hroubek komentáře u knih

Dokud jsem neslyšel, že to sourozenci Wachowski točí, tak jsem knihu Atlas mraků neznal. Poté co jsem viděl film, jsem byl doslova nadšený a netrvalo to dlouho a musel jsem si koupit knihu. Kniha je nádherně napsaná a čte se moc dobře, krom jednoho příběhu nebo spíše, segmentu. Tím segmentem je Orison Sonmi-451, který je napsaný formou výslechu a je velmi těžký na představivost a propracované detaily utopické budoucnosti. Zbytek segmentů je pak o dost přehlednější a veskrze i lehčí na představivost. Tím neříkám, že jsou lepší, než ta složitější část, ale říkám tím, že se lépe čtou. Ostatně každý segment má své rozličné tempo, styl jakým je napsán a různorodé hrdiny. Přesto mají spoustu věcí společného jako kvalitu, zajímavost, gradaci, zvraty a působivý děj, od kterého se jen tak neodtrhnete. Atlas mraků je výborná kniha, která se mi opravdu moc líbila a doslova miluji posledních pár odstavců knihy.

8 28.06.2015

Můj největší problém s knihou je ten, že jsem film viděl několikrát, než jsem četl knihu. Film je skvělý a totéž mohu říci i o knížce, kterou jsem přečetl jedním dechem a jsem z ní nadšený. A o to více jsem neustále srovnával knihu s filmem. Film je jiné médium, než kniha. A proto se ve spoustě důležitých momentech liší a rozhází se s předlohou. Dost o filmu, kniha je důvod proč tohle píši. Neil Gaiman napsal nádhernou pohádku, která není přímo pro děti, a nejspíše bude bavit více dospělé, přesto je správně kouzelná jako klasické pohádky. Gaiman se nebojí ukazovat dospělé věci(smrt jednorožce, milování nebo zabíjení), ale na druhou stranu se nebojí být dětský a psát krásný příběh o lásce jedno snílka a spadlé hvězdy. Pokud máte rádi pohádky a dobré příběhy, tak rozhodně tuto knihu zkuste, jelikož je moc hezká.

3 21.06.2015

Je to mnohem lepší, než film. Na film jsem se těšil, a když jsem ho viděl tak mě zklamal. Knížka je mnohem lepší, ale i tak se nejedná o nějak extra zábavné čtení. V knížce jsou momenty, kdy jsem četl a dost často mě ucházel význam té dané konverzace. Mám rád, když je něco složitěji napsané, ale nemám rád, když si někdo honí ego a snaží se filozofovat, nad zbytečnými věcmi. O to více jsem ocenil klidné segmenty knížky(pohřeb, rozhovor v kadeřnictví, zastávka u milenky). Chápu, že někteří mají tento typ knížek rádi, já ale ne. Cosmopolis není špatná knížka, má své dobré momenty, ale místy je to fakt nuda.

2 17.06.2015

Kdysi jsem viděl film, který mě opravdu dostal. Pak jsem dlouhou dobu chodil kolem knihy, kterou jsem si chtěl koupit. Na konec jsem jí koupil kamarádce k Vánocům, takže jsem z ní nic neměl, o několik let později jsem měl to štěstí, že jsem jí i já sám našel pod stromečkem. Do knihy jsem se pustil s velkým nadšením, jelikož už jsem byl připravený na styl vyprávění od Johna Irvinga(Poslední noc na Klikaté řece, Dokud Tě nenajdu). Na víc mě tento příběh byl svým způsobem nejbližší a přišel mě o trochu více "jednoduší" a lépe stravitelnější. Irving tady nějak extra zbytečně necestuje kolem světa a ani nestřídá tolik míst, celé to pak působí mnohem ucelenějším dojmem. Dost se mi líbilo jak se přes doktora Larche dostáváme k samotnému Homerovi, jehož příběh je dost zajímavý, strastiplný a hodně nádherně napsaný. Líbily se mi vedlejší postavy jako je Candy, Wally nebo postava Melony. Je to nádherně napsaná knížka, která se čte doslova jedním dechem, a které nechybí něco hlubšího co si budete pamatovat i dlouho po přečtení.

