Dokud tě nenajdu

Trvalo to dlho predlho, kým som prekonal prvú tretinu knihy o hľadaní v mestách Európy, napriek tomu, že autor poskytol množstvo zaujímavých postáv, informácií z rôznych oblastí. Vydržal som a neľutujem. Nedokázal som sa síce naviazať na žiadnu z postáv, no obrazy ich životov mi neboli ľahostajné. Síce sa mi občas stalo, že som sa prichytil pri pocite nudy, no nasledujúce stránky ho vždy zapudili. Irving skrátka dokázal, že má talent namotať na svoje myšlienky a každý mu potom rád odpustí drobné nedostatky. Verím, že keď vstúpim do tohoto sveta znovu, dostanem sa ďalej.

Ne všechny jeho knihy se mi líbí, ale díky této jsem začala mít Irvinga ráda.

I pres rozporuplne komentare jsem se do knihy pustila; cast s prostitutkami me bavila, ale škola naopak vubec... Asi jsem nevěděla a nemela duvod, proc pokracovat... Skoncila jsem na str 157...

Irvinga mám rád a tohle je Irving

Začáteční putování Alice s Jackem po přístavech mě nebrala, jakmile se děj ale dostal do dívčí školy, byla jsem čtenářsky doma a četbu jsem si po irvingovsku užila ... naznačení neštěstí a pak teprve se k němu postupně pročíst do všech detailů , to mě žene číst i obávat se číst dál zároveň - tím mě J.I. dycky získá...

"Emmina ústa se otvírala jako květina a knírek na horním rtu byl jemný jako pudr - jako poprašek pylu na korunním plátku."

Po letech jsem si ji opět s chutí přečetla.

Prostě Irving. Má svůj styl, svůj svět a úžasnou schopnost vzít nějaký praštěný nápad a na jeho základě vytvořit obtloustlou knihu - která se ovšem dá číst - a mnohdy bývá dokonce skvělá! Stejně jako v jiných dílech i zde nám téměř nezaujatě servíruje lidi, kteří rozhodně nejsou zrovna normální, a situace, k nimž běžně nedochází, jako něco tak běžného, že nad tím nemá smysl se pozastavovat. Když pak na to konečně nějak přistoupíme a přestaneme to řešit, zjistíme, že nás autor celou dobu vodil za nos tam, kde jsme to vlastně ani nečekali.

Knižku jsem četla už před mnoha lety, ale vůbec jsem si nepamatovala, o čem je, jen to, že se mi líbila. Tak jsem se k ní chtěla vrátit, ale tentokrát jsem ji četla poměrně brzo po Modlitbě Owena Meanyho, takže chtě nechtě jsem musela trochu srovnávat - Dokud tě nenajdu je od začátku mnohem čtivější, ale zas mi přišla tak nějak o ničem.... A pak jsem dočetla k tomu, jak Alice umírá a Jack se dozvídá, jak to všechno bylo doopravdy - a Irving mě opět zasáhl a dostal! Úplně jsem to hltala, byla jsem z Aliciných manipulací úplně vyřízená. Škoda, že Irving trochu moc roztahal závěr knihy, pak už to bylo zbytečně rozvleklé a pro mě tím trochu pokazil dojem.

Takhle. Je to nekonečný. Přesto jsem ji nakonec dojel celou. Irving popisuje ve svých románech primární erotično a ukazuje , kolik různejch rovin může mít ta kategorie , čemu říkáme vztah. Já bych to sepsal do polovičního formátu. Pak by to bylo o mnoho lepší.

Pohled na dospívání a život ublíženého chlapce, který v průběhu života zjistí, že mu po celou dobu ubližoval někdo docela jiný, než se na první pohled zdálo. Ačkoliv se děj jeví poutavě, autor používá zbytečně moc popisování. V nekonečném proudu slov o nudných postavách, které do děje často zasahují pouze minimálně, se postupně vytrácí veškerá zajímavost, kterou snad příběh mohl nabídnout. Nepravděpodobné finále ve stylu holywoodských filmů jen podtrhuje předchozí, rozpačitý pocit z knihy.

