hroubek komentáře u knih

KURVA!!! Předem se omlouvám za to sprosté slovo, ale v tom slově je vše podstatné a výstižně vystihuje mé dojmy z tohoto komiksu. V první řadě, tohle je pro všechny opravdové komiksové fanoušky povinnost. Chápu, že je smutné, že to trvalo dvacet let, než se k nám tento příběh dostal, na druhou stranu bude spoustu čtenářů, který tento příběh neznají a nebudou mít vůbec páru, co dostanou za nářez. Faktem zůstává, že já jsem z tohoto komiksu nadšený a mám obrovskou radost, že ho můžu mít ve své skromné sbírce, že jsem ho mohl číst, a v neposlední řadě jsem mrtě spokojený, z toho že mám celou jednu komiksovou řadu v jedné luxusně provedené bichli.

Vydavatelství Argo odvedlo velmi dobrou práci a já jsem ze samotného komiksu měl obrovskou radost. Pevná vazba, hodně bonusů, kvalitní papír, barvy a k tomu samozřejmě ta pravá velikost amerického omnibusu. BBArt musí prominout, ale takhle tady měl vyjít jejich Daredevil a Captain America. (Je to škoda. Ale v té době to byla úplně jiná situace, než je tomu dnes. Dnes jsou marvelovské filmy na vrcholu a dost pomáhají v prodeji komiksů).

Scénárista Brian Michael Bendis odvedl luxusní práci. Jeho příběh je hodně moc povedený a zajímavý. To jakým způsobem pracuje s hlavní hrdinkou Jessicou, kontinuitou marvelovského světa, realistickým pojetím vztahů, problémům s alkoholem, drogy, sexem, je prostě úžasné. Bendis se rozhodl být, co nejvíce realistický v marvelovském světě a přitom ho nepřipravit o jeho kouzlo. Což, se mu povedlo na výbornou. Hodně tomu pomáhá i fakt, že si jako hlavní hrdinku vybral, ne tak známou postavu a mohl jí dát nový rozměr, směr a příběh. To, že příběh vycházel v sérii MAX umožňovalo Bendisovi se chovat k hrdinům tvrdě. Ukazovat je v nedokonalém postavení, nechat je dělat velké chyby a špatné rozhodnutí. A co si budeme povídat, je to hodně osvěžující vidět naše oblíbené postavy, které se nechovají, tak uhlazeně. Bendisovi tento styl sedl a vtisknul mu jistou autorskou vizi. Rozhodně jsem neměl pocit, že by to celé bylo jen na oko, nebo že by autor chtěl bořit nějaké tabu atd.

Samotný komiks je moc hezky nakreslený a má luxusní barvy. Osobně mi udělalo velkou radost to, že se několikrát změnila stylizace, barvy, kresba a další věci. Ukazuje to velkou pestrost vyprávění a pochopení příběhu. Kreslíři si s příběhem hodně vyhráli a krásně převádějí Bendisův scénář na stránky. Některé přechody mezi panely byly luxusní záležitost, desítky stránek jsou pastva pro oči a já jsem jen koukal, co se mi to před očima odehrává. Pro čtenáře komiksů to je naprostá radost pohledět.

A teď něco k záporům komiksu. Čekal jsem, že komiks bude mít ucelený příběh, a to jsem bohužel úplně nedostal. Neříkám, že to vyprávění jeden velký příběh na tři až pět sešitů nefunguje, protože to funguje tak jak má, a díky tomu se můžeme posouvat nejen s Jessicou, ale i celkově. Nicméně pravda je taková, že ucelenější příběh by mi udělal větší radost. Druhý největší zápor je ten, že jsem kdysi četl Bendisova Daredevila a to bylo to nejlepší, co Bendis vytvořil. Takže ta laťka se nedá jen tak překonat.

Alias je jeden z nejlepších komiksů roku a pokud jste ho nečetli, tak neváhejte ani minutu. Bude to KURVA luxusní četba.

11 13.11.2022

Tato kniha má spoustu prvenství v kariéře autorky Ruty Sepetys. Je to její první kniha, která se odehrává čistě jen v USA. Je to její první kniha, která se neodehrává za důležitých historických okamžiků (druhá světová válka, Francův diktátorský režim ve Španělsku, revoluce v Rumunsku v roce 1989). Je to její první kniha, ve kterém lehce změnila styl psaní a vyprávění. Potrhaná křídla jsou autorčin druhý román, takže všechno, co jsem napsal platí, když budou na její kariéru nahlížet jako na celek. Další věc je ta, že Potrhaná křídla stojí bokem od ostatních knih autorky, protože zbylé knihy jsou propojené skrze postavy. Nicméně, to nic nemění na tom, že je knížka povedená, moc hezky napsaná a Ruta Sepetys odvedla parádní práci. Samotný příběh je dost dobrý a velmi citlivě odvyprávěný. Autorka moc dobře umí vyprávět příběhy z pohledu náctiletých, aby působily dobře a uvěřitelně. Osobně se mi líbila změna prostředí, jelikož živočišné New Orleans je na první pohled zajímavější, než třeba zima na Sibiři. Sepetys velmi dobře popisuje dané místo, povahu lidí, a i to jak to tam funguje. Opět stvořila postavy, kterým se fandí od srdce a jejich osud nás zajímá. Z mého pohledu je tempo místy lehce pomalejší a příběh nedokáže naplno využít svou zápletku - zde si myslím, že o to samotné autorce ani moc nešlo. Líbilo se mi, že většina postav dostane více prostoru a působí živě. Mám pár výtek, ale to jsou drobnosti, které mi nezkazili čtení. Kniha Potrhaná křídla se mi hodně líbila a četla se mi moc hezky.

