hroubek komentáře u knih

Na závěrečný díl Whedonova runu jsem byl dost zvědav, jelikož třetí díl měl moc povedený zakončení. Na jednu stranu mě mrzelo, že zmizela jistá komornost, ale na tu druhou stranu k tomuhle to celé směřovalo, takže stěžovat si, že záchrana světů je řádně epická by bylo na hlavu. Whedon do příběhu přidá nové postavy, nové linky a začne vysvětlovat, proč se věcí dějí. A já jsem se při čtení nemohl zbavit pocit, že Whedon musí vytvořit nějaké podhoubí. Aby se dva tři sešity "něco" dělo, než se začne dít to skutečně důležité a rozhodující. U desítek scén jsem si říkal, že jsou fajn, ale kdyby tam nebyly, tak se nic nestane. Naštěstí pak přijdou poslední dva sešity, kdy Whedon sešlápne plyn na podlahu a frčí do emocionálně silné a parádně vygradovaného finále. A to finále je opravdu hodně povedené, silné a dokáže dojmout. Dojmout tím jakou váhu měla záchrana dvou světů, že to nebylo zadarmo, a chtělo to hodně moc odvahy. Odvahu, kterou mají superhrdinové, jelikož vědí, že za správné věci se vyplatí obětovat. Nezastavitelní je hlavně v závěru dost působivý a silný komiks.

U druhého dílu mi nesedl záporák a tón jakým se příběh stočil. U třetí dílů se jménem Rozervaní jsem zpočátku měl ten samý problém. Jenže pak to po prvním sešitu přijde a Whedon rozehraje hodně hnusnou psychologickou hru, ve které ničí jednoho X-Mena za druhým. A tady se ukazuje, jak hezky má Whedon svůj run promyšlený, co si může dovolit, jak moc chce zlomit oblíbené postavy. Nikdo nebude ušetřený. Čte se to hodně dobře. Děj má spád, přichází jeden zvrat za druhým, a průběžně dostáváme i nějaké odpovědi na otázky z předchozích dílů. Čistě z mého pohledu se povedl závěrečný sešit, kde se vše důležité uzavře a doslova se rozkopnou dveře pro epické finále v podání posledního dílu. Rozervaní je dobrý a silný komiks, kde X-Meni zažijí krušné a těžké chvilky.

Další díl z runu od Joss Whedona. V prvním díle mi Whedon ukázal, že moc dobře ví, co dělá, že dokáže s lehkostí odvyprávět svůj příběh a nebojí se tnout do živého. A více, než na nějaký originální příběh sazí na postavy a jejich vlastní dynamiku. Whedon na všechno ve druhém díle hezky navazuje a přidává nového originálního záporáka a jisté morální otázky. Co se týče morálních otázek, tak super. Co se týče záporáka, tak je rozhodně zajímavý, ale vůbec mi nesedl, jelikož je zas až moc mocný a prakticky neporazitelný - proto nesnáším Ultrona. Komiks má opět dobré a silné momenty, parádní dialogové výměny a povedený zvrat na konci. Boj je trochu slabší díl, ale pořád je to dobré čtení.

Hodně povedený start. Četl jsem tento komiks před lety a teď jsem si ho zopakoval, a jsem rád, že stále parádně šlape. U X-Menů je největší potíž ta, že za ty roky se jim stalo všechno špatné, co se jim mohlo stát. Takže přijít s nějakým originálním příběhem je opravdu nadlidský výkon. Scénárista Joss Whedon se rozhodl na to jít trochu jinak. Po stránce zápletky nepřichází s ničím revolučním, ale to opravdu zajímavé jsou mezi lidské, pardon mezi mutanské vztahy. Tady Whedon úřaduje. Komiks je nahláškovaný, postavy si neustále vyměňují dialogy, a honí si ego. Ale pod tím vším macho chováním je schované to důležité. To jak postavy drží při sobě, jak dokáží pracovat jako tým, a jaké dokáží dělat rozhodnutí. A to mě dost bavilo. Whedon je hlavně filmový a seriálový scénárista. Proto jeho komiks vypadá více jako film. Přehledné panely, úderné tempo, dialogy jen tam, kde jsou třeba a hodně akce. Já jsem dost spokojený a jako začátek nové série to funguje parádně.