14 12.06.2015

Ke knize jsem přistupoval s čistým štítem a o to více mě bavila. Kniha není jednoduchá, zvláště co se týče odborného popisování strojů, techniky atd. a vyžaduje dost pozornosti. Když, se s tímto poperete, tak dostanete zajímavý příběh, se zajímavou postavou, v zajímavých situacích a časech. Tom McCarthy si doslova hraje se čtenářem a několikrát ho zavede do slepé uličky, jen proto, aby následně zboural zeď do úplně jiné ulice, do které jsme nechtěli jít. V průběhu čtení jsem čekal, že začne spisovatel vysvětlovat některé záhady, ale to se bohužel nestalo. Trochu mě mrzelo, že nevyužil špiónskou tematiku naznačenou v závěrečné části knihy(jako například, že onemocnění v závěru mu mohla způsobit Laura, protože si myslela, že je špion). C je dobrá kniha, která nezaujme všechny a její tempo nemusí sednout každému, ale kdo se do knihy začte, tak ten bude spokojený.

3 10.06.2015

Tuto knihu jsem četl po Poslední noci na Klikaté řece, a tak nějak už jsem tušil jakým způsobem Irving vystaví příběh. Dokud tě nenajdu je mnohem složitější knížka, než jsem čekal, a to zejména, protože se ze začátku odehrává ve významných evropských přístavech a městech. Je zde až moc informacích, jednorázových zajímavých postav, které pomáhají dotvářet atmosféru dané části knihy(prostitutky, zákazníci, tatéři mezi, kterými je i slavný tatér Sailor Jerry). Navíc se knize seznamujeme se světem tetování a tatéru(což se mi líbilo), herectví, divadlo, scenáristické psaní a i natáčení filmů či klasické hudby s náboženskou tématikou. Kniha je nadupaná tématy, myšlenkami a zkrátka je toho tady až moc. A o to více jsem si cenil částí, kdy vyrůstá Jack s Emmou a formuje svůj život a dospívání(první herecké výstupy, zápasení, zneužívání uklízečkou, vztahy se staršími ženami či osamostatnění). Jack a Emma jsou zajímavé postavy a Irving s nimi pracuje perfektně a dokáže jejich příběh vytěžit na maximum. Totéž bych mohl říci i o závěrečné části, ve které se Jack setká s otcem a odhalí pravdu. Dokud tě nenajdu je krásná knížka, která toho má v sobě opravdu hodně a mě mrzí, že tam toho je tolik, jelikož to ztrácí tempo a některé momenty nemají takovou sílu jakou by mohly mít.

3 03.06.2015

Johna Irvinga jsem si oblíbil hned po první přečtené knížce, kterou byla Poslední noc na Klikaté řece. Nevěděl jsem co od knihy dostanu a o to více jsem byl překvapený s jakou výstavbou příběhu přišel Irving. Kniha je rozprostřena na několik desítek let a různých částí amerického východního pobřeží a Kanady. Samotný příběh chytne hned a já jako čtenář jsem četl s nadšením, jelikož mně Irving neustále překvapoval či dojímal. A hlavně jsem si užíval do detailu propracovaný příběh, který v průběhu knihy krásně graduje. Po smrti jedné postavy, jako by knížka ztratila tempo, jelikož už nebylo kam se hnát a utíkat. Příběh jede do své konce pomalu a jistě a je cítit, že se autor chtěl rozloučit s postavami hezky v klidu, jelikož mu na nich záleží. Poslední noc na Klikaté řece je nádherný román plný detailů a perfektně napsaných postav.

5 03.06.2015

Norské dřevo je první knížka, ve které jsem se seznámil s tvorbou od Haruki Murakamiho, a nutno podotknout, že lepší knížku na seznámení s tímto japonským spisovatelem jsem si vybrat nemohl. Norské dřevo je zajímavě napsaná knížka, která v sobě má příběh o velké lásce, utrpení, bolesti a nekonečné ztrátě, mezi kterou hlavní hrdina Tóru prochází. Všechno a všichni odchází jen hlavní hrdina zůstává a přežívá. V knížce je dost dobře vykresleno pomíjivost času a vzpomínek. A díky tomuto faktu je pak prosba od Naoko naprosto logická a svým vlastním zvráceným způsobem nádherná. Knížka možná působí depresivně a melancholicky, zvláště v kontrastu s nádhernou japonskou přírodou, i tak lze o ní říci, že má v sobě spoustu pozitiva. V knížce jsem si doslova zamiloval postavu Reiko a její příběh jak skončila v léčebně. Norské dřevo je nádherná knížka, která se mě velmi líbila a jsem moc rád, že jsem si čí přečetl a tím se seznámil s Murakamim.

