hroubek komentáře u knih

Prakticky bych mohl zkopírovat komentář k předchozímu dílu a přesně by vystihl mé pocity z tohoto dílu. Tahle série se prostě nedá číst po kouskách nebo s velkými časovými pauzami. Tohle je potřeba mít v hlavě a pamatovat si všechny detaily, narážky, odkazy, a myšlenky. Věřím, že až si jednou celou tuhle sérii přečtu v kuse, tak jí budu vnímat jinak, než jak jí teď čtu po částech. Myslím si, že scénárista Al Ewing to má dobře promyšlené, jen je potřeba vidět příběh komplexněji, a ne jen část. Takže teď jsem mírně zklamaný, protože jsem opět dostal část menšího příběhu ve velkém příběhu, který mi v tento moment tolik nedává, ale časem jako celek bude možná fungovat o dost lépe.

Tahle komiksová série má velké kvalitativní výkyvy. Jednou nám dá scénárista Al Ewing filozofický příběh o vnitřním boji několika osobností, kde cítím bolest a rozpolcenost. A pak zas přepne do mainstreamové rubačky. Ewing je opravdu šikovný scénárista, jenž má postavy Bruce Bannera/Hulka nastudované a kouká na ně jinou optikou. Navíc je znát, že se Ewing inspiroval v minulosti. A to u jiných scénáristů, co psali Hulka, tak u světových autorů a psychologů. Je to zajímavý kontrast, díky kterému je příběh zajímavější, než se na první pohled zdá. Problém je v tom, že to místy Ewing píše složitě, je potřeba znát detailněji předchozí díly, a také historii Hulka. A tady mě to ztrácelo, jelikož jsem cítil, že spoustu věcí je jen na oko. Že se Ewing lehce vyžívá, když může trápit Hulk, přídává další a další osobností, rozšiřuje mýtus o gama hrdinech atd. Na druhou stranu má to hodně dobrý konec, který láká na věcí příští. Hulk je Hulk je část příběhu, která sama osobě tolik nefunguje, ale v rámci celého příběhu bude fungovat o dost lépe.

Povedená a dobře napsaná detektivka, která má moc dobré tempo a spád. Mám rád detektivky a temné případy. Baví mě číst jak policisté, vyšetřovatelé či detektivové odvádí náročnou práci, aby dosáhli spravedlnosti. A pokud je zločin temný a hlavní postavy komplikovanější, tak jsem hodně spokojený. Zde máme velmi ošklivý případ, který si hned získá naší pozornost. Tohle se autorce moc povedlo a během pár stránek jsem byl zaháčkovaný. S hlavními hrdiny to bylo malinko složitější, jelikož v literatuře a ve filmech je obrovská konkurence a vytvořit originálního vyšetřovatele je nadlidský úkol. Trpková se s tím poprala dost dobře a Linhartová je zajímává hlavní hrdinka, které čtenář fandí, protože se mu líbí její zápal pro spravedlnost. S Benešem je to trochu horší, a ostatní členové vyšetřovacího týmu působí jako by byli do počtu. Je to trochu škoda, ale rozumím, že Trpková se soustředila na jiné věci. Osobně bych rád autorku pochválil za samotné vyšetřovaní, které se mi líbilo, bylo napínavé, mělo několik zvratů a hlavně mě bavilo číst, co bude dál. Samotný konec jsem si představoval trochu jinak, přesto jsem byl spokojený. Stvůra je dobrá a napínavá detektivka a já se těším, až si přečtu další dva díly.

Konec šílenství - Příběh Konec šílenství zabírá většinu v prostoru v tomto komiksu. Jedná se příběh se zajímavou myšlenkou. Tou myšlenkou je to, jak by Joker žil, kdyby se mu podařilo zabít Batmana. Jaký by byl smysl jeho života. Našel by si nový cíl, oddal se chaosu nebo zkusil najít lásku. Scénárista J. M. De Matteis má zajímavý nápad a celkem se mu podařilo jít do hloubky ohledně psychického rozpoložení Jokera. Samotný nápad a myšlenka jsou dobré. Bohužel provedení trochu kulhá, a to mě dost mrzelo, protože z této zápletky se dalo z mého pohledu vytěžit o dost více. Scénárista je místy zbytečně ukecaný a mnohokrát dokola opakuje tu samou myšlenku. A takhle pracuje nejen s Jokerem, ale i s Batmanem. Příběh nabízí dobré a napínavé momenty, které umí být působivé. Nicméně pak přijdou části, kde jsem se nudil a prakticky jsem čekal jen na to, až se vše vrátí do starých kolejí. Škoda. 6/10

Nejcennější věc - Jednosešitová jednohubka od začínajícího scénáristy Marka Millar – scénárista se pak proslavil a napsal spoustu luxusních komiksů jako Kick-Ass, Starý dobrý Logan nebo Wolverine: Nepřítel státu. Millar s přehledem odvyprávěl svůj příběh o jedné cenné věci, která byla ukradena, a Bruce Waynea to hodně naštvalo. Příběh má spád, tempo a pointu, kterou asi tak nějak čekáte. Není to špatné, ale taky to není žádná velká pecka. Prostě fajn jednohubka. Nic víc, nic míň. 5/10

Scénář tohoto komiksu si vzal na starost scénárista Lewis Trondheim a od první stránky je znát, že ho tahle práce dost bavila. Trondheim je evidentně ve svém živlu a srší nápady. Ať už jde o hlášky, vtipy nebo práci se slavnými charaktery. Je to hodně svěží a zábavné. Byl jsem příjemně překvapený s kolika nápady Trondheim přijde, a několikrát jsem od srdce zasmál. Navíc pointa příběhu je nečekaná a dost úsměvná.