Krásný komiks, který je staromilský a naschvál působí lehce retro, ale svými základními myšlenkami a pointou mi byl velmi blízko. Paul Dini a Alex Ross vytvořili příběh, který výborně funguje, protože je komorní, ale ve výsledku o to intenzivnější, jelikož JLA nebojuje s mocným nepřítelem, ale s virem. Komiks funguje v dnešní době o dost silněji, zvláště když si vzpomeneme, jak lidstvo fungovalo v době pandemie. Jak jsme se vyrovnávali se ztrátou a omezením našich běžných potřeb a svobod, jak jsme bojovali s dezinformacemi, strachem z nákazy či lidským hyenismem. Dinimu a Rossovi se podařilo výborně zobrazit, jak se pár jedinců snaží udržet Zemi v klidu a míru, aby nebouchla jako pomyslný Papinův hrnec. Strach z neznámého je opravdu silný. Především strach z něčeho, co člověk nedokáže ovládnout a musí se spoléhat na víru, že to dobře dopadne, a že nás nejmocnější hrdinové světa zachrání. I kdyby to znamenalo, že nás budou muset zachraňovat před námi samotnými. Autoři staví na jednoduché myšlence, kterou skvěle rozvadí a dokáží krásně vygradovat. Velkou zásluhu na tom má fakt, že vypravěčem příběhu není Superman, ale Martian Manhunter. Obrovskou radost mi udělalo i to, že JLA zde funguje jako výborný tým. Nikdo tady není hlavní hráč, všichni pracují jako tým s velkým T. Samotný komiks se může pyšnit mimořádně nádhernou kresbou od Alexe Rosse, díky které lze komiks jednoznačně označit za umělecké dílo. Velmi doporučuji číst komiks hezky pomaličku a vychutnávat si kresbu a přirozené dialogy a myšlenky. JLA: Svoboda a spravedlnost je z mého pohledu opravdu povedený a silný komiks, který mi udělal obrovskou radost.

Thomase Hardyho jsem si zamiloval poté, co jsem přečetl Daleko od hlučícího davu. Daleko od hlučícího davu je výborná kniha, která dokáže nabídnout realistickou romantiku, ukázat nám těžký život na venkově a hlavně nám dala skvěle napsané postavy, u kterých platí, že mají mnoho vrstev a rozhodně nejsou dokonale. Na Tess z d'Urbervillů jsem se dost těšil. Zvláště poté, co této knize skládá velkou poctu John Irving ve své knize Modlitba za Owena Meanyho. A o to více mě mrzí, že musím napsat, že mě kniha zklamala. V první řadě je třeba říci, že je to zajímavá kniha se silnými myšlenkami. V jednotlivých pasáží je skvělá. Opravdu jsou některé pasáže nádherně napsané a Hardy předvádí neuvěřitelnou práci se slovy při popisovaní krajiny, přírody a života na venkově. Bohužel jsem se nemohl zbavit pocitu, že je kniha natahovaná, repetitivní a místy to není vděčné čtení. Hrdinka Tess se rozhodne jít cestou pokání. A svým způsobem je i čtení místy takové pokání. Hardy to napsal takto schválně a já plně chápu proč. Přesto nemohu tvrdit, že jsem s výsledkem tak spokojený, jak jsem si myslel nebo lépe řečeno, jak jsem si přál. Knihu jsem četl opravdu dlouho, mnohem delší čas než je zdrávo. Tess z d'Urbervillů je těžká a náročná kniha plná symbolismu, víry, naděje, pokání a pokory. Není to kniha pro každého a pokud vám nesedne, tak je to pochopitelné. Ale pokud vám sedne, tak jsem si jist, že z ní bude nadšení.

Jelikož jde o autorský komiks, tak se o scénář opět postaral Jérémy Petiqueux, jenž si zkráceně nechává říkat Jérémy. Prakticky bych mohl zkopírovat svá slova z recenze na první část příběhu, protože by platila i pro tento komiks. Tedy až na pár zásadních změn.

