Jeden musí z kola ven
John le Carré (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106413/mid_jeden-musi-z-kola-ven-yuF-106413.jpg
4
112
21
George Smiley série
< 5. díl >
Kniha Jeden musí z kola ven, jejímž autorem je John Le Carré, se stala předlohou k filmu s Garym Oldmanem v hlavní roli. Je rok 1973 a britská tajná služba MI6 se snaží najít ve svém středu sovětského špiona a uchovat Spojené království v bezpečí. K odhalení moskevského krtka, jenž se před třiceti lety zahrabal do srdce britské špionážní služby, je najat George Smiley, který si užívá předčasného důchodu. Tento muž je schopen nekonečného soucitu, avšak jako špion umí být i cílevědomým a nemilosrdným protivníkem. Na scéně je spousta lampářů, krtků, lovců lebek a pouličních kejklířů. Seznam podezřelých ze zrady je zúžen na čtyři – ambiciózní Percy Alleline s krycím jménem Švec, sebevědomý Bill Haydon přezdívaný Krejčí, statečný Roy Bland nazvaný voják a pokuřující Toby Esteras, kterému přezdívají Chudák. Smiley má za úkol označit, kdo z nich kompromituje britskou tajnou službu.... celý text
Literatura světová , Thrillery
Vydáno: 2012 , Mladá fronta
Originální název:
Tinker Tailor Soldier Spy , 1974
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem si koupil jen proto, že jsem chtěl pochopit vše, co jsem viděl ve stejnojmenném filmu. Geniální. A pro hnidopichy, podle skutečné události. Lehce. Kdo ví, ví, kdo neví, měl by si přečíst dějiny špionáže
Knihu jsem poslouchal v audioverzi namluvené Martinem Zahálkou.
Pakliže jste četli nějaký špionážní román, pravděpodobně jeho autorem mohl být například Ludlum, Forsyth či Clancy. Ne, že by bylo málo „špiónských“ spisovatelů, ale všichni výše jmenovaní vsází spíše na jistou akčnost. Na dramatické scény, kdy se vám tají dech a doufáte, že hrdina dopadne teroristu, špiona či jiný cíl, který je ve velké přestřelce eliminován a hrdina s explozí za zády odchází. John le Carré ovšem vsadil na jiného koně. Jeho kůň se jmenuje Plejáda. Pléda rozličných hlavních postav, plejáda dějových linek, kompars vykreslený s jemností a jistou charakterizací, kterou v dnešní konzumní době nenajdeme.
A přes chybějící pompézní akce až po celkový počet postav, které zamotají hlavu nejednomu současnému čtenáři, dokáže vytvořit atmosféru, jež činí onu tajemnou, snad romantickou podobu onoho povolání.
Každý čin, každý rozhovor či smluvené znamení odhaluje indícii vedoucí k dopadení onoho sovětského špiona v nejvyšších patrech britské výzvědné služby. Zároveň však slouží k zamyšlení nad otázkami osobní cti, morálky či významu loajality. Samozřejmě jsou tyto otázky okořeněny jistou dávkou cynismu, sarkazmu a vlastně i jistou dávkou zápalu vedoucího k otázce významu jistých ideí, ideálů, až k materialistickému vnímání světa. Připadá vám to příliš komplikované na zápletku knihy? Pak vězte, že zdrojem inspirace jsou skutečné události 30. let 20 století, konkrétně pak univerzita v Cambridge a „Crambidgská pětka,“ tedy okruh jedinců kolem Kima Philbyho. Není najednou příběh poněkud neuvěřitelným? Stíny pronikají do světla až s ním nakonec splynou…
A právě tohle John le Carré naprosto báječně popsal. Jeden musí z kola ven je snad až mravenčí prací, ne honičky v autech, přeskakování plotů a zběsilý úprk, byť se i takové situace stávají. Lovec cítí svoji oběť, cítí pach její krve, a přesto musí být opatrný, obezřetně postupovat krok za krokem. Analyzovat každou jednu informaci, vnímat veškeré dění a nenechat se svést ze své cesty. Nějakou smrt i zde ovšem najdeme, ale její popis je tak obyčejný, až snad reálný, a to díky absenci zběsilého krveprolití.
Celému příběhu se nechce vůbec, ale vůbec věřit. Přece to nemůže být skutečné, stejně tak nemůže být skutečná jistá role Československa, a přesto…přesto vše je George Smiley tak děsivě obyčejný.
A teď k druhé části... Je Martin Zahálka dobrým předčítačem? Ne, není, naprosto ne. Martin Zahálka je skvělým vypravěčem! Z celé audioknihy mám pocit, že jsem usazen v koženém křesle někde v rohu staré kavárny, z dýmky se lenivě line kouř, káva je horká, skotská není znehodnocena ledem a Martin Zahálka sedí naproti mě a vypráví mi svůj příběh. Na seznam mých oblíbených daberů se zapisuje další jméno.