Velká spokojenost. Dlouho jsem knihu odkládal a teď musím přiznat, že to byla velká chyba. Chytlo mě to během pár stránek a moc jsem si to užil. Sapkowski píše velmi chytlavě a zábavně. Samotný text je opravdu krásný a autor umí výborně popisovat postavy jako osobnosti, které doslova dýchají ze stránek. Kdyby tvůrci seriálu byli chytří, tak si přečtou knihy a nevytvoří, takový paskvil, který udělali (mluvím hlavně o druhé řadě). Z mé stranu super kniha, a pokud bude možnost, tak si seženu další knihy.

20 30.10.2022

Jeph Loeb a Tim Sale, moje oblíbená autorská dvojice. A zcela právem. Loeb má specifický styl vypravování, který nemusí sednout každému. Nejde mu o akci, ale mnohem více o postavy a jejich myšlenkové pochody, a Loeb rád komiksové postavy polidšťuje. Kresba Tima Salea je jiná, ale na první pohled jí poznáme. A já jí mám moc rád. Dokáže krásně vystihnout všechny emoce a pocity, které postavy zrovna prožívají. Tyhle dva pánové se moc dobře doplňují a jejich příběhy je radost číst, a prohlížet si stránky plné krásné kresby. Co se týče příběhu, tak Temné vítězství je parádní komiks, který zaujme a nepustí, a opravdu je velmi dobré číst oba díly hned po sobě(já to tak udělal). Příběh má spád, zajímavé a funkční zvraty, osudovost a spoustu skvělých momentů. Místy je trochu přeplácaný a některé věci šli udělat elegantněji(třeba titulní vrah, nebo zbytečně moc padouchů), nicméně to jsou snad jediný větší chybičky na tomto parádním komiksu. Batman: Temné vítězství nabízí dobré a napínavé čtení, a i když to není úplně na maximální hodnocení, tak i tak ho dostane, protože čtyři hvězdy by byly prostě málo.

PS: Komentář je pro oba dva díly.

10 23.10.2022

(SPOILER) První díl mě velmi příjemně překvapil. Scénárista Al Ewing využil epizodické zápletky a přistoupil k Hulkovi originálně. Dost mi to sedlo a začal jsem se těšit jak bude příběh pokračovat. Ewing mi ukázal, že nepotřebuje dělat velkolepou akci, a že si v klidu vystačí s komornějšími zápletky. A to se mi hodně líbilo, protože co si budeme povídat, když se Hulk s někým mlátí, tak je to z devadesáti procent na jedno brdo. Bohužel Ewing píše o hrdinovi, který si myslí, že je nejsilnější ze všech a rád se mlátí, takže dříve nebo později musela přijít nějaká velkolepá akce. A v tomto díle přijdou rovnou dvě opravdu velké - jedna je slabší (Avengers), druhá je hodně nepříjemná a drsná (Creel). V prvním díle se příběh víceméně točil kolem Bruce Bannera, v druhém se to točí více kolem Hulka a vedlejších postav. Neříkám, že je to špatné, jen mě osobně více baví linka kolem Bannera. Na druhou stranu, postava doktora Clivea je parádně napsaná. Je to hodně slizký záporak, který si libuje v tom, co dělá, a taky se mu to vrátí. Líbilo se mi jakým způsobem je zapojen do děje Creel a i celková pointa. Kresba je krásně mainstreamová a kreslíř Joe Bennet si vyhrál s jistými stránky a panely. Z mého pohledu jsou Zelené dveře slabší, než první díl, ale pořád se jedná o dobrý a zábavný komiks.

