Kniha smíchu a zapomnění

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román ve formě variací o osudech několika postav zasažených iracionalitou společenských a dějinných mechanismů. Próza se skládá ze sedmi relativně samostatných částí rozdělených dále na krátké číslované kapitoly. Pouze čtvrtá a šestá část na sebe chronologicky navazují a jsou spojeny osobou Taminy, kolem níž se osudy postav z ostatních částí volně seskupují. Tamina je mladá vdova, žijící ze vzpomínek na manžela, který zemřel brzy poté, co spolu emigrovali do Francie. Protože by si ráda upřesnila kontury bývalého šťastného manželství, nenávratně propadajícího do zapomnění, pokouší se získat od tchyně své deníky, jež zůstaly v Čechách. Ačkoliv tomuto cíli obětuje i svou věrnost "až za hrob", nikdo z jejích přátel nakonec do Prahy nejede a Taminin pocit vykořeněnosti je ještě posílen trapností zbytečné oběti. Pokračování jejího příběhu (šestá část nazvaná Andělé) je uvedeno variací na motiv, jímž celá kniha začíná: úvahou nad Clementisovou čepicí na hlavě K. Gottwalda řečnícího z balkónu domu, kde míval krámek otec F. Kafky. Tamina podlehla nabídce mladíka Rafaela a nechala se odvézt na ostrov obývaný komunitou dětí, jejichž život je naplněn bezstarostnými hrami, ale i neúprosnou disciplínou. Děti mezi sebe Taminu přijímají, avšak stále více si všímají, čím se dospělá, přemýšlivá žena od nich liší. Kultický obdiv k její velikosti a ženskosti se postupně mění v nenávist. Tamina se nemůže ztotožnit s primitivními ideály jejich "ráje" a pokouší se z ostrova uplavat. V dalších příbězích se setkáváme s intelektuálem Mirkem, sledovaným Státní bezpečností a nakonec uvězněným (Ztracené dopisy), s umně zaranžovaným milováním ve třech (Maminka), s dvěma hloupoučkými americkými studentkami, jež se domnívají, že pochopily Ioneskův absurdní humor (Andělé), s láskou nesmělého studenta k řeznické paničce (Lítost) i s několika příklady toho, jak snadné je překročit hranici "za níž věci přestávají mít smysl" (Hranice). Kniha smíchu a zapomnění je třetím románem, který Kundera vydal nejprve ve Francii a prvním románem psaným v cizině. Od předchozích knih se liší nejenom méně běžným tvarem, ale také otevřenou kritikou Husákova režimu, kvůli níž Kundera přišel o čs. občanství....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/897/big_kniha-smichu-a-zapomneni-BPq-897.jpeg 4463
Nahrávám...

Komentáře (79)

Kniha Kniha smíchu a zapomnění

PetraH.
14. února

Na jednu stranu Kundera, jak ho znám. Na druhou některé díly, zvlášť ke konci, pro mě nebyly tak zajímavé jako první polovina, možná spíš dvě třetiny knihy.

Akana
07. února

Pásmo volně provázaných textů, v nichž autor často vstupuje do děje, mísí vyprávění a úvahy a ty jsou jako vždy neobyčejně pronikavé, výstižné a nemilosrdné. Kunderovi bývá vytýkán chladný skepticismus s důrazem na slovo chladný. Já si to ale nemyslím. Podle mě pro Kunderu jeho postavy nejsou jen objekty na pitevním stole jeho bystrého intelektu. On s nimi soucítí, a to natolik, že jim zkrátka nic neodpustí. Jeho empatie není zředěná sentimentálními ohledy. To pro čtenáře nemusí být vždy příjemné, ale to ani být nemá.


Alizon
19. ledna

Knihu jsem cetla v ramci ctenarske vyzvy. Uplne "dobrovolne" bych si ji nevybrala. Pocity behem cteni i po dokonceni cteni byly opravdu rozporuplne. Nektere casti me lehce pobavily, vedly k zamysleni. Jine me urcitym zpusobem az odpuzovaly. Kniha je popsana jako roman ve forme variaci... ty pro me ovsem byly misty tak abstraktni, ze jsem se na jednotlivych usecich cesty ztracela. V okamziku kdy jsem prestala hledat propojeni mezi jednotlivymi castmi knihy (a zacala je brat jako samostatne povidky) se mi ulevilo. Kdysi jsem od autora cetla roman Zert, ten se mi i v 17 letech celkem libil, u teto knihy jsem jeji precteni zvladla hlavne kvuli tomu, ze je pomerne kratka. Podobne jako jinou ctenarku me az dojala snaha Taminy udrzet si vzpominku na manzela. A stejne jako ona jsem ponekdu nepochopila cast Maminka.

Ramsgate
10.09.2022

Skvělá kniha, která nutí přemýšlet.

F.Dobrota
02.09.2022

Zvláštní a nevyvážená kniha, místy nekunderovsky kostrbatá, "prázdné" pasáže a až nudné úvahy, jakoby sám autor přesně nevěděl o čem to má vlastně celé být. Trochu to zachraňují až dvě poslední povídky, což je ale na dobrou knihu málo.

Mánička178
31.08.2022

Román, který z mého pohledu potřebuje několikeré/pomalu dávkované čtení, zkrátka je třeba ho "promeditovat" a dát si na čas, aby mu člověk přišel na kloub. Želbohu v dnešní spotřební éře, kdy se chce číst především rychle či další a další knihy, kdy velká část románů je psána stylem začátek - děj, místo, konflikt, rozuzlení - konec, zůstává mnohými nepochopen, protože (pokud nejste z těch, kteří pochopí na první dobrou) potřebuje čas, kterého se mu některými nedostává. Pokud tedy sáhnout po této knize a hledat jednoduché řešení, pak je s tímto formátem nutno počítat :)

Jellus
12.07.2022

Kniha se mi nelibila tolik, jako nektere dalsi. Vice bych uvital, kdyby byla cela v duchu povidky Maminka

InaPražáková
12.06.2022

Čtena původní verze vydaná v 68 Publishers.
Znám z Kunderovy tvorby převážně knihy, které napsal ještě česky. Zdá se mi, že se dá mluvit o všech dohromady skoro jako o každé zvlášť, dá se z nich poskládat podobná variace jako z textů Knihy smíchu a zapomnění - Kundera má svá témata, ke kterým se neustále vrací, opakují se typy postav, ale mění se pohled, peripetie, pointa. Nečtená kniha i druhé čtení už známé knihy je vždycky jak návrat, tak objevování nových spojnic a zrcadlení. Pořád mě to baví a zajímá, pořád žasnu, jak skvělé a lehce působící umění může vzniknout z tak pedantsky přesného, kontrolovaného vyjádření.

V Knize smíchu a zapomnění je známá trapnost a ironie osudu, sex bez lásky (nebo láska bez sexu), ale nečekaně i ženská postava, která má duši a lidskou velikost, dokonce dojemnost a něžnost, aniž by to byl výsměch, snad první, co jsem u Kundery potkala. Vůbec jsou povídky nečekaně smířlivější. Jako by se jízlivost s odstupem změnila v lehký smutek. Zůstává ale intelektuální brilantnost, stejně přesná a poutavá, jako lehká a skoro zábavná. Úvahy o smíchu, atomizaci společnosti a hypertrofii ega, staré 40 let, to nebyla intuice, ale přesně odpozorovaný směr vývoje.

1