Po příběhové stránce je to opravdu krátká jednohubka, ale to scénáristovi nebrání v tom, aby byl příběh našlapaný od začátku až do konce. Každou chvilku se mění lokace, které jsou zajímavé a plné vizuálních nápadů, tempo je zběsilé a úderné, a když si myslíte, že vás nemá, co překvapit, tak přijde něco nepředvídatelného a úsměvného. Za sebe mohu říci, že se scénář povedl a Trondheim odvedl hodně dobrou práci.

Vizuální stránka mě na první pohled překvapila. Popravdě byla na mě „až moc“ digitální. Naštěstí jsem si na ní během pár stránek zvykl a pak k mi k příběhu hezky pasovala. Výtvarník Alexis Nesme si s kresbou a s detaily dost vyhrál a podařilo se mu zachytit a přenést estetiku a atmosféru filmů Tima Burtona na jednotlivé stránky.

Scénárista ukotvil příběh v minulosti, a proto dal Nesme hlavním hrdinům jejich starší podobu, která se používala dříve. Díky tomu má samotná kresba krásný retro nádech, který mi k atmosféře příběhu seděl. Nesme si moc pěkně vyhrál se stíny, barvy a přidal do panelů jisté nedokonalosti, aby jednotlivé panely působily starším dojmem. Komiks je krásně nakreslený a Nesme na komiksu odvedl velký kus parádní práce.

Povedená a dobrá jednohubka, kterou jsem si užil. Komiks je primárně určený pro děti, nicméně svou kvalitou dokáže zaujmout i starší čtenáře. Hrůzopark se čte moc hezky. Příběh má spád, parádní tempo, na každé stránce se něco děje a je tu i nečekaná pointa. Z mého pohledu se komiks povedl a mladším čtenářům udělá radost.

Komiks má skvělou zápletku, která si hned získala mou pozornost a já si chtěl komiks hned přečíst, jelikož jsem věřil, že to bude velká pecka. A pak přišlo zklamaní. Bohužel. Měl jsem moc velké očekávání, které se nepovedlo naplnit. A do velké míry za to může scénárista Phillip Kennedy Johnson. Johnson není špatný scénárista, přesto mi přišlo, že zde dělá jednu školáckou chybu za druhou. Má zde zajímavou zápletku a nedokáže jí naplno využít. Špatně pracuje s charaktery, moc se mu nedaří budovat napětí, a ke všemu nedokáže využít přítomnost samotného vetřelce. Postavy se chovají hloupě, nejsou propracované, jsou tu logické chyby a takhle bych mohl pokračovat. Naštěstí má komiks solidní tempo a napětí. Čte se dobře a pokud znáte filmy, tak si užijete jednotlivé odkazy a skryté detaily. Závěrečný sešit krásně tahá příběh nahoru a ukazuje potenciál do budoucna.

Za život jsem přečetl několik komiksů. Viděl jsem stovky stylů. A troufám si říci, že poznám kvalitní kresbu od té méně zdařilé. Tady jsem byl hodně zklamaný. Četl jsem několik komiksů, kde se o kresbu postaral Salvador Larroca. Ta kresba mi přišla víceméně ok, ale nadšený jsem z ní moc nebyl. U tohoto komiksu mi velmi nesedla a čistě z mého pohledu Larroca neodvedl moc hezkou práci. Vetřelec, všechny nechutárny atd. vypadají skvěle, ale ten zbytek je opravdu ošklivý. Postavy vypadají divně, mění se jim tvary obličejů, mimika je zvláštní, a celé to vypadá hnusně digitálně. Někdy si Larroca vyhraje s detaily, a pak na jiných panelech je vidět jaká si prázdnota.

Barvy si vzal na starost umělec Guru-eFx. Opět platí to samé jako u kresby. Vetřelec a další potvory jsou perfektně udělané, ale ten zbytek je takový nijaký. Standartní práce, která neurazí, ale na zadek jsem si z ní nesedl.

Hodně jsem se těšil a bohužel jsem zklamaný. Scénárista nedokázal vytěžit zápletku na maximum, a k mé smůle se mi nelíbila ani kresba. Nicméně, stále tady vidím velký potenciál, že by se to mohlo v druhém díle zlepšit. Konec komiksu dává velkou naději do budoucna, takže já druhému dílu šanci dám a budu doufat, že mi sedne lépe, než první.

Zatím asi nejtěžší a nejnáročnější kniha, kterou jsem od Irvinga četl. Přiznám se, že jsem s knihou ze začátku dost bojoval. Trvalo mi, než jsem se začetl, protože nám to Irving vůbec neusnadnil. Není to jednoduchá kniha, a Irving sází na složitější témata jako je víra, náboženství, nevyhnutelnost osudu a nebojí se jít v mnoha ohledech do hloubky. Navíc jsem měl pocit, že se Irving potřebuje více než kdy jindy pořádně vypsat, a proto je příběh opravdu dlouhý, detailní a místy i trochu utahaný. Jakoby Irving tuhle knihu nechtěl dopsat a stále oddaloval nevyhnutelný konec. Kniha má úžasné a skvělé momenty, které se četly jedním dechem a měl jsem u nich úsměv od ucha k uchu. Bohužel v knize jsou jisté pasáže, u nich jsem si říkal, že se Irving opakuje, děj nikam neposouvají a klidně tady být nemusely. Kdyby kniha měla o sto stránek méně, tak by se podle mě nic nestalo, a kniha by jako celek byla údernější. I přestože mám ke knize dost výhrad, tak je to nádherná ukázka toho, jak skvěle Irving umí psát, popisovat, vyprávět, tvořit zajímavé příběhy, případně vytvářet propracované charaktery. V tomto ohledu znovu a opět klobouk dolů. Modlitba za Owena Meanyho je náročná kniha, ale pokud vás chytne, tak dostane výborně odvyprávěný příběh.

Sedm zlatých měst - Moc příjemný návrat do dětských let. Hned z počátku na mě dýchla atmosféra šestákových dobrodružství, které miluji. Příběh byl zábavný a hezky ubíhal. Několikrát jsem se přistihl, jak mám úsměv od ucha k uchu, a užívám si dialogy a dané situace. Místy jsem si všiml, že se scénárista Carl Barks nezdržuje s detaily a prostě vypraví svůj příběh, tak jak je třeba. Na druhou stranu to skoro vůbec nerušilo a navíc jde o příběh, který je primárně věnovaný mladším čtenářům. Takže z mé strany spokojenost a dostal jsem víceméně to, co jsem chtěl dostat. 7/10

Země pod zemí - Spokojenost. Cítil jsem, že v tomto příběhu je scénárista Carl Barks vypsanější a zkušenější. Tento příběh působí mnohem vtipněji a také o dost více vynikne povaha samotného strýčka Skrblíka. Samotná zápletka je správně přepálená a zábavná. Líbilo se mi, jaký to má spád a mnohem více prostoru dostane jak Donald, tak i Kulík, Dulík a Bubík. Velmi mi sedla pointa, která mě rozesmála. Hodně dobrá práce. 7,5/10

Pizzarovo zlato - Tohle byla lahůdka. Třetí příběh mi moc sedl a já si opravdu hodně užil. Parádní příběh, výborné dialogy a hlášky, skvěle vypointované situace, a ke všemu to má perfektní dobrodružnou atmosféru. Je to vtipné, je to zábavné, a čte se to jedním dechem. Carl Barks si to s naprostou elegancí odvyprávěl, a největší nedostatek tohoto příběhu je ten, že je krátký. Tady bych si přál, aby to bylo o dost delší. Krásný příběh. 8,5/10

Povedená a hodně ulítla jednohubka, která má zběsilé tempo a nebere se tak úplně vážně. Scénárista Mark Millar umí psát, což nám už několikrát ukázal. A zde se rozhodl, že si odvypráví příběh o cestování čase, kde hlavní hrdinové dělají bordel a užívají si všechno, co je napadne. Je to akční jízda, která spolehlivě zabaví, ale nesmí se u ní moc přemýšlet. Postavy mají být opravdu moc chytří, a místo toho se chovají jako kluci v cukrárně s bezednou peněženkou. Ke konci jim alespoň Millar dá nějaký dramatický oblouk, charakteristické rysy, a samozřejmě morální ponaučení. Chrononauti jsou zábavná akční jízda, která dobře pobaví, ale nic hlubšího od ní nečekejte.

Mám rád komiksy od Jasona Aarona. Mám rád styl jakým Aaron tvoří komiksy, a je jedno jestli jde o jeho originální tvorbu nebo tvorbu pro velké hráče. Aaron prostě umí psát a vyprávět. Takže mé očekávání od nových Želv Ninja byly velké.

Mám obrovskou radost, že mohu napsat, že se Návrat do New Yorku povedl a Aaron si pro nás připravil hodně zajímavý příběh, který bude dospělejší a temnější, než jsem čekal. Želvy Ninja začínaly jako drsnější komiksy. Pak přišel velmi populární animovaný seriál s filmy, a více méně se pak tvůrci snažili cílit na mladší diváky a čtenáře. Jason Aaron se vrací k drsnějším kořenům Želv, a nebojí se přitvrdit a dělat naším hrdinům ošklivé věci.

Aaron zde vypraví příběh dospělých Želv Ninja. Takže tady nenajdete žádné pubertální vtípky a odlehčenou zábavu. V tomto případě máme čtyři zlomené želvy, kteří si procházejí svými problémy a snaží se najít rovnováhu a smysl života. Scénárista se s titulní čtveřicí nepáře a dává jim solidně zabrat. A místy to není hezké čtení – Donnieho linka.

Moc se mi líbilo, jakým způsobem Aaron hlavní hrdiny pojal po scénáristické a vypravěčské stránce. V úvodní čtyřech sešitech Aaron krásně mění styl vyprávění, tempo a myšlenkové pochody. Pro mě jako pro fanouška to bylo velmi zajímavé a užíval jsem si Aaronův tvůrčí rozsah a parádní práci s charaktery. Po scénáristické stránce jsem dost spokojený.

Tento komiks je specifický v tom, že každý sešit dělal někdo jiný. Takže tu máme šest různých umělců a dalších šest různých umělců, co se postarali o barvy. Pro někoho to bude problém, protože komiks nemá jednotný styl. Já se toho trochu bál, ale nakonec mi to hodně sedlo. A zvláště u prvních čtyřech sešitů to bylo skvělé, jelikož každý želvák dostal svoji jedinečnou vizuální stránku, která svým způsobem vycházela i z mentálního rozpoložení daného želváka.

Kresba a barvy jsou v topu a já si užil všechny styly, a bavilo mě to, jak je to kreativní a do velké míry autorské. Některá kresba mi sedla více, jiná méně, ale žádná není špatná a vždy je tam vidět velké umění a prvotřídní řemeslo.

Velkou radost mi udělala velká galerie alternativních obálek. Tady uvidíte spoustu luxusních obálek a desítky různých stylů. Je to pastva pro oči a každému fandovi Želv Ninja to udělá obrovskou radost a zahřeje ho to na srdíčku.

Želvy Ninja jsou tu s námi spoustu let. A za tu dobu vzniklo několik stovek příběhů s nimi. Já se popravdě v historii Želv moc nevyznám. Znám hlavní základ příběhu a různé vedlejší postavy. Aaron rozhodně má načteno a nebál se v komiksu odkazovat na spoustu věcí, co se stalo v minulosti. A tady by se pro nové čtenáře hodil nějaký delší úvodní text, který by příběh uvedl do nějaké kontextu, aby čtenář pochopil, co se stalo a jak se daný svět změnil a trochu mu ulehčil ten návrat do světa Želv Ninja. Protože takhle, jak je to po scénáristické stránce napsané je to super, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi chybí dost informací – třeba mi je Aaron v dalším svazku dá, ale v tento moment mi ty informace chyběli.

Návrat Želv Ninja se hodně povedl a udělal mi velkou radost. Jason Aaron napsal moc dobrý a zajímavý příběh, který jsem slupl jako malinu a teď budu dlouhé měsíce čekat na další svazek, který snad bude stejně dobrý jako tento první. Pokud máte rádi Želvy Ninja a dospělejší přístup, tak budete moc spokojený. Takže z mé strany velké doporučení a já osobně doufám, že se vám to bude líbit stejně jako mě.

Nic jsem od scénáristy Kylea Starksa nečetl, takže tohle bylo mé první setkání s tímto scénáristou. Musím se přiznat, že to setkaní se mi velmi líbilo a rád si někdy v budoucnu přečtu další komiksy od tohoto scénáristy. Starks přesně pochopil jaký příběh píše a jak ho chce pojmout. Výborně vybalancoval komediální a dramatickou rovinu a skvěle pracuje se samotnou postavou Peacemakera.

Fakt mě velmi příjemně překvapilo, že je komiks chytřejší, než na první pohled vypadá. Někdo by si mohl říci, že to bude jen další akční výplach, ale to by byla chyba. Starks tady krásně ukazuje, že zvládá komediální rovinu, zábavnou a napínavou akci, a pak i něco hlubšího a osobnějšího. A já jsem si to užíval, protože je to opravdu hodně dobře napsané.

Komiks má skvělé hlášky, vtipy a co se týče komediální roviny, tak jsem se královsky bavil, protože Starks má talent na úderný a přesný dialogy. Akce je správně přepálená jako samotná postava Peacemakera a mnohdy jsem si vzpomněl na to nejzábavnější s Deadpoolem. A když je potřeba, tak nám Starks otevře Peacemakerovu duši a srdce, a my si ho zamilujeme a budeme mu fandit, aby zachránil svět, svého psa a měl hezkou oslavu na závěr. A ještě se něco dozvíme o včelách. Parádní práce.

Kresbu si vzal na starost umělec Steve Pugh a čistě z mého pohledu odvedl velmi dobrou práci. Samotný příběh se nese v komediálním duchu a podle toho taky vypadá kresba. Je hravá, zábavná a působí jako z animovaných seriálů. Pugh nakreslil Peacemakera jako Johna Cenu a některé scény z komiksu vypadají hodně filmově. Kreslíř si s komiksem hezky vyhrál a na některých panelech jsou moc hezké detaily.

O barvy se postarala Jordie Bellaireová a je radost sledovat její práci. Komiks má krásné syté barvy, ve kterých vše hezky vynikne. Samotné panely lahodí oku a krásně se čtou a já jsem si některé konkrétní stránky neskutečně vychutnal.

Velkou radost mi udělala galérie obálek, která se tady velmi povedla a krásně ukazuje hravost a zábavnost tohoto komiksu. Další pozitivní bod.

Tento komiks mi udělal obrovskou radost. Nečekal jsem mnoho a dostal jsem vtipnou a zábavnou akční jízdu, která dokázala být i krásně dojemná. Pár chyb komiks samozřejmě má, ale pokud se na příběh naladíte, tak je velká šance, že budete nadšený jako já. Takže za mě velké doporučení a těším se na další komiks s touto postavou.

Parádní a velmi kvalitní zakončení komiksové série Preacher/ Kazatel. Měl jsem obrovské očekávání a moc jsem si přál, aby to scénárista Garth Ennis nepokazil. A Ennis to nepokazil a dal nám opravdu velmi povedené zakončení, které je silné a hodně kvalitní. Třetí svazek se čte skvěle a sám jsem byl velmi příjemně překvapený, že skoro nemá slabší momenty. Krom asi jednoho nebo dvou sešitů je to prvotřídní čtení, u které ho se otáčí jedna stránka za druhou. Fakt je to moc dobré a parádně to funguje. Hodně se mi líbila úvodní čtvrtina, kde se Ennis soustředí jen na Jesseho, který si musí v hlavě urovnat některé věci, než se vydá na svou cestu. Tahle odbočka mi hodně sedla a bavila mě, protože jsou tady zajímavé situace a také postavy - Odin, slečna Oatlashová a další. Po této "odbočce" se Ennis může soustředit na Jesseho výpravu a následné setkání se svou láskou Tulip a svým BBF Cassidym. Do příběhu se zapojuje i většina vedlejších postav z minulosti a třeba takový Herr Starr dostane, co si zasloužil. Ennis se s tím nepáře a znovu ukazuje svou nekompromisnost, absurditu a nejčernější humor. Ale nikdy to není dělané na sílu. Vždy to má nějaké opodstatnění a posouvá to děj dopředu, případně to slouží jako výpověď o společnosti a lidech. V tomto ohledu skvěle funguje vyprávění z války ve Vietnamu nebo spolujízda. A pak Ennis sešlápne pedál na podlahu a řítí se do velkého finále. Odvypráví nám příběh o Cassidyho minulosti, který není vůbec příjemný. Na scénu také dorazí Svatý zabiják, který dostane nabídku, která se neodmítá. Poslední čtyři sešity jsou úžasně napsané. Jsou tam všechny emoce a samotné vyvrcholení se čistě z mého pohledu opravdu moc povedlo. Až jsem byl sám překvapený, že nám Ennis daroval takovýto dojemný a povedený konec. Po výtvarné stránce jde opět o luxusní provedení. Steve Dillon to nádherně nakreslil, Glen Fabry udělal luxusní obálky a Pamela Rambo s Patricii Mulvihill se postaraly o topovou barevnou paletu. Díky těmto umělcům je komiks takový je jaký je - parádní. Preacher ve svém třetím svazku je hodně moc kvalitní a dobré čtení, které mi opravdu hodně sedlo a užil jsem si ho, a ke konci mě i silně dojalo. Výborná práce Garthe a spol.

Velká spokojenost a ke všemu je to o trochu lepší, než první omnibus. Když, jsem začínal tento druhý svazek číst, tak jsem byl překvapený, že nenavazuje na konec prvního omnibusu, ale vydává se ze začátku jinou cestou. A teď zpětně vidím, že to bylo to nejlepší možné řešení, jak odvyprávět příběhy z tohoto omnibusu. Prakticky všechny speciály krásně doplňují informace a dávají nám odpovědi na některé z otázek. Navíc scénárista Garth Ennis dostane čas a prostor vrátit se k některým postavám a odvyprávět jejich příběh a ukázat nám kým skutečně jsou. Speciál o Svatém zabijákovi a Herr Starrovi je topová záležitost. Oba speciály jsou skvěle napsané, vygradované a ukáží nám tyto postavy z trochu jiného úhlu. Ennis zde rozjede výbornou scénáristickou práci, kdy mi luxusně odvypráví dva příběh, které jsou naprosto zásadní pro celého Preachera. Speciál o Cassidym mi hodně sedl a Cass je tady hodně vtipný, zábavný a také si uvědomuje, co způsobuje. Navíc, to co se dozvíme v tomto speciálu pak ovlivní další vývoj děje. Zajímavý je speciál, který se týká Prdelmana, protože je vtipný a zároveň hodně tragický s velkým cynismem typickým pro Ennise. Hoši z Jihu je dost povedený speciál, který nám ukáže, že Jody a T.C. jsou fakt ti nejhorší z nejhorších, a zasloužili si co se jim pak stane. Co se týče samotného příběhu, tak jsem měl pocit, že Ennis dva tři sešity přešlapuje na místě a připravuje si půdu na jisté věci. Jakmile se postavy přesunou do New Orleans a pak pokračují dál ve své cestě, tak je to nekompromisní jízda plná hlášek, zvratů a dalších věcí. Rozhodně jsem nečekal, co se stane. Ať už Jessemu či Starrovi. Moc se mi líbilo jak je v skoro v celém omnibusu Ennis suverénní a dávám nám skvělé nekompromisní čtení plné hnusné a bolestivé pravdy. Ennis čtenáře nakopává do koulí s rozběhem. Po výtvarné stránce se na omnibusu podíleno několik umělců a všichni odvedli topovou práci. Ať už jde o hlavního kreslíře Stevea Dillona přes Petera Snejbjerga až k Carlosi Ezqueerrovi. Samozřejmě, že panely mají přesné barvy a lettering. V tomto ohledu je radost sledovat panely a všechno, co se na nich odehrává. Preacher/Kazatel omnibus svazek druhý je parádní záležitost a já doufám, že se v co nejbližší době dostanu ke třetímu a zároveň poslednímu svazku, který mi snad dá uspokojivý a prvotřídní konec tohoto příběhu.

Parádní detektivka. První velké velké překvapení přijde hned na začátku, kdy zjistíte, že se spisovatel Michael Connelly rozhodl, že hlavním hrdinou nebude Bosch, ale kniha bude mít dva hlavní hrdiny - Bosche a Terryho. Terry byl pro mě neznámá postava a chvilku jsem si k němu hledal cestu. Povahově a přístupem k práci je naprosto jiný, než Bosch, a o to více vynikl kontrast mezi nimi. Samotný kniha má dvě linky, které se samozřejmě budou různě prolínat. Obě linky jsou napínavé, zajímavé a dokáží v jednotlivých momentech krásně gradovat a přinášet čtenáři uspokojení. Hodně moc se mi líbilo, že Connelly nemá problém vykreslit Boschovi temnější stránky a naplno ukázat, že to co Bosch občas dělá není dobré a správné. Ten filozofický rozměr na konci je parádní. Temnější než noc je hodně povedená a silná detektivka.

Další parádní kniha od borců z MovieZone. Je to skvělá kniha, která každému fanouškovi filmů musí udělat radost. Kluci se krásně rozepsali o silné dekádě na kvalitní a zajímavé filmy. Od mainstreamu až do artových vod. Je to skvělé čtení, protože si uvědomíte kolik vynikajících filmů vzniklo v této konkrétní dekádě, a jak pestré to bylo období. Osobně jsem si knihu hodně šetřil a četl jí déle, než bych chtěl, ale na druhou stranu mi vydržela dost dlouho, než vyjde další kniha od kluků. Určitě doporučuji, protože v knize najdete desítky ba stovky tipů na zajímavé a hodně kvalitní filmy. Největší a nejzásadnější nedostatek je ten, že se na spoustu filmů nedostalo, a že některé významné filmy dostaly minimum prostoru na úkor jiných. Tady si měli kluci u nakladatelství dupnout, a vynutit si o sto stránek navíc, i za cenu vyšší ceny. Devadesátky ve filmu je parádní kniha, která mi udělala radost.

Moc krásný komiks, který mi teď velmi silně rezonuje v hlavě. Scénárista Jeff Lemire vytvořil silný příběh, jenž si mnohem více užijete pokud máte něco odžitého, případně se připravujete na roli otce. Strašně moc se mi líbilo, jakým způsobem zde Lemire pracuje s příběhem, tempem, vyprávěním a i se samotnou myšlenkou a pointou příběhu. Ta pointa je rozpoznatelná už hezky dopředu, a i v samotném úvodu jí Damon Lindelof naznačí. A i přesto, že jsem jí čekal a odhadl jí, tak mě emocionálně dostala a zasáhla mě. A tady vidím největší sílu v Lemirově vyprávění a tvorbě. Moc dobře víte kam to asi bude směřovat, dojde vám pointa a i smysl celého příběhu, a i tak vás to sejme a dojme. Lemire je ve svých originálních projektech neskutečně skvělý vypravěč. Práce s vyprávěním je výborná a působivá. Nepotřebuje dialogy. Všechno dokáže říci minimalistickými panely, kde skoro nic není a my moc dobře víme, jak se postavy cítí, co se jim honí hlavou a celé to dokáže být silné a opravdové. Lemire má specifickou kresbu a tady u tohoto příběhu mi skvěle sedla. Ty výjevy z potápění jsou nádherné, ta osamělost sála z panelů, a metaforická rovina je skvěle prodaná. Lemire zde odvedl luxusní práci a pokud při čtení komiksu necháte proudit své emoce a myšlenky, tak budete hodně moc spokojený. Potápěč je luxusní autorský komiks s krásným a silným příběhem.

Mám rád tvorbu Neila Gaimana. Považuji Gaimana za extrémně talentované spisovatele a tvůrce, který má obrovskou fantazii, tisíce nápadu a dar od Boha na psaní. Gaiman je opravdu skvělý spisovatel a scénárista, a já si tento komiks dost užil, protože je nádhernou ukázkou Gaimanova talentu.

Největší problém, které povídkové soubory mají je ten, že málokdy jsou všechny povídky stejně dobré a kvalitní. Vždy se najdou výborné, průměrné a pak špatné. A to se stalo i zde. Naštěstí těch špatných příběhů zde není moc. A vyloženě špatné nejsou. Jen jsou jiné a třeba trochu divné. Na druhou stranu, i u nich můžete naplno rozpoznat geniální myšlenky, které se Gaimanovi honí hlavou, a je zajímavé sledovat jak dokáže netypicky rozpracovat nějaký konkrétní příběh – Metamorf, Elementál.

Osobně jsem si většinu příběhů užil a mnohdy jsem byl opravdu velmi příjemně překvapený tím, jaký příběh Gaiman vypraví. Jeho příběhy umí být silné a dojemné. Je dost poznat, že Gaiman komiksové postavy miluje, chápe je, a každý příběh s nimi tvoří s jistou úctou k nim. Nejvíce je to vidět na dvou stěžených příbězích, kdy se v jednom potkává Green Lantern a Superman, a v tom druhém se řeší Batmanův pohřeb, a celé je to pojaté jako labutí píseň za Temného rytíře. Oba příběhy jsou velmi kvalitní a silné.

Na tomto komiksu pracovalo spoustu talentovaných výtvarníků, kteří se snažili oživit vizi, kterou Gaiman napsal na papír. A čistě z mého pohledu většina z nich odvedla luxusní práci. Nebudu vypisovat všechny kreslíře a koloristy, protože by to byl extrémně dlouhý seznam jmen. Každý z výtvarníků danému příběhů dal něco ze sebe. Je důležité si uvědomit, že každá kresba je v symbióze s příběhem, a vzájemně se doplňuji. Některé příběhy nemají na první pohled líbivou kresbu, ale ta kresba přesně pasuje k tónu příběhu. To, že se mi vizuálně nelíbí je věc druhá, ale tím samozřejmě nepopírám, že tvůrci se pro danou kresbu a stylizaci rozhodli záměrně.

V komiksu je dost příběhů a každý má svou vlastní vizuální stránku. Osobně se mi nelíbila asi jen jedna. Jinak všechny považuji za velmi zdařilé a kvalitní. Hodně mě bavilo pozorovat různé umělecké styly, práce s kresbou, s barvy, případně i samotnou hravostí vyprávění. Někdy je kresba více statická, někdy dokáže být nepříjemná, jindy je elegantní a v případě Andy Kuberta dotažená k perfektním detailům a skrytým odkazům. Pokud máte rádi kresbu, tak tady dostane spoustu zajímavých obrazů a panelů.

Komiks DC světy Neila Gaimana mi udělali velkou radost. Jedná se o kvalitní sbírku zajímavých příběhu, které mají co nabídnout a jsou zajímavé. Jasně, u některý se nejde do hloubky, a prakticky jsou to jen malé příběhy nebo epizodky. Nicméně i na takhle omezeném prostoru je vidět, že Gaiman je skvělý spisovatel, výtvarník a scénárista. Takže pokud máte Gaimana rádi, pokud máte rádi DC světy, tak je tento komiks pro vás jasná volba.

Četl jsem s Batmanem celkem hodně komiksů. A jeho origin, či jeho první kroky v boji se zločinem nejsou pro mě ničím novým – Batman: Rok jedna. Takže jsem byl trochu skeptický, když jsem začínal číst tento komiks. A to více jsem byl překvapený, jak si s ním scénárista Dan Jurgens vyhrál a přizpůsobil si ho pro sebe. Jurgens se rozhodl, že složí poctu původnímu a klasickému Batmanovi, ale zároveň tam dá moderní vypravěčské prvky a jisté odkazy na současnost. Ke všemu si Jurgens byl vědom, že o Batmanových počátcích vzniklo celkem dost příběhů, takže pokud chce i on něčím zaujmout, tak bude muset k příběhu přistoupit jinak.

Scénárista parádně využívá období, kdy se příběh odehrává. Hospodářská krize skončila, ale zanechala dost šrámů. Blíží se druhá světová válka, Židé se bojí, rovnoprávnost je v plenkách. A do tohoto prostředí zasadil Jurgens svého realistického Bat-Mana, který je chytrý, umí se prát, ale rozhodně to není ten Batman, kterého poznáme z novějších komiksů. Bat-Man je tady zranitelný muž, co dělá spoustu chyb, hodně často situaci nezvládne, a aby vyhrál musí být chytřejší a odvážnější. Navíc je rok 1939, takže se nemůže schovat za různé vědecké udělátka a velký arzenál. V tomto je Bat-Man nadmíru realistický, a to se mi na komiksu hodně moc líbilo.

Po příběhové stránce je to dobré. Příběh má správné tempo, zápletka funguje a jsem dost rád, že Jurgens do příběhu nezapojil žádného známého záporáka. Prostě se soustředil na svůj detektivní příběh, který má lehce brakovou podzápletku, která vychází z doby, kdy se příběh odehrává. Lehce hororová zápletka podzápletka je jasným odkazem na hororové filmy studia Universal, které v této době slavili velký úspěch.

Kresbu si vzal na starost Mike Perkins a odvedl výbornou práci. Jeho kresba má přesně tu správnou atmosféru, která se k příběhu skvěle hodí. Perkinsova kresba se mi opravdu moc líbila a užíval jsem si jak je plná různých detailů a výborně se v ní pracuje s kompozicí, dynamikou, měřítkem a také stíny. To je pro Batmanovi příběhy typické, že Batman pracuje ve stínech a v temnotě, a Perkins to moc hezky zobrazil.

O barvy se postaral Mike Spicer, a i on odvedl skvělou práci. Spicer svými barvy výborně podpořil Perkinsovu kresbu a dodal panelům půvab, tajemno a krásný nádech šestákového dobrodružství. Jeho paleta barev mi moc sedla a byla radost sledovat jednotlivé panely. Z mého pohledu má komiks nádhernou kresbu a perfektně padnoucí barvy.

Musím se přiznat, že mě komiks velmi příjemně překvapil. Nečekal jsem, že mi až takhle moc sedne a já si ho užiji. Velkou zásluhu na tom má jednoznačně scénář Dana Jurgense, který správně pochopil, kde je největší síla jeho příběhu. Komiks má nádhernou kresbu a ještě krásnější barevnou paletu, takže se komiks čte moc příjemně. Komiks Bat-Man: První rytíř mi udělal velkou radost a já ho mohu jen a jen doporučit.

Mark Millar vtrhl do mainstreamového komiksu jako uragán a spolu s dalšími autory na přelomu století přinesli hodně svěží vítr do mainstreamových komiksových vod a prakticky ho nakopli do světlejších zítřků. Millar je hodně šikovný a talentovaný autor, který se nebojí utrhnout ze řetězu, být nekompromisní, vulgární a dělat ošklivé věci všem. Od hrdinů, přes obyčejné lidi až po padouchy. V jeho komiksech se umírá hnusně a bolestivě. Mám hodně rád Millerovi autorské věci, při kterých se nemusel držet zpátky a jel doslova na dřeň cenzury. Tento přístup si u Marvelu dovolit nemohl, ale naštěstí mu Marvel nechával vždy hodně volnou ruku a Millar to dokázal vytěžit na maximum.

U Nepřítele státu nám Millar dál parádní zběsilou jízdu, která je napínavá a zábavná od začátku až do konce. Millar si dovolí malilinko pomalejší rozjezd, ale po pár stránkách sešlápne plyn až na podlahu, a žene příběh nekompromisně dopředu a přibržďuje jen v zatáčkách. Je to nadupaná adrenalinová jízda, která nutí čtenáře číst komiks v kuse – osobně vyzkoušeno. Scénárista moc dobře pochopil, že pokud by výrazně zpomalil, tak by čtenář začal o příběhu přemýšlet více než je zdrávo, a některé věci by se začaly rozpadat. Proto to do nás Millar žene pod tlakem a nenechá nás vydechnout. A já si to hodně užil a dobře se bavil, protože jsem moc dobře pochopil o Millarovi celou dobu šlo.

Jasně, zápletka má spoustu chyb. Jsou tu momenty, u kterých jsem říkal, že už je to trochu moc. Některé věci působily, že se opakují. Hlavní záporák je až moc přehnaně silný a geniální. Jenže pak přijdou momenty, které jsou nehorázně cool, a já hodil všechny chyby za hlavu, a královsky se bavil, tím co mi Millar naservíroval. Úderné hlášky, velkolepé momenty, stovky soubojů, desítky superhrdinů, co si dávají po tlamě a jeden hodně nasraný Kanaďan, který chce všechny zabít. Mohlo to jít více do hloubky? Mohlo. Mohlo to zvolit trochu jiný přístup? Mohlo. Mohl Mark Millar odvést lepší práci? Mohl. Nicméně si myslím, že to co nám Millar dal je parádní nekompromisní komiksový akční náhul, který sice není dokonalý, ale je hodně moc zábavný. PS: Velkou radost mi udělalo, kolik prostoru v příběhu má Electra.

Millar moc rád spolupracuje s Johnem Romitou Jr. Spolu vytvořili komiksovou sérii Kick-Ass, ve které vynikla specifická Romitova kresba. A zde mi ta kresba dost sedla a hodila se k příběhu. Romita udělal dynamickou kresbu, ve které vynikne akce, brutalita a je ve všech ohledech krásně přehledná. Já mám Romitovu kresbu a styl hodně rád, ale na druhou stranu pochopím pokud někomu tento styl kresby nesedí a nemá ho rád.

O kresbu sešitu číslo 32. se postaral Kaare Andrews odvedl velmi dobrou práci. Jeho kresba je dost jiná, ale pro tento sešit a příběh se hodí. Zde by kresba od Romity působila nepatřičně, ale Andrewsa kresba naplno vystihuje depresivní atmosféru příběhu.

Komiks má nádherné barvy, díky kterým vyniknou jednotlivé stránky a panely v komiksu. Až komiks budete číst, tak pochopíte o čem mluvím. Na některých stránkách se zaseknete a bude si je prohlížet desítky minut.

Wolverine: Nepřítel státu je to parádní akční jízda, kterou jsem si hodně moc užil. Sice to není dokonalé, ale to v tomto případě vůbec nevadí, protože nám Millar dal povedený a hodně zábavný komiks, co se čte jedním dechem. Takže pokud chcete nekompromisní akční jízdu s marvelovskými hrdiny, tak tohle je jasná volba. Pro všechny fanoušky tohoto hrdiny povinnost.

Žár lásky -První příběh a hned hodně fajn záležitost, ve které nám je odvyprávěn origin Poison Ivy. O scénář k příběhu se postaral John Francis Moore a odvedl parádní práci. Hodně se mi líbilo jakým způsobem přistoupil ke scénáři a jaké zvolil vypravěčské postupy. Moore se rozhodl vyprávět krátkými epizodky. Tohle vyprávění činí příběh dynamický a dává Mooreovi prostor přeskakovat z místa na místo, a věnovat se všemu, co chce říci a ukázat. Bavilo mě jakým způsobem Moore převypráví origin o Poison Ivy a jak jí polidštil. Batman zde pěkně funguje a je fajn, že z něho Moore nedělá dokonalou postavu, ale chybujícího hrdinu. Za tohle palec nahoru. Kresbu si vzal na starost P. Craig Russell a jeho kresba ladí k příběhu. Z dnešního pohledu působí lehce retro, ale osobně jsem s ní neměl problém. Jen mohla být místy propracovanější a detailnější. Ale jak říkám, kresba se k příběhu hodí a je fajn. 7,5/10

Úsměv smrti - Tento příběh přináší novou verzi prvního setkání Batmana a Jokera. Příběh si vzala na starost scénáristická legenda Dennis O’Neil, a jedná se o dobře odvyprávěný příběh. O’Neil se zbytečně nezdržuje nějakým vysvětlováním a napsal napínavý thriller, který parádně funguje. Celý příběh se v rámci možností drží v realistické rovině a z mého pohledu moc hezky šlape. Velký palec nahoru, za to že to není zbytečně překombinované, dlouhé a obě hlavní postavy nepůsobí přehnaně. Tady se dost sazí na atmosféru a úderné vyprávění. Úsměv smrti má pěkně propracovanou kresbu, ve které nejvíce vynikne Joker, který je nakreslený opravdu moc pěkně. Bret Blevins si s kresbou vyhrál a jsou tu moc hezké detaily, co se mi velmi líbily. Jeho kresba je správně agresivní a dodává příběhu tu správnou hutnou atmosféru. 7/10

Pekelné soustrojí - Hodně nepříjemný příběh. Scénárista a kreslíř v jedné osobě Ted McKeever napsal depresivní příběh, který se nečte vůbec lehce. McKeever napsal dost temný a znepokojivý příběh, jenž se umí dostat pod kůži tím, co zobrazuje. Další věc, co je na příběhu zajímavá, je ta, že Batman je zde upozaděný a nemá zde ani jeden dialog. Prakticky v celém tomto příběhu je minimum dialogů. Většina textu jsou jen myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který to nemá v hlavě úplně srovnané a proto se rozhodne dělat to co dělá. A McKeever se čtenáři vůbec nemazlí a nedá jim nic zadarmo. Hlavně v druhém sešitu, u kterého stále přemýšlím, jestli se to stalo, nebo to byl výplod hlavního hrdiny. Tak jako tak, Pekelné soustrojí je hodně působivý a zajímavý příběh. Co se týče kresby, tak ta je dost nepříjemná a podtrhuje celkovou atmosféru příběhu. Znovu musím napsat, že McKeever nedá čtenářům nic zadarmo a četba tohoto příběhu není nic příjemného a zábavného. A to je na tomto příběhu to nejzajímavější. To jak se naprosto vymyká běžnému mainstreamovému příběhu o Batmanovi. 6/10