11 09.10.2022

Má čtvrtá přečtená kniha od autorky (už mi zbývají jen Potrhaná křídla). Mám dost rád styl jakým Sepetys píše. Krátké a úderné kapitoly, žádné extra složité věty a dynamický děj, který čtenáře nutí číst další a další kapitoly. Autorka se tento styl naučila k dokonalosti a umí ho mistrovsky používat. A zrovna u této knihy je nejvíce na škodu. Vysvětlím Vám proč. V šedých tónech tento styl funguje dost dobře, jelikož nám pomáhá se vžít do situace a celkové nevědomosti, ztrácíme pojetí jak plyne čas pro postavy, a výborně to u nás vyvolává pocity, že každou chvilkou můžou postavy zemřít. Navíc formát jednoho vypravěč plus flashbacky fungují parádně. Sůl moře má velkou východu v několika vypravěčích, a díky tomu je výhodné mít kratší a úderné kapitoly a rychlé změny perspektivy a tempa. Totéž platí i pro Mlčící fontány, jenž jsou zatím nejsložitější a taky nejambicióznější knihou jakou jsem od autorky četl. A teď tu máme knihu Musím Tě zradit, která se vrací k formátu jednoho vypravěče. Zde se nabízelo, aby kniha měla více vypravěčů, různé pohledy a tím by samozřejmě po příběhové stránce více gradovala. Osobně se mi příběh hodně líbil a četlo se mi to dost dobře, jen jsem měl místy pocit, že to klouže po povrchu. Celé mě to přišlo, jakoby se autorka bála jít více do hloubky, zpomalit, více využit zápletku nebo zkusit něčím překvapit. Sepetys si nastudovala stovky detailů, absolvovala desítky rozhovorů, plus x dalších věcí a bohužel to nevyužije na plno. Tohle neberte jako zápory knihy, spíše jako zamyšlení nad tím, jakým způsobem autorka mohla příběh obohatit a dát mu větší rozměr - zvláště, když s touto metodou umí pracovat. Samozřejmě, že chápu, proč se autorka rozhodla jít cestou jednoho vypravěče stejně jako V šedých tónech - pohled na situaci očima mladého člověka, plného ideálů, lásky a jisté nezkaženosti a zlomenosti. Tematicky a po příběhové stránce se mi to hodně moc líbilo. Zas jsem se dozvěděl spoustu nových informacích a od teď budu koukat na Rumunsko a jeho občany jinak, než jsem na ně koukal do teď. Sepetys nás velmi snadno seznámí s ústřední zápletkou a tématem a pracuje s ním velmi dobře. Krásně funguje vykreslení doby a práce s hlavním hrdinou. Škoda, že vedlejší postavy nedostanou více prostoru, a mnohdy působí jako karikatura. Je to velká škoda, protože jeden dva konkrétní zvraty pak nemají, takovou sílu. Musím Tě zradit se mi dost líbilo a knihu jsem si velmi užil. Doporučuji.

14 08.10.2022

(SPOILER) Další kniha od Murakamiho, kterou jsem si musel přečíst. Samotné povídky jsou fajn, některé jsou lepší, jiné jsou horší. Nicméně pořád je to ten starý dobrý Murakami.

Polštář z kamení - povedená povídka hned na začátek knihy. Krásná ukázka autorova stylu, který se objevuje napříč celou jeho tvorbou. Někomu to nesedne, ale já byl spokojený. Povídka je krátká, nicméně to jí neubírá na zajímavosti. Má v sobě jistou melancholii a smíření z toho, jak plyne čas a jak některé vzpomínky blednou a mizí, a jiné v našich myslích září jako hvězdy. Hezká povídka ze života. 8/10

Smetana – tak tahle povídka mi moc nesedla. Ze začátku se to hezky rozjíždí a je to takové příjemně zvláštní a hodně to připomene to, co se děje hlavním hrdinům v románech od autora. Prostě absurdní situace lehce vyhnaná do nepochopitelných rovin. A pak přijde zlom. A já byl zmatený jako hlavní hrdina. Povídka má něco do sebe, a to že pointa je to, že to pointu nemá, je celkem chytré a sebeshazující. Nicméně jako celek mi povídka tolik nesedla. 5-5/10

Charlie Parker hraje bossanovu – tohle byla povídka, která se Murakamimu psala od srdce. Každý, kdo četl od něho nějakou knihu, tak moc dobře ví, že Murakami miluje hudbu a jazz patří k jeho oblíbenému žánru. Opravdu se mi líbilo hlavní téma povídky a i její vystavění. Autor by dokázal psát moc krásné recenze. Ta práce se slovy je precizní a je vidět, že má velké znalosti ohledně jazzu. Nekrásnější část přichází na konci, který je velmi zajímavý a silný. A vlastně si dovedu představit, že bych chtěl něco takového prožít. 7-7,5/10

With the Beatles – zajímavá povídka. Hned v úvodu si mě povídka zaháčkovala, aby během následující stránky změnila směr a začala vyprávět o něčem jiném. A nebyl by to Murakami, aby to za pár stránek znovu změnilo směr. Pravdou naštěstí zůstává, že je to moc dobře napsané, ze života, a je tam krásně popsáno jak si hlavní hrdina (asi i autor) našli cestu ke skupině The Beatles. Hodně se mi líbila celková myšlenka o zamilovanosti, stárnutí a samozřejmě o hudbě skupiny The Beatles. Opět mohu napsat, že povídka má dobrý konec. 7/10

Básně o Yakult Swallows – není to špatné čtení, ale popravdě mi to tolik nesedlo. Murakami se věnuje dalšímu ze svých oblíbených témat – baseballu, a popíše nám jak si k němu našel cestu, kdo je jeho oblíbený tým a proč o nich píše básně. Mě osobně nejvíce zaujala zmínka o otci a jejich vztahu. Jako povídka to není špatná, ale nicméně mě to tolik nebavilo. 5,5-6/10