Příběh rozhodně mohu doporučit všem, kteří chtějí cítit atmosfému let minulých, kteří chtějí aspoň na chvíli svět, který je přímý a svým způsobem drsný. Svět, kde lidé nebyli rozmazlení a zhýčkaní výdobytkem techniky a nepanovala roztodivná změť pochybných individuí. Svět, který tu kdysi dávno byl, a jediné co zbylo jsou vzpomínky. Stejně tak ji doporučuji komukoliv, kdo je unaven z frenetických akcí, výbuchů či nepřestávající střelby.
Čekal jsem mnohem víc. Od poloviny knihy jsem si musel psát jména a příjmení osob, abych se v nich neztrácel, protože se mi nepropsaly charakterově do paměti. Způsob vyprávění přímé řeči s nepřímou řečí mě také občas zmátly. "Mámy", "kejklíři" a další "postavy" v tom úplně nepomáhali. Pokud bych měl porovnávat, tak Den pro Šakala byla pecka. Tohle bylo pro mě slabé.
Četla jsem už dávno, přišlo i jako dobrý ale celkem náročný čtení. Že bych se z něho posadila na zadek, to ne. Ale pak jsem viděla film a ten byl mi přišel naprosto naprosto dokonalý. Tak jsem to možná četla nepozorně nebo nevím.
(SPOILER)
"Krtek je agent hluboko v zázemí protivníka a říká se mu tak, protože se zavrtává hluboko do tkáně západního imperialismu. Většinu anglických krtků naverboval Karla před válkou a pocházejí z vyšší buržoazie, dokonce jsou mezi nimi i šlechtici znechucení svým původem, ze kterých se stali tajní fanatici, mnohem větší fanatici než z jejich soudruhů z dělnické třídy, kteří bývají nedbalí."
Jeden musí z kola ven je pátý ze sedmi románů, v nichž vystupuje postava George Smileyho, a první díl tzv. Karlovy trilogie, ve které se Smiley utkává s Karlou, šéfem Moskevského centra, což je Le Carrého fiktivní verze KGB.
Autor bravurně vystihuje paranoiu studené války, vztah mezi britskou a sovětskou a částečně i americkou tajnou službou a měnící se postavení bývalého Britského impéria ve světě, které se stalo už „jen ostrovem, jehož hlas nedolehne ani přes vodu“, stejně jako hloubku, složitost a psychologii postav. Zrada je zde ústředním motivem, zrada země, přátelství, lásky, důvěry. V protikladu zde stojí Smileyho vize "změkčilého západního liberála“ pro kterého není nic tak cenné, aby kvůli tomu stálo za to zničit jinou lidskou bytost proti vizi vyššího dobra, kde i zrada může být volba estetická stejně jako morální, bez ohledu na obětování i těch nejlepších přátel na oltář nějakého ideálu. Motivy zrady je rovněž třeba chápat v dobovém kontextu studené války a poválečné velmi tragické situace Británie a pomyslná hranice mezi dobrem a zlem se stává velmi mlhavou. „Vychovali vás pro Impérium, pro vládu nad oceány.“
Vyzdvihl bych rovněž britský ironický humor a některé perly například citát Fitzgeralda v kontextu absolutního cynismu: „Umělec je člověk, který dokáže zastávat dva zcela protichůdné názory a přesto fungovat“, kterážto pravda se skutečně v čase nemění. Některé pasáže knihy mě upřímně rozesmály, například tradiční ruský názor na Gruzínce nebo ty, kde se objevovala postava Rickiho Tarra, který svým sarkasmem dokázal vytočit snad všechny s výjimkou Smileyho.
Chápu že pro někoho může být děj knihy složitý z důvodu užívání špionážního žargonu (lampáři, maminy,...), výskytu anglických idiomů nebo častého vracení se do minulosti prostřednictvím Smileyho brilantní paměti. Ten, kdo shlédl filmovou verzi z roku 2011, která je oproti knize velmi stručná a okleštěná, se bude přece jen v ději orientovat asi o trochu lépe. Já osobně za mnohem kvalitnější považuji šestidílný seriál z produkce BBC z roku 1979, který se o mnoho víc drží předlohy, ale rozhodně ho nedoporučuji sledovat před čtením knihy.