10 03.06.2015

Už je to trochu dlouho co jsem tuto parádní knížku četl a pár detailů mě už uteklo, přesto si stále pamatuji, že mě knížka moc bavila. Bylo to dáno hlavně tím, že jsem před knihou viděl film, který mě pomáhal se orientovat v ději, jelikož je tady dost hodně postav, které ne vždy mají velkou roli v příběhu. Dost se mi líbilo, že se příběh netočí jen kolem Smileyho, ale i kolem jiných dost zajímavých postav. Osobně jsem si oblíbil Jima Prideauxu, jehož příběh mě dost bavil. Samotné Smileyho pátrání a vyšetřování je pomalejší, a než se čtenář dostane do příběhu, tak to trochu trvá, a právě o to více je pak kniha působivější a krásně graduje. Je napínavá, tajemná, plná intrik a zrad a poctivé špionážní a detektivní práce. Je to náročná knížka a já se těším až se k ní vrátím a přečtu si jí znovu.

2 03.06.2015

Tak tohle mně vůbec nesedlo. Čekal jsem klasický romantický příběh z viktoriánského anglického venkova. A místo toho jsem dostal příběh o pomstě s velmi rozporuplnými postavy a motivy. Není to moc záživné čtení a myslím si, že to podruhé číst nebudu.

5 31.05.2015

Zajímavě napsaná knížka, která krásně ukazuje, jak se lidé vyrovnávají s něčím co nedokážou pochopit. Prakticky celá kniha je pomalejší, ale to více je atmosférická. Je to hodně o budování atmosféry a popisování útrap jakými zrovna procházejí obyvatelé Anglie. Je vidět, že Wells umí přidat, když je potřebuje a dodat dané situaci na váze. Zajímavá kniha, která není nejstrhující, ale má parádní atmosféru.

3 23.05.2015

Ze začátku dost zajímavé. Příjezd do vesnice,ubytování, první setkávání s lidmi. Všechno parádně funguje, ale pak se začneme vracet do minulosti a hlavní postava nám vypráví co všechno udělal, kolika lidem ublížil a jak moc trpí a jak si sám sebe moc váží atd. A tady se to u mě láme, jelikož se mně hlavní hrdina zprotiví a začne mě trochu nudit. Bohužel ani to parádní finále s naháněním po vesnici nezlepší dojem, že Wells mohl trochu urychlit prostřední část. Jinak je Neviditelný dobrá kniha a ukazuje jak krásně se dá s minimem budovat napětí.

6 23.05.2015

Ve své podstatě je to pohádka o krásné labuti, která sama sebe považuje za ošklivé káčátko, dokud jí krásný, bohatý a chytrý labuťák nepřesvědčí o opaku a ukáže jí spousty odstínu milování, tedy lásky. Knihu jsem si přečetl ze zajímavosti a rozhodně se nesměji čtenářkám(čtenářům), že knihu obdivují a staví jí na piedestal všech knih. Chápu to. Kniha je napsaná dost jednoduše a není to žádné složité čtení, dokonce je to i chvílemi dost zábavné, a nemusí jí zrovna o detailní popis souložení, předehry, či hraní si v červené knihovně. Kniha má fakt pár dobrý momentů. Bohužel pak je tam ten zbytek, kde se postavy chovají jako hlupáci, v případě Anastasie jako blbky. Několik desítek stránek je doslova o ničem, a ta ironie a sarkasmus ne vždy fungují. Četl jsem horší knihy, ale moc si na ně nepamatuji. Padesát odstínu šedi mně nijak neublížilo, ale znovu bych to nečetl.

6 23.05.2015

Já jsem na Hobita šel, až po slavné trilogii o prstenu moci a dost mile mě překvapilo, že Hobit je pohádka. A o to více jsem si jí užil. Postavy jsou sympatické, děj má spád, není tam tolik mytologie a čte se to opravdu moc pěkně a ani na chvilku to nenudí, možná ke konci. Hobit je správná fantasy pohádka, která má dobré momenty, napětí a perfektně napsané rozhovory mezi Bilbem a Glumem či drakem Šmakem.