Karneval – moc povedená povídka. Během prvních dvou stránek jsem byl zaháčkovaný, ale to, co přišlo pak jsem nečekal. Nepřišlo totiž nic mysteriózního a nečekaného. Tohle je úplně obyčejná povídka o tom, jak si jeden muž a jedna velmi ošklivá žena povídají o skladbě Karneval od Roberta Schumanna a poslouchají její různé verze. Obyčejný námět, který Murakami dokáže vytěžit na maximum, a udělat z toho luxusní čtení. 8/10

Zpověď opice z Šinagawy – další povedená povídka, jenž mi vykouzlila úsměv na rty. Murakami přijde s lehce absurdní zápletkou, kterou prodává, tak nenuceně a přirozeně, že jsem mu vysel na každé stránce. Samotná povídka se mi četla velmi lehce a dobře, měla spád, dobré tempo a pointa byla přirozená. Hodně dobrá práce. 8/10

První osoba jednotného čísla – tato povídka má v sobě všechny předpoklady, aby se mi líbila. A ona se mi dost líbila. Jenže je tady jedno velké ALE. To ALE spočívá ve zvratu a v následném konci, u kterého jsem vůbec nechápal, co se stalo, a jaký to mělo význam. Škoda. 6/10

13 04.10.2022

Z mého pohledu dobrý a neurážející komiks. Ve výsledku se jsem si ho užil a rozhodně jsem při jeho čtení netrpěl, i přestože jsem nebyl cílovka. Tahle série Young Adult má něco do sebe a pokud budou přicházet s dobře vystavěnými příběhy, tak splní svůj účel - přivést holky ke čtení superhrdinských komiksů. Osobně se mi líbil úplně jiný pohled na Dianu/Wonder Woman a taky originální pojetí její superhrdinské kariéry. Tento komiks má dobře napsané postavy, které jsou víceméně dost sympatické. Kresba je dobrá, jen ta barevná paleta mi moc nesedla - celé je to v chladných barvách a tónech. Největší problém komiksu je jeho tempo a styl jakým je vyprávěný. Někdy je uspěchaný, jindy pomalejší, někdy je zbytečně ukecaný a pak přijdou momenty, kdy se vše vyřeší pár dialogy. Nicméně, když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná o dobrý komiks, který neurazí a dobře pobaví.

10 17.09.2022

(SPOILER) Komiks, na který jsem se těšil už od okamžiku, kdy byl oznámený, že zde vyjde. Mám Green Lanterna (Hala Jordana) jako postavu moc rád, a pokud je možnost, tak si vždy přečtu nějaký komiks s ním.

Největší problém je v tom, že v Česku těch příběhů moc nevyšlo, a když už nějaký vyšel, tak se to četlo hodně náročně, jelikož Green Lantern má velmi těžkou a složitou komiksovou historii. A ono, když dostane příběh uprostřed velkého příběhu a nevíte vůbec nic, tak v tom prostě plavete, i přestože se distributor snaží dát nějaký text na začátek příběhu, abyste alespoň trochu tušili, o co jde.

Nejtemnější noc si nejvíce užijí lidé, co mají hodně načteno anebo jsou fanoušky postavy Green Lanterna. Nejtemnější noc je velká komiksová událost od Geoffa Johnse, která je velmi působivá, napínavá, velkolepá, parádně napsaná, úžasně nakreslená, dojemná a taky plná odkazů na celou historii DC světa. Není to snadné čtení, protože pokud neznáte důležité momenty z historie DC světa, tak se budete ztrácet nebo neoceníte precizně vystavěný příběh plný drobných detailů a odkazů. Osobně doporučuji si před čtením tohoto komiksu načíst tyto komiksy - Krize identity, Krize na nekonečnu Zemí, Green Arrow: Prázdný toulec 1 a 2, Flash: Znovuzrození a pak všechny díly Green Lanterna co tu vyšly - Tajemství původu, Žádný strach, Pomsta Green Lanternů a Hledaný Hal Jordan. Plus samozřejmě další příběhy. Samozřejmě, že se to dá přečíst i bez těchto příběhů a pochopíte více méně všechno, ale nebude to mít na Vás takovou sílu a odezvu.

Johns miluje komiksy od DC a tímhle stylem píše. Pokud na to přistoupíte a smíříte se s tím, že si občas budete muset něco vyhledat na internetu, tak Vás čeká luxusní komiksová událost. Johns rozjede příběh hezky zvolna, ale ještě než skončí první sešit, tak budete sbírat čelist z podlahy. Příběh zrychlí z nuly na sto během pár stránek a začíná velkolepá jízda. Hrdinové umírají, všechny ligy jsou pod tlakem, z vesmíru se na naši planetu řítí hrozba, kterou nepůjde zastavit hrubou silou, a nemrtví vylézají z hrobu. Nejtemnější noc se naplňuje, a pokud mají hrdinové přežít a zachránit všechno, musí spojit síly s nepřáteli. Všech sedm sborů musí spolupracovat, aby nezvítězila temnota.