Jérémy konečně dává nějaké informace jak celý svět Étherie funguje. Jaká jsou pravidla, a o co se reálně hraje. Trošku mě mrzí, že něco podobného nepřišlo na začátku první knihy, jelikož bych se jako čtenář mnohem lépe orientoval a chápal bych, o co celou dobu šlo. Jaké jsou motivace, a proč postavy jednají, tak jak jednají. Po přečtení druhé kniha celá první kniha dává mnohem lepší smysl.

Osobně se mi líbilo jak je Jérémy o dost ambicióznější a sebevědomější. Příběh mám spoustu epických momentů, velkých scén a je propracovaný a kreativní. Je hodně poznat, jak si scénárista vyhrál s některými zápletkami, přidal nové charaktery a celkově rozšířil celou mytologie. Navíc se ukáže, jak měl autor hlavní myšlenku od začátku promyšlenou, což jsou rozhodně plusové body.

Znovu se bohužel ukáže, že v Jérémyho hlavě vše funguje o trochu lépe, než na papíře. Pár věcí je uspěchaných nebo překombinovaných. Některé zvraty mi přišly, že jsou dost na efekt. Na druhou stranu to v rámci žánru a příběhu šlape, tak jak má a ani trochu to neuráží. Jérémy několikrát nemusel tolik spěchat, mohl některé věci pojmout jinak, přesto ve výsledku jsem se dost dobře bavil a četl jedním dechem.

Znovu bych mohl opsat to, co jsem napsal k první knize. U druhé knihy vnímám, že je Jérémy ještě šikovnější a posouvá své měřítky. Opět jde o krásnou kresbu plnou detailů, na kterou se skvěle kouká. Příběh je ještě epičtější, střídají se lokace, a máme tu nové postavy. A s tím vším si autor, kreslíř a kolorista v jedné osobě naprosto s přehledem poradil.

O barvách a barevné paletě mohu znovu jen napsat, že je moc krásná. Jérémy si s každým panelem extrémně vyhrál a já mohu jen a jen doporučit, abyste při čtení komiksu nikam nespěchali a užili si tuhle krásnou kresbu a přesné barvy.

Jsem spokojený, protože se to autorovi podařilo moc hezky dovyprávět a zakončit svůj příběh, aby to dávalo smysl. Ve výsledku je druhá kniha o Vesper hodně povedená a zábavná. Má úderný příběh, dobré zvraty, super tempo, a v určitých momentech je správně epická. Navíc autor konečně vysvětlí, jak jeho svět funguje. Znovu platí, že v některých momentech je to uspěchané, překombinované a udělané na efekt. Ale to jsou z mého pohledu drobné výtky, jelikož zbytek šlape více, než dobře. Za sebe mohu komiks doporučit, jelikož se jedná o kvalitní fantasy příběh.

Šílenství - Čistě z mého pohledu, spojení scénáristy Gartha Ennise a Batmana znělo více než slibně. A samotný příběh mi to po celou dobu dokazoval. Ennis umí být ve svých příbězích hodně nekompromisní a umí dělat ošklivé věci. Nebojí se být krutý, zlý a ukazovat to nejhorší, co v sobě lidé mají. Navíc Ennis do příběhu zapojil své „oblíbené“ téma – válku ve Vietnamu. Ennisovi se v tomto příběhu podařilo vytvořit zajímavého záporáka, který je do značné míry jiný, než většina Batmanových soupeřů. Velkou dynamiku do příběhu přináší i dvojice soukromých vyšetřovatelů Carson a Oakleyová, kteří se nebojí být na hraně zákona a někdy tu pomyslnou hranici překročit pro vyšší dobro. Navíc to celé v rámci příběhu a celkové pointy dává naprostý smysl. Pár věcí mi tolik nesedlo, ale ty tři sešity jsem slupnul jako malinu.

O výtvarnou stránku komiksu se postarali Will Simpson a Dan Brown. Oba pánové dostali velkou možnost se hezky vyřádit, díky zápletce příběhu. Ke všemu se jim podařilo, aby naplno vyniknul Ennisův scénář. Hodně dobrá práce.

