
Příspěvky

Chcete-li si zlepšit náladu a potrénovat své břišní svalstvo, sáhněte po této knize... A audiokniha v podání pana Víznera? Moc povedený kousek...


Kniha o křivdě, pomstě, odpuštění... Četla jsem jako druhou knihu od pana Kundery, moje prvotina byla Nesnesitelná lehkost bytí, překvapilo mne, že tato kniha byla zase dost jiná, ale přitom se autor v jediné stránce nezapře... Jeho knihy nejsou jednoduché na čtení a neservíruje nám příběh na stříbrném podnosu, o to krásnější jsou...


Nevím co bych ke knize napsala, jelikož jsem po přečtení neměla slov... Jednoznačně skvělá kniha, sice delší, ale nemohla jsem se od čtení odtrhnout...


Uf, dočetla jsem... Kniha byla rozhodně čtivější než Bohyně, ale chvílemi jsem se musela přemáhat, abych četla dál... Ten popis utrpení byl šílený... Z příběhu mám rozporuplné pocity, myslím, že bude chvíli trvat než samotný příběh vstřebám... Doporučuji k přečtení každému, koho zajímá toto téma a já se jdu projít po brněnských ulicích...


Skoro nevím jak knihu ohodnotit, od pana Formánka jsem četla Mluviti pravdu a myslela jsem, že už mne nemůže ničím rozházet... Mýlila jsem se, tento příběh se mnou ohromně zacloumal, silné vyprávění, které bych ale nedoporučila číst slabším povahám... Zvláštně šťastně depresivní příběh o smrti???


Takové chvály kolem a pro mne velké zklamání... Jen vlažné vyprávění nějakých studentů na cestách, kde slečna nemá jasno sama v sobě a plácá se v pocitech... Trochu obyčejný román, který měl být asi lepší, když se odehraje v takové době, ale není... Zmínky jsou téměř okrajové a konec? Jako vážně jsou všichni jako sluníčka, když nedaleko umírají lidé a vlastně se toho všeho zúčastnili? Nevím, nějak moc slov, ale kniha vlastně neřekla vůbec nic...


Naprosto geniální kniha... Zamilovala jsem se do ní už od prvních stránek... Určitě doporučuji k přečtení, dokázala mi odpověď na spoustu otázek a věřím tomu, že když si ji člověk přečte zase v jiné fázi svého života, objeví odpovědi nové...


I když je to "vymyšlený" příběh, moc se mi líbil a jako stavařku mě zaujaly především části o stavbě vily... A ano, jsem jedna z těch, která se díky knize ještě více utvrdila v tom, že Vilu musí vidět!


Kniha není špatná, ale od tohoto autora jsem již četla Jsou světla, která nevidíme a ta jsou bezkonkurenční...


Je mi líto, že musím dát jen ***. Pro mě tato kniha není, čekala jsem něco víc... Do půl knihy jsem byla nadšená z popisu Říma, děj byl nijaký (ale pořád jsem doufala ve zlepšení) a pak už jsem se musela jen nutit, abych ji dočetla... Přijde mi to místy jako klišé, s pocitem, že z této knihy chce autor udělat skvostné dílo popisující jeho "náročný" život s dvojčaty... Bohužel, již nikdy víc...


Kniha je pro mne zklamáním, bohužel... Moc jsem se na ni těšila, po tom, co jsem přečetla jeho předchozí dvě knihy. Ovšem podle mého názoru je Erotikon bezkonkurenční a i Šampona jsem četla trochu přes moc a v tomto příběhu jsou zatím zápletky hrozně předvídatelné, nic mě nepřekvapuje a naopak už trochu nudí... Byl to skvělý nápad na zpracování, to samozřejmě... Možná jsem těchto příběhů již přesycena...


Kniha byla velice zajímavá... Co se týče stylu psaní, je to takové jednoduché, žádné kudrlinky okolo, ale s přihlédnutím, že je to osud samotného spisovatele... Určitě doporučuji k přečtení, protože mne kolikrát zarazilo, jak se o sebe museli kluci postarat, dospělý člověk by to lépe nezvládl...


Neskutečně obludný příběh... Několikrát jsem chtěla knihu odložit... Nejhorší je poznatek toho, že autor má svým způsobem pravdu...


Když jsem knihu četla, neskutečně jsem se styděla za náš národ... Toto téma je stále čerstvé, měli bychom se Pánům letcům všichni klanět, bohužel nám stále vládnou ti, co vládnou... To je ale jiná debata... Kniha skvostná...


Nechápu! Zaujal mě titulek knihy, jelikož zrovna v Brně žiji, bohužel jsem knihu po povídce a půl se znechucením odložila (horší už snad byly jen Nápady laskavého čtenáře od pana Viewegha). Myslím, že ve většině případech umím číst mezi řádky, tady se mi to buďto nepovedlo nebo je to pravdu takový odpad...havran dí: "už víckrát ne"... tohoto autora...

Moc hezky zpracovaný životopis, který se docela i dobře četl, takový příběh... Místy jsem se lehce ztrácela v reáliích, ale i tak se mi kniha líbila... "Kopie, to je láska..."


Bohužel jsem knihu nedokázala dočíst... Nebyla jsem zřejmě připravena na to, číst takové hrůzy. Knihu nedoporučuji lidem slabší povahy. Paní Violu obdivuji a zároveň mne mrzí, že jsem nezvládla její příběh vstřebávat.
