Makbeth

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jedna z vrcholných tragédií Williama Shakespeara je drama zločinu, svědomí a trestu a divadelní sonda do hlubin lidské duše, z nichž se rodí zlo. Macbeth, skotský šlechtic a hrdina, člověk obddivovaný a uctívaný všemi, v této hře podlehne ctižádosti a touze po moci natolik, že se dopustí zločinu nejtěžšího - krvavé královraždy. Tato nejkratší a nejsevřenější Shakespearova tragédie má strhující rytmus a akčnost, psychologickou hloubku, je to hra úderná i básnická, drama strmého vzestupu a pádu. Macbeth se vraždou domůže moci nejvyšší, stane se králem, ale aby si moc udržel, musí vraždit dál, brodí se krví, stává se nelidskou bestií, netvorem, co chvíli křičí na jevišti svěšta, jen aby poznal, že jeho život je pustý žvást idiota, jen hluk a vřava - a neznamená nic....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158558/big_makbeth-158558.jpg 4.2598
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , František Růžička
Originální název:

Macbeth, 1606


více info...
Nahrávám...

Komentáře (73)

Kniha Makbeth

Beltrix
13. dubna

Shakespeare mě nikdy moc neoslovoval, ale tohle dílo je výjimkou. Macbath je velmi promyšlená postava a jeho progres, či spíše sestup, je opravdu fascinující sledovat.

Set123
19. února

Strašně dlouho jsem se této hře vyhýbal. Pochytil jsem jaksi, že se jedná o pouhý derivát Hamleta, kterého nadto nemám ani rád. Je to tedy předposlední tragédie, která mi přišla na řadu. (A to ještě jen proto, že jsem chtěl jít znovu číst Soudné sestry a cítil jsem se provinile, že toho Macbetha ještě nemám. Tak tady to je a je to, upřímně, skvělé.

Macbeth se ukázal víc než schopný existence sám o sobě a já si tu tedy dovolím nekomentovat jisté podobnosti s Hamletem. Snad jen podotknu, že dokonce i samotný text obsahuje několik aluzí na Hamleta, nejedná se tedy pouze o podobnost některých charakterů, ale občas i podobnost doslovnou.

Chtěl bych v tomto komentáři jen lehce nastínit interpretaci, kterou jsem si vymyslel. Netvrdím, že je dokonalá a očividně s ní lze vést polemiku, ale je to jeden z možných náhledů. Vůbec se můžeme ptát, proč jsou Shakespearovy hry takovými skvosty. Po mém soudu je to, vedle brilantního jazyku a metafor, právě kvůli množství různých interpretací, které můžeme vytvořit. Většina těch her totiž neříká vůbec nic. Ale tím toho říkají víc než hodně.

Tedy ta interpretace. Odmítám akceptovat za vlasy přitažené interpretace typu, že čarodějky jsou pouze sny, přeludy, reflektujícími Macbethovu zvrácenou duši a jeho touhy. Nedává to smysl už kvůli tomu, že čarodějky mají vlastní scénu, ve které Macbeth vůbec nevystupuje, zato tam pobíhá Heketé. Ne, takovou interpretaci nejde brát vážně. Taktéž odmítám do interpretace přijmout mimotextové informace toho typu, že svůj rod Jakub I. odvozoval od Banqua. Ač připouštím, že je obtížné v tomto případě hru a propagandu oddělit, ale proč pro jednou nepracovat pouze s textem? Zvláště pak, když je taková interpretace zajímavější, než ta, která pracuje s mimotextovími reáliemi. A na rozdíl od té s mimotextovými informacemi, může být má interpretace hodnotu i pro ty, kteří na rozdíl on mé osoby netrpí potřebou pročítat si (sic geniální!) texty profesora Hilského.

Tragédii považuji za hru s proroctvími (očividně), ale ne s těmi, které se naplní, ale s těmi, které jsou lživé, nebo při nejlepším samonaplňující se. Nadnáším tezi – proroctví se buď naplní, nebo se nenaplní. Pokud se naplní napůl, je vidět, že bylo chybné, není tedy naplněno vůbec, to co se z něj naplnilo lze považovat za hru náhod. A co vyplývá z textu, v rámci proroctví čarodějnic? Macbeth se stane králem, splněno. Macbeth je ohrožen Macduffem, splněno. Macbeth je poražen mužem, který se z ženy nenarodil, splněno (s přimhouřením oka). Birnamský les se dal na pochod, splněno. Banquovi potomci se stanou králi… nesplněno. A Nezapomeňte, nepracujeme s mimotextovimi informacemi. Flleance se nám, v důsledku Macbethova zásahu, kamsi ztratil. Čili, Macbethův zásah (patrně) zabránil tomu, aby daná část proroctví byla naplněna. Proč logicky nepředpokládat, že to rovněž byl Macbathův zásah, díky němuž se některé části proroctví rádoby splnily? Vraždil by čestný válečník Macbeth, kdyby se on a jeho drahá rozkošná ženuška nedozvěděli o daném proroctví? Nevraždil-li by, stal by se Macduff jeho nepřítelem? Kdyby se nebál, že nemůže zemřít, protože lesy povětšinou nechodí, zůstal by v, jak z textu vyplývá, nevýhodné pozici daného lesa, takřka sám, bez druhů? Myslím, že shodně můžeme odpovědět – Ne! A ano, tato interpretace celá padá, pokud začneme do textu tahat dobovou propagandu. Ale proč to dělat? Není toto pěkné vyznění hry? Pozor na lháře, lžiproroky a manipulátory! Nedělejte každou blbost, kterou vám váš horoskop předpoví! Po mém soudu to hře přidává další vrstvu navíc. Ale což, vážně mne brát nemusíte, já si tak v poslední době jenom blbnu s interpretacemi textů.