Nákaza - Přiznám se, že mě dost mrzí, že nemá tolik načtené komiksy od Warrena Ellise. Vím, že je to velmi šikovný a talentovaný scénárista a já bych si toho od něj rád načetl více. V prvním příběhu scénárista Ennis zapojil do příběhu válku. I Warren Ellis do své příběhu dal kritiku války a korporací, co vydělávají na zabíjení. Ellisův příběh není žádné veselé čtení. Scénárista proti Batmanovi vyslal dva záporáky, kteří nejsou záporáci v pravém smyslu slova, ale jsou to oběti. Bohužel jsou v takovém stavu, že neexistuje moc možností, jak je zastavit. A to bude pro Batmana těžká volba. Na scénáři je silné, jak se dokáže koukat optikou záporáků, protože oni mají pokroucené vidění světa a mnohdy si neuvědomují, co skutečně páchají. Jsem velmi rád, že zde nechybí úderná pointa, která příběh povyšuje.

Kresbu a barvy si vzali na starost John McCrea a Digital Chameleon. Kresba je taková specifická. Odpovídá atmosféře, místy je působivá a krásná, ale pak tam jsou panely, které se vůbec nepovedly. Barevná paleta hezky sedí k příběhu a dotváří ten intenzivní pocit z příběhu.

Scénárista Doug Moench je velmi zkušený scénárista a s Batmanem má hodně moc zkušeností – podílel se na velké komiksové události, které se říká Knightfall. To je ten slavný příběh, kde Bane zlomí Batmanovi páteř. Moench má tedy zkušeností na rozdávání, takže tady jsem neměl strach, že bych nedostal potřebnou kvalitu.

Na komiks jsem se docela dost těšil, jelikož mi příběh přišel zajímavý. Batman vs. Drákula zní hrozně cool. A bohužel musím přiznat, že jsem si ho neužil, tak jak jsem doufal. Do velké míry za to mohou mé očekávání. A také to, že jsem se na komiks nenaladil, tak jak bych si přál. A to mě dost štve.

Komiks se skládá ze tří velkých příběhů – Rudý déšť – Krvavá bouře – Karmínová mlha. Každá část nabídne diametrálně odlišný příběh a přístup k Batmanovi. V Rudém dešti je to hlavně o souboji s Drákulou. Zde Batman nejvíce řeší, že musí přijmout existenci upírů a vymyslet jak zastavit Drákulu, aby nezničil Gotham a pak i celý svět. Bude muset obětovat skoro všechno, aby tohle nestoudné zlo zastavil.

Krvavá bouře na scénu přivádí Jokera, jenž se snaží vyplnit zločinecké vakuum a využívá k tomu upíry. V této části se mění status quo a vidíme, co se s Batmanem stalo po souboji s Drákulou. Moench tady přichází s dobrými nápady a je to rozhodně zajímavé. Jen mi občas přišlo, že část věcí jede na první dobrou.

Karmínová mlha je z celého svazku nejoriginálnější, nejdivočejší a také umí nejvíce překvapovat tím, jak se u ní Moench urval ze řetězu. Tohle byla nekompromisní jízda plná násilí a deprese. A také se tady odehraje souboj o poslední část Batmanovi duše. Celý příběh sem směřoval a já jsem si závěr hodně užil, protože se nedrží zkrátka a umí tnout do živého.

Můj největší problém se scénářem celého komiksu je ten, že objektivně není špatný a jsou tu fakt dobré nápady. Na druhou stranu je to místy, tak moc ukecané, zdlouhavé, repetitivní a postavy mají neustálou potřebu neustále opakovat ty samé dialogy. Tohle je pro komiksové příběhy běžné, ale z nějakého důvodu mi to tady vůbec nesedlo.

O kresbu celého komiksu se postaral Kelly Jones a povedlo se mu vytvořit goticky laděnou kresbu, která k příběhu náramně pasuje. Bohužel opět je tady jedno obří ALE. Některé stránky a panely, jenž Jones vytvořil jsou nádherné. Opravdu moc krásné stránky, na které se lze koukat dlouhé minuty. Jenže za dvě tři stránky přijdou jiné strany, a ty prostě působily jinak. Nevím jestli to byl účel, jestli Jones byl vyčerpaný, přesto si toho nešlo nevšimnout, že kvalita kresby často mění. A to mě osobně dost zamrzelo.

Barevná stránka komiksu se mi líbila a mnohokrát správně vystihovala atmosféru, kterou příběh zrovna má. První dva příběhy májí tlumenější barvy. Třetí je nejvíce barevný i co se kresby trochu jiný. Jones u Karmínové mlhy zvolil jiný přístup kresby a celkově se tím proměnila i barevná paleta. Oproti prvním dvou příběhům působí třetí daleko svěžeji.