Johns zde rozjede epickou podívanou, která v průběhu příběhu parádně graduje. V každém sešitu je několik vynikajících momentů, díky kterým pochopíte, proč je Geoff Johns výborný scénárista. Osobně mám rád scény s Barrym a Halem. Jsou to velcí kamarádi a oba potkal podobný osud. A to jakým způsobem se vyrovnávají s tím, co se stalo a co se teď děje, je tak parádně napsané a dojemné, že jsem si to užil na maximum. Hodně moc se mi líbilo, že Johns dal prostor jiným hrdinům a výborně s nimi pracuje (Mera, Atom, Firestorm, Sinestro).

Komiks má neskutečně nádhernou kresbu od Ivana Reise a brilantní barevnou paletu od Alexe Sinclaire. Slibuji Vám, že se v průběhu čtení několikrát zastavíte a budete se kochat těmi nádhernými obrazy a panely. To, jakým způsobem se zde pracuje s barvami, je prostě neskutečně nádherné.

Jsem z toho komiksu nadšený. Má samozřejmě několik chyb, kterých jsem si dost vědom, ale to nic nemění na tom, že jsem si ho dost užil. Navíc vychází Nejtemnější noc v luxusním provedení se spoustou bonusů jako jsou skici, medailonky o autorech, ukázka ze scénáře nebo rozbor komiksu z pohledu tvůrců. Z mé strany se jedná o parádní komiks.

PS: Modlím se, aby se Nejtemnější noc prodávala co nejlépe, abychom dostali pokračovaní, které nese jméno Nejjasnější den.

7 14.09.2022

Mé první knižní setkání s geniálním detektivem a jeho společníkem. Sherlocka Holmes znám moc dobře z filmů a seriálu, a o to více jsem byl zvědav, jak na mě bude působit v knižní podobě. Z počátku jsem lehce bojoval s formou, jazykem a stylem vyprávění. Naštěstí je Doyle parádní spisovatel, který dokáže udržet pozornost a velmi lehce buduje tu správnou atmosféru a napětí. Osobně mi přišlo, že se Doyle místy zbytečně rozepisuje a popisuje všechno okolo, namísto toho, aby vyprávěl příběh. Samozřejmě to mělo jisté opodstatnění, přesto mi některé kapitoly přišly, že jsou natahované. Nicméně v závěru Doyle pěkně sešlápne pedál a příběh velmi hezky graduje. Z mé strany se jednalo a dobrou a zábavnou knihu.

PS: Knihu jsem koupil v edici 1400. Má krásný přebal a i vazbu, bohužel obsahuje až moc gramatických chyb, překlepů a dalších věcí, že to bylo místy hodně moc rušivé. Tohle si vůbec nepohlídali a je to velká škoda.

24 10.09.2022

Povedená a zábavná kniha. Stefan Petrucha velmi dobře převypravuje komiksové příběhy a s lehkosti je aktualizuje do dnešní doby. Petrucha odvedl parádní práci a je vidět, že si dopodrobna nastudoval Spideyho příběhy. Já jsem velký fanda Spider-manovských příběhů a proto jsem si užil čtení této knihy. Byla zde zachována jistá naivita a vypravěčský styl Stana Leeho, což v dnešní době působí trochu komicky, ale ke Spider-Manovi to moc dobře sedí. Čte se to dobře a hodně mě to bavilo, takže z mé strany velká spokojenost.

5 02.09.2022

(SPOILER) Jmenuje se Gorr. Kdysi to býval obyčejný obyvatel jedné zapadlé planetky ve vesmíru, jenž sužovaly sucha, hlad a bída. Vinnou řady nešťastných okolností přišel Gorr o všechno, co kdy miloval – matku, ženu, děti. Přál si smrt, místo toho se mu do rukou dostala dokonalá zbraň. Zbraň tak strašlivá, že i samotným bohům se podlamují kolena, když jí spatří. Gorr během svého života zjistil, že bohové jsou sobecký a nestarají se o nikoho. Proto se rozhodl, že je všechny zabije. Začal si říkat Řezník bohů a vydal se na krvavou výpravu, při které chce zabít každého boha, kterého potká. Naštěstí existuje jeden bůh, jenž se jen tak něčeho nezalekne a má nezlomnou vůli. Tím bohem je Thor – bůh hromu a bouří. Dokáže Thor porazit Gorra, Řezníka bohů a zachránit všechny bohy??

Scénárista Jason Aaron není v komiksové branži žádný začátečník a během pár let si vydobyl slušné renomé. Proto taky dostal nabídku od Marvelu, aby psal Avengers, Doctora Strange nebo Thora (ne nutně v tomto pořadí). Aaron má specifický styl, a proto jsem byl hodně zvědav, jak si povede u Marvelu, který je přeci jenom více mainstreamovější, než jiné menší vydavatelství. Navíc u příběhu, jenž je ve výsledku jedna velká řežba.