možné SPOILERY !!!!!
jak Irvinga miluju, tak tady mě zklamal..začátek zajímavý, hltala jsem Jackův příběh, soucitila s chlapečkem hledajícím tatínka, nešťastnou maminkou....a zatím nevětřila žádnou kulišárnu...pak jsem došla do fáze Jack ve sv Hildě, a teda nuda , nuda, nuda, balast, něco, co bych označila za nepřínosné úchylárny, a nuda, nuda, nuda... no jasně, nějaký ten spisovatel, nějaké to zápasení, nějaká ta smrt.... a pak, se smrtí Alice a novým rozměrem příběhu jsem si řekla wau, zas mě nachytal...ale nadšení vydrželo jen chvíli..pak to zas sklouzlo do nudy, míst, které bych škrtla...(a že v 800stránkové knize bych jich našla ...tak na polovinu knihy pryč...) a setkání Jacka s otcem ??? co k tomu říct ?? a konec dá se říct otevřený... Irving to tak chtěl ? nebo už nevěděl o všech těch stranách co teda říct a jak to uzavřít ?

mno..žádný z hrdinů si mě nezískal, ale polovina knihy, nápad a hlavní myšlenka, objasnění vzpomínek na dětství mě okouzlili natolik, že bych dala aspoň 3,5..dobře, za můj osobní moment překvapení dávám 4... a doufám, že příští Irvingovka bude svižnější....

když jsem na straně 100 narazil na medvěda, musel jsem se smát; ve druhém oddíle jsem váhal, zda četbu neukončit, protože mi přišlo, že tohle už je opravdu psaní jako sublimace ejakulace; nicméně v polovině mi došlo, že nejprve autor popisuje falešné vzpomínky dítěte, které bude až do konce románu uvádět na pravou míru; budiž... byť trochu převařený a sebevykradený Irving, ale temné a silné téma paměti a odpuštění

Tak jsem tuto knížku začala číst už podruhé, poprvé jsem skončila velmi záhy, teď jsem kousek dál, ale jde mi to velmi ztuha, kdyby to nebyl Irving, asi bych to už odložila, ale podobnou zkušenost jsem měla i s jinou jeho knihou, tak tomu dám ještě šanci.... :-)

Irvinga mám poměrně rád, ale tahle kniha mi vůbec nesedla. Začal jsem ji číst, protože se u ní kamarádka před lety hodně smála. Stále jsem doufal, že třeba alespoň v druhé části ocením sáhodlouhé rozepisování všemožných postav a filmových replik, ale to se bohužel nestalo. Nesedlo mi ani umělecké, hudební a filmové prostředí americké filmové smetánky. Těšil jsem se alespoň na nějaký převratný či dojemný závěr, ale ani ten se bohužel u mě nekonal. Kdyby se jednalo o nějakou tenkou knihu, tak mi to bude jedno, ale tohle jsem bohužel četl vážně dlouho :) A opravdu lituji, že jsem to nevzdal už na začátku. Na druhou stranu po tak dlouhém čase stráveném s Jackem Burnsem si ho budu asi pamatovat ještě dlouho :-D

Nejedenkrat som sa o tejto knihe rozpraval s mamou. Konecne ju po rokoch docitala.

- To by bola parada, napisat taku knihu, hm? - hovorim jej.
- Taku knihu nenapises. Taku knihu nenapise nikto. To vlastne nie je mozne.

Suhlasim. Ano, John Irving je remeselnik, ale vobec mi to neprekaza. Lebo z tejto knihy zivot tecie.

Hej, je nějaké téma, o kterém Irving nedokáže psát? Tahle kniha fakt nepotřebuje další komentář.. Prostě super.

Ta kniha je monstrum. Teda spíš Irving je monstrum. A mě se ještě nikdy nestalo, aby mě kniha začala tak moc bavit a zajímat až na straně 300.
Je to výborná věc a rozhodně stojí za to vydržet těch prvních několik desítek stran. Je dobré nenechat se odradit a vydržet případný hnus, který z toho na člověka dýchne. Smysl vše dostane vlastně až na konci, ale bez těch úvodních stran by příběh nebyl úplný.
No a musím přiznat, že je to poprvé, co se mi opravdu od Irvinga něco líbilo. Jen si zároveň uvědomuji, že opravdu není tohle čtení pro každého.
A ještě jeden postřeh přidám. Řekla bych, že zrovna v téhle knize je Irving autorem vyloženě určité generace. Ani rodiče jeho čtenářů, ani jejich děti, nemají šanci pochopit to množství odkazů na různé filmy a popkulturní ikony, které se v téhle knize objevují. Na to musíte mít opravdu už nakoukanou Hollywodskou produkci v určitém období. Ideálně, pokud jste zrovna konkrétní předávání oskarů sledovali a znáte i trochu kontext vzniku filmů a toho, jaký byly případně kult nebo nebyly ve své době.

Výborné, jak jinak, byť to chce jisté soustředění a otrlost pro toho, kdo Irvinga nezná...ale pro mne zase skvělé :-)