Hodně jsem se na komiks těšil a měl jsem velká očekávání, jelikož v sérii Legendy DC vycházejí velké pecky. A to více mě mrzí, že mi to nesedlo, tak jak bych si přál. Úplně jsem se nenaladil na styl jakým Moench příběh vypraví. V jednotlivých částech je komiks parádní, napínavý a umí překvapovat, ale jako celek čistě z mého pohledu lehce drhne a občas je zbytečně ukecanější a pomalejší. Nicméně věřím, že pokud se na náladu komiksu naladíte a máte rádi Batmana a upíry, tak budete o hodně více spokojenější, než já. Zkuste komiksu dát šanci a třeba budete nadšený.

(SPOILER) Parádní a smysluplné zakončení jednoho velmi silného příběhu. Je strašně krásné číst a vidět, jak scénárista Jason Aaron svůj závěr runu vystavěl. Žádná zbytečná uspěchanost, žádná zbytečná výplň. Vše tady dává naprostý smysl. Aaron skvěle posouvá všechny postavy tam, kde mají být. Velmi svěžím prvkem bylo zapojení jedné vražedkyně, která se s ničím nemazlí. Opravdová síla celého komiksu spočívá v jeho příběhu a vyznění. Vyznění, o kterém se dá dlouze přemýšlet. Aaron zvolil netradiční pohled na Franka a v závěru sklízí všechny ovace. To, co pečlivě naznačoval a budoval, se v závěru spojí do intimního a civilního finále, jehož sílu si naplno uvědomíte až po nějaké chvilce. Sám teď cítím, že mám potřebu si poslední sešit přečíst ještě jednou. Znovu a znovu se zamyslet na některými dialogy a ještě jednou se rozloučit s jedním velkým bojovníkem, které mu se po dlouhých letech splnilo jeho největší přání - Najít klid v hlavě i duši a vrátit se ke své rodině. Moc povedené finále. Děkuji Jasone, po Skalpech další dojemné zakončení. Odpočívej v pokoji Franku, zasloužíš si to.

Ve Frankovi tnul scénárista Jason Aaaron do živého a přináší krutou pravdu. Pravdu, která bolí jako tvrdá rána do obličeje. Pravdu, která se zarývá hluboko pod kůži. Pravdu, která je ve výsledku extrémně smutná a děsivá. Aaron v tomto díle nabízí hezký psychologický rozbor a cestu do zlomené duše. V jistých ohledech jde Aaron v určitých myšlenkách ještě dál, než Ennis. A je to sakra zajímavé a kvalitní čtení. A také smutné. Válka člověka změní. Franka změnila úplně. A nejvíce to zjistil, když se vrátil domů. Domů, kde žádná válka není. Jen klid a milující rodina. Ta hlavní myšlenka se Aaronovi povedla a je pro celý jeho run stěžejní. Ennis by si ji nedovolil, ale v Aaronově podaní funguje přirozeně. Kresba od Steva Dillona není povedená, přesto se pro příběh, kde se řeší prázdnota, samota a odevzdanost, hodila. Frank je hodně silný a povedený komiks a já doufám, že finální díl bude ještě lepší.

O trochu lepší, než první díl. Nejdůležitější je, že už vím, jakým stylem chce Aaron tvořit svůj run a naladil jsem se na to. Už mi tolik nevadilo, že je Frank na vedlejší koleji. Nevadilo mi, že je to pojaté z jiného úhlu. Tohle je příběh o Bullseyeovi. O úchylném, zvráceném Bullseyeovi. Tohle není jen nájemný vrah. Tohle je magor, psychopat a do jisté míry i velký pedant. Bere své zakázky jako výzvy, zkoušky svých dovedností, a je schopen jít za hranu a obětovat všechny i všechno. Tohle se musí Aaronovi nechat. Stvořil opravdu zvrácenou postavu, které budete přát, co nejbolestivější smrt. Celý ten konflikt mezi Punisherem a Bullseyem je parádně napsaný, vygradovaný a do velké míry je z něj cítit, že o jde opravdu do tuhého. Bullseye není žádná hrubá síla jako byl Barracuda, žádný vyčůraný gangster či mafián. Bullseye je inteligentní psychopat, co půjde až na dřen, aby Punishera zabil. A celý tento souboj skončí smrtí jednoho z nich. Komiks mě bavil, mám k němu jisté výhrady, a určitě jsou tu věci, co by šli po příběhové nebo grafické stránce udělat lépe. Přesto jde o dost originální a osobitou záležitost, která mě baví. Těším se na další díl.

