První osoba jednotného čísla

Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale přidávám čtvrtou za poslední dvě povídky. Místy jsem si říkal, zda nejde o spisovatelskou lenost. Tedy vršit náhodné vzpomínky, celkem bez významu. Dvě až tři povídky mi ale přišly natolik dobré, že se k nim určitě někdy vrátím. Autorův styl mi připomínal Fulghuma, ale toto má jistý spirituální nádech, který je pro asijské autory tak typický.

Můj komentář napsala Netae :-).

Sbírka povídek, které působí z ranku "napsal jsem docela dobrou povídku, ale nehodí se mi do konceptu aktuální knihy či kvalitou není na stejné úrovni nebo je příliš podobná jiné již zařazené, uložím jí tedy do šuplíku pro strýčka Příhodu". No, a nyní jich bylo v šuplíku již za ta léta tolik, že vydaly na samostatnou publikaci. Dobré, jednohubkové, zapomenutelné.

Mám u Murakamiho ráda ty záhadné, nelogické věci, co se povětšinou jeho hrdinům dějí. I v těchto povídkách se vyskytovaly, jen nebylo tolik prostoru jejich podivnost rozvinout. Jediná povídka, která mě vůbec neoslovila, byla ta o baseballu.

Autora jsem zvolila, protože jsem na něj četla jen chválu a chtěla jsem od něj něco přečíst, jestli se mi zalíbí. Tuhle knihu jsem zvolila, protože je tenká, ale nakonec mi trvalo dva roky, než jsem ji konečně dočetla. Vůbec jsem se nedokázala začíst. Příběhy jsou plochý, nudný, nezajímavý, takže pomalu nevím o čem byly…

Přidávám se k mrzení. Něco bylo fajn, ale spíš lituju, že jsem se nechala na knihu zlákat.

Tohle mi bohužel nesedlo. Většina povídek často začala slibně, ale pak mi přišlo, že se autor začal zaplétat do svých vlastních myšlenek a skákal z jednoho tématu na druhé. Celé to na mě působilo hodně chaotickým dojmem. Po dočtení nedokážu vypíchnout ani jednu povídku, která by na mě udělala dojem.

Murakami opět nezklamal. Tuto knihu vnímám jako jemný náhled do autorových vzpomínek. Části povídek sihrají na autobiografičnost. Ale nebyl by to Murakami, kdyby se do příběhu, který začne velmi autenticky, nenápadně nevkradla fantazie a snový svět. Ani si nevšimnete, jak se to stalo, a už jste úplně v jiné realitě.
A navíc! pokud jste fanoušky a máte od toho autora přečteno více knih, pobaví vás odkaz na povídku z jiné sbírky. Stejná zápletka, ale tentokrát úplně z jiné perspektivy Poznali jste?
O hvězdičku méně dávám jen proto, že obecně vnímám krátké povídky jako slabší než Murakamiho romány. Jakoby byl jejich potenciál ne úplně využitý. Ale přiznávám, že je to velmi subjektivní. Nejsem zkrátka povídkový typ čtenáře.

Poznávám tu přesně Murakamiho styl.Povídky se čtou dobře a to taková ochutnávka Murakamiho tvorby,kde jsou všechny povídky vyprávěny jak už název napovídá v první osobé jednotného čísla.
Vyzdvihnout musím povídku "Zpověď opice z Šinagawy",tady nezbývá než dodat,klasický ,starý,dobrý Murakami.

Pro mě jedna za slabších knih od Murakamiho. Píše sice dobře (dobře se to čte), ale dost povídek nemá "grády", chybí tomu jakési vyvrcholení, pointa. Opravdu se mi líbila asi jen jedna povídka. Celkově tak 65%, 27. 7. 2024.

Murakamiho mám opravdu ráda, ale tohle nebylo ono. Přišlo mi to jako že prohledal šuplík s nápady a ty, které nedokázal dál rozvést a udělat z nich plnohodnotný příběh, ty slepil do povídkové knihy. Co naplat, forma krátkých textů tomuto autorovi opravdu nesedí.

Možná se budu opakovat, ale Murakamimu kratší formát tolik nesedí. Pochopitelně to není špatné, ale jeho génius a práce s podivnem daleko lépe vyzní v tlustých špalcích. První osoba jednotného čísla v tomto bizáru celkem polevuje a má spíše mystičtější autobiografický charakter (kdy postavy mají s Murakamim mnoho společného, ale příběhy jsou smyšlené). Velkou roli zde pochopitelně hraje hudba, protože ta byla pro autora důležitá a nechybí ani Murakamiho klasický archetyp osamělého muže ve středním věku.

Lehký povídkový soubor, kde se mísí vzpomínky s fantazií a mystičností. Od Murakamiho už sem četla Komturovu smrt, tak jsem věděla co čekat - a tento soubor povídek mě nezklamal.

Baví mě, co ve mně Murakamiho texty probouzejí. Touhu poslechnout si Schumanna a jeho Karneval, protože jsem barbar a neznám jeho skladby. Zavřít oči a nechat se masírovat opicí, s kterou popijím sklenici piva. Geometrické rovnice, které si pohrávají s filosofií života a smrti. Je a není. Jsem tady a nejsem. Teorie relativity. Můj Einstein ve světě literatury, to je pro mne Murakami.

Moje devátá přečtená kniha od H.M. Neuvěřitelné, od málokoho jsem četl víc než tři. Tahle je, řekněme, lepší průměr. Autorův, takže skvělá. Lepší jsou Po ostřesech, O běhání..., Hardboiled wanderland i 1Q84, horší ty nastavované jako Kafka na pobřeží. Váhám, jestli se mám vyjadřovat k diskusi níže - občas někdo zřejmě nepochopil, že jde o povídky. O fikci, vyprávění, příběh. Takzvaná autobiografičnost je jen hra.

Murakami je nepochybně skvělý spisovatel. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho schopnost jednoduchými slovy přehledně vyjádřit složité věci, poetická přirovnání a pohledy pod povrch. Ovšem tato sbírka vzpomínkových esejů mě nikterak hlouběji nezasáhla a tentokrát tomu nepomohl ani vysvětlující doslov. Rozhodně se ale těším na nějaký jeho plnohodnotný román, kterých mi v zásobě ještě pár zbývá.

Nevěděla jsem, že jde o povídky, když jsem to zjistila, nechtěla jsem do knihy pouštět, protože mám ráda košaté příběhy, ráda sleudju osudy lidí na větší ploše. Nakonec jsem ale neměla co číst, tak jsem knize dala šanci a NELITUJU toho.
Každá povídka na konci tne jako přitva ne svou tvrdostí či ostrostí, ale tím, jak chytrá je. Ale zároveň si autor na nic nehraje, nechytračí, jen překvapuje dějem i myšlenkami. Jednoznačně mohu tuto knihu doporučit.
Akorát ta obálka je velmi, ale opravdu velmi škaredá.

Další kniha od mého (teď už) oblíbeného autora. Protože tahle sbírka byla strašně příjemná na čtení. Spojující prvek je naprosto super, takže to dává smysl i jako celek, přestože jednotlivé povídky jsou každá úplně jiná. Možná právě o to víc ten celek dává smysl ještě větší.

Tentokrát jsem to ale vydržela a povídky si dávkovala postupně. Ke každé něco na místě tomu určeném  :)

Nejlepší povídková sbírka od Murakamiho, navzdory tomu, že působí jako fragmenty, které se mu nevešly do románu (nebo možná právě proto).