Mám ke hře jenom jednu malililinkatou výtku. Tou je šílenství a smrt lady Macbeth. Je to pouze můj pocit, ale nezdá se mi vhodné, že ona, zrovna ona, největší padouch ženského pohlaví z celého Shakespeara, ke konci knihy zešílí kvůli zločinům, které spáchala. Je to drobná skvrnka, kterou na hře vidím. Ale v zásadě pro mne nemá žádný významný dopad.

Závěrem snad poslední poznámka. Objevují se tu komentáře, které tvrdí, že je to nejtragičtější Shakespearova hra. Ne. Promiňte, ale ne. Přečtěte si Tita Andronica. Pravda, tam je tragédie (naprosto šílená, skoro nepředstavitelná (chudák Lavinie)) poněkud maskována groteskní brutalitou, ale je tam. A pokud by vám to, právě pro tu brutalitu, nestačilo, přečtěte si Timona Athénského. To je teprve věc. Za mě zdaleka nejtragičtější Shakespearova hra. Také moje nejoblíbenější, mimochodem.


whiolet
09.12.2021

Já a Shakespear nejsme moc přátelé.
Nevim jestli mi nesedl styl psaní, nebo to bylo mojí naladou, ale kniha mě nudila a jsem opravdu ráda, že měla, tak málo stránek.
Na druhou stranu si umím velmi dobře představit, že sedím v divadle a Macbetha si užívám, ale jako kniha to není můj šálek kávy.

lucie.8
25.11.2021

Z Shakespearových tragédií se mi zatím líbil Makbeth asi nejvíc. Pro srovnání: četla jsem Romea a Julii, Othella, Tita Andronica + pár komedií.

Jack93
16.10.2021

Kdo chce víc, nemá nic. Nebo na každou svini se vaří voda. Tak by se dal shrnout Macbeth. Shakespearův jazyk a slovní obraty jsou z jiné planety, v žádném případě nejde o čtení do MHD. Někdy člověk bojuje s pochopením určitých pasáží, i když se pekelně soustředí. Přesto platí, že zážitek z četby je velký. Shakeasperova díla jsou sice přes 400 let stará, vždycky však budou nadčasová, jelikož s vlastnostmi jeho postav se u lidí setkáváme dodnes. A to z prostého důvodu - lidé se totiž nemění.

ArkAngel
24.07.2021

Makbeth patří k tomu nejlepšímu, co Shakespeare napsal. Máme tu psychicky nestálého muže, kterého porazí jeho vlastní stihomam a stejně tak i proroctví, jímž vlastně autor odkazuje na antická dramata. Co je vysloveno již nelze zvrátit a to ani v momentě, kdy před tím usilovně utíkáte.

Jehumaja
25.03.2021

Úžasná hra na kterou by se nemělo zapomínat.
Podle mě lepší než známější hra W. S. -Romeo a Julie. MacBeth mi přišel námětem zajímavější i dramatičtější.

ZaOndra
15.06.2021

6 bodů z 10
Shakespearův styl psaní se mi nečte vůbec lehce. Často si musím nějakou pasáž přečíst dvakrát, abych se v ději zorientoval. Jsem ale rád, že kniha měla jinou myšlenku než jen téma nešťastné lásky dvou zamilovaných. V této tragédii je zachycena problematika touhy po moci, schopnost ovlivňování lidí.
Líbí se mi poukázání na hlavní myšlenku, jak se i slušný člověk může kvůli manipulaci druhých proměnit na bezcitného vraha. A dále se mi také líbily výstupy čarodějnic, které to celé jaksi obzvláštňovaly.
Zaujalo mě také, jak skutečná historická postava Mackbetha byla oblíbeným panovníkem. Shakespeare se však ve svém díle nechal údajně inspirovat chybným názorem v dobových kronikách, které krále Mackbetha popisovaly jako zlého a krutého vladaře.
Knihu doporučuji milovníkům divadla a klasické literatury.

1