Ve svých komentářích jsem několikrát napsal, že mám moc rád tvorbu Jasona Aarona. Aaron patří podle mého skromného názoru mezi nejtalentovanější mainstremové komiksové tvůrce. Líbí se mi styl, jakým Aaron píše své příběhy a postavy. Baví mě jeho nekompromisnost, i snaha přistupovat k dané látce svěže a po svém. Hodně jsem se těšil na jeho pojetí Punishera. A tady přišel první menší šok. Tohle není komiks věnovaný Punisherovi, ale Kingpinovi. Prakticky je tady Frank na vedlejší koleji. A co více, není to takový drsňák jako byl v příbězích, co psal Ennis. Číst Aaronův run hned po Ennisově runu není úplně nejlepší, jelikož Ennis vytvořil s Punisherem ikonické příběhy. Na druhou stranu je hodně super, že Aaron zkouší nové věci, nový pohled, nový přístup. A to celé sérii MAX dává novou příchuť. A jakmile přestane vnímat stín Ennise, tak si uvědomíte, jak dobrou věc Aaron píše. Jak dobře se to čte. Jak je Kingpin parádně napsaný. A jak moc se těšíte, jak příběh bude pokračovat. Jasně, pořád tady je lehká pachuť z toho, že se příběh netočí kolem Franka, ale všechny věci okolo jsou dost dobré a zajímavé. Za sebe mohu říci, že se komiks povedl a těším se na další díly.

Závěrečný díl Ennisova runu u série MAX. Je to parádní. Opravdu moc dobré čtení, kde Ennis znovu všem připomíná, že války nepřináší nic dobrého. Ennis se nebojí tnout do živého a skrze fiktivní knihu kritizovat zrůdnost války ve Vietnamu a chování současné Ameriky. Vytváření světových konfliktů za účelem zisku, posílaní mladých lidí zbytečně na smrt, rasismus či černobílý pohled na svět. Do toho tu je Frank Castle, který je opravdu hodně naštvaný. A když je Frank naštvaný, tak to znamená, že někdo umře. Závěrečný díl Valley Forge, Valley Forge se mi hodně líbil, protože Ennis spojuje různá témata, myšlenky, které nabalil do příběhu s Punisher. Krásně se zde uzavírají všechny linky a motivy, celé finále se povedlo, a totéž platí i pro celý run. Jsem velmi spokojený a už se nemohu dočkat s čím přijde Jason Aaron ve svém runu.

Když, jsem začal číst komiks, tak jsem si řekl, proč Ennis vrátil na scénu postavu, která měla být v žaludku nějakého žraloka. Ze začátku jsem se na to nemohl napojit. Ale pak přišel na konci prvního sešitu ten ZVRAT. Ten zvrat byl jako kopanec do koulí a krásně nastartoval tuhle akční jízdu. Tenhle nelítostný souboj dvou nesmiřitelných postav. Barracuda místy nepůsobí jako člověk, ale jako monstrum a Frank si bude muset sáhnout na dno, aby ho zastavil. Tohle byl souboj dvou rovnocenných soupeřů, kteří si nic nedarují a chtějí toho druhé zničit, zlomit, a pak zabít tím nejbolestivějším a nejbrutálnějším způsobem. Protože jedině ultimátní smrt může ukončit tento nelítostný souboj. Ennis to napsal moc zábavně, bylo hezké vidět novou civilnější polohu Franka a jeho největší strach. Dlouhá chladná tma je povedený komiks a já se těším na poslední díl.