Třetí část knihy jednoznačně nejlepší a nejsrozumitelnější. První dvě části mě často mátly tím, co bylo současné a co bylo dějem z minulosti. Rovněž výrazy jako "lovci lebek", "maminy" a další podobné, jsem měl problém rozklíčovat, ale asi je to tím, že tato kniha je moje první z tématu George Smileyho a nemám tak již naučené výrazy, které se asi v dalších autorových knihách běžně vyskytují. Příběh je tedy zamotaný a je asi vhodnější číst knihu co nejvíce na jeden zátah. Pokud si uděláte pauzu den či dva, tak ztratíte souvislosti a jste vedle, jako jsem byl já. Zkusím za čas přečíst znovu a třeba se bude líbit více.
Trochu jsem se ztrácel v té spoustě postav, vztahů. Ale je moje chyba, že jsem si nedělal poznámky.
Pět hvězd. Skvělé. Očekávání naplněno. A vůbec nevadí, když jste dřív viděli stejnojmenný film. Obě díla jsou rovnocenná a jedno neshazuje druhé.
Pro mě zatím asi nejlepší román tohoto autora přesvědčivě přibližující prostředí britské tajné služby v období studené války. Milovníkům akčních thrillerů bude tato kniha připadat nejspíše nudná a nezáživná, nicméně příznivcům konverzačně-psychologických špionážních románů mohu jedině doporučit. Zajímavostí je část děje odehrávající se v tehdejším Československu.
Teprve po přečtení předlohy jsem pochopil, že filmová adaptace nemohla být natočena přehledněji. Naopak obdivuji, jak obratně nás filmaři provádějí labyrintem falešných identit, smyšlených informací a neprůhledných motivací. Pustím-li se do čtení knihy ještě jednou, pak jedině se čtverečkovaným papírem na zaznamenávání schémat vztahů mezi postavami a na vytvoření časové osy vyprávění. Zatímco u jiných knih přehlcených jmény (např. Hra o trůny) se mezi postavami postupně zorientujete, tady tvoří neustálá dezorientace a nejistota podstatu hry, která není v tradičním slova smyslu zábavná, ale funguje jako výborný intelektuální trénink zlenivělého mozku. Asi začínám přicházet na chuť špionážním thrillerům (resp. začínám chápat, že jejich síla spočívá v tom, co mne na nich dříve otravovalo).
Moje chyba, špionážní romány nejsou můj oblíbený žánr, tato kniha je navíc poměrně nudná.
Carré se s tím nemazal. Zkušenou rukou bývalého rozvědčíka ze stolu smetl všechny pyndy a rozhodl se nám ukázat, jak že to ve světě vrcholové špionáže dob nejstudenějších skutečně chodívalo. Povedlo se. (aspoň teda myslím; lovce slovenských krtků v BIS dělám teprv desátým rokem..hups..čistě laickým pohledem mi ale všechno to dění smysluplné a realistické rozhodně přišlo.) Tohle takřka komorně civilní dílko táhne právě jeho uvěřitelnost, umně vyprovokovaná zvědavost, zajímavé prostředí a správně obyčejně neobyčejné postavy.
5 solidních*****
A to tenhle žánr, jak filmově, tak knižně, nemusím.
PS: Nějaká moje vnitřní idiosynkrazie si tuhle knížku neumí představit na pláži…hezky v zimě v posteli, tam se má "Jeden musí z kola ven" číst!
Nejdřív jsem viděl film, který mě nijak zvlášť nezaujal. Zdál se mi dost rozvleklý a nudný. Pak se mi do ruky dostala více méně náhodou kniha a ta mě dokázala slušně vtáhnout, i když jsem měl chvílemi co dělat, abych se v tom docela hodně spletitém příběhu neztratil. Tento špionážní thriller není napsaný tak, že by se dal číst systémem „start – cíl“. Neoplývá akcí, jde spíš o hodně papírování a dedukce při hledání krtka uvnitř tajné služby. Všechno se to skládá pomalu, možná chvílemi rozvláčně, ale rozhodně nijak nudně. Po přečtení knihy jsem se znovu podíval na film a až poté jsem ho dokázal pořádně ocenit, i když je škoda, že tam byla spousta věcí oproti knize změněna.
Stalo se vám někdy, že jste četli knihu a už po straně padesát jste byli natolik zmateni, že jste se museli vrátit na začátek? A když jste překlenuli polovinu, dostavil se neodbytný pocit, že jste jediní v téhle hře, kdo stále vypadává z rytmu?
Nepřehledné množství navzájem si podobných postav, děj neustále skákající z přítomného času do vzpomínek různých aktérů, množství příběhových linií, u kterých jsem si nebyl jist kam patří, absence konkrétní dějové zápletky, jejíž gradace je tak pozvolná, že jsem málem nepostřehl, že nějaká vůbec byla - to vše jsou autorovy podpásovky, které mě pomalu ale jistě knokautovaly. Přitom po jazykové stránce a celkové atmosféře vytknout nemám co, spíše naopak. Navíc ústřední motiv generačního soupeření mezi špiony je přesně voda na můj mlýn. Možná za to mohla neznalost předchozích románů nebo přílišná nezkušenost s literárním stylem Johna le Carrého. Nevím. Ale rozhodně plánuji v budoucnu odvetné kolo, když už teď vím co, kdo, komu a proč.