Jsem tedy moc rád, že mohu napsat, že po příběhové stránce odvedl Aaron velmi dobrou práci. Moc dobře pochopil, jaký příběh píše a co musí udělat, aby se vyhnul tomu, co všichni od jeho příběhu budou čekat. Aaron na to šel velmi fikaně a naplno využil, jedné věci. Tou věcí je, že se příběh odehrává ve třech časových linií, které se navzájem proplétají, aby se v závěru příběhu mohly spojit. Díky tomu, mohl Aaron měnit povahu Thora, podle doby, ve kterém zrovna byl a tím i samotný tón příběhu. Toto byl vskutku geniální tah. Navíc si Aaron vyhrál i hlavním záporákem, který měl uvěřitelnou motivaci a byl po charakteristické stránce dobře propracovaný. Z mé strany spokojenost.

Esad Ribić se postaral o většinu kresby v komiksu (krom jednoho sešitu, jenž dělal Jackson Guice – ten taky odvedl pěknou práci). Ribić z mého laického pohledu odvedl fantastickou práci, jelikož díky jeho kresbě působí komiks jako velký hrdinský epos. Komiks má impozantní scenérie, nádherně nakreslený vesmír, hrdinskou akci a spoustu precizně udělaných panelů. Jediné, co mě nesedlo byl styl jakým Ribić kreslí obličeje. Někdy jsou propracované a detailní, jindy chybí detaily, a pak jsou místy i rozmazané a působí jako šmouhy. Asi to má nějaký význam, ale mě to zklamalo.

Já jsem s komiksem dost spokojený. Sedl mi příběh a jeho tón, líbilo se mi jakým způsobem ho Aaron vypravím a zkouší na to jít jinak. Ve výsledku se mi hodně moc líbila kresba, která je opravdu krásna a dodává patřičnou atmosféru. A teď k jednomu záporu. Komiks by měl mít o pár sešitu méně. Je zbytečně natahovaný. Místy se trochu opakuje, některé dialogy jsou stejné nebo jsou si dost podobné, totéž pak platí bohužel i pro akci v prvních dvou třetinách komiksu. Komiks mě bavil a líbil se mi, ale s některými věcmi si mohly ještě o trochu více vyhrát.

Jak už v textu několikrát zaznělo, tak mi komiks sedl a dost se mi líbil. Neříkám, že je bezchybný, ale ty chyby, které má nejsou nijak zásadní a pokud se na ně nezaměříte, tak je dost velká šance, že si jich nevšimnete. Osobně doporučuji přečíst komiks, v co nejkratším čase, jelikož má „filmový příběh“, který nutí neustále číst a zjišťovat, co bude dál. Pokud máte rádi Thora, tak je tento komiks stvořený přímo pro Vás.

9 24.08.2022

Batman, který se směje navazuje na velkou eventovou událost se jménem Metal: Temné noci. Komiksová událost Metal: Temné noci se mi docela líbila, ale rozhodně jsem si jí neužil, tak jsem doufal, protože to není lehké čtení, a čtenář musí mít načteno, aby si to užil a v zásadě pochopil, co se děje a proč se to děje. A tohle se, tak trochu týká i Batmana, který se směje. Osobně si myslím, že se to dá v pohodě přečíst bez znalostí Metalu, aby čtenář pochopil, co děje. Nicméně znalost Metalu je rozhodně lepší, protože dokážeme mnohem lépe pochopit vnitřní pochody některých postav a užít si konkrétní věci. Scénárista Scott Snyder odvedl slušnou práci. Snyder posunul Batmanova dobrodružství zas o kousek dál a přišel s trochu jiným Brucem Waynem/Batmanem. Osobně hodně kvituji, že se Snyder drží víceméně při zemi, a celkový příběh připomíná hodně nepříjemnou detektivku, kde hlavní záporák, chce dohnat hlavního hrdinu k šílenství a zlomit ho. Sice nejde o nic originálního, protože v historii Temného rytíře se o tohle pokoušel nejeden záporák a vždy selhal. Snyder tohle samozřejmě ví, a proto přihazuje další proměnné, které to komplikují. Díky tomu, se komiks primárně věnuje Batmanovi a jeho vyšetřování, a na samotného Bruce Wayne zbyde minimum prostoru. Po příběhové stránce jsem ve výsledku spokojený, nicméně samotné finále pro mně bylo přeplácané a překombinované. Co se týče kresby, tak Jock odvedl parádní práci. Jeho kresba se k tomuto příběhu náramně hodí a výborně vystihuje šílenství, které se přibližuje. Jock celý příběh vypráví z dálky a málokdy se soustředí na velké detaily. To samé platí i pro nakreslení obličejů postav. Jock zde nemá potřebu dělat, co nejdetailnější kresbu. Díky této specifické kresbě na Vás dolehne samotná atmosféra komiksu, jenž je plná šílenství, strachu a bolesti. Samotný komiks je dobře vystavěný, má zajímavý příběh, u kterého nás zajímá co bude dít dál a jak to celé skončí. Asi největší problém je to, že je to místy přeplácané, překombinované, ukecané a pokud nemáme něco načteného, tak se můžeme velmi lehce ztratit v to co se děje a jaký to má význam, nebo nám to nemusí dávat smysl. Batman, který se směje je zajímavý a dobře nakreslený komiks, který rozšiřuje příběhu Metalu.