Parádní Punisher, který toho nabízí mnohem více, než se na první pohled zdá. Musím se přiznat, že mě scénárista Garth Ennis příjemně překvapil, jelikož stále dokáže přicházet s novými a zajímavými nápady, které dokáží stát sami osobě. Vdovy nabízí silné myšlenky a motivy, a parádně fungují. Komiks má čtyři linky a každá z linek nabízí jiný úhel pohledu - tedy až na tu Punisherovu, tu známe moc dobře. Některá dostane více prostoru, jiná funguje jako katalyzátor, ale jako celek komiks šlape moc dobře. Ennisovi se podařilo vytvořit intimní příběh, co umí tnout do živého. A vůbec nevadí, že Punisher je v druhé části přesunut na vedlejší kolej. Vdovy jsou silný a povedený komiks a jeden z nejlepších dílů v této sérii.

Asi jsem zvláštní, ale mě ta změna prostředí moc nesedla. Celkově mám trochu problém se samotným příběhem a zápletkou. Ne že by byl špatný, jen je takový jiný. Na druhou stranu je dobře, že scénárista Garth Ennis zkouší nové věci, a dává příběhům i něco nového. Příběh navazuje na komiksy "Matička Rus" a na "Dole je nahoře, černá je bílá" plus přivádí jednoho starého známého z "Irské kuchyně". Po dějové stránce to není, tak přímočaré a máme tu čtyři hlavní postavy a každá něco chce. A jelikož je jednou z postav Punisher, tak to skončí zabíjením. V jednotlivých momentech je komiks úžasný - závěrečný pokec mezi Frankem a Yorkiem, historie Muže z kamene. Ale jako celek to místy drhne. Rozhodně to není špatný komiks, nicméně jsem čekal malinko více.

Po předchozím dílu mírné zklamaní. Otrokáři nasadili laťku opravdu vysoko. Nejnovější díl se nebere tak vážně a je o dost zábavnější, vtipnější, a hlavně se zde objeví výborný záporák Barracuda, který si krade každou scénu pro sebe. Scénárista Garth Ennis si to musel užívat, když psal tento charakter, jenž nadává, souloží a zabíjí. Největší problém celého komiksu je samotná zápletka. Ta mi nesedla, nesedlo mi to korporátní prostředí, i o co se hraje. Naštěstí je tady Barracuda, naštvaný Frank a žraloci. Zábavný komiks, ale v této sérii vyšly o dost lepší díly.

Zatím nejlepší díl, který jsem v sérii MAX četl. Frank během své krvavé pouti narazil na spoustu zlých a odporných lidí, kteří dělali ty největší svinstva. Ale teď se mu do hledáčku dostali skutečné zrůdy. A Frank se rozhodne, že musí zemřít, protože za to, co dělají si nezaslouží žít. Není to hezké čtení a dělají se zde ošklivé věci. V předchozích dílech byly úsměvné momenty. Tady není moc důvodu ke smíchu. Obchodování s lidmi, znásilňovaní, mučení a zabíjení. A pak je tu Frank, který chce vykonat spravedlnost a všechny poslat do pekla. Ennis se nebojí ukázat, že lidé umí být skutečně krutý, a že na světě jsou lidé, co jsou více zrůdy než lidé. A tyhle konkrétní lidé si zaslouží ten nejpřísnější trest. A tímto komiksem si představuje jaký tres by asi byl adekvátní. Nejsmutnější na celém komiksu je fakt, že i když Frank někoho zachrání, tak to neznamená, že zapomene na minulost a vše špatné, co mu se stalo. Někdy prostě nelze zapomenout. Nekompromisní a silný komiks.

Nicky Cavella si myslí, že je chytřejší a drsnější, než všichni v jeho okolí. Nemá strach z Franka a rozhodl se ho naštvat a udělat to osobní. A během pár dnů pozná, že udělal největší chybu svého života. Udělal to pro Franka osobní nebyl geniální nápad. Rozzuřil býka. Garth Ennis mi hezky ukazuje, že tuhle sérii má pěkně promyšlenou, a že se bude celou dobu pěkně navazovat a propojovat. A já si tento díl užil. Protože to byla drsná akční jízda plná mrtvol a cool hlášek. Ennis se místy zas urval ze řetězu a celý "origin" Cavella byl úchylný. Bavilo mě jak se pracuje s O'Brienovou, jak je Castle rozzuřený a pak samozřejmě finále. Hodně silný a dobrý díl.