Už je to trochu dlouho co jsem tuto parádní knížku četl a pár detailů mě už uteklo, přesto si stále pamatuji, že mě knížka moc bavila. Bylo to dáno hlavně tím, že jsem před knihou viděl film, který mě pomáhal se orientovat v ději, jelikož je tady dost hodně postav, které ne vždy mají velkou roli v příběhu. Dost se mi líbilo, že se příběh netočí jen kolem Smileyho, ale i kolem jiných dost zajímavých postav. Osobně jsem si oblíbil Jima Prideauxu, jehož příběh mě dost bavil. Samotné Smileyho pátrání a vyšetřování je pomalejší, a než se čtenář dostane do příběhu, tak to trochu trvá, a právě o to více je pak kniha působivější a krásně graduje. Je napínavá, tajemná, plná intrik a zrad a poctivé špionážní a detektivní práce. Je to náročná knížka a já se těším až se k ní vrátím a přečtu si jí znovu.
Jeden musí z kola ven patří k Le Carrého špionážním románům a navzdory v podstatě negativním komentářům tady na DK na mne osobně udělal dojem. Nejde o detektivku ani o thriller, je to čistý špionážní román a domnívám se, že patří k jeho nejlepším. Jistě, je to subjektivní, jsem možná ovlivněn názvem, který připomíná Keseye, možná je to tím, že se jedna z nosných zápletek odehrává v českých reáliích (a místopis není odfláknutý, opravdu to sedí, včetně českého „hrdiny“, ve kterém pamětníci nesporně poznají „semínkového generála“ Šejnu), možná je to ale především tím, že autor ukazuje práci tajných služeb nejen v její akční blýskavé slávě, ale především zevnitř odkrývá její shitty underpants. A jen tak mimochodem také mimo charakteru postav poskytuje aspoň obecnou představu o charakteru doby, doby, která byla označována jako studená válka – i když v té době bylo spoustě lidí docela horko. To jsou ale drobnosti, které asi lidem, kteří tu dobu neprožili nejspíš nic neříkají a ty dobové souvztažnosti jim prostě unikají. A kniha asi ani nezvedne ze židlí ani ctitele neprůstřelného agenta 007, Le Carrého agenti jsou proti němu jaksi ošuntělí a spíš vzbuzují takřka soucit čtenáře, než obdiv. V konečné fázi ale působí pravdivěji a autentičtěji, než manekýnové jiných autorů tohoto žánru, nebo na druhou stranu "drsani" Péti Cheyneyho.
O kvalitě knihy svědčí i to, že posloužila jako předloha pro film - neviděl jsem , neporovnám - jen si myslím, že muselo být to rozvrstvené vyprávění obtížně filmovatelné.
4.1.2016
Tak jsem konečně viděl i film a přestože je mezi knihou a filmem velký časový odstup, který poněkud setřel detaily, mohu prohlásit, že platí už mnohokrát řečené - kniha je lepší filmu (i když i ten je koukatelný) a zřetelně je vidět "zjednodušení" dějové línie.
Kniha se čte poměrně těžce. Některé části jsou tak nečitelné, že se i těžko soustředí - to platí především pro rozjezd příběhu na asi prvních 50 stranách. Jiné části jsou naopak velmi poutavé a čtivé (to ale platí i pro jiné autorovy romány). Toto dílo, pokud vytrváte, stojí za to. Překvapivé jsou i scény z Československa v roce 1972 (kdy i román vyšel - nebo v roce 1974) a především podrobnosti - Křtiny u Brna, cesta na Račice, vojenské manévry apod. Le Carrého romány nejsou tak čtivé jako např. Fredericka Forsytha, ale na druhou stranu jsou mnohem víc realistické a ne tak americky nabubřené a přehnané, proto je mám taky rád. 75%, 28.12.12.
Zamotaný příběh, který není pro každého, stejně jako film. Filmovou verzi ale drží vysoko nad vodou herecké výkony. Kniha nenadchla ani neurazila.
Štítky knihy
zfilmováno britské tajné služby špionážní zápletka
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jeden musí z kola ven |
| 1992 |  Ruská sekce |
| 1992 | Špión, který se vrátil z chladu |
| 1995 | Noční recepční |
| 1994 | Smileyho lidé |
Kniha Jeden musí z kola ven je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 139x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 105x |
| Chystám se číst | 84x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 4x |
Mimochodem, kdo chce vidět konec špiona Olega Peňkovského, ať shlédne film Jack Strong.