9 13.08.2022

Nejsem fanoušek příběhů o holokaustu. Prakticky tyhle příběhy moc nevyhledávám. Nicméně si myslím, že je důležité, aby tyhle příběhy vznikaly, protože lidé mají tendenci zapomínat nebo zavírat oči před věcmi, které nejsou příjemné. A na holokaust, koncentrační tábory a druhou světovou válku se nesmí zapomenout. Scénárista a kreslíř Art Spiegelman se rozhodl vyprávět zajímavý a bohužel taky tragický příběh svého otce, jenž si prošel tím nejhorším, co druhá světová válka nabídla. Ale druhou světovou se nekončí, protože některé rány se nikdy nezahojí a člověk si je nese celý život. Spiegelman pokračuje dál a vypraví, jak se jeho otec vyrovnává s tím, že přežil a jak moc ho to změnilo. Zde se z velké části zapojí do vyprávění i samotný autor a nabídne nám zas jiný úhel pohledu. A není to pěkný pohled. Spiegelman se rozhodl být hodně upřímný a dost to bolí. Ale taková je občas pravda. Nejvíce se mi na tomto grafickém románu líbí to, že po příběhové stránce to není černobílé. Spielgeman svého otce respektuje a určitě ho svým vlastním způsobem miloval, ale nestaví ho na nějaký piedestal morálních hodnot a dokáže se na něj koukat velmi střízlivě. Tahle střízlivost se projevuje v průběhu vyprávění, ve kterém zjistíme, že Vladek je dobrý chlap, ale je vychcaný, chová se k lidem hnusně, občas je využívá - hlavně ve stáří. Díky své chytrosti a obrovské dávce štěstí přežil, ale navždy ho to poznamenalo. Poznamenalo ho to natolik, že některé věci přenášel na svého syna (autor komiksu) a lidi kolem sebe. Art Spielgeman nádherně ukazuje, že některé věci válkou nekončí a předávají se i na další generace. Spielgeman odvedl výbornou práci, autenticky popsal hrůzy holokaustu, pocity bídy, strachu a toho nejhoršího, co je člověk schopen druhému člověku udělat. Čte se to dobře, kresba je velmi dobře udělaná a pro příběh se hodí. Maus je výborný komiks, který mohu jen a jen doporučit.

18 09.08.2022

Mám rád knihy od Jane Austenové. Mám rád toto období. Viděl jsem jedno filmové zpracování Emmy, které se mi dost líbilo a moc jsem se těšil až si knihu přečtu. Co se tedy mohlo pokazit?? V první řadě je kniha zbytečně dlouhá a taky se tam skoro nic neděje. Jasně, tohle by se dalo napsat i o jiných knihách, které autorka napsala, jenže oni oproti Emmě měly jednu obrovskou východu. Tou výhodou jsou zajímavější postavy. V této knize je těžké si nějaké postavy oblíbit. Je to dáno tím, že skoro nic nedělají, neřeší nic důležitého, nečekají je žádné výzvy a překážky atd. Problém je i v samotné hlavní hrdince, jelikož Emma se občas chová dost nesympaticky. Oproti předchozím knihám autorky mi to přišlo hodně ukecané, nudnější a samotné dialogy nebyly vůbec svižné. Nemůžu říci, že by se jednalo o špatnou knihu, přesto Pýcha a předsudek, Rozum a cit či Daleko od hlučícího davu od Thomase Hardyho jsou lepší a zajímavější knihy z tohoto období a prostředí.

14 08.08.2022

Už několikrát jsem četl, že je Jeff Lemire geniální scénárista. Bohužel jsem to sám nemohl potvrdit, jelikož jsem od něho skoro nic nečetl. Teď po přečtení jeho díla Essex County si to začínám myslet. Essex County si mě získalo během pár stránek a moc jsem si čtení tohoto svazku užíval. Protože čtu primárně superhrdinské komiksy, tak toto pro mě byla příjemná změna, která mi udělala obrovskou radost. Jeff Lemire se mi zde představil v tom nejlepším možném světle a já jsem na vlastní oči uviděl jeho geniální přemýšlení nad vyprávěním a příběhem. Lemire má také velmi osobitou kresbu, která sice není tolik propracovaná do detailů, ale je rozhodně působivá a hodí se pro dané příběhy. Největší síla komiksu vychází z příběhů. Z příběhů, které mají srdce, emoce a dokáží dojmout. Lemire je dokáže vyprávět s obrovskou lehkostí a citem. Navíc úžasným způsobem využívá panely, ve kterých propojuje příběhy, střídá časovou osu, mění perspektivu vypravěče atd. Vyžaduje to trochu více pozornosti, ale ten výsledek za to stojí, a místy jsem jen koukal a užíval si, co se na stránkách svazku děje. Tomuhle se říká být výborným scénáristou (vypravěčem příběhů). Od teď se budu těšit na další komiksy o Jeffa Lemirea, které si někdy přečtu. Essex County je parádní komiks, který má myšlenky, emoce a nechybí mu srdce.

