka, řekla Hanka; řekla porodní bába, řekl Hadrbolec. To se nedá...
Achjo a já mu tak držela palce, i když je to bídák, ten Danny... Určitě si přečtu i další...
Jsem trochu v rozpacích, jak knihu hodnotit... Některé povídky byly mistrovské, ale některé nedávaly snad vůbec smysl, těžce se četly a neviděla jsem vůbec souvislost s místem nebo i novinovým článkem (tím narážím na předposlední povídku)... Zároveň jsem nepochopila koncepci té poslední, všechny povídky byly vedeny v nějakém časovém úseku naší historie, jen tenhle příběh se zase musel vymykat ostatním... Bohužel snad ty nejhorší povídky byly umístěny jako poslední, a tak možná proto, mi trochu zkazily pohled na celou sestavu...
(SPOILER) Knihu jsem četla po tom, co jsem ji zahlédla jako Četbu na pokračování na Rozhlase a moc jsem se na ni těšila. Nakonec jsem ji přečtla, jak se říká, jedním dechem, zápletky super, bylo to napínavé... Nicméně jsem tuto knihu četla poměrně krátce po Dívce, která spadla z nebe od Mawera a nemohu se zbavit dojmu, že si je to příliš podobné... Zároveň na mě hlavní hrdinka působí jako superžena, co všechno dokázala, když všichni kolem umírali, říkám si, jestli by se to takhle vůbec mohlo v té době odehrávat, když ONI neměli s nikým slitování... Jinak dobře vytvořený příběh, taková skoro oddychovka a trochu "sladkej" konec.
Svým způsobem má i takto tenká kniha své kouzlo... Řekla bych, že je to typický Kundera a čti mezi řádky... Určitě nedoporučuji číst před spaním, kniha mi nenechala hlavu v klidu a vystavovala mě návalu nových a nových otázek...
Naprosto dokonalé... Čtivé do poslední stránky, perfektně vypracovaný a plynoucí děj, který vám nedovolí se od knihy odtrhnout... Zajímavé čtení, okořeněné historií... Smekám a těším se na pokračování...
Této knize jsem zatím na chuť nepřišla... Ale kdo jsem, abych si mohla dovolit hodnotit takového autora... Četla jsem od pana Kundery tři knihy, ale tuto buďto zatím nechápu nebo se mi prostě nelíbí... Na můj vkus povídkám chybí nějaká dějová linka a téměř v každé je sexuální podtext, ale skoro jako na sílu vtlačený, možná je to smysl nějakého znásilnění děje, nicméně já zatím nepochopila... Zkusím jinou a tuto zase jindy...
Toto jsem ještě nezažila... Jak to může být zařazeno jako thriller, když tam neustále stříká krev, válí se všude kosti a usekané prsty, pro mě už to bylo moc nechutné. Poslouchala jsem jako audio knihu a myslela jsem, že to bude něco jako Trhlina, bohužel to tak nebylo. A ani moc nechápu charakter postav, když se všude dějí divné věci a oni si v klidu pijí víno a souloží.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, dle mého soudu, měl děj spád a vlastně se nedalo ani moc předvídat, co bude dál, což je obrovské plus. Úplně jsem se spolu s Marian/Laurence/Alice/Marie-Anne procházela Paříži. Četla jsem i Skleněný pokoj a Pražské jaro a za mne.
1.místo: Dívka, která spadla z nebe
2.místo: Skleněný pokoj
3.místo: Pražské jaro
Kniha o křivdě, pomstě, odpuštění... Četla jsem jako druhou knihu od pana Kundery, moje prvotina byla Nesnesitelná lehkost bytí, překvapilo mne, že tato kniha byla zase dost jiná, ale přitom se autor v jediné stránce nezapře... Jeho knihy nejsou jednoduché na čtení a neservíruje nám příběh na stříbrném podnosu, o to krásnější jsou...
Naprosto geniální kniha... Zamilovala jsem se do ní už od prvních stránek... Určitě doporučuji k přečtení, dokázala mi odpověď na spoustu otázek a věřím tomu, že když si ji člověk přečte zase v jiné fázi svého života, objeví odpovědi nové...
Takové chvály kolem a pro mne velké zklamání... Jen vlažné vyprávění nějakých studentů na cestách, kde slečna nemá jasno sama v sobě a plácá se v pocitech... Trochu obyčejný román, který měl být asi lepší, když se odehraje v takové době, ale není... Zmínky jsou téměř okrajové a konec? Jako vážně jsou všichni jako sluníčka, když nedaleko umírají lidé a vlastně se toho všeho zúčastnili? Nevím, nějak moc slov, ale kniha vlastně neřekla vůbec nic...
Chcete-li si zlepšit náladu a potrénovat své břišní svalstvo, sáhněte po této knize... A audiokniha v podání pana Víznera? Moc povedený kousek...
Je mi líto, že musím dát jen ***. Pro mě tato kniha není, čekala jsem něco víc... Do půl knihy jsem byla nadšená z popisu Říma, děj byl nijaký (ale pořád jsem doufala ve zlepšení) a pak už jsem se musela jen nutit, abych ji dočetla... Přijde mi to místy jako klišé, s pocitem, že z této knihy chce autor udělat skvostné dílo popisující jeho "náročný" život s dvojčaty... Bohužel, již nikdy víc...
Kniha není špatná, ale od tohoto autora jsem již četla Jsou světla, která nevidíme a ta jsou bezkonkurenční...
Bohužel jsem knihu nedokázala dočíst... Nebyla jsem zřejmě připravena na to, číst takové hrůzy. Knihu nedoporučuji lidem slabší povahy. Paní Violu obdivuji a zároveň mne mrzí, že jsem nezvládla její příběh vstřebávat.
Moc hezky zpracovaný životopis, který se docela i dobře četl, takový příběh... Místy jsem se lehce ztrácela v reáliích, ale i tak se mi kniha líbila... "Kopie, to je láska..."
Nechápu! Zaujal mě titulek knihy, jelikož zrovna v Brně žiji, bohužel jsem knihu po povídce a půl se znechucením odložila (horší už snad byly jen Nápady laskavého čtenáře od pana Viewegha). Myslím, že ve většině případech umím číst mezi řádky, tady se mi to buďto nepovedlo nebo je to pravdu takový odpad...havran dí: "už víckrát ne"... tohoto autora...
Když jsem knihu četla, neskutečně jsem se styděla za náš národ... Toto téma je stále čerstvé, měli bychom se Pánům letcům všichni klanět, bohužel nám stále vládnou ti, co vládnou... To je ale jiná debata... Kniha skvostná...
Neskutečně obludný příběh... Několikrát jsem chtěla knihu odložit... Nejhorší je poznatek toho, že autor má svým způsobem pravdu...