9 23.05.2015

Hmatatelný čas není špatná kniha. Je to velmi náročná kniha, plná lásky ke slovům a souvětím a samotného jazyka. Je to kniha, která se nepodbízí a v určitých momentech je dost chladná a čtenář si jen těžko může oblíbit, takovéto (anti)hrdiny. Vasta si hraje se souvětími a několikrát prolíná reálný svět se snovým, takovým způsobem, že se občas ztrácí niť. V důležitých momentech knihy je naopak velmi klidný a přesný a doslova nic neuspěchává a nechává nás jako čtenáře v těch momentech vycukat. Začátek knížky mně moc nebavil, prostřední čas, do nejzásadnějšího zlomu mě bavila, ale konec mě nechytl. Může zato hlavně to, že jsem to postavám nevěřil, v určitém okamžiku jsem jimi pohrdal a nejvíce hlavním hrdinou, který byl obrovský srab, protože se rozhodl pozdě něco udělat. Postavy nejsou černobílé, ale těžko se k nim hledá cesta. Je to zajímavá knížka, dost náročná, a vyžaduje pozornost a trpělivost. Tohle knížka, kterou bych nikomu nedoporučil, jelikož ani nevím jak bych jí měl někomu doporučit.

2 22.05.2015

Tuto knihu jsem si přečetl poté co jsem viděl stejnojmenný film, který se mně hodně moc líbil. A knížka jde ještě dál. Je to opravdu zajímavé čtení, který je někdy vtipné a někdy je, tak nepříjemné až z něho mrazí v zádech a při čtení jsem cítil opravdovou solidaritu s postavy. Je to moc dobře napsané a příběh krásně graduje v každém vyprávění a to takovým způsobem, že jsem to doslova hltal. A to, že je knížka spíše pro ženy mně vůbec nevadilo, ba naopak o to více jsem si jí užil. Černobílý svět je knížka, která je hezky napsaná a dokáže prodat vážné téma s lehkosti, ale nikdy ho nezlehčuje.

8 18.05.2015

Cormac McCarthy nepíše obyčejné knihy, a tahle je toho krásný důkaz. Cesta je ve své podstatě dost jednoduše napsaná knih, ale její myšlenka je opravdu silná. Čte se to velmi dobře, jelikož je to hodně napínavé a nikdy nevíte co může přijít. McCarthy nikam nespěchá a moc dobře ví, kdy má přidat a kdy ubrat navíc má velmi specifický náhled na svět a danou situaci. Lze říci, že se kniha čte jedním dechem a opravdu stojí za to jí věnovat svůj čas.

11 18.05.2015

Když, nám o tom poprvé vyprávěla učitelka ve škole, tak mě to přišlo zajímavé a rozhodl jsem si pak knížku pořídit a přečíst. Ne každý příběh a téma je perfektní, vtipné a bezchybné, některé jsou opravdu nudné a vlečou se, ale těch špatných je opravdu minimum. Ty lepší nebo výborné, pak připravují velmi kvalitní a zábavné čtení, které i při druhém čtení neomrzí.

3 18.05.2015

Poprvé jsem knížku zkoušel přečíst na základce, ale tam jsem selhal. Na podruhé jsem to dotáhl do konce a dost se mi knížka líbila. Hodně se mi líbilo jak Dickens pracuje s postavy, postavení, majetnými rozdíly a taky s láskou, která je zde docela krutá. Zaujalo mně, že Pip dělá chyby, které se mu později vrací, ale ve svém nitru je a byl a vždycky bude ten chudý kluk co se spokojil s málem co měl se svým nejlepším přítelem Joem. Tato kniha se mi dost líbila, a když je čtenář starší, tak vidí ten přesah, který kniha má, i když je její příběh jednoduší.

2 12.05.2015

Nelze říci, že je Červený a černý špatná knížka, ale lze říci, že je nudná, zbytečně zdlouhavá a v neposlední řadě zahleděná do sebe. Stendhal ví co svým románem chce říci, přesto mně to nechytlo a může zato nesympatický hlavní hrdina, který si nikdy neváží toho co mám a doslova ničí všechny životy kolem sebe a ještě se cítí ukřivděný. Knižka je zajímavá, ale podruhé bych jí nečetl.

4 12.05.2015