9 28.07.2022

Krásná knížka. Třetí kniha od autorky a třetí trefa do černého. Už teď se moc těším na další knihy, jenž si určitě přečtu. Autorka Ruta Sepetys má dar vyprávění. Dokáže nás velmi lehce vtáhnout do děje a prodat nám hezky odvyprávěny příběh a propracované postavy. Mlčící fontány jsou zatím její nejambicióznější kniha a Sepetys jí napsala skvěle. Oprostila se od druhé světové války a vypraví příběhy o diktatuře ve Španělsku - osobně jsem o tom vůbec nic nevěděl, takže to pro mě bylo hodně zajímavé čtení, ze kterého mi nebylo místy úplně nejlépe. Velmi mi sedlo, jak je kniha pojatá a po příběhové stránce vystavěná. Sepetys k tématu přistupuje s velkou pokorou a lidskostí. Nabízelo se, aby zacházela více do detailů, popisovala útrapy Španělů, nebo se zaměřila na samotnou diktaturu, ale o tom Sepetys psát nechtěla. Chtěla psát o lásce, naději, vykoupení a dalších věcech, na které lidé v bídě myslí a modlí se k nim. Chtěla nám připomenout, že nesmíme zapomínat na špatné věci, ale taky být vděčný za to, že máme dobré lidi kolem sebe, milující rodinu a nezapomenout na své kořeny a svou zem. A tohle se Sepetys povedlo parádně. Osobně jsem si oblíbil skoro všechny postavy, líbila se mi romantická část, bál jsem se o hrdiny a ocenil jsem pointu. Jediné, co mi výrazně nesedlo byla druhá část příběhu, která byla z mého pohledu až moc přeslazená a místy nereálná. Mlčící fontány jsou moc pěkná kniha, jenž se mi hodně líbila.

18 23.06.2022

Jeph Loeb a Tim Sale, moje oblíbená autorská dvojice. A zcela právem. Loeb má specifický styl vypravování, který nemusí sednout každému. Nejde mu o akci, ale mnohem více o postavy a jejich myšlenkové pochody, a Loeb rád komiksové postavy polidšťuje. Kresba Tima Salea je jiná, ale na první pohled jí poznáme. A já jí mám moc rád. Dokáže krásně vystihnout všechny emoce a pocity, které postavy zrovna prožívají. Tyhle dva pánové se moc dobře doplňují a jejich příběhy je radost číst, a prohlížet si stránky plné krásné kresby. Co se týče příběhu, tak Temné vítězství je parádní komiks, který zaujme a nepustí, a opravdu je velmi dobré číst oba díly hned po sobě(já to tak udělal). Příběh má spád, zajímavé a funkční zvraty, osudovost a spoustu skvělých momentů. Místy je trochu přeplácaný a některé věci šli udělat elegantněji(třeba titulní vrah, nebo zbytečně moc padouchů), nicméně to jsou snad jediný větší chybičky na tomto parádním komiksu. Batman: Temné vítězství nabízí dobré a napínavé čtení, a i když to není úplně na maximální hodnocení, tak i tak ho dostane, protože čtyři hvězdy by byly prostě málo.

PS: Komentář je pro oba dva díly.

5 14.06.2022

Druhá kniha od autorky, a podruhé velká spokojenost. Hodně mi sedl styl jakým Ruta Sepetysová píše, a k tomuto příběhu tento styl pasuje velmi přesně. Sepetysová opět neplýtvá slovy a píše úderně a nepříjemně. Kniha má perfektní tempo a využívá styl a formu vyprávění na maximum. Díky tomu vyniknou i "obyčejnější věci a zápletky" v příběhu. Velmi se mi líbil nápad, že příběh bude vyprávěn z různých pohledů. Tímto krokem se Sepetysové podařilo vylíčit příběh zajímavě a poutavě. Změnou perspektivy dokázala autorka výborně popsat katastrofu a taky samotnou válku. Ten úhel pohledu je perfektní a krásně to funguje v přechodech mezi Alfrédem a ostatními. Osobně jsem nic o katastrofě na lodi Wilhelma Gustloffa nevěděl, a o to více, to pro mě bylo šokující a strhující zároveň. Jediné co mi nesedlo je ta romantická část mezi hrdiny. Nemám problém, že zde je, ale jakým způsobem je vyprávěná. Prostě jsem jí moc nevěřil. Nejsilnější linka je ta, kterou má Emilia, protože naplno ukazuje zvěrstva na obou stranách války. Sůl moře je povedená a hodně kvalitní kniha.

21 09.06.2022

Velká akční jízda. Povedený, zábavný a hlavně moc dobrý komiks. Čtení tohoto komiksu mě vykouzlilo úsměv na tváři. Je dobře napsaný, a nádherně nakreslený s krásnými barvy. Užil jsem si to a na konci jsem byl naštvaný, že další díly nikdy nebudou. Obrovská škoda.